Komturova smrt
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396609/bmid_komturova-smrt-yvd-396609.jpeg
4
645
645
Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Odeon
Originální název:
騎士団長殺し Kišidančo goroši, 2017
více info...
Přidat komentář
Vystihnout v krátkosti tuhle knihu mi dalo chvíli zabrat. Navíc je to druhá kniha od tohoto autora (nepočítám krátké povídky), co jsem četla. Děj je v podstatě velmi jednoduchý. Ale autor věnuje i hodně prostoru psychologii a motivaci samotných postav. Tím vytvořil komplexní celek, který se krásně čte a zároveň je to napínavé. Dovedete si dokonale představit prostředí i postavy. Nechybí ani trocha té mystiky. Celkově je to povedená kniha, která odrazuje maximálně počtem stran. Ale doporučuji nenechat se odradit, pokud se vám práce tohoto autora zalíbila.
(SPOILER)
Murakamiho příběhy se mi začínají lehce plést. Přečetla jsem od něj skoro vše, co se postupně v češtině vydává, a i když mne příběh vždy velmi zasáhne, postavy, sled události kolem nich a různé motivy se v principu už příliš opakují a po čase mi splývají. Je to sice spisovatelova značka, ale odtud potud, což? Zase se tu leze do tmy/díry/jiných úrovní světa, zase jsme na horách, zase je hrdina k činu donucen vnějšími okolnostmi.
Stejně tak jsou pro Murakamiho charakteristické otevřené konce a nezodpovězené otázky. Což mi samo o sobě nevadí, ale tady mi vzhledem k rozsahu a pomalému tempu knihy připadá, jako by zrychlený konec byl cílený posměch.
Stejně ale dávám čtyři hvězdy. Bavila mne malířská linka, linka "temná díra " I linka rodičovství. Od chvíle, kdy se poprvé ozvala rolnička, se mi nechtělo se čtením přestat. A ten temný spodní proud mám na jeho dílech úplně nejradši.
Závěr byl možná malinko useknutý, ale i tak jsem si užila spoustu magicky realistického čtení :-)
Jak už tu někdo zmínil, kniha má moc rychlý konec. Mě navíc připadá, jakoby v jednu chvíli nastal zlom(kdy se děj odehrává v průchodu) a spád děje se ubíral až nestandardně vůči předchozím dílům Murakamiho. Přesto ta kniha byla dobrá, ale pro někoho, kdo má jeho dílo takřka přečtené, bude asi těžší polapit závěr. Možná mi v knize chybí stejná věc, kterou jsem už zmiňoval v jiné knize a to, že v samém závěru jsou osudy některých hrdinů knihy posunuty do ústraní a více se o nich nedozvíme. Tak třeba příště.. Na závěr jen, že kniha se dobře čte, vtáhne vás velice rychle do děje a příběh je velice originální.
Jedno z opravdu mistrovských Murakamiho děl. Celý děj je opředen mystickým nádechem, kterému navíc dodává další úroveň prostředí japonských hor a profese protagonisty - tedy malířství. To se do děje skvěle hodí a tak ačkoliv sledujeme zdánlivě jednotvárný život obyčejného malíře, který řeší manželskou krizi útěkem do opuštěné přírody, na pozadí sledujeme opět něco mystického a nevysvětlitelného. Ostatně jako většinou, Murakami se s vysvětlováním ani neobtěžuje. Proto pouze sledujeme, jak s nečekanými a nepravděpodobnými okolnostmi naloží hlavní hrdina a další jedinečné postavy.
Murakami mě natolik zaujal, že už delší dobu nečtu téměř nikoho jiného. Jedna kniha lepší než druhá . Vychutnala jsem si opět hodiny magického čtení. Tentokrát však zklamání v závěru. Jakoby autor už neměl čas knihu dopsat,
všechny zápletky náhle chvatně uzavřel, někdy až tak, že nedopřál jejich pokračování, vysvětlení a rozuzlení ani ve fantazií čtenáře
Neviem ako to majú iní, ale prečítané knihy si po čase nepamätám, pravdaže ostane určitý pocit, obrazy a nálada, ale detaily sa vytratia. No v tomto prípade si myslím, že tomu bude inak.
Kniha, ktorá ma sprevádzala niekoľko dlhých týždňov, ostáva aj týždeň po dočítaní stále na stole a z akéhosi pocitu nostalgie sa mi ju nechce založiť do knižnice. Silný dojem a surealistický zážitok... a ja už teraz viem, že ani v horách nad Odawarou nie sú sovy tým, čím sa zdajú byť.
Těžko napsat něco, co tu ještě napsáno nebylo. Murakamiho styl mám ráda a je to další z jeho velkých románů, které vás vtáhnou do naprosto jiného světa, pokud tomu dáte čas a příležitost. Atmosféra opuštěných hor v kombinaci s hudbou a obrazy, navíc okořeněná zvukem tajemné rolničky, to v ruce mistra prostě musí fungovat. Netvrdím, že jsem všechno pochopila, mezi metaforami a idejemi jsem se spíš ztratila úplně. Jinak jsem si čtení ale užila moc, se všemi těmi zdlouhavými popisy, typicky japonskými dialogy, nejasnými hranicemi mezi snem a realitou a s nevšedními postavičkami (tentokrát Komtur místo Ovčího mužíka). Za velmi urychlený konec a tolik nezodpovězených otázek snižuji o půl pomyslné hvězdičky. 4,5*
Murakamiho mám velice ráda, ale tohle byla první kniha od něj co mě moc nebavila a četla jsem to spíše z principu. Nebylo to tak "snové" jako ostatní jeho knihy, nějak mě tam chyběl ten nádech tajemna. Ale určitě bych neřekla že je to špatná kniha, jen jiná očekávání.
Je to první kniha kterou jsem od Murakamiho četla. Kniha mě velice zaujala a, i přesto že byla horší na pochopení, byla velmi čtivá. Přemýšlím i o další, akorát nevím jakou.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Moje první setkání s Murakamim.
O Japonsko a jeho kulturu jsem se dřív hodně zajímal, takže mi prostředí nepřišlo úplně nezvyklé, ale i přesto určitý punc exotiky knih má.
S jistou výčitkou musím říct že jsem od knihy čekal trochu víc, přijde mi jako by něčemu nedostála. Pořád jsem někde za rohem očekával nějakou velkou zradu, třeba že Komtur je podrazák, Menšiky je démon, nebo možná že dům je nějak prokletý. I ta samotná záchrana Marie mi přišla dost divná, vždyť se vlastně zachránila sama, proč musel jít hrdina do "podsvětí"?
Obzvláště ve druhé polovině mi kniha připomínala Kingův "Ostrov Duma Key" i když toto je mnohem epičtější a popisnější.
Časem možná zkusím ještě něco, ale tato kniha měla často tendence u mně vyvolávat deprese, takže příště budu při výběru velmi opatrný.
Asi takhle; Komturova smrt je epos, v němž jedna myšlenka střídá druhou. A podobně jako popisovaná umělecká díla je vrství jedno přes druhé a tvoří dohromady celek, který ale bohužel nedrží pohromadě. Proč?
Protože autor nedokázal vykreslit průvodce/hrdinu, co by čtenáře všemi motivy dokázal provést. Stát se to u nějaké tří set stránkové knihy, asi bych nad tím dokázal i mávnout rukou, ale při sedmi set stránkách pracovat s emočně i psychologicky prázdným hrdinou. A jenom na něj věšet zážitky a vlastnosti jako na figurínu šaty je prostě špatně. To ať mi nikdo neříká.
Komturova smrt je spíš takový fanservis. Skalní fanoušky mnoha odkazy získá, ale nové nemá čím okoužlit.
Za mě škoda.
Už se dost opakuje, jediná inovace je, že hlavním hrdinou je místo nesmělého začínajícího spisovatele nesmělý začínající malíř. Jinak tam jsou všechny obvyklé propriety a fanoušky to asi nezklame. A taky je to dost natahované...
Co je ještě realita a co už sen?
V této rozsáhlé knížce sledujeme bezejmenného vypravěče živícího se malováním portrétů, který si prochází životní krizí i tvůrčí krizí - manželka ho opustila a zároveň cítí, že malování podobizen ho nenaplňuje. Útočiště najde v domě slavného malíře nalézajícího se v horách. A tady se začínají dít prapodivné věci - všechno začíná, když objeví záhadný obraz namalovaný předchozím majitelem domu. Od souseda, velmi podivného člověka, přichází nabídka, která se neodmítá. A pak už přichází ty události, které nelze racionálně vysvětlit... Rolnička, jáma, výprava do podzemí a tak dále. Když vypravěč prochází tímto řetězcem událostí, které pro něj byly určitou zkouškou, vrátí se mu chuť malovat a nakonec dává dohromady i svůj osobní život. Spousta otázek "jak" nebo "proč" zůstává nezodpovězená a je jen na čtenáři, jak si na ně odpoví. Při čtení máte pocit, že se nic moc neděje, i přesto, že se toho děje poměrně dost. Knížka je zvláštně psaná, a i když se mi moc líbila, ta zvláštnost a obsáhlost způsobila, že jsem ji četla skoro dva týdny. Ale určitě si od autora přečtu i další knihy.
(SPOILER) Tuto knihu hodnotím o hvězdu méně, než předchozího Kafku, přišlo mi to úplně na stejné brdo až na pár odchylek. Zřejmě pan Murakami vyměnil šňupání koksu za nitrožilní píchání si heroinu a v dojezdu pak vyplodil tento monument o vyhořelém malíři pokojů s pedofilními sklony, co nemá nic jiného na práci než lézt s nechutně bohatým homoklackem do studně, kdo bude tvrdit, že jsem knihu nepochopil má pravdu, ale já osobně si myslím, že tuto knihu nemůže chápat žádný čtenář, natož sám autor.... Opět jedna hvězda pro mě, že jsem to dokázal dočíst....
Jiź když kniha vyšla, têšila jsem se na ni a opět jsem nebyla zklamaná. Murakami umně balancuje na hraně mezi realitou a snem. Jeho hrdinové přijímají, co muselo přijít, a tak i já jako čtenář čtu a nechám se vést. Maličký komtur, hrdinovo putování či záchranná mise jsou zcela mimo realitu, a přesto mě nepřekvapilo vůbec nic, naopak. Další z Murakamiho skvělÿch knih, která vám toho tolik naloźí, že se pod tou tíhou prohnete a přitom projdete podobnou katarzí jako hlavní hrdina a na konci se cítíte - jak vlastně? Byla jsem plná otázek a přitom jsem nechtěla odpovědi - prostě magický Murakami.
Pro mě, jako čtenáře Murakamiho, bylo toto jeho dílo opravdovou lahůdkou. Je to velmi obsáhlá kniha, ale přesto se celým příběhem vine jako červená niť klíčová dějová linie, takže se ani v tak dlouhé knize nelze ztratit. Parádní kousek. Perfektní dílo!
Murakami mě opět nezklamal. Už ve chvíli, kdy jsem četl anotaci, jsem věděl, že tuto knihu rozhodně nesmím minout. Od Murakamiho toho mám načteno opravdu hodně, ale i přesto mě vždy překvapí. V tomto díle si všímám, že pozměnil svůj styl psaní, postavy a i jejich přemýšlení mi připadají jiné. Byť v této knize autor filozofuje více než obvykle, kromě toho tyto filozofické části mnohdy zaplňují celé kapitoly, stejně jsem se nikdy nenudil a spíš mě mrzelo, že příběh končí. Nejkladněji hodnotím velmi kvalitně promyšlený symbolismus, zápletky a celkový průběh děje. Rád bych vypíchl i to, že v knihách se poměrně obtížně znázorňují obrazy, které čtenář nevidí a musí si je pouze představit, proto oceňuji autorovy barvité popisy. Jedinečné dílo, bylo by super, kdyby dostalo tolik pozornosti jako například "Norské dřevo".
Tak nás pan Murakami zase jednou provedl nějakým tím mystériem :)
Hlavním hrdinou je nadaný malíř středního věku, který vnímá svět skrze svou uměleckou intuici a žije na její vlně. Po první kapitole ze současnosti retrospektivně vypráví, co že se mu to přihodilo. Hlavní zápletka nastává, když objeví obraz nazvaný Komturova smrt a jeho „šestý smysl“ mu napoví, že tenhle obraz má v sobě skrytou sílu. A pak ho skoro ani nepřekvapí, když se i jeho další předtuchy vyplní a zažije pár událostí, které nejde „rozumně vysvětlit“.
Za mě tradičně vynikající Murakami s tradičně „neukončeným“ koncem, kdy tradičně nechává na čtenáři, ať si to nějak přebere :)
Tahle kniha je ale vynikající mj. v tom, s jakou samozřejmostí nám tenhle zvláštní svět servíruje, čtenář se může na více než 700 stranách projít v botách umělecky skoro až jasnozřivého muže, který „vidí“ pod povrch věcí, a „zažít“ si, jaké to je nechat ten racionální a logický svět tam venku. Ten svět, který čiší z anotace, když se marně snaží popsat tuhle knihu :)
Jen jediná věc mi nesedla: První kapitola ve mně navodila skoro mysteriózně thrillerovou atmosféru, jenže pak jako by následovala jiná kniha. Rozhodně ne horší, jen dost o ničem jiném. A obálka jakbysmet.
Během čtení jsme si mnohokrát řekla: To je tak pěkná knížka. To se tak pěkně čte. Takže můžu rozhodně doporučit.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
No ty kráso! Já to přečetla, juchú! Nekonečných 752 stran ... Takhle. Murakamiho tvorba se mi celkem zamlouvá tou neobvyklostí vším, čím disponuje, ať je to příběh, postavy s jejich povahami či neobvyklý závěr příběhu. Myslela jsem, že knížku jsem četla od ledna 2024, ale ne, byl to květen tohoto roku. Za kapitolou 42 jsem se sekla a nešlo to dál několik měsíců. Využívaje prodlouženého víkednu jsem to dočetla prakticky na jeden zátah. Proč? To bylo tak poutavé-chytlavé-nechtělo mě to pustit! Určitě mám k tomu toho tolik, ale teď se mi v hlavě všechno víří dokola a nechce si to sednout. Bylo to opravdu zajímavé. Ta rodící se přátelství mezi všemi postavami (i těmi ideemi a metaforami). Nemůžu se ubránit tak trochu pocitu, že ty japonské ženy jsou opravdu jiné nátury a Murakami je vždy vykreslí tak, že bych řekla, že nejsou normální. Pak tam máme taky ty neustálé sexuální narážky a narážky na prsa. No, bez toho bych se obešla. Ale zas v příští knize to bude celé o penisech a koulích, protože tady toho bylo málo :o), takže si moc nevyberu. Ráda bych se prokousávala Murakamiho tvorbou, ale nejsem schopná jeho romány číst více než jeden kus za rok. Je to celkem síla. Ta rozvláčnost stojí jednu hvězdičku, ale jinak dobrý (a jsem na sebe hrdá :o) ). Líbí se mi překlad Tomáše Jurkoviče a jeho doslov, který napomůže i pochopení autorova díla.