Jizvák Jim a další noční můry
Dalibor Vácha
Vítejte ve světech, kde je něco jinak. Kde je něco hodně, brutálně jinak. Vítejte ve světech, které jsou noční můrou… První světová válka probíhala docela jinak, než nám dodnes tvrdí. Státní bezpečnost využívala služeb démonů i kouzelníků a určitě ne k něčemu dobrému. Nebylo jednoduché být dítětem v těžko pochopitelném našedlém světě… Každý z příběhů s sebou nese novou realitu, která je sice odlišná od té naší, ale zase ne tolik, jak bychom chtěli. Dalibor Vácha si vždy přál psát horory, fantasy a science fiction, ale na poměrně dlouho si odskočil k válečným románům. Teď se vrátil tam, kde vyrostl, do podivných světů, které jemu ani vám nedají dlouho spát. Sláva c. a k. mocnářství a všem jeho nečistým magickým silám!... celý text
Přidat komentář
Osm povídek z podivných světů, které vypadají skoro jako ten náš, přesto by se v nich nikdo se zdravým rozumem asi ocitnout nechtěl. Ať už jsou to zákopy první světové války (Jizvák Jim), říční delta Markyty (Na hloubkách), vesnická škola, zapadaná sněhem (Zatraceně moc sněhu), vietnamská džungle (Poslední sázka), pripjatské bažiny (Bažiny) nebo Šedivákov (Vítejte v Šedivákově), vždy se vám dostane hutného, napětím prošpikovaného příběhu s atmosférou pořádné noční můry. Nakonec je docela jedno, zda vás pronásledují oživlí mrtví (Sprint bez cíle), geneticky zmutovaní „kostějové“ (Cesta na jih), mimozemské potvory, převlékači těl nebo stvůry, vzniklé v laboratořích. Jsou to strašidelná vyprávění, při nichž běhá mráz po zádech. A čím více se pročítáte ke konci knihy, tím je ten děsivý zážitek opravdovější a hmatatelnější. Poslední povídka Vítejte v Šedivákově je pak perlou vysoké svítivosti, možná proto, že jejími protagonisty jsou děti školou povinné. Brr, ještě teď mi stojí všechny chloupky na těle...
Autor předkládá osm povídek, z nichž čtyři jsou nějak spjaty s válečnou tématikou. Atmosféra daného světa je vždy skvěle vykreslená, ale kamenem úrazu jsou konce, které jsou slabší, a já jsem některé pointy, pokud tam vůbec byly, nepochopila. Za mě nejlepší Jizvák Jim, Cesta na východ. Viz mé komentáře u jednotlivých povídek.
Promarněné příležitosti. Tak bych popsala většinu povídek z této sbírky. Jizvák Jim a Cesta na jih jsou celkem povedené, ale zbytek je v lepším případě průměrný. Největším mínusem pro mě byla neschopnost autora pracovat s atmosférou. Zejména u povídky Zatraceně moc sněhu mohl autor celé vyprávění postavit na tajuplné atmosféře odříznutého místa. Ale to on ne, ze všech povídek musel udělat akční jízdu. To je velká škoda, protože autor se v povídkách pustil do různých druhů hororu a je znát, že mu tento žánr sedí. Ale bohužel takhle je to pouze typicky česká kniha akčně-hororových povídek, kterých vychází spousta. Mohla by vyčnívat například svým umístěním (některých povídek) do doby první světové války, ale to je aspekt, který autor vůbec nevyužil. Takže čtenář sice ví, v jaké době se příběh odehrává, ale na povídkách se to nijak neprojeví.
Některé povídky by potřebovaly zásah redaktora, protože byly buď překombinované (závěr Vítejte v Šedivákově) nebo jsem úplně nepochopila, co bylo pointou (Na Hloubkách), nebo byly prostě WTF? (Bažiny).
Pokud měly povídky sloužit jako ukázka alternativního světa s magií, pak tu chyběl nějaký jednotný koncept magie.
Celkově na mě kniha působila jako 99% ostatní české fantastické produkce, která u nás vychází. Měla pár světlých momentů, ale šla napsat mnohem lépe. Autora zatím nezatracuji a možná mu ještě dám příležitost, protože čtivě psát umí.
2,5*
8 povídek z pera autora, který doposud psal válečné romány z 1 a 2. války.Jeho scifi a hororové příběhy ovšem nejsou vůbec, ale vůbec špatné.. Úvodní Jizvák Jim, a Bažiny spojuje styl , který bych nazval magic-steampunk.. Z alternativního světa, kde 1.sv. válka trvá ještě v r. 1922, magické látky aetheru se používá k pohonu strojů a magických "robotů", Bažina pak z podobné reality v blíže neurčené budoucnosti, kde vědci CK akademie zkoumají podivnou anomálii v Haliči..Magie je i v povídce Poslední sázka, Na Hloubkách a Cesta na jih. Pro změnu třeba Příliš mnoho sněhu je výborným hororem s Lovecraftovskou atmosférou, Sprint bez cíle klasická beznadějná zombíkovka a knihu uzavírá Vítejte v Šedivákově.. téměř Kingovsky děsivý příběh, ve kterém je nakonec skoro všechno jinak..
Osobně myslím, že svět z povídek Bažiny a Jizvák Jim by si zasloužil úplně samostatný román, ne li celou sérii, má obrovský potenciál a i tak relativně krátkých povídkách spoustu nápadů, které by stálo za to více rozvinout..
P.S.. je vidět. že autor je spisovtel historických válečných románu, zejména se věnující českým legiíím a vůbec tomu to období.. v povídce Bažiny jsem narazil i na odkaz vedoucí ke Švejkovi, pobavilo mně to....Ale třeba to tak autor vůbec nemyslel a je to jen náhoda :-).. Rozhodně knížku doporučuji k přečtení, nezklame Vás.
Autorovy další knížky
2021 | M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek |
2016 | Nikam |
2014 | Červenobílá |
2022 | Smrt na kůru |
2015 | Hranice |
Nemám rád povídky a nebaví mě. Tyhle mě bavily. Hodně. Všechny. :)