Miss exitus
Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405928/bmid_miss-exitus-3EO-405928.jpg
4
103
103
Nový román známého publicisty a spisovatele Aleše Palána zavádí čtenáře do prostředí domácího hospice. Ema, pracovnice domácího hospicu, který poskytuje péči umírajícím klientům v jejich domovech, zažívá během jediného dne několik zásadních životních zvratů. Po rozchodu se svým přítelem míří neplánovaně k umírající klientce paní Neomytkové a jejímu psychicky labilnímu synu Borisovi. Stará paní není jen pacientka, ale zná také tajemství propojující obě rodiny, které Emě až doposud zůstávalo skryté. Mladou ženu zaměstnává nejen starost o umírající, v patách je jí neustále studentka Zuzana, která si jako místo svého studijního projektu vybrala právě domácí hospic a jeho klienty. Ani Boris není Emě v péči o matku nápomocný, zvlášť když odejde z domu, a místo něj se přede dveřmi objeví policie… Aleš Palán citlivě zachycuje situace kolem odchodu nevyléčitelně nemocného člověka, poutavě a do hloubky odkrývá psychiku ženy procházející náročným životním obdobím a zároveň vedle existenciálních problémů odkrývá i ty celospolečenské, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech.... celý text
Přidat komentář
Komorni, dulezita, pomala, nenahraditelna kniha. Rozhodne doporucuji. Je napsana lidsky, prirozene, bez prikras.
Je to depresivní knížka od prvního písmenka. Všudypřítomná smrt vás obklopí a nepříjemně se zahryzne. Snažíte se najít jakousi naději, že třeba vše dobře skončí....Navíc máme možnost sledovat i psychiku lidí. Nejen staré paní, ale i syna a hospicové ošetřovatelky. A autor jde hodně do hloubky. Použil však ve svém příběhu zvláštní styl psaní a to du formu, navíc zcela chybí uvozovky a chvíli mi trvalo, než jsem si na tuto skutečnost zvykla. Příběh v knížce se mi líbil i nelíbil. Já vlastně ani nevím, protože při čtení jsem cítila spousty emocí, což určitě autor chtěl. Přesto mi bylo tak nějak jedno co se s postavami v knize stane. Vylíčení smrti a posledních chvil člověka, jeho rozpoložení atd. se mi však moc líbilo. Řekla bych, že to je takový komorní příběh, který nezvládnou přečíst všichni, ale své oblíbence si najde.
Bohužel mi od začátku absolutně nesedl autorův styl. Svou roli hrála absence uvozovek u přímě řeči, takže jsem se hodně ztrácela v tom, co jsou myšlenky hlavní hrdinky (a že jich měla hodně) a co je skutečný dialog. Autor navíc vůbec nedokázal správně vystihnout hlavní hrdinku jako ženu. Opravdu nevím, proč mají muži potřebu psát o ženách, navíc poměrně detailně, když evidentně vůbec neví o čem píší. Myslím si, že pracovníci hospicu nemusí být (a ani nejsou) pouze ženy a že by naopak bylo velmi osvěžující, zajímavější a hlavně mnohem více uvěřitelné, kdyby hlavní postavou byl muž.
Kniha na mě koukla ve výprodeji, zaujala anotace a autor. Jaké bylo doma překvapení po otevření, od knihy jsem se nemohla odtrhnout chvílemi netušíc jestli se mám smát nebo brečet.
Velké překvapení z českých luhů a hájů. Palána znám spíše jako autora publikací zakládajících se na rozhovorech. Miss Exitus je prozaickou původní tvorbou, která je mírně experimentální tím, jak je čtenář oslovován skrze postavu, ale jinak se jedná víceméně o realistické dílo, které ve své naturalistické skromnosti vlastně vyniká. Jeden den v životě pracovnice hospicu, je zde popsán z notnou dávkou empatie a nebombastičnosti, která dnes jinak vévodí knižnímu trhu. Nevěřím tomu, že si tuhle knížku přečte stejné množství lidí jako nejnovější severskou detektivku, ale to asi nevadí, tahle kniha asi ani nemá ambice zachytit nejširší vrstvu čtenářstva, a možná je to i dobře. Kniha si určitě své čtenáře najde, tomu věřím. Téma a spisovatelské umění, jakým byl obsah uchopen, by si to zasloužil. Za mě je to další česká původní tvorba, která mě usvědčuje z mé dlouhodobé ignorance domácí tvorby, a tak doufám, že jsem zase o trochu více polepšen a určitě nebude trvat dlouho, než se opět vrátím k české literatuře, a nebude divu, když to bude opět Aleš Palán.
"Těší tě, že nemusíš tolikrát lhát – i když zalhat jednou vydá za všechny lži, tahle čísla se nesčítají, hned to první je nejvyšší karta, která přebíjí vše. (s. 198)
Reminiscence na Nietzscheho.
"Takže se v tom nekonečnu zase jednou všichni poskládáme zpátky! Rozumíte mi? Všechno se zopakuje. Když budete dost dlouho snímat karty, čtyřikrát za sebou vytáhnete eso. Stane se to. Musí se to stát!" (s. 41)
Po rozhovorech se šumavskými samotáři se ke mně dostala tato kniha. A jsem strašně ráda, styl psaní byl netradiční, surový a cynický. Je vidět, že je autor velmi vzdělaný - v knize je použito mnoho pro mě neznámých slov a odkazů.
Příběh ze života nejen o smrti. Originální téma a originální styl. Vtáhlo mě to a nepustilo.
Příběh o Emě, pracovnici domácího hospicu a její jeden den, kdy se seběhne tolik událostí, že je opravdu o čem vyprávět. Kromě citlivě popsaného přístupu k umírajícímu člověku se v románu řeší různé rodinné i přátelské vazby, ale třeba i společenská témata jako podnikání v devadesátých letech.
Nedávno se mi dostala do ruky knížka rozhovorů Aleše Palána Nevidím ani tmu a po jejím přečtení jsem se rozhodla, že se musím podívat po dalších autorových knížkách. Jako první se ke mně dostala tato kniha a jsem za to moc ráda.
Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na její styl. Je psána v „du“ formě a přímá řeč tu není označena uvozovkami. Avšak jakmile jsem se začetla, tak to byla jízda. Ponořila jsem se do příběhu, oblíbila jsem si Emu a ten jeden den plný zvratů jsem si s ní opravdu užívala. Rozhodně to není jednoduché čtení, téma smrti je prostě smutné a náročné. Navíc je kniha místy pojata až jako detektivka. Knihu jsem po pár stránkách nemohla odložit a potřebovala jsem číst dál, abych věděla, jak to celé dopadne.
Knížka, která se mi moc líbila, ať už tématem, tak nakonec i to zpracování mi k tomu sedělo, a rozhodně budu pokračovat i v dalších knihách autora.
Velice zvláštní kniha, téma, které není běžné - málo atraktivní - umírání a práce domácího hospice. Ale je zajímavé se o tom dovědět, nikdy člověk neví, co ho v rodině potká. Nepřeji nikomu nic zlého, ale smrt k životu patří a je to většinou strašně moc těžké se s tímto problémem popasovat se ctí. Pěkná čeština zkušeného autora.
Asi se stanu fanynkou Aleše Palána. Kniha Miss exitus pro mě byla po delší době tou knihou, od které se člověk nemůže odtrhnout a nakonec ji zhltne během jednoho dne: zajímavé téma i forma, spousta emocí, prostý, ale opravdový a překvapivě i napínavý děj. Úžasný ponor do několika duší; nečekala bych, že autor-muž dokáže tak bravurně popsat, co se děje v ženské hlavě.
Ve společnosti, která se rozhodla se smrtí vypořádat tak, že ji z reálného světa (kde je schovaná v hospicech a nemocnicích) přesune na televizní obrazovky (kde je všudypřítomná a banalizovaná), je Palánův román opravdovým světlem na konci tunelu. Autor vychází ze své novinářské i osobní zkušenosti a do středu románu staví Emu, pracovnici domácího hospice, neoslavovanou hrdinku dnešní doby.
Kniha je osobní, niterná, zamyšlená. Celá je vyprávěna duformou (tedy v druhé osobě), což umocňuje pocit, že vyprávění je monologem hlavní hrdinky k sobě samé. Její úvahy se prolínají s vyprávěním příběhu a stejně jako děj jen výjimečně vystoupí z prostoru pokoje se smrtelnou postelí, čtenář jen výjimečně vykoukne z Eminy hlavy. V ní je mu ale dobře. Palán dokázal do hlavy své ženské hrdinky vstoupit s obdivuhodnou přirozeností a elegancí.
Příběh samotný není nijak výjimečný. Čte se dobře, stránky se otáčí samy a na konci se autor dostává k dějovému zvratu, který sice čtenář nečeká, ale ani ho nějak výrazně nezaskočí. Spíše jen umocní melancholické vyznění celé knihy. Jistá charakterová i příběhová plochost se však knize, která neaspiruje na to být velkým románem, dá vytýkat jen těžko. Palán napsal spíše románovou poctu lidem, kteří zasvěcují svůj život pomoci umírajícím, jež je citlivá, atmosferická a velice osobní.
4,5/5
Zvlastna kniha, neobycajna svojim nametom a zanrovo tazko zaraditelna. A potesilo ma (uplne iracionalne) , ze som desifrovala Telc, kde sa dej odohrava...
Poté, co jsem si zvykl na styl psaní, jsem se do knihy začetl. Zajímavé a silné téma. Kniha se mi líbila a určitě si od autora ještě něco přečtu. Doporučuji.
Som v rozpakoch, ako hodnotiť túto knihu. Isté je, že som sa nemohla od nej odtrhnúť, aj keď mi nesedela forma, akou je napísaná. Hlavná hrdinka mi maximálne liezla svojimi postojmi na nervy. Takto si osobu pracujúcu v tejto profesii nepredstavujem, to je tragédia. Na druhej strane, áno, je to možné, je to ľudské, reálne... predsa nie sme dokonalí. Takto poňaté, kniha je veľmi autentická a silná. V tomto prípade však ide o konečné veci človeka a keď chce niekto o tom vydať svedectvo, malo by mať primeranú hĺbku. Posolstvo tejto knihy mi teda v tomto kontexte príde veľmi plytké. Autor mal radšej mlčať.
Rozečetla jsem před rokem a neunesla tu beznaděj - skončila jsem na straně 30. Dnes jsem se odvážila, zkusila znovu - a zhltla za odpoledne. Drama s antickými prvky, byť prózou napsané, respektuje dokonce trojí jednotu (místa, času a děje) a du-forma zvyšuje naléhavost. Velmi fyzické líčení (té konzumace kdečeho, toho vyměšování, tělesného chátrání, té bolesti...), velmi bezvýchodné žití - a smrt, tak útěšná, tak smířená, tak dobrá...
Vyprávění ve druhé osobě mi místy vadilo, ale srovnala jsem se s tím, je to zkrátka jiný styl, než jsem zvyklá. Kniha mě bavila, až do poslední asi čtvrtiny, kdy nevím co stalo, ale rozhovory Emy s Irenou, Emilem i umírající byly dost krkolomné, nepravděpodobné, neuvěřitelné a knihu jsem dočetla se zklamáním. Škoda. Autora si vážím a jeho jiné knihy se mi líbí.
Krásná kniha. Obdivuji každého kdo tuto práci dělá. Čtení není žádná oddechovka chce to trochu přemýšlet. Určitě doporučuji.
Po prvním stranách jsem to vzdala a knihu odložila, styl psaní mi k srdci nepřirostl, škoda, téma určitě zajímavé jen ho jinak uchopit.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
| 2019 | Jako v nebi, jenže jinak |
| 2016 |  Ratajský les |
| 2021 | Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději |
| 2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Neskutečně znepokojivá kniha. Nemohla jsem přijít na kloub hlavní hrdince, což ovlivnilo celé vnímání textu.