Jiný T.G.M
Pavel Kosatík
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387055/mid_jiny-tgm-8L7-387055.jpg
5
182
182
Masaryk pro 21. století Masarykův plastický obraz pojmenovává jeho imponující vlastnosti a polemicky se vyrovnává s jeho omyly. Líčí prezidenta Masaryka jako ideového rváče na cestě za vizemi, o jejichž mravní oprávněnosti je přesvědčen. Výsledkem zápasů je pozitivní dílo: stát, o kterém snily generace předků. Zároveň zakladatel paradoxně zatížil stát břemeny, která se časem ukázala neúnosná. Jiný TGM je pro všechny, kdo přemýšlejí o české demokracii a o tom, jak ji udržet. Zároveň přináší víc života a pochybností než pomníků a svatých obrázků.... celý text
Přidat komentář
Vynikající čtení. Pro mne neobyčejné množství nových informací, po návštěvě Lán a Masarykova hrobu 28. října povinně vstřebávané. A díky za komentář uživateli daniel3625 - je přesně tak polemický jako celá knížka - a jako celá Masarykova osobnost.
Audio ČRo: Naprosto úžasný výklad Masaryka nejen jako prezidenta, ale myslitele své doby úžasného. Výbordelně!
Ta knížka výborná, o tom žádná.
Je ovšem o to zajímavější po ní sáhnout dnes, kdy hledáme nástupce Miloše Zemana a nezřídka zaznívají patetická prohlášení o „hledání nového Masaryka“. Ten by měl vystřídat prezidenta, který
- rozděluje společnost,
- vnímá své pravomoci výrazně silnější, než jak jsou mu svěřeny ústavním pořádkem,
- napíná hranice ústavnosti,
- má tendence expandovat do pravomocí a činnosti Vlády a jednotlivých ministerstev,
- neabdikuje ve chvílích, kdy mu zdravotní stav neumožňuje vykonávat úřad a jeho pravomoci reálně vykonávají jeho spolupracovníci…
Zkrátka a dobře by náš „nový Masaryk“ měl přerušit ty nejlepší tradice masarykovského prezidentování…
Vyčerpávající a dostačující bilance fenoménu TGM do kapsy pro každého. Na Kosatíkových biografiích a historických antologiích mám rád, že dovede psát docela čtivě a srozumitelně, současně bez senzacechtivosti, a přitom je dostatečně intelektuálně a autorsky navýši, že dokáže v okamžiku potřeby polemizovat a oponovat. Stejně tak i Kosatíkův TGM neopomene nic zásadního v jeho životě, v kritických momentech vypíchne to podstatné, nepůsobí lokajsky a adorantsky, ani nevytváří žádné fantaskní konspirační konstrukce. Zároveň ale kniha nepřichází s žádným neotřelým faktem či novými pohledy. V tomto smyslu tedy nejde o "Jiného T.G.M.", ale spíše naopak o čtivý, poctivý a rozsahem dostatečný kompilát pro každého.
Ach jo, v knize jsou takové objevy jakože Masaryk měl v mládí antisemitské myšlenky a tak dále. No... tohle jsme se učili stěně jako další "netušené souvislosti" už na gymplu, kde jsme měli Hovory s TGM jako povinnou četbu. Vypadá to, jako kdy by si je pan Kosatík přečetl teprve při psaní knihy. Historik jak poleno tedy. Pardon.
Strhující a přitom střízlivá monografie. Kosatík je tu (a myslím, že i jinde) v perfektní rovnováze - vyrovnává se s Masarykovými omyly a chybami, ovšem nijak nesnižuje jeho význam a nepouští se do pokřiků komunistických ("Masaryk nechal střílet do dělníků!"), monarchistických ("Masaryk má na rukou krev Karla I.!") ani konspiračně-teoretických ("Skutečným otcem TGM je František Josef I.!"). Čtivé, hutné dílo.
Citace: „On chce být sám, tak ať je,“ stěžoval si Kaizl v dopise příteli. „S jeho mlhovinami nelze dělat politiku.“
Jak se nejznámější československý tvrdohlavec – a v předválečné době pro část Čechů i zrádce – stal manželem a feministou, akademikem, spisovatelem, poslancem, exulantem i zakladatelem státu, prezidentem a tatíčkem národa. Jaký byl T.G.M. neúnavný nekompromisní kritický bojovník za vlastní pravdu a politicko-společenské cíle, což ho opakovaně připravovalo o podporovatele i přátele. S důrazem na ono vlastní, i když se jeho pohledy ve většině případů překrývají s těmi dnes všeobecně přijímanými (což ale samozřejmě může být spojeno s cíleně budovaným obrazem prvního prezidenta samostatného státu). Jak T.G.M. nebyl jen prezidentem na koni, ale taky zákulisním politickým hráčem, mj. ve vztahu s Kramářem, Gajdou nebo při výběru svého korunního prince – Beneše. A k tomu zaměření i na to, co se člověk nedozví například z Hovorů s TGM – zajímavá je poslanecká část života T.G.M., kdy bojoval za Balkán/Srbsko. I rozšíření znalostí o jeho slovenských cestách a vztazích, nebo jeho spisovatelském a intelektuálním zaměření.
Mimochodem, kniha má nějakých 400+ stránek, přesto je dostatečně stručná na to, kolik "různých životů" T.G.M. žil. Pravda, já se úplně nedokázal začíst do rozboru Masarykových literárních děl, naopak se mi ale zdá, že autor v jiných částech knihy počítá s jistou znalostí čtenáře. Například ohledně ne/nápadného obcházení konspirační teorie o otcovství, nebo toho, co je vlastně realismus (a že se k němu Masaryk během svého života stavěl různě).
Citace: Ekonom Albín Bráf, donedávna jeden z nejbližších přátel, začal Masaryka obviňovat z hyperkritičnosti a autokratických sklonů. „Sotva kdo za celé století nadělal se tolika křivd jiným… Šířil také spíše ducha kritikaření než ducha kritického, pletl se do všech disciplín, byť v nich neměl sám jasného pojmu… Koloval vtip: Pán Bůh ví všechno, německý císař Vilém II. ví vše lépe. TGM ví všechno nejlépe.“
Skvělý životopis. Ničemu se nevyhýbá a umožňuje za legendou uvidět člověka. V podstatě snímá zakladatele našeho státu z podstavce, aby si ho tam čtenář sám a dobrovolně mohl zase vrátit.
Jako další četbu vřele doporučuji knihu Jan Masaryk – pravdivý příběh.
Výborně zpracovaný životopis.
Při četbě se mi celou dobu stále v hlavě ozývala myšlenka, jak by TMG hodnotila dnešní rádoby "vlastenecká" čast společnosti. Ve spoustu věcech totiž postoje zakladatele statu dokonale odporují tomu co tato hlasitá frakce pod rouškou vlastenectví hlásá. Ale to je jen podnět k zamyšlení. Kniha je výborná.
Pozoruhodná procházka docela dlouhým úsekem našich dějin. Co všechno se dá stihnout za jeden lidský život, co všechno se už vedle toho stihnout nedá, jak vypadá úspěch, jakou cenu je za něj třeba zaplatit, jakou zaplatí ti kolem....No, jak známo i ze sportu - "s hodnýma to nevyhrajem"....výborné čtení!
Moc mě nenapadá, jak lépe napsat životopis klíčové osobnosti našeho národa, než jak se to povedlo Pavlu Kosatíkovi ke stému výročí založení Československa. Namísto o vousatém „tatíčkovi“ z národní mytologie píše svižně, vtipně a bez servítek o člověku z masa a kostí, který byl celý život tak trochu „proti všem“, ale nakonec dokázal takřka sám díky své neuvěřitelné píli a houževnatosti (kvůli čemuž musel být pro své okolí asi poněkud nesnesitelný) využít historické shody okolností a založit samostatný československý stát. TGM byl takové UFO, které v českém rybníčku čeřilo vody svými konflikty o Rukopisy, s klerikály nebo o Hilsnera. Zatímco jiní politici se „za pecí“ unavovali žabomyšími válkami, Masaryk procestoval Evropu i Ameriku a seznámil se s důležitými lidmi, kteří mu potom za války otevřeli cestu do nejvyšších míst. A díky tomu to byl právě Masaryk, který na podzim 1918 v Bílém domě zřejmě přesvědčil prezidenta Wilsona o tom, aby zlomil hůl nad habsburským mocnářstvím a federalistickými plány císaře Karla I. Přitom ještě na začátku války narážel na to, že nikdo na západě nevěděl, že nějací Češi (natož Slováci) vůbec existují. Kosatík největší Masarykův význam pro evropské dějiny spatřuje právě v tom, že rozbil Rakousko. Naopak konstrukce Československa jako státu (neexistujícího) československého národa s početnými menšinami je daleko problematičtější. Zatímco do založení státu je z textu cítit oprávněný obdiv, v prezidentském období již převládají rozpaky. TGM stanul v čele státu jako „muž minulosti“, který si užíval svou slávu jako vůdce svobodného světa a koňmo brázdil republiku v bílém polovojenském oděvu, ale ocitl se úplně mimo geopolitickou realitu, když nepřikládal význam rozpadu dohodových spojenectví po versailleské konferenci ani Hitlerovu vzestupu. Nejlépe je to vidět na rozhovoru se švýcarskými novináři v roce 1933, ve kterém snil o Československu jako o druhém Švýcarsku a tvrdil, že k válce v Evropě nedojde ani za dvacet let. „Teď už byl pouhým mudrcem. Ohlasy reality k němu nedolehly,“ píše nekompromisně Kosatík. Asi nejtvrdší je při hodnocení Masarykovy prezidentské role, kdy zatížil křehkou politiku první republiky až neuvěřitelným lpěním na tom, aby jej na Hradě vystřídal jeho „korunní princ“ Edvard Beneš, přičemž „museli z cesty všichni, kdo tento cíl odmítali akceptovat“. Plán se sice nakonec podařil, jenže v důsledku Benešových kroků po Mnichovu a po Únoru z masarykovských ideálů a republiky nezbylo nic. „Jak to, že nejtvrdší z českých politiků přehlédl, že mezi vlastnostmi jeho nástupce chybí neústupnost? Byl na konci života sám do sebe natolik zahleděný, že si nevšiml tak podstatné lidské vady?“ (10/10)
Kosatíkova kniha staví Masaryka a jeho politický, akademický i soukromý život do širších souvislostí a čtenáři tak otevírá nový pohled nejen na našeho prvního prezidenta, ale vůbec na české prostředí mezi 19. a 20. stoletím. Autor se chválihodně přidržuje faktů, k doměnkám se uchyluje jen při hypotetických úvahách, ale při veškeré přesnosti je celá kniha prosycena jeho osobní interpretací, která je skutečně pozoruhodná.
Jeden z nejlépe koncipovaných a nejlépe napsaných životopisů jaké jsem četl... Kdo trochu ví, nenajde tam mnoho nového, ale úžasně zapadají některé souvislosti... Mimo jiné je jasno, proč se politicky negramotní Češi o svou vlastní republiku nestarají a neváží si jí, že totiž o ni (až na pár výjimek) nikdy nestáli a dostatečně si ji nezasloužili potem a krví...
Čtivá kniha, kde se dozvíme jaký byl opravdu TGM, ne jen tatíček s bílým plnovousem ;) Jsem ráda, že jsem četla, jak vůbec nás stát vznikal ap.
Neuvěřitelně obsáhlá a čtivá kniha. Zejména v druhé půlce. Pro mě osobně byla nejzajímavější poslední část, kde byla popisováno, jak Masaryk prosazoval Beneše. A moc oceňuji, že to není psáno bulvárním způsobem, ale ani se to nevyhýbá opravdu problematickým rozhodnutím a kontroverzním krokům a to i z morálního hlediska.
Výborná kniha, druhá půlka skvělá. Kosatík popisuje, hodnocení často nechává na čtenáři. Trochu mi chyběl detailnější popis vztahu s Benešem.
V mladí si TGM hojně dopřával: “člověče, já nepil, já chlastal.” pal jednou tatíček. Později však dosáhl osvícení a držel se od chlastu daleko, aby mohl vést národ z Rakousko-Uherské tmy. A tady je jasná paralela s jiným velikánem českých dějin - mnou. Já taky lil jak zjednanej, ale pak jsem to uklidnil. Takže jsem víc TGM, než Miloš! Tak si to prosim vás všichni někam zapište a 2023 si ten papírek vytáhněte! #pecivonahrad
Tak. Ale než tam budu, tak vám tu budu chvíli vyprávět o pánovi z pětilitra. Nedávno jsem totiž četl Rudýho Zemana od Kmenty a potom mi bylo tak smutno, že jsem si koupil todle. A je mi líp. Protože jsem měl včera dobrou pizzu a dobře se vyspal. Sice je to už přes 100 let, ale Téčko Géčko byl frajer a byl by frajer i dneska.
Dověděl jsem se spoušť zajímavých věcí, ale právě nesedím na záchodě, ale ve vlaku a musím vystupovat. Takže 8/10 a nezapomeňte - #pecivonahrad
O našem prvním prezidentovi jsem se zde dozvěděla velmi mnoho – od narození, dospívání až po exilovou “vládu” či prezidentování. Tento životopis čtenáři nabídne ucelený, přehledný a jasný životopis o TGM. Je pravda, že Masaryka mají lidé hodně zidealizovaného, avšak zde se můžeme dočíst i o jiné stránce jeho osobnosti, např. jeho schopnost nadělat si nepřátele, nebo by jiní mohli vyčíst jeho "nevěnování se" rodině. Určitě jedna z nejobsáhlejších ( a podle mě nejpovedenější z) životopisných knih – jsou jistě knihy stránkově bohatší, avšak zde se nenachází žádné historické klepy apod., kde autor neměl dostatek informací, dal to náležitě najevo a nepouštěl se do žádných spekulací. Knihu bych rozhodně doporučila k přečtení.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Věra Čáslavská – Život na Olympu |
| 2018 | Jiný T.G.M |
| 2009 | Jan Masaryk – pravdivý příběh |
| 2010 | České snění |
| 2009 | Manželky prezidentů: deset žen z Hradu |
Vždycky když jsem slyšel kritiky Miloše Zemana vyzývat masarykovskovské tradice, tak jsem si říkal "když vám tolik vadí Zeman, tak byste Masaryka nikdy nevydýchali, protože on je proti němu ještě konformní a uměřený". Kniha mi v tomhle dává za pravdu. S Masarykem nebylo lehké pořízení. Byl nekompromisní, neústupný a ctil jen své vlastní zásady - které nevysvětloval, takže je málokdo chápal. Tím by vyvolával rozbroje v jakékoliv společnosti, ale v přirozeně hašteřivém akademickém prostředí a v přirozeně paranoidním a vysoce konkurečním politickém prostředí, byly nevyhnutelné a neustále prohlubované. Masaryk měl to štěstí, že se mu přihodila První světová válka, ve které byly všechny jeho vlastnosti najednou ku prospěchu. Bohužel se dá říci, že z jeho vize toho moc nezůstalo. S Němci jsme se žít nenaučili, Slováci se rozhodně necítili jako trochu jiní Češi, žádná světová revoluce individualismu neproběhla a jeho vysněný nástupce Beneš ve dvou těžkých zkouškách katastrofálně selhal. V té první morálně a v té druhé politicky. I tak jde význam Tomáše Garrigue Masaryka jen stěží docenit. Byl totiž vůdčí osobností do těžkých časů, jakých se v naší historii vyskytlo jenom málo. V okruhu dnešních aktivních politiků není nikdo, kdo by dosahoval jeho formátu, ale ani takový, který by se mu byť jen přibližoval - a že bysme takového potřebovali.