Laaca komentáře u knih
S autorem, panem Macháčkem, jsem viděl natočený rozhovor s titulkem "Brežněv o okupaci nerozhodl, generálové SSSR ji chtěli už dávno". Tam mluvil natolik poutavě, že jsem si pak zjišťoval, co napsal a když jsem zjistil, že monografii o G.Husákovi, tak jsem si řekl: "To chci".
A dobře jsem udělal - ono by se zdálo, že tlustá monografie o normalizačním politikovi bude hrozná nuda, ale bylo ro přesně naopak. Text je napsaný velmi čtivě a to přesto, že zabíhá do dost velkých podrobností. O spoustě skutečností jsem vůbec netušil - třeba, že byly celkem seriózní úvahy o připojení Slovenska k SSSR anebo to, jak nestabilní vlastně bylo česko-slovenské soužití a česko(-)slovenský stát. Každopádně - Gustáv Husák byl mnohem barvitější osoba, než jsem si myslel.
Kniha od ruského spisovatele s neruským hrdinou, který nesnáší Rusy, ale dočasně s nimi musí spolupracovat. Ukazuje se ale, že pořádní parchanti jsou ale i militanti ímáma Šamila. Těžko pak volit menší zlo.
Co trochu vadí při čtení, je nesrozumitelnost historie Hadži Murata. Co se ale děje v přítomnosti, to už je srozumitelné dobře.
Zpracování formou scénáře ve mě napřed budilo obavy, ale brzy mi to přestalo vadit a ještě později jsem to přestal vnímat úplně. Děj je rozporupný - je těžké zpracovat cestování časem do minulosti tak, aby ve výsledku nebyly logické nesrovnalosti. To se tady moc nepodařilo, skřípe to na příliš hodně místech. Na druhou stranu bylo sympatické, jak si postavy postupně uvědomovaly, co můžou drobné změny minulosti natropit a postupně si snižovali cíle - ze záchrany Cedrika se stalo jenom úsilí vrátit všechno do původního stavu, hlavně nezabraňovat ničí smrti a pohlídat, aby se děj předchozích knih odehrál jak měl, i když to znamená, že Harry bude vidět masakr svých rodičů Voldemortem.
Bylo trochu bizarní, jak dva pubertální kluci detailně znali, jak se přesně odehrávalo randění a různé drobné příhody nějakých, z jejich pohledu, páprdů o generaci až dvě starších.
Moc se mi líbily postavy Scorpiuse a záporačky Delphi. Albus Potter mi přišel jako blbeček, což ale může být ne nekvalitou knihy, ale tím, že blbeček prostě byl.
Možná by byly spravedlivější tři hvězdy, ale knihu jsem přečetl asi na čtyři zátahy a vždycky se těšil, až se k ní večer dostanu a nakonec mi bylo líto, že už je konec.
Pohádka o tom, jak Andrej Babiš k moci a penězům přišel. Netuším, nakolik je to podle pravdy a nakolik vybájené. Tak nějak mi to ale bylo jedno. Obsah knihy (nechce se mi použít slovo děj) je vlastně krok za krokem vypsaná posloupnost, jak si sociopat plní sny o moci. Velmi nekomplikované čtení, beze zvratů a bez napětí. Tím, jak je kniha psaná prostince, tak se vlastně dobře a rychle čte. Přečetl jsem ji normálně doma, ale takový matroš se hodí spíš do čekárny k zubaři nebo na nádraží. Slátanina to není, ale slabota ano.
Nebavilo mě to. Tak nějak jsem si říkal, že bych se měl snažit Matku přečíst, ale musel jsem se do čtení celou dobu hodně nutit a někde za polovinou jsem to vzdal. Měl jsem problém hlavně s hodně ledabyle načrtnutým prostředím a vlastně i odfláklými postavami.
Co to bylo za továrnu, ve které všichni v okolí pracují? Co se tam vyrábí? Co konkrétně tam těm aktivistům vadí? V tom úseku, co jsem zvládl přečíst, je vlastně řeč jenom o dočasné povinné srážce ze mzdy do fondu pro melioraci bažiny za fabrikou. Útrapy s přechováváním a distribucí zakázaných knížek, obavy, aby mě nezatkli, tak jako ty soudruhy přede mnou. Proč ne? Ale nesmělo by to všechno být tak plytké.
Je to už moje sedmá zdolaná kniha od Murakamiho. Tím pádem vidím, že řada motivů a nápadů se opakuje z jeho dřívějších knih. Ale přesto, nemůžu si pomoct, pořád je to skvělé! Mísení realistických rovin s mystickými je pořád parádní, postavy zajímavé, děj mimořádně čtivý.
A vynikající jazyk a skvělý cit pro to, vyjádřit velmi přesně a srozumietlně komplikovanou myšlenku. A ty metafory.
Takže i když jsem měl mnohokrát pocit, že "tohle už jsem jednou četl", tak i přesto dávám plný počet hvězdiček.
Střídají se zajímavé pasáže s nudnými. Po celou knihu jsem si nějak nedokázal oblíbit ani jednu postavu. Jakoby budhistické učení lišek knize škodí - mělo být scvrknuto na podstatně menší prostor. Naopak je prima vysvětlení, jak to "doopravdy" bylo s některými historickými událostmi. Jakože pejsek lajka nebyl jentak nějaký pejsek, ale psí vlkodlak, jak vlastně funguje těžba ropy v ruské arktidě a podobně...
Dvakrát jsem ji četl v dětství, ale i přes tu dobu si ji pamatuju velmi dobře a jsem si celkem jistý, že kdybych si ji přečetl teď, potřetí, že by se mi knížka líbila pořád.
Kniha, kde spisovatel měl nápady, stylistika mu celkem šlape, ale děj románu překombinoval, v jednotlivých zápletkách se utopil a vedení příběhu jednoduše nezvládl. Ani postavy pochválit nelze. Mefistofeles měl působit jako trochu poťouchlý démon, ale vylezla z toho rozplizlá karikatura. Ostatní postavy dopadly ještě hůře. Škoda, že si autor po dopsání knihy nedal delší kritickou pauzu, třeba rok, a po tomto odstupu děj neseškrtal a neučesal. Výrazně by to bylo prospělo, protože potenciál tu byl.
Závěrečný a asi nejlepší díl. Přečetl jsem ho v jeden den, jedním dechem.
Krásný román. Nikdy jsem nečetl jinou knihu, kde by se tak nádherně prolínaly a doplňovaly vrstvy cestopisu, milostného vztahu, vyprávění o hledání sama sebe a dalších rovin, které teď neumím pojmenovat.
Vše opravdové, autentické, působivé.
Pro mě byla kniha obzvlášť silná i proto, že i já jsem byl několikrát na různých místech v Rusku a i já jsem se tam zapletl s místní dívkou. Naštěstí se serióznější než s tou z románu.
Mrzí mě, že zde v databázi knih není záznam i o druhém díle. Ten je také skvělý, i když smutnější a také bych ho hodnotil pěti hvězdičkami.
Ne tak dechberoucí jako románové knihy, ale přesto velmi pěkné povídky o daleko podivnějších lidech než v sirotčinci.
Úžasná kniha. I film. Napřed jsem viděl právě film a knihu četl až později. Bál jsem se, že mě proto kniha nebude tolik bavit, protože přijdu o ten pocit objevování zákonitostí světa časových smyček a že budu vědět, jak příběh dopadne.
Ale bál jsem se zbytečně. I tak jsem knížku přečetl jedním dechem a díky odlišnostem mezi filmem a knihou jsem byl, hlavně ke konci knihy, opravdu napjatý, jak to dopadne. Příběh na rozdíl od filmu bohužel končí otevřeně, takže jdu shánět druhý díl.
Školu jsem zažil "jenom" jako žák či student, za katedrou jsem nikdy nestál. Přesto jsem měl dojem, že útrapy učitelského sboru v knize, odehrávající se v SSSR v polovině 80.let, že jsou úplně stejné jako problémy u nás v současnosti. Jen my máme navíc to multikulti běsnění a ideologie je trochu jiná. Mezi řádky je v knize pěkně vidět, že společnost v SSSR v dané době byla hodně zahleděná na úspěchy v minulosti, a vpředu už lidé moc perspektivy neviděli.
Autor, nebo snad spíše překladatel, má skvělý cit na slova a ve všech polohách jazyka (formální/hovorový/řeč dětí) vše zní úplně přirozeně.