Laaca
komentáře u knih
Křížová cesta: Sestry - 1. díl
Alexej Nikolajevič Tolstoj
Taková zajímavá hybrydní kniha. V některých částech takový ten klasický ruský společenský román, tak jak je psali klasici z 19. století. K tomu ale tematiky stávkujících dělníků, komunistů a po vypuknutí 1.sv. války i příběhy z bitevní linie. Před čtením jsem knihu vůbec neznal a autora jenom na úrovni, že existuje. Jsem příjemně překvapen a divím se, že oboje, tedy jak kniha tak autor, nejsou známější.
Vlk a já
Oldřiška Ciprová
Knížku mi doporučila moje osmiletá dcera, která se líbila. Mě se líbila také, ale vytknul bych prkenné dialogy a určité koketování s tím, že text zkouší být trochu i manuálem pro chov psa, což působí rušivě. Ale jinak dobrý.
Temnota
David Lagercrantz
Průběh vyšetřování vraždy byl jistě přitažený za vlasy a postavy Micaely a Rekkeho nevěrohodné. Přesto je ale postupné rozplétání historie zdánlivě bezproblémového afghánského forbalového rozhodčího pěkné a příběh je tak čtivý a zajímavý, Proto navzdory nedotaženostem a nedomyšlenostem nakonec dávám čtyři hvězdičky.
Einsteinovy příšery
Martin Amis
Úvod a pět povídek - jedna řekněme sociální a ostatní trochu do scifi. Jenže všechny jsou nemastné, neslané, nanicovaté. Celou dobu jsem měl pocit, že čtu zbytečnou knihu. Naštěstí je krátká.
Osada
Kir Bulyčov (p)
Mistrovsky napsaný sci-fi příběh o kolonii ztroskotaných lidí na k lidskému životu velmi nevlídné planetě. Dějové linky s těmito nedobrovolnými osadníky jsou napsané skvěle a téma rozevírající se mentální propasti mezi dospělými, kteří si pamatují Zemi a standardní životní podmínky a mezi novou generací, pro které je naopak Země něco velmi abstraktního. Snahy o předávání pozemské kultury a vzdělání vnímají spíše jako pošetilý folklór, který nemá praktický význam a spíše obtěžuje. A spíše jen z povinné úcty souhlasí s extrémně rizikovou výpravou ke ztroskotané kosmické lodi.
Části děje věnované trojčlennému pozemskému výzkumnému dílu jsou o něco slabší a je dobře, že nedostávají velký prostor.
Každopádně, jak se všechny dějové linky na závěru sbíhají, je opravdu neskutečně strhující a od knihy se na posledních stránkách snad ani nedá odtrhnout.
Velká škoda, že všechno končí ne sice uťatě, ale přesto až příliš náhle, bez dojezdu.
A další škoda je, že není další díl. Bylo by moc zajímavé číst si, zda obyvatelé osady kompletně přesídlí na Zemi nebo jestli naopak na cizí planetu přibudou další kolonisté a vznikne životaschopnější osídlení.
Rozhodně by si tahle knížka zasloužila důstojné zfilmování.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Knížka má velmi zajímavou formu vyprávění, kdy je příznaná role vypravěče, který nám nejenom popisuje osudy a dilemata hlavních postav, ale jejich rozhodnutí a činy také hodnotí a polemizuje s nimi.
Je to kniha hloubavá, analytická, kdy zkoumá lidské chování v nesvobodě. Děj je druhořadý. Proto se nedá říct, že je Nesnesitelná lehkost bytí napínavá. Do čtení je třeba se, alespoň v první polovině, nutit. Myslím, že není úplně dobře zvládnutá erotická linka, přestože dostává tak mnoho prostoru.
V každém případě jsem rád, že jsem se knížkou prokousal. Jenom mi nesedí název. Řeší se v tam jiné věci a nějaká frustrace z jalového proplouvání životem se v knize neděje.
Fraktální šum
Christopher Paolini
Průzkumná výprava na cizí neobyvatelné planetě, kdy ještě větší obtíže než nehostinná planeta si dělají jednotliví členové výpravy navzájem. Pozorujeme, jak se v nepohodě zhoršují vzájemné animozity a že to asi nedopadne úplně dobře. V závěru se sice některé věci podaří, ale od výsledků výpravy si jistě před vydáním na cestu všichni zúčastnění slibovali více...
Sukuby
Edward Lee
Masakrózní až úchylná ujetost, která se čte úplně sama.
Jasně, vysoká literatura to není, je to brakovka, ale velmi pěkně napsaná a skvěle vyvolává syndrom "ještě jednu kapitolu a už jdu fakt spát", až pak zjistíte, že je půl čtvrté ráno. Za tuto návykovost dávám čtyři hvězdičky, i když spravedlivější by asi byly tři - přeci jenom, různé logické nesrovnalosti a nelogičnosti tam jsou. Na druhou stranu, atmosféra a erotické a krvavé detaily jsou bezchybné, takže za mě spokojenost.
Tancuj, tancuj, tancuj
Haruki Murakami
Jedna z horších Murakamiho knih, ale přesto velmi čtivá. Bohužel se nelze ubránit dojmu, že by vše mohlo být lepší. Jindy má Murakami přetlak nápadů, že je až člověku líto, co všechno je jen zmíněno a dále nerozvito, ale tady z textu vane jakási autorská bezradnost. Jistě, v mnoha místech je bezradná hlavní postava, ale to jen málo ospravedlňuje velké množství výplňového textu, který je mezi pasážemi, kde se reálně něco odvíjí.
Jazykově také na autorův standard podprůměr. U Murakamiho knih jsem zvyklý vypisovat si pozoruhodná slovní spojení a věty.
(např. z 1Q84: "Takové sny jsou zřejmě jako hlubokomořské ryby, které také nemohou vyplavat do blízkosti hladiny. A i kdyby vyplavaly, rozdíl v tlaku vody je stejně zdeformuje k nepoznání.")
Tady jsem si taky vypsal dva zajímavé kousky, ale nemají takovou sílu jako u jeho jiných knih.
Pokud máte Murakamiho rádi, tak si přečtěte i tuto knihu. Pokud jeho tvorbu neznáte, tak bych pro seznámení doporučil spíše 1Q84, Kafka na pobřeží, Kronika ptáčka na klíček nebo Komturova smrt.
Návrat čistých radostí
Jan Šmíd
První díl jsem nečetl. Nemohu s ním tedy srovnávat tento druhý díl. Jeho neznalost ale není pro čtení této knížky na závadu. Prvních několik stránek sice člověk neví, která bije, ale pak se všechno ujasní a pak už není problém. Neříkal bych tomu humoristický román. Některé části - hlavně ty, které popisují láskyplný vztah otce s dcerou, jsou dojemné, některé trochu poťouchlé. Třeba některé pasáže s lvicí Eileen.
V ději se střídají pasáže popisující jak hlavní hrdina dealoval oblečení a později auta a nemovitosti. Tady bych ocenil některé velmi pěkně napsané dialogy. A v druhé poloze knihy se popisuje společná cesta životem, přeneseně i doslovně, otce s jeho dcerou. Tyto části jsou malebné až dojemné, ale přeci jen působí poněkud idealizovaně, nerealisticky.
Některé detaily působí vyloženě rušivě. Knížka je napsaná českým autorem a v češtině. Přesto se tam na mnoha místech objevují anglické fráze jako "Good Heavens!" a některé další. Na druhou stranu jsou ale velmi dobře popsané americké a kanadské reálie včetně málo známých stránek jako je kanadský krajní sever nebo nevadské indiánské rezervace.
Takže, jsem rád, jsem si tuhle knížku přečetl, ale první a ani třetí díl asi shánět nebudu.
Soudce a jeho kat / Podezření / Slib
Friedrich Dürrenmatt
Obrovské překvapení. Vůbec nevím, jak jsem k této knížce přišel. Možná jsem ji bezděčně sebral v nějaké knihobudce nebo prostě někde ležela, nevím. Obálka tuctová. Ani nevím, proč jsem se nakonec začetl. Detektivky normálně nečtu. Ale dobře jsem udělal. Všechny tři příběhy jsou opravdu strhující. A přitom to není povrchní či plytké čtení. To ani náhodou. Rešené problémy jsou mnohovrstevnané. Postavy propracované. Navíc se ve všech příbězích se důkladně zkoumá nějaký aspekt lidského nitra. Jde částečně o detektivky a částečně o psychologické novely. Kdyby šlo, hodnotil bych 4,5 hvězdičky.
Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
Ideální knížka ke čtení někde na hotelové pláži nebo při čekání na letišti. Nečekejte nějakou hloubku nebo propracovanost. Možná právě proto je to fajn oddechové čtení. A je to sranda. Člověk by řekl takový jakoby svěrákovský humor. Kromě toho i humor černý.
Sága o Lundirovi
Jan Kozák
Knížka má v podstatě tři části. První je uvedení fikčního světa Qurand. To je provedeno mistrovsky a má formu představení vědních oborů, které se zabývají historiografií, kulturologií a lingvistikou tamních státních útvarů. Qurand je pojat jako svět existující paralelně s naším, který je sice obtížně dosažitelný, ale je zkoumatelný a poznatelný. Konkrétní prostorové a technické upřesnění chybí, ale působí to, jako svět dosažitelný třeba přes něco jako hvězdnou bránu nebo něco podobného. Velmi pěkně je v této části popsána evoluce literálního žánru qurandská sága. Celé je to pojaté jako rozšířený prolog pro čtenáře, který nemusí být zběhlý ve faktografii a filologii Qurandu.
Druhá část je samotná Sága o Qurandovi. Ta je opět velmi pěkná. Je to příběh o čtyřech generacích rodu Solpinar Vinari. Poslední je Lundir a přestože je sporné, že zrovna on je ten historicky nejvýznamnější, tak celá sága je shrnutí jeho vyprávění svému zapisovateli. Přes všechny popisované generace dlí v rodu obrovský talent pro stavitelství, ale i pro válečnictví a snad všichni mají tendenci k určitému uhranutí pro bitevní řež.
Bohužel je tu ještě třetí část. To je encyklopedie reálií světa Qundar.
Autor to myslel dobře. Chtěl v ohromující šíři představit svoje universum. Jenže v kontextu s tím, že z tohoto univerza máme představenu jen jednu ságu, navíc poměrně krátkou, tak celá encyklopedie vypadá samoúčelně a zbytečně. Měl by to být analog Silmarilionu. Jenže ten se opírá o Hobita, Pána prstenů a další menší díla.
Tady se to opítá o jedno vyprávění a i když je Sága o Lundirovi povedená, tak je toho obsahu prostě málo. Tudíž třetí část vypadá jako sebestředná intelektuální exhibice autora, o čem všem by mohl psát, kdyby chtěl.
Jasně, třetí část můžeme přelétnou očima a vyzobnout si jenom co nás zaujme. V tom případě by bylo možné hodnotit silnými čtyřmi hvězdičkami.
Jenže pokud mám spravedlivě hodnotit, tak musím vzít do úvahy všechno a v tom případě musím jednu hvězdičku srazit.
Bohužel, bohužel.
Dobyvatelé ledových moří
Konstantin Sergejevič Badigin
Velmi silné tři hvězdičky, možná i čtyři by se daly dát. Je to dobrodružná kniha. Žánr, jak skupina hrdinů bez bázně a hany putuje někam za ušlechtilým cílem, a v tom se jim snaží bránit všelijací syčáci, zlosyni a zrádci. Knížka mi připomínala romány Eduarda Štorcha, hlavně se mi vybavil Hrdina Nik. Trochu připomíná i verneovky.
Ze začátku čtení komplikuje velké množství postav a málo vysvětlené reálie. Ale později, když už jde o plavbu a o osudy paralelních výprav putujících po souši se už děj zpřehledňuje. Knížce citelně chybí mapa, protože bez ní máme geograficky mlhavou představu, jak vlastně výpravy putovaly. A ilustrace by také mohly být lepší. Přeci jenom, dobrodružná knížka určená pravděpodobně pro mládež by si zasloužila lepší obrázky.
Filosofská historie
Alois Jirásek
Na to, že je to vlastně kniha o národním obrození, navíc z 19. století a navíc od Jiráska, jde o svižně odbývající pohodové čtení. Příběhu prospívá, že jde o krátké dílo, tedy že není nijak roztahané a jsme ušetřeni Jiráskových obávaných popisů maličkostí na mnoho stran.
Ready Player One: Hra začíná
Ernest Cline
Vím. Spravedlivější by asi byly tři hvězdičky. Jakkoliv je kniha opravdu hodně čtivá a napínavá až pohlcující, tak je z druhé strany i mělká. Jestli chcete detailně prokreslené psychologie postav, nadčasové úvahy nebo jazykové klenoty, tak hledejte jinde. Ale, je fakt relax tuhle knížku číst. Navíc já jsem jasná cílovka. V roce 89 jsem začal chodit do školy, takže osmibitovou éru a éru hracích automatů celkem pamatuju. Několik kamarádů mělo Atari a nad automaty s osmdesátkovými pařbami jsem slintal na poutích. Valnou většinu zmiňovaných her a filmů jsem alespoň podle názvu znal a některé i hrál. Takže za takové to "jasně, já vím", přidávám hvězdičku.
Neuromancer
William Gibson
Tři čtvrtě knihy jsem se musel do čtení vyloženě nutit. Děj i vykreslení prostředí jsou strašně nepřehledné. Spousty střípků, které se špatně skládají dohromady. není jasné, proč se co děje. Čekal jsem, že v jednu chvíli to do sebe všechno zázračně zapadne a plynutí děje se vyjasní a zpřehlední. na posledních řekněme 30 stránkách se opravdu leccos vysvětlí, ale všechno je kostrbaté, neučesané...
Ono nestačí, kdy má spisovatel bujnou fantazii. Ono to chce taky trpělivou mravenčí dřinu, aby všechna kolečka, drátky a součástky příběhu poskládal a vyladil. A tuhle pečlivou hodinářskou práci Gibson naprosto zanedbal. Takže fajn, že řadu jednotlivostí vymyslel a zformuloval a dík za to, ale jako celek kniha nefunguje. Asi nedoporučuji.
Jméno růže
Umberto Eco
Na ne až tak velké ploše se dozvíme, co se řešilo v politických a církevních kruzích ve vrcholném středověku. Netušil jsem, že už tehdy byly ideologické a mocenské zápasy tak intenzivní, a přesto naprosto jiné než dnes. Na pozadí techto velkých věcí řeší Vilém a Adso své detektivní pátrání v Italském opatství a asi se dá říci, že detektivní zápletka je oproti zbytku knihy o něco slabší.
Čarodějky z Eastwicku
John Updike
Knížku jsem přečetl v práci o nočních, ale řekl bych, že je to ideální čtení na prázdninový pobyt. Pěkně a nekomplikovaně napsaný příběh o trojlístku ženských s čarodějnickými schopnostmi v americkém zapadákově. Jak milujou drby, sex s ženatými chlapy z městečka a takové to své drobné domácí čarování. A jak s tím vším zamává příchod démonického přistěhovalce z New Yorku.
Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
Romantické a chvílemi také dramatické a hlavně zamilované a místy erotické čtení. Moc pěkné. Přemýšlel jsem, jestli mi vadí nebo nevadí kulisy socializmu a občasné soudruhování, ale ne. Není to ze současné doby a není to nadčasové, ale knížka zestárla se ctí.
