Kdyby
Simona Votyová , Sabina Voty
Jedna dívka, jedno rozhodnutí, dva různé příběhy. Unikátní dvojromán Kdyby ve spoluautorství matky a dcery. Kdyby na tu party nešla, mohlo být všechno jinak. Jenže Nela tam šla a teď stojí před zásadním rozhodnutím, jak naložit s tím, co se na večírku přihodilo. Jedno je ale jisté – nic už nebude jako dřív. Je znásilněná. A těhotná. Co kdyby si dítě nechala? Co kdyby se matkou nestala? V každé verzi příběhu se Nela rozhodne jinak, a tím ovlivní nejen svůj život, ale také životy lidí kolem sebe.... celý text
Přidat komentář
Přestože by každý život byl jiný, jedno hlavní mají společné. Celoživotní trauma, které Nela po znásilnění prožívá. Během čtení obou příběhů mě provázela strašná bezmoc a někdy až nebetyčný vztek.
Nedokážu říct, který příběh byl lepší, protože mi oba přišly stejně dobré. Vyvolaly ve mě podobné emoce, ani jeden se zbytečně netáhl. V obou příbězích se objevují stejné postavy (s výjimkou asi 3 vedlejších postav), což mě také velmi bavilo. Kromě Nely sledujeme totiž život celé její rodiny, tedy matky, otce a mladšího bratra.
Pár drobných výhrad bych měla k závěrům příběhů, ale nic to nemění na tom, jak skvělé oba příběhy jsou a jak důležité téma zpracovávají.
Myšlenka mě nadchla, tak jsem si knihu přidala mezi knihy, které se chystám přečíst. Když jsem ji objevila v knihovně, dávno jsem nevěděla o čem má být. A byla jsem zklamaná, že je oboustranná, protože jsem četla Hartla, který měl taky oboustrannou knihu, která z obou stran pojednávala o tom samém, akorát z jiného pohledu.
Ale nevzdala jsem to. Chvíli otáčela z knihou, kterou stranu začít číst jako první a vylosovala jsem variantu s dítětem.
Kniha se mi docela líbila, jenom mi trochu vadilo, že autorky se nevěnovaly jenom Nele, ale zapojovaly do příběhu i Martinu. Tohle téma mi nevadí, jenom to odvádělo pozornost od hlavní linky. A některé scény mi přišly přitažené za vlasy.
Ale jinak mi to potvrdilo, že tyhle kdyby úvahy dopadnou vždy, tak jak dopadly v této knize.
Poprvé se mi dostal do rukou dvojromán a musím říct, že to bylo velmi neobvyklé, ale zároveň se mi tento nápad neskutečně líbil. Votyová rozhodně dostála svým pochvalám a já si čtení hezky užila. Začala jsem částí Sabiny a nemohla jsem udělat lépe. Její část byla napraná emocemi, které s vámi budou cloumat a vy tak k hlavní postavě lehce najdete vztah a přilnete. Následně část Simony přináší nadhledy více postav a celkový příběh nám více rozvádí a člověk pak daleko více pochopí některá jejich chování.
Ačkoliv se jedná o román se zpracovaným těžším tématem, stránky pod rukou jen ubývají a velmi mě zajímalo, jak se vše dále vyvine.
Jsem si rozhodně jistá, že Votyovou si řadím mezi svou sbírku českých autorů, u kterých budu sledovat další jejich knihy a budu je chtít číst :).
Verze, kdy si Nela dítě nenechá mě zasáhla víc, měla větší hloubku, kdy jsme viděli až do hlubin duše hrdinky a její zoufalství bylo tak citelné a reálně napsané až jsem na to musela stále myslet. Protože rozhodnutím, že si dítě nenecháte to zdaleka všechno nekončí a uvnitř to stále žije nebo spíš hnije. To byl opravdu záhul. Ale dokonale popsaný. Druhá verze byla také skvělá, oproti té Sabiny by se dalo říct oddechovější, ale i tak dost nabitá emocemi. Bavilo mě sledování roků, kdy se v nich dělo, to co známe z reality, například prožívání covidu. Moc mě také bavila linka bratra v obou verzích a linka matky ve verzi Simony.
Kromě všeho se mi moc líbilo, jak plynuly roky, ve kterých se ukazovalo přesně, to, co se v dané roky opravdu v realitě dělo a mělo to i vliv na hrdiny příběhu. Bylo to jako kdybych sledovala opravdovou rodinu.
Parádní kniha, Votyová nezklame a její dcera ji slušně sekunduje, obě části se mi líbily,po přečtení obou prvních Kapitol jsem se rozhodla začít s příběhem od Sabiny,protože mi to bylo bližší. Občas mi přišel příběh kostrbatější a než jsem si zvykla na krátké kapitoly tak jsem se lehce ztrácela. U příběhu Simony už vše hladce plynulo a mělo zase trochu jiný náboj. Sečteno a podtrženo, doporučuji a už se těším na další knihu od jedné nebo druhé autorky.
Mnou nejrychleji přečtená kniha za poslední dobu. Román se rozděluje na dva příběhy se stejným začátkem, ale jiným rozhodnutím, které hlavní hrdince naprosto změní život.
Začala jsem části Sabiny, kde se příběh vypráví z pohledu hlavní hrdinky. Část Simony přináší i pohledy ostatních postav. Bylo to zajímavým doplněním a trochu změnilo můj názor na některé postavy, jelikož jsem najednou viděla i jejích vnitřní rozpor.
Během čtení jsem se smála, ale i hodně brečela. Otevírá se tu řada náročnějších témat, která ve společnosti bohužel dodnes jsou často opomíjená.
Za sebe knihu rozhodně doporučuji.
První jsem začala číst Simonu a to byla asi chyba. Měla jsem si to lepší nechat na konec. Simona se drží svého standardu, její část je čtivá, o životě a stránky lehce plynou.
Druhý příběh z pohledu Sabiny mě nezaujal. Přišel mi o ničem a já se nudila a přála si mít čtení za sebou. Konec to doslova "zabil".
Matka hlavní hrdinky mi v každém příběhu přišla jako úplně jiný člověk. V jednom satorie, která nemá pochopení pro své děti a v druhém jako mírumilovný a chápavý člověk. Tenhle rozpor byl do očí bijící, přitom ostatní postavy zůstaly víceméně stejné nebo hodně podobné.
Za mě zklamání
Jediný, co vůbec nebylo špatný, byl nápad, sepsat dvě verze příběhu. Jen z citlivosti k tématu (znásilnění studentky medicíny Nely) nebudu kritická tak, jak občas jsem. Ale nemohu si pomoct, že tady se pomíchalo, co šlo (i nešlo). Potkal se nám Covid, Ukrajina, LGBT, dostali jsme se k polárnímu kruhu a taky tam někde běhaly houževnatý polární lišky. Asi jsem měla být paralyzovaná tragédií Nely a ač jsem odpůrcem násilí v jakýkoliv formě, tady to se mnou ani nehlo.
Zlatej Sváťa Kuřátko o jehož osudu v minulým století rozhodoval národ, kterej si zablikal a Sváťa měl jasno. Volba mezi buřtgulášem a svíčkovou mi drásala nervy asi 1000x víc :)
Kdyby nenápadná knížečka, která mě ale opravdu dokázala překvapit. A víte proč? Protože tohle je za mě jeden z nejlepších českých románů, co jsem za poslední dobu četla! Nebudu lhát, měla jsem trochu obavy z tloušťky knihy, ale nakonec jsem byla opravdu šťastná, že nic z příběhu nebylo zkrácené a mohla jsem si jej vychutnat v celé parádě!
Pokud uvažujete nad zajímavým románem na léto, tak Vám tento doporučuji všema deseti. Příběh byl poutavý, krásný, hlavní postavy mi padly do noty, a i když byl příběh místy smutný, jsem neskutečně ráda, že jsem si jej mohla přečíst! Kdyby byla každá kniha jako tahle, měla bych už mnohem víc dioptrií, než mám doposud!
Ještě teď, při psaní této recenze, jsem z knihy citově rozebraná, ale jedním jsem si jistá. Tedy tím, že od autorek si rozhodně přečtu i další knihy! A přidávám je na seznam mých oblíbených autorů! Nejdříve se asi pustím do knihy s názvem: Chci tě mít ve skříni od Simony Votyové!
Sečteno, podtrženo, tuhle knihu si nesmíte nechat ujít!
Tohle bylo skvělý čtení. Silný, emotivní, oči otvírající, naději mající, velké poselství přinášející. Navíc a přesahem, neskutečně silnou hlavní hrdinkou a příběhem, který nenechá chladným snad nikoho. Simona se Sabinou daly vzniknout hodně jedinečné knize, která plní roli nejen skvělého a čtivého románu, ale taky terapeutické knihy, která má velkou šanci pomoci těm, kterých se tohle téma týká - ať už je to oběť samotná nebo její přátelé, příbuzní, kantoři...
Kdo by se chtěl o knihe dozvědět víc, může si pustit na mém instagramu stream s autorkami. A s Jiřím Dvorským, autorem obálky jsem nedávno vydala rozhovor.
Skvělý nápad, dvě verze - co by se stalo kdyby.., plné emocí. Jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četla.
Plakala jsem. Oba příběhy mě hrozně vzaly a docela dlouho jsem nad knihou přemýšlela. Jak už se dozvíte v anotaci Nela je na párty znásilněna a pak ji čeká životní rozhodnutí. Nechat si dítě ? Nenechat ? Žít s pocitem viny ? Mít střídavolistý péči s nasilníkem?
Oba příběhy byly velmi silné. pocity hlavní hrdinky jsem vnímala a prožívala s ní. Moc se mi líbilo, že jedna čas byla psaná z pohledu hlavní hrdinky a druhá z pohledu všech.
Byla to moje prvotina od autorek a myslím, že ne poslední.
Já jsem knihu přečetla jedním dechem. Začala jsem příběhem Simony a udělala jsem dobře. Oba příběhy jsou bolestné, ale mě bavil více tento. Ale je možné, že kdybych začala opačně budu tvrdit totéž. Protože se sice oba příběhy liší, podstata a postavy jsou stejné, proto se možná druhý příběh bude zdát o něco slabší. Aspoň já to tak měla.
Tak tady za mě ne. Nedočetla jsem. Od paní Votyové jsem četla Myší díru, Provařenou a Chci tě mít ve skříni. Ty byly skvělé. Na novou knihu jsem se proto moc těšila, leč bohužel přišlo převeliké zklamání. Příběh mě vůbec nebavil, snažila jsem se číst na sílu. Ale nešlo to. Děj me vůbec nedokázal vtáhnout. Druhou stranu od Sabiny Voty jsem se číst ani nepokoušela.
KDYBYch se bývala byla rozhodla jinak, tak bychKaždý z vás už si určitě aspoň jednou v životě tuhle větu řekl. Nebo ne?
Přesně takhle teď uvažuje Nela, hlavní hrdinka příběhu, který jsem před dvěma dny dočetla. A hned dvakrát, protože knížka jakožto dvojromán má autorky dvě.
Knížky Simony Votyové vám z fleku můžu doporučit úplně všechny. To, že napsala román společně se svou dcerou Sabinou, už pro mě byla jen třešnička na pomyslným dortu.
A právě polovinou, kterou napsala @sabina_voty jsem začínala. Děj se odvíjí především z pohledu dvou postav - hlavní hrdinky Nely a jejího mladšího bratra Martina. A právě toho jsem si díky autorce moc oblíbila. Bylo to čtivý, svižný, s přesahem a na akční závěr jen tak nezapomenu :)
@simona_votyova vás do příběhu nechá nahlédnou nejen skrze Nelu s Martinem, ale také prostřednictvím jejich rodičů, vnučky, úhlavního nepřítele Richarda a jeho matky Marcely.
Tahle půlka už pro mě byla na prožitky a emoce podstatně náročnější. Užila jsem si každé slovíčko, řádek i kapitolu, ale bolela jako čert.
Bylo to skvělý! Autorky se krásně doplňují, román je komplexní, nikde nic nechybí ani nepřečnívá. Obě poloviny se čtou téměř samy, příběhy jsou ze života a mají přesah.
Pokud nemáte jasně nalajnovaný čtecí plány na léto, román KDYBY vám rozhodně můžu doporučit.
Skvělý nápad - dvě verze příběhu - kdyby se hrdinka rozhodla nechat si dítě a kdyby ne. A skvělý nápad, že každou verzi napsala jiná autorka a ke všemu matka s dcerou. Velice mě to zaujalo. A musím říct, že obě verze jsou výborné. Neposuzovala bych tu, která je lepší, není to soutěž a podle mně se to úplně říct nedá. Mně se četly dobře obě dvě, jedna je víc plná smutku, ale má to důvod.
Oba příběhy se četli moc dobře. Začala jsem tím od Simony a jsem ráda. Líbil se mi víc než od Sabiny. I stylem psaní se mi líbil víc.
Tohle je super počin. Nápad dvou možných kdyby, kdy každé napsala jiná autorka. Oba příběhy se čtou jedna báseň. Kniha je nacpána hned několika vážnými tématy, ale nechybí zde ani skvělé humorné odlehčení. Postavy jsou sympatické a reálné a hrozně moc jim fandíte, teda až na jednu, té přejete jedině peklo. Paní Votyová se pro mě stala českou autorkou číslo jedna!
Na dvojromán Kdyby jsem se moc těšila a nezklamal. Začala jsem Simoninou verzí, kdy si Nela nechá dítě a ta se mi pak líbila o kapku víc. Každopádně oba příběhy byly napínavé, že hltáte každou stránku.