Jíst, Spát, Jít. Jíst, Spát, Jít.
Janet Hall
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248723/bmid_jist-spat-jit-jist-spat-jit-248723.jpg
3
13
13
Jako poutník se člověk stává „chodcem ve dvou světech“ – jde na průsečíku viditelného, fyzického světa před svýma očima a neviditelného, netělesného světa za svýma očima, a celou dobu se snaží udržet sám sebe v rovnováze přesně na hraně, kde se oba tyto světy překrývají. Pouť je cesta plná nebezpečí, nároků, nalézání a náhod, cesta obnovující a odměňující, a během ní je třeba kráčet odhodlaně, soustředěně a cituplně po obou stezkách zároveň. Janet Hallová ušla v průběhu deseti let na poutních cestách tisíce kilometrů. Není vyznavačkou žádného konkrétního náboženství ani stoupenkyní nějakého určitého učení, směru nebo ideologie. Je obyčejný člověk, který náhodou narazil na cosi, co mu změnilo celý život. V této knize najdete shrnutí všeho, co na svých poutích zažila a pochopila. Pouť je závažná a náročná cesta, při níž se poutník pěšky přesouvá na určité místo a při níž žádá a přijímá cosi, co je pro něj důležité. Účelem této cesty je fyzická a duchovní obroda, ozdravení, oživení, omlazení a načerpání nových sil. Už od dávných dob byla cesta pro poutníky prostředkem jak dojít uzdravení, požehnání, odpuštění, řešení problému, jak získat materiální či duchovní prospěch nebo dospět k takové či onaké změně – pokaždé šlo o hluboce procítěné podněty, které poutník zoufale potřeboval vyřešit, aby „napravil“ svůj život, ale protože sám neměl dostatek sil, musel se obrátit na jakéhosi Prostředníka, který by se za něj přimluvil a donesl jeho modlitby příslušné Vyšší moci na nebesích. Poutnictví je tedy současně fyzická a duchovní cesta podnikaná za tímto účelem na dvou souběžných rovinách – vnější, horizontální, fyzické pouti „s nohama na zemi“ a současně vnitřní, vertikální, nefyzické, neviditelné cestě uvnitř naší mysli, v níž se snažíme vytvořit a udržet ideální obraz štěstí a zdaru.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2015 , SynergieOriginální název:
Eat, Sleep, Walk. Eat, Sleep, Walk.
více info...
Přidat komentář
Spíše než (nepoužitelný) "průvodce poutnictvím" je knížečka souborem citátů a generátor synonym. Autorka totiž místo jednoho trefného slova vyjmenuje všechny možné varianty, a vy tak třeba celý odstavec čtete synonyma ke slovu "dobro". A to už je tak otravné, že je vám jakékoliv poselství někde.
Na začátku mě Hallová ještě dokázala zaujmout – kniha působí poměrně motivačně. S každou další stránkou mě však ztrácela, v polovině už jsem si fakt přál, ať to mám dočtené. Vlastně i ta nejpraktičtější část o tom, co si vzít na cestu, je ohromně obecná. Vzít si takové množství věcí, tak se nedivím, že je pro autorku každá pouť tak otřesné utrpení a obroda. Ba co víc, autorka pak kromě neobratného výčtu výbavy i navádí, co si máte na pouti myslet. A v závěru, i přes svou deklaraci, že náboženství nevyznává, vybízí k víře v Boha.
V knize se myšlenky často opakují, citáty někdy nesouvisí s tématem. Autorka občas popře svá vlastní tvrzení. A tak jsem měl na konci pocit, že vlastně celý ten význam poutnictví, o kterém se nás snaží poučit, sama moc nepobrala.
Na každé dvoustraně jsou průměrně 4 citáty, po 20 přečtených citátech jsem je začala ignorovat a ani jsem si je nečetla. Poslední dvě třetiny knihy jsou na mě příliš duchovní a nezajímavé (po přečtení jedné knihy o síle vesmíru, fantazii atd. jsou všechny takové knihy úplně stejné...)
Přínosná pro mě byla pouze první třetina knihy, která se zabývá přípravou. I když i tato část je trochu švihlá a autorka to přehání - např. radí, že před poutí máte každý den chodit tolik, kolik budete chodit na pouti - dejme tomu 25 km, i se stejnou zátěží na zádech. Což není pro pracujícího člověka reálné, že ano...
Názor na knihu možná změním, až se z poutě vrátím, aktuálně ale většina obsahu knihy není pro mě.
Těžko se to popisuje, ale vůbec to nesplnilo moje očekávání. Ze začátku, tak v první třetině, byla kniha ještě přijatelná, ale pak... nejen, že jsem se vůbec nedokázala ztotožnit s autorčinou představou o poutnictví, nakonec mi začala vadit každá její věta, kdy zejména ke konci bylo více než evidentní, že se knihu snaží roztáhnout na co možná nejvíc stránek.
Vážení, za mě se tohle opravdu dost nepovedlo...
Kde začít? Po stránce jazykové - občas se stane, že se jazyk spisovatele, respektive možná někdy spíše i překladatele míjí s tím Vaším. Znáte ten pocit? Prostě se ne a ne začíst, zažrat (a autorka by vymyslela ještě dalších 50 synonym). Tohle jsem měl u téhle knížky (což je můj subjektivní problém - beru), ale autorka mi to opravdu nijak zvlášť neulehčovala - zcela objektivně.
Členění na odstavce je spíše úsporné, na málokteré stránce narazíte na více, než dva. Nejpozději ale v každém druhém najdete minimálně čtyři řádky synonym nebo v lepším případě jakýsi seznam slov spjatých s aktuálním tématem. Proboha NE! V tomhle se autorka vážně vyžívá. Kde nestačily tři čtyři řádky, tam nahodila rovnou odrážkový seznam, např. pocity, které Vás dokopu vydat se na pouť, případně rozhodující podnět, který Vás na cestu pošle - tam mi fakt v seznamu mezi písmeny SPZ neznámého auta a graffiti chybělo už jen to, že Vás pokálel pták... Ale třeba bude i další vydání.
Další věcí jsou citáty. Autorka jich používá hodně, většina se týká i problematiky a je k věci a většinou jsou čtivější než okolní text. Ovšem čím blíže závěru knihy, tím častěji je autorka použila jako oddělovače odstavců. Pardon, ale je toho moc a vážně to ruší od souvislého čtení.
Ohledně chůze jako takové se z fyzického či fyzikálního hlediska nedozvíte prakticky nic nového, ohledně putování - pro ty, kterým není jasné, že to nebude sranda, měli by si něco nachodit předem, vyzkoušet a rozchodit věci, které berou s sebou, měli by mít jistou duševní motivaci, občas si přemáchnout fusekle, počítat s puchýři a na konci si koupit suvenýr (z jmenovaných asi spíše duchovního charakteru), tak pro takové kniha skýtá řadu dobrých rad. Pro normálně uvažující lidi, kteří aspoň jednou za čas absolvují nějaký delší výšlap, byť jednodenní, někdy byli na čundru a dovedou si představit, jak by to na takové cestě vypadalo pár měsíců vkuse je to i při cca 150 stranách takové dosti chudé, řekl bych.
A teď už beze srandy - na to, že autorka údajně není vyznavačkou žádného konkrétního náboženství se to v knize svatýma jen hemží (nemám jí to za zlé, poutnictví s duchovním nádechem v naší kultuře nutně bude vycházet z křesťanství). Na to, že údajně proťápala tisíce kilometrů bych čekal více rad na cestu samotnou, třeba i s prožitými příklady, a méně duchovního koučinku před i po pasáži o samotném putování. A ubrat synonym, proboha, tohle není slovník!
Za mě tedy rada jasná - za prvé si sežeňte knihu Pěší turistika od Františka Mosera, která vám poradí jak správně chodit, co vzít s sebou, jak přenocovat, jak se chovat při nepřízni počasí, dokonce vám kromě inspirující myšlenky na zlámané končetiny narozdíl od knihy Jíst, spát atd. i poradí, jak se v případě takových a jiných zranění provizorně ošetřit, trochu si něco cestou uklohnit a možná dojde i na to přemáchnutí fuseklí. A to všechno, světe div se, na 120 stranách i s obrázky. Za druhé - a na to se asi Hallová chtěla soustředit více - si sami se sebou ujasněte jestli opravdu něco hledáte, čemu věříte, chcete si pročistit hlavu a máte fyzicky, psychicky, duševně i duchovně na to, abyste pouť svedli. Ale opravdu si nejsem jistý, jestli vám i v téhle části kniha Jíst, spát atd. s něčím pomůže, nebo Vás v lepším případě aspoň nakopne...
Jíst, Spát, Jít. Jíst, Spát, Jít.
Nedávno jsem šla kus cesty do Compostely a knížečku mi půjčila kolegyně. Před cestou jsem do ní nakoukla a usoudila jsem, že autorka má výrazně své pojetí poutnictví, které s tím mým příliš nejde dohromady, takže si přípravu udělám po svém a knížku si vezmu, třeba na cestě pomůže. Přečetla jsem ji tam za jedno dlouhé parné odpočinkové odpoledne. Dala mi pár dobrých myšlenek (hlavně "ani tak nejdete vy cestu, jako jde cesta vás", to jsem měla chuť tesat do patníků při stezce), to ano, ale celkově to pojetí cesty má hodně jiné než já.
Docela mě zklamal její rázný odsudek toho, že někdo chodí poutě na etapy - i to člověku hodně dá a vždy záleží na tom, co si kdo vybere a co chce. Někomu dá týden na cestě víc, než někomu jinému osmisetkilometrové Camino.
Také jsem nesouzněla s jejím přesvědčením, že by člověk měl jít a během cesty se zaobírat tím, co si přeje, a představovat si to, co je myšlenkovým cílem jeho poutě. Úplně to, podle mě, ignoruje jeden z hlavních smyslů poutí - odevzdání se cestě a nechání jí, ať mě dovede tam, kam chce ona. Ne tam, kam chci já. Přičemž to, že se budu zarytě věnovat svojí představě, mě od toho může i odvádět. A přitom na jiném místě autorka doslova říká, že "nejdete vy cestu, ale ona vás"... Čuchám tam drobet rozpor.
Knížečka není špatná, jsou v ní inspirativní myšlenky a hlavně citáty (ty mě těšily a i mi seděly do mého stylu poutnictví, já zase pasáže ve svém deníku prokládala texty písní, které mi ten který den zněly v hlavě), ale jako celek nemusí sednout každému, což je asi jak její výhoda, tak i slabina. Ale jsem ráda, že jsem ji přečetla. A velká výhoda pro poutníky - je maličká a lehká. V batohu o ní ani nevíte. :-)