Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159260/jmeno-ruze-159260.png
4
3936
3936
Prostřednictvím příběhu o vyšetřování několika záhadných vražd evokuje autor nejen dobovou atmosféru, ale hlavně spory mezi císařem a papežem. Vypravěčem je starý mnich, který před smrtí líčí události, jichž byl v mládí přímým svědkem.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Kniha byla pro mne celkem složitá. Když jsem zjistila, že se jedná o historický román, kde hlavním tématem je církev, myslela jsem, že mne nebude bavit. Po tom ale, co jsem tuto knihu náhodně objevila v knihovně a začetla jsem se, nemohla jsem se nabažit. Kriminální případ mne tak zaujal, že církevní historické události, kterým jsem nerozuměla jsem i přesto překousla. Hodlám si knihu ještě někdy znovu přečíst, abych dokonale rozuměla všem souvislostem. Dobrou pomůckou při čtení knihy mi byl i film Jméno růže od Jean-Jacques Annaud. Hodnotím tuto knihu jako skvělou práci. Díky ní jsem se skvěle dostala do církevních záležitostí 14. století.
Pro mě kdysi náročné čtení, kdy jsem bojovala abych pokračovala. Dnes bych jej asi ocenila víc. Na můj vkus moc popisů moc moc moc .) Ale dá se to decentně přeskočit.
Četla jsem těsně před maturitou...takřka jedním dechem...ale dodnes mám pocit, že bych to měla udělat ještě jednou...snad bych po těch letech ještě lépe pronikla do filozofických zákoutí románu...rozhodně se jedná o knihu, na kterou jen tak snadno nezapomenete! Ostatně jako každé správné postmodernistické dílo nabízí tolik vrstev čtení, že by bylo hříchem se k ní znovu nevrátit...snad se mi někdy zase povede.
Vzhledem k tomu že zbožňuji Chrám matky Boží v Paříži, bylo by marné mluvit o tom jak moc se mi líbil, jak bych to řekla, osobitý přístup autora pod štítkem této knihy. Ty skladby vět se prostě nedali zavrhnout i kdyby byl příběh titěrnější, naštěstí příběh titěrný nebyl.Hodně roušek se naznačoval strhnout a navíc s jakousi kouzelnou formulí.
Brilantní literatura. Mnohovrstevná skladba vyprávění. Na každé stránce příležitost pro podnětné, chtělo by se říci bohulibé přemítání nad hodnotovými měřítky nejen benediktýnského kláštera 14. stol, ale i celé filozofie a doby, kterou reprezentuje. Nevšední možnost poddat se mysterioznímu půvabu místa v němž se vlivem umného vyprávění setkává filozofie s historií, teologie se zárodky vědy, klášterní regule s láskou, kacířství s bezprávím a to vše propojeno napínavým detektivním pátráním. Přehnaná chvála je na místě. Pulchre! Bene! Recte!
Jméno růže se mi v některých pasážích četlo opravdu obtížně - zvláště v těch chvílích, kdy následoval dvanáctiřádkový popis nějakého náboženského výjevu. Ano, bylo to popsáno květnatě a bohatě, ale na druhou stranu... zdlouhavě. Poté jsem měla problémy s teologickými úseky, kde jsem se prostě ztrácela a občas měla problémy chápat.
Avšak i přes to všechno jsem byla ze Jména růže unesená a povětšinou napjatě četla. Kniha mě rozhodně nezklamala.
Když jsem se dočetl v úvodu, že Ecovi radili známí i vydavatelé, aby knihu zkrátil o mnohé popisné pasáže, kde vysvětluje do detailů středověké reálie, říkal jsem si, škoda, že se těchto rad autor nedržel. Eco sice vysvětluje, že jde o jeho hru se čtenářem, kterého takto láká do svých tenat, ale mně osobně stejně přijde, že si jen tahá triko, kolik toho ví a zná. Což o to, ví a zná hromadu věcí, snad skoro vše, a klobouk dolů. Ale klidně ať si to nechá na nějaké vědecké pojednání. Beletrie má svá určitá pravidla, a zde 50 % knihy tvoří v podstatě suchá naučná přednáška. Navíc, ačkoliv se jedná o středověk a náboženské debaty a úvahy, Eco si často rýpne právě do náboženství a víry v Boha obecně, což se sem hodí asi podobně jako v červené knihovně nešťastný konec bez zamilované dvojice. Je to nadprůměrně napsaná kniha, samotný příběh vtáhne, ale možná méně (fakt) je někdy více. Překvapilo mne, že Eco si Viléma představoval jako Sherlocka Holmese - orlí nos, vytáhlá a hubená postava, chvíle horečné aktivity střídají chvíle pasivního polehávání.
Pěkný příběh, leč poněkud těžko čitelný, což je dáno autorovou erudicí a jeho snahou poctivě postihnout dobovou atmosféru, ale u tohoto autora by platilo, že méně je někdy více. Vadilo mi zde i přílišné pitvání se v Adsonově selhání.
Čo dodať? Je vidno, že Eco si dal sakra záležať na tom, aby každá stránka bola bezchybne prepracovaná a jeho štýl je neprehliadnuteľne zarážajúci tým, že aspoň mne samotnej pripadal takmer dokonalý.
Je to filozofické dielo, plné zaujímavých úvah, okorenené skutočne geniálnym historickým detektívnym príbehom.
Dávam 4 a pol hviezdičky a to len z jediného dôvodu. Aj keď je to skutočne výnimočná kniha, tých teologických úvah (podotýkam skvele napísaných) bolo na mňa viac než dosť a preto mám pocit, že plný počet si až tak nezaslúži.
" Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus." (Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci.)
Moje srdcová záležitost a nejoblíbenější středověká detektivka. Jediné minus je nějakých prvních sto stran točících se kolem popisu místa děje a taky všedního života v kláštěře, ale pokud to čtenář překousne zahloubá se do spleti hádanek a symbolů, které musí odkrýt i hlavní hrdinové, tak knížku čte jedním dechem. Vraždy mnichů v klášteře jsou často kuriozní a nad tím kdo je vlastně vrah (respektive motiv i způsoby vražd jsou originální) stojí za to dumat. Lituju jediného a tím je konec důmyslného labyrintu (knihovny), opravdu bolestná ztráta tolika vzácných svazků. ;) Nicméně Vilém z Baskerwillu a Adson z Melku jsou společně s Sherlockem Holmesem moji nejoblíbenější detektivové a Vilém jasně díky své dedukci u mě vede.... Ponurá atmosféra středověkého kláštěra byla dokonale vykreslena, stejně jako doba (ponurý mlžný podzim pomalu přecházející v zimu), ve které se příběh odehrává. Musím uznat, že po zhlédnutí filmu se mé představy kláštera a jeho okolí o moc nelišily. Co dodat?! Zatím je to to nejlepší, co jsem od Eca četla (hned v závěsu je Foucaltovo kyvadlo) a jednoznačně doporučuju.
Styl knížky není pro každého, ale kdo má rád středověk, napětí, detektivky a luštění záhad si příjde na své...
Úchvatné čtení, které mě pohltilo a nepustilo ani o několik měsíců po přečtení. Můj zájem o příběh pokračoval filmem, mluveným slovem z rozhlasu (velice povedené, dopiručuji) a konče prozkoumáním internetu co je a není pravda. Veliká závislost !
Úchvatný příběh s překvapivým vyústěním. Přestože je kniha v některých pasážích obtížně čitelná, stojí za to vydržet až do konce.
Skvělý děj, perfektně zpracovaná zápletka, výborný styl vyprávění. Trochu mi vadily filozofické vsuvky a trochu rozvleklost některých kapitol (ale to k tomu patří). Obdivuju autora!
Jsou knihy, jejichž název a autor se stanou synonymem zobecnělého významu. Pan Eco a jeho Jméno růže se k nim řadí. Název díla už svou symbolikou odkazuje na symboliku středověkého křesťanství, která se v jistou dobu natolik rozmohla, že symboly se pro vykladače staly přednější, než křesťanství samo. V těch dobách se začaly formovat i praktiky boje s kacíři a institucionalizovaná svatá inkvizice A jako protipól symbolů - smích. Osvobozující, nic nezastírající, svou jednoznačností nebezpečný. Z mnoha rozporů středověku a středověkého křesťanství nemohl pan Eco vybrat lépe! Dogmatici se smíchu bojí dodnes a z Jména růže se máme možnost dozvědět kořeny a důvody těchto obav.
Všem, kteří si zoufají nad délkou textu, nudou popisných pasáží, nesrozumitelností teologických disputací, těm všem doporučuji - nelamte to přes koleno, nezbavujte se jí, ale odložte knihu na pozdější čtení. Zkuste se do ní začít každých 10 let - možná se vám přihodí, to, co mě: zjistíte, že máte - komerčně řečeno - tři v jedné. Pokaždé (v mém případě třikrát) tu knihu "přečtete" (pochopíte, procítíte, vychutnáte) úplně jinak.
Před asi 10ti lety jsem tuto knihu nedočetla, nedokázala jsem se tím prostě prokousat. Dnes jsem ji sice přečetla, ale nemůžu říct, že bych si ji nějak zvlášť užívala. Příběh je to určitě originální, zajímavý, ale filozofické pasáže moje zaujetí vždy zbrzdily. Neberu to ale přímo jako nedostatek knihy, prostě nemám na takové dlouhé a početné filozoficko- historické pasáže moc náladu. Tak snad někdy příště. :)
Velmi dobrý děj, zápletka stála za to ale důvod proč dávám jen 3 hvězdy je naprostá otravnost hledání překladu latinských slov mnohdy i celých vět v zadní části knihy. Jakmile se člověk začte tak ho přeruší latina. Dále je kniha psána na můj vkus dosti složitě, ale to je nic v porovnání s již zmíněnou latinou.Také jsem v knížce našel spoustu gramatických chyb. Ale pokud se člověk přes to přenese tak se člověk velmi dobře zabaví dějem.
Knihu jsem četl dřív, než jsem viděl film. Vůbec jsem netušil, co to je za knihu a o co tam jde. Překvapení bylo veliké, nadšení neutuchající a následné zklamání obrovské, když jsem knihu dočetl a musel jsem se vrátit ze středověku zpět do reality všedních dnů.
Štítky knihy
duchovno náboženství teologie tajemno zfilmováno středověk italská literatura spisovatelé Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši mezilidské vztahy světová literaturaAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Dvě slova. Povinná četba. Snad nic jiného, než že jsem knihu přečíst musela mě nehnalo ke čtení. Dokonce ani vcelku zajímavá kriminální zápletka a mysteriózní prostředí, které se mi ztrácelo v závalu latinských mouder, nekonečných náboženských debat a pasáží z učebnic dějepisu. Mám pocit, že na mě autor, velmi učený a intelektuální, vychrlil hromady svých vědomostí z fyziky, zeměpisu, dějepisu i jazyků a opravdový příběh zakopal až kamsi hluboko, hluboko pod ně, kde ho nebylo zrovna lehké najít. Bylo pro mě těžké knihu dočíst, přesto se mi to podařilo a nemohu říct, že bych čtení litovala. Je to vynikající historický román a nechává nás nahlédnout do středověkých klášterů i myslí mnichů, což dělá opravdu skvěle...