fruitbueno komentáře u knih
Smutné a tak potřebné čtení. Autentické strany malé Věrky mě neskutečně dojímaly. Velký svět malého dítěte v hrozné době. Silné čtení.
Dlouho jsem se nemohla začíst a pak mě velmi rušily chyby, překlepy nebo chybějící slova. Téma obtížné, nejspíš stále živé, zpracování ovšem spíš průměrné.
Zásadní chybou (ne nutně autorky) bylo, že jsem třetí díl četla bezprostředně po tom druhém. Měla jsem dost času všimnout si nešvarů, mezi ty nejhorší patří asi vykrádání sebe sama. Vše na jedno brdo, unylé formulace, věty, zápletky a nic pořádného tento díl nenabídl ani stran zavedených postav.
Typický letní text, u kterého nemusíte dlouze dumat a uvažovat. Děj se hrne kupředu, nikde nedrhne a i když se dá děj i v tomto díle předvídat, oceňuji, že má svou hloubku (vztahy v rodině, mezi sourozenci, rodiči, vyrovnání s traumaty aj.).
Jako obvykle nemám co vytknout. Knihy Ladislava Zibury v zimě zahřejí, v létě vlijí do žil chuť cestovat a objevovat. Autor (a jeho redaktorský tým) odvádí báječnou práci a každé čtení jeho knih pro mě představuje zážitek.
Jakou cenu má svoboda člověka? Kolik jsou hrdinové ochotni zaplatit a jak pak dokážou žít? Neskutečné překvapení, nečekala jsem, jak hluboce mě tato dystopie zasáhla. Postavy jsou nejspíš záměrně úplně ploché, o to silnější důraz klade autor na příběh.
Petra Dvořáková odkryla poklop nad obyčejnou rodinou, rozbila vše, co se dalo, a aniž by cokoli slepovala zpátky, nechala na nás, čtenářích, jak pozorované sežvýkáme. Odnáším si úzkost, nepříjemný pocit z malosti, strachu, stereotypu a nedostatku lásky, úcty i respektu v rodinách. Uf...
Neskutečně znepokojivá kniha. Nemohla jsem přijít na kloub hlavní hrdince, což ovlivnilo celé vnímání textu.
Takový ten typ knih, kdy po deseti stranách přesně víte, co se stane ve zbytku... Říkám těmto textům paralenové, neurazí, nenadchnou. Ideální k prokládání náročnějších textů.
Autorka si dala neskutečnou práci, k tomu nelze než smeknout a opravdu se poklonit. Muselo to být hrozné, hrozné a ještě jednou hrozné. Osudy postav, hlavních i epizodních, rozryla zrůdná doba strachu, paranoie, oportunismu i státem živeného zla. Těžké čtení, těžký závěr série. Stejně těžký život je i v tomto regionu. Celá trilogie je pro tento kraj mimořádně cenným počinem. Na zrůdnostech, které páchal režim, totiž doposud stojí i padá dnešek.
Pilířům země by slušelo trochu proškrtat. Sympatické postavy, černobílé dělení světa na dobro a zlo, poutavé kulisy i zápletka by zasloužily trochu svižnější kabát. Jinak velmi solidní čtení.
Chvíli mi trvalo se začíst a hlavně zorientovat ve změti divných názvů, jmen (díky, Wikipedie), ale pak už se nešlo odtrhnout. Skvělé čtení, kde nepřebývá jediné slovo. Těším se na pokračování.
To, co jsem se z knihy o Číně dozvedela, je pro našince naprosto šílené a nepředstavitelné. Máme svobodu slova i pohybu, máme kde bydlet, pracovat i co do huby. Dlouho budu zpracovávat ten propastný rozdíl mezi ekonomickým růstem Číny a mentální (sociální) zaostalost. Škoda, že jedno nejde ruku v ruce s druhým. Kde by ten národ asi byl...
Ne, nejsem ve vztahu k této knižní sérii úplně racionální. Ano, přečetla jsem poslední díl za dva dny. Ne, nelituju toho času. Ano, ano, ano, Harry H. mi chyběl!
Formálně by text snesl určitě řadu edičních zásahů, co se obsahu týče, velmi mě zasáhl. Sonda do života a osudů žen, které se rozhodly (či rozhodují) o tom zůstat bezdětné, přináší důležitý pohled na téma, které je závažné, aktuální, intimní, citlivé a stále dost tabuizované. Oceňuji upřímnost respondentek, jejich otevřenost, schopnost popisovat a hodnotit vlastní minulost, rozhodnutí i volby. Často jsem byla dojatá, zaskočená tím, jaké příběhy život (vesmír, Bůh, energie, na cokoli věříte...) dokáže napsat, a celkově mě dostala i ta naděje za tím vším, co se zdá z většinového pohledu špatné, nepochopitelné. Propojilo se mi plno úvah, hlavně o minulosti, rodinách, v nichž vyrůstáme, batohy, které nám v dětství plní kamením, a my ho pak po zbytek dní vláčíme za sebou... Nesuďme nikoho, v jehož botách jsme neušli nějaký ten kilometr... A buďme k sobě ohleduplnější, citlivější.
Třeskutě vtipné čtení. Princi Ládíkovi zobu z rukou a raduji se úplně z každého jeho cestopisu. Turecko a Izrael nevyjímaje. Skvělé, opravdu.
Neskutečný zážitek. Křehké duše v nehostinném prostředí. Co člověk, to osud jako na román. Neuvěřitelné čtení.
Mít očekávání se nevyplatilo, do Vančury se mi dlouho nedařilo začíst a to nevěstí nikdy nic dobrého. Cením si jako vždy nádherného poetického jazyka, umně popsaných postav, kterých bylo ale hrozivě moc. Často se slily v jedno a co hůř, byly mi jedno...
Podnětný střet dvou diametrálně odlišných světů, z něhož si odnáším řadu myšlenek k přemýšlení. Oceňuji hutné a koncentrované vyprávění, byla to opravdu jízda.