Jižní polokoule naší koule
Radek Jaroš
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510679/bmid_jizni-polokoule-nasi-koule-SCs-510679.jpg
3
5
5
Po dosažení nejvyšších vrcholů kontinentů polohovaných na sever od rovníku se Radek Jaroš vydal v rámci projektu Koruna světa i na polokouli jižní. Kniha Jižní polokoule naší koule popisuje expedice na čtyři nejvyšší vrcholy zde umístěných kontinentů. V roce 2017 Radek absolvoval expedici na Mount Kosciuszko – nejvyšší vrchol pevninské Austrálie. Stejně jako u ostatních expedic Koruny Světa platilo, že cílem není pouze dosažení vrcholu, a tak po výstupu na nejvyšší vrchol absolvoval legendární extrémní cyklistický závod Crocodile Trophy v severní části Austrálie. V prosinci 2017 vyrazil směrem na nejchladnější a nejopuštěnější kontinent planety – Antarktidu a její nejvyšší vrchol Mount Vinson. Na konci roku 2018 následovala expedice na nejvyšší horu Jižní Ameriky – Aconcaguu doplněná i návštěvou Velikonočního ostrova. Výstup na nejvyšší vrchol Afrického kontinentu Kilimanjaro na začátku října 2019 znamená pro Radka dokončenou Korunu světa podle Bassova seznamu. O všech těchto cestách kniha pojednává.... celý text
Přidat komentář
Nádherné fotky ze zajímavých a nádherných destinací, to je tak všechno. Literárně nejslabší kousek. A trochu se obávám, že se získáním druhé koruny mistrovo sebevědomí dosáhlo vrcholu, a z toho se tu vypisuje. V předchozích knihách jsem tohle naštěstí postrádal.
Knihu pro mě zabil už v první kapitole. V úvodním medailonku je napsáno, kolik cen Fair play dostal. Pak pospisuje účast v závodě Crocodile Trophy, kde kritizuje týmového kolegu (parta lidí z Vysočiny), který nechtěl "táhnout" a pak mu netýmově ujel, aby o stránku dál popsal, jak v další etapě přijel k jinému týmovému kolegovi, který ležel rozsekán v bezvědomí na cestě. Byli tam již organizátoři a doktor, takže mistr ani nepřibrzdil, protože věděl, že servis tam byl skvělý....njn, to šlo ještě o vítezství.
No a pak už se jen při každém výstupu opakuje, jak toho měli parťáci plný brejle a nebýt mistra, tak tam snad pomřou. Njn, už je z něj expediční "třešnička na dortu".
To co autor za svou dosavadní kariéru dokázal je obdivuhodné. Ale můj obdiv touhle knihou poněkud oslabil.
PS: kniha je ale nadčasová - hluboká myšlenka u vrtulníkové fotografie na straně 90 je např. pro mně aktuální i v roce 2024.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hory shora |
| 2011 |  Hory, má panenko |
| 2015 | K2 - Poslední klenot mé koruny Himálaje |
| 2020 | Nahoru na horu |
| 2013 | Hory shora 2 |
Opět krásné foto a zajímavá místa . Je to bezva, že člověk může toho tolik zažít díky tak prima knihám. Mám ráda na knihách od Radka Jaroše, že nejsou jenom o lezení, ale dokáží vykreslit nádhernou přírodu, poznat místní životní podmínky, je to skvěle namíchaný koktejl. Hodně mne rozčilují kritické poznámky na Radka Jaroše, hlavně od někoho, kdo mu nesahá ani po kotníky! Neznám ho, ale velice ho obdivuji za to, co dokázal a myslím, že na něj můžeme být pyšní a je od něj skvělé, že se o své zkušenosti podělí a my můžeme do nádherného a tajuplného světa alespoň touto formou nahlédnout. Děkujeme.