Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234854/bmid_jiskra-zivota-MpG-234854.jpg
5
1863
1863
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já"…... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Funke Leben, 1952
více info...
Přidat komentář
V knize je důležité i to, že v roce 1945 je vězeň 509 v koncentračním táboře již 10. rok.
První koncentrační tábor v Německu vznikl již v roce 1933 v Dachau.
To jsou ty knihy, které vás formují. U mě to tedy platilo na sto procent. Četla jsem ji někdy v šestnácti letech a od těch dob jedu v literatuře z prostředí koncentračních táborů, války. A také v literatuře, která má přesah.
Knihu jsem četl na základní škole. Přečtení prvních stran byl tak silný zážitek, že jsem uvažoval nad tím, že jí nedočtu. Nakonec ale zvítězila zvědavost, jak to celé dopadne. Navíc je kniha výborně napsaná a jsem rád, že jsem vydržel až do konce.
Už předtím jsem četla knihy z období 2. světové války, ale nikdy ne z prostředí koncentračního tábora. A myslím, že pro začátek jsem si vybrala dobře. Děj knihy se odehrává ve smyšleném koncentračním táboře, ale to knize neubírá na věrohodnosti a na hrůze.
Příběh je vyprávěný z několika pohledů. Z pohledu vězňů i nacistů. A především kapitoly či úseky vyprávěné nacisty jsou teda síla. Protože číst jejich myšlenky, to jak si ospravedlňovali své činy, bylo neuvěřitelné zvrácené.
Kniha má plno momentů, u kterých mi nějaká ta slza ukápla nebo jsem k slzám neměla daleko.
Příběh vězňů je velmi silný, a to že je kniha vyprávěná z pohledu více vězňů jí dodává ještě více na síle. Jediná věc, které knize trochu musím vytknout je to, že jsem někdy měla problém zorientovat se v postavách. Je jich tady poměrně dost, a když jsem knihu četla poprvé po čtyřech dnech, dělalo mi problém se zorientovat.
Konec knihy je smutný, ale zároveň plný naděje. Škoda, že se už nedozvíme, jak to bylo s některými postavami dál.
Knihu jsem dostala od dědečka se slovy, že jsou věci, které nesmíme zapomínat.
Dodnes je moje nejoblíbenější a taky nejbolestnější kniha vůbec. Pokaždé mě rychle vrátí na zem a připomene mi, co všechno mám a jak jsem šťastný člověk.
Remarque je moje srdcovka, umí tak dobře popsat pocity, situace, místa a povahy, že je bolestné tento příběh dočíst. Cítíte se během čtení skoro až fyzicky špatně, postupně vám dochází, co vám dříve neseplo a zavřete knihu se slzami v očích. Knihy, které budí emoce mají u mne stálé místo. A ty, co navíc popisují hrůzy, které nesmí být zapomenuty, obzvlášť.
Silná kniha o takové hrůze, že už ji člověk skoro přestává vnímat (musí přestávat vnímat, pokud chce přežít), a opatrné naději. Koncentrační tábor, posledních pár měsíců 2. světové války. Vězni postupně registrují náznaky, že konec války se blíží - ale jejich životy visí na vlásku každou minutu, budou mít dost štěstí, aby přežili až do konce? A přitom si kladou otázku, jestli po těch útrapách vůbec budou schopni žít "normální" život. Remarque vykresluje i pohled z druhé strany, ze strany vedení koncentračního tábora, sadismus, ale i klasické přesvědčení "já nic, já jen plnil příkazy".
Velmi čtivá kniha, která jde na dřeň.
Erich Maria Remarque dokázal popsat válku a válečné útrapy lidstva skutečně velmi věrohodně a to z nejrůznějších úhlů pohledu. Tentokrát se zaměřil na samotný konec války na jaro roku 1945 na dění v jednom z kocentračních táborů... Nezadržitelně se blíží konec války a lidé začínají věřit, že by mohli to peklo přežít. Ale nacisté nepolevují ve svém běsnění... Silný čtenářský zážitek.
Obsahuje spoilery:
Tak teď, po přečtení Remarquea, mám chuť změnit své hodnocení u některých knih jako je třeba Hana, Nabarvené ptáče, apod.
Počet * mi nestačí na hodnocení Jiskry života.
Začínám mít podezření, že hlavní postavy románů od EMR vždy na konci zahynou.
A co ke knize říct, co už nebylo řečeno..?
Přečetla jsem ji bez problémů, ale když jsem ji chtěla vyprávět známému, najednou jsem si uvědomila, že mám nejednu slzu v oku. To myslím, mluví za vše.
Krutá doba, kde lidský život neznamená nic a o přežití rozhoduje kousek chleba..
My jsme vlastně šťastní lidé, že můžeme žít v této době, která sice není dokonalá, ale alespoň se nepereme o kůrku chleba a o tu jiskru života..
Měla jsem v životě období, kdy byl E. M. Remarque mým nejoblíbenějším spisovatelem. Prostředí, ve kterém se odehrává román Jiskra života ale pro mne bylo v době, kdy jsem ho četla, až nesnesitelně drastické. Toto je opravdu čtení pro silné povahy.
Úžasná kniha o tom co všechno dokáže lidská vůle a co všechno zmůže opravdu silná osobnost.
Některé pasáže byly opravdu velice dobře popsané,úplně jsem děj viděl před očima.
10/10
509 je asi jenom číslo. Z člověka toho už moc nezbejvá. Přežívá si v pracovnim koncentráku na konci války, v oddělení, kde se už nemaká, ale jenom čeká na smrt. Je už ostřílenej a s jemu podobnejma kámošema dokáže pani s kosou zahnat o další den. Jde to až do osvobození tábora, což ještě nemusí znamenat, že všichni přežijou a budou se mít dobře.
U knížky se člověk moc nezasměje. Spíš jde z toho, čeho lidi byli, jsou a budou schopní hrůza. Všichni jsou kostlivci a když má někdo možná kůrku chleba v kapse, vrhnou se na něj a vlastně mu neublížej, protože jsou tak slabí, že jejich rány jsou spíš jako poplácaní i když bušej třeba v šesti kostlivcích.
Od remarkovic erika to u mě neni zas tak oblíbená věc. Je sice dobrá, ale u ostatních se dá najít alespoň něco, čemu se jde zasmát na to jaká to byla děsná doba. Tohle je spíš jako přehlídka nepřetržitýho utrpení. Na tohle smrtka potřebovala nějakou kosu z receptáře asi.
Je pravdou, že se o krutostech z války a zejména koncentračních táborů nečte snadno,ale tato kniha vlastně umění spisovatele, vše vyjádřit a popsat mne uchvátilo. Před nedávnem jsem četla knihu Krabice živých- je to kniha s podobným námětem, ale toto je mistrně napsané. Pro mne asi nejlepší kniha od tohoto PANA spisovatele.
Remarque nikdy nepsal zrovna roztomilé pohádky na dobrou noc, ale to, co se mu povedlo v Jiskře života bylo až nevídané.
Tahle je kniha je naprostá esence zmaru, deprese a lidské zrůdnosti, to jak skvěle dokázal pracovat s atmosférou, negativními pocity a temnými stránkami charakteru postav je i na dnešní dobu naprostá špička.
Jiskra života má neskutečné grády, je to přesně typ knihy, kterou i když na chvíli odložíte, tak na ní musíte stále myslet. I když na Vás působí znepokojujícím tíživým dojmem, tak i tak máte stále touhu číst dál a dál. Tohle je dílo, které i největšího cynika nenechá chladným.
Je to jedna z nejlepších knihy, které jsem četla, na "509" se nedá zapomenout.
Knížka která je moc smutná,ale zároveň plná Naděje a optimismu. Autora jsem měla od dětství přečteného ,ale nikdy jsem netušila že napsal něco podobného.
"Ten, kto nikdy nečítal, žije len jeden život. Ten, kto čítal, môže žiť tisíce životov."
Pri čítaní tejto knihy som i ja intenzívne preživala životy kostlivcov z koncentračného tábora Mellern, ktorí boli iba anonymnými číslami až priveľmi často sa rozplývajúcimi do vzduchu komínom zo spaľovne mŕtvol. Ľudia tu umierali nielen od hladu, vyčerpania alebo rukami nacistov, ale rovnako vlastným sebectvom, rezignaciou a apatiou k životu.
Výnimkou bolo azda iba tucet veteránov, zachovávajúcich si svoju ľudskosť, ktorí svojim spolutrpiteľom dokázali vliať aspoň iskričku nádeje v každodennom boji o prežitie
Autor podrobnou charakteristikou postáv a naturalistickými opismi scén dodal celému dielu punc reálnosti a vysokej kvality.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) fašismus humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Zpočátku jsem se do knihy nemohla dostat, ale potom mě naprosto pohltila. Je zde vyobrazeno i smýšlení nacistů a zoufalost s posledními jiskrami života věznů. Za mě velmi silná kniha, kterou určitě doporučuji.