Jméno růže přehled
Umberto Eco
Prostřednictvím příběhu o vyšetřování několika záhadných vražd evokuje autor nejen dobovou atmosféru, ale hlavně spory mezi císařem a papežem. Vypravěčem je starý mnich, který před smrtí líčí události, jichž byl v mládí přímým svědkem.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jméno růže. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (522)
Tohle bylo tak skvělé čtení! Užívala jsem si každou stránku a potkalo mě nejedno překvapení.
Knihu jsem rozečetla k maturitě (což je několik let!) a když jsem se k ní vrátila, rozhodla jsem se pokračovat přesně tam, kde jsem skončila. Musím se přiznat, že mě dost překvapilo, jak rychle jsem se zase začetla a hlavně kolik jsem si z příběhu pamatovala. Byl to velmi příjemný návrat.
Myslím, že toto dílo známe snad všichni. A když už ne knižní, tak filmovou podobu určitě. Já to ale vzala od knihy a na film se teprve chystám.
Nebudu lhát, bála jsem se obsáhlosti knihy i množství postav. Přiznávám, že zapamatovat si všechna jména byl poněkud problém, viním z toho ale moji dlouhou pauzu.
Kniha mě okamžitě vtáhla do děje, do doby, ve které se odehrává. Připadala jsem si naprostou součástí příběhu a hltala každé slovo. Není to žádné nudné čtení z opatství, naopak! Na čtenáře zde čeká nejedno překvapení, mlha tajemství. Mě nejvíc překvapilo, jak jsem se v některých momentech i nasmála!
Rozložení příběhu na dny bylo velmi příznivé a mohla jsem se tak orientovat v příběhu, celkově je kniha velmi pěkně zpracovaná, obsahuje dokonce i plánek opatství.
Při tomto čtení jsem se vůbec nesnažila přijít na to, kdo je pachatel. Nechala jsem se jen tak unášet příběhem. Přesto jsem ale byla v šoku z toho, jak to nakonec dopadlo. Závěrečné stránky mě dojaly a zároveň ze mě spadl obrovský rest, který pro mě tato kniha po léta vytvářela (ale za to ona nemůže).
Vlastně nemám co vytknout, jen jsem z ní nezažila takový ten pětihvězdičkový pocit. Mám takové tušení že tohle nebylo naposledy, co jsme se s knihou setkaly...
Určitě doporučuji dát knize šanci!
Když jsem začal číst, bál jsem se, že si tolik jmen, postav, situací a komplikovaných výkladů nezapamatuju. Musím ale říct, že jsem si knihu užil od začátku do konce, jako bych seděl v kině a díval se na velkofilm. I když někdy pochybujete, zda se události mohly vůbec odehrát tak, jak jsou vyprávěny, vtip je v tom, že je to zatraceně dobře napsaná kniha, skvěle kompozičně vyladěná, historicky podložená a promyšlená do nejmenších detailů. Není snad nic, co by v té podivuhodné změti dějových linek, úvah, latinských citátů a biblických odkazů nesedělo. A kdyby se přece jen něco našlo, pamatujme, že jde o sepsání událostí, v nichž si většina postav pohrává s pravdou a které si vybavuje jeden mnich na sklonku svého života… Takže nechybí ani pojistka v podobě licence autora, který moc dobře ví, co čtenář chce a jak to udělat, aby si jeho příběh i po letech pamatoval…
Související novinky (2)
Umberto Eco přepsal Jméno růže
05.03.2014
Knižní novinky (3. - 9. 3.)
01.03.2014
Citáty z knihy (2)
„„Je-li pravý nepřítel příliš silný, je třeba najít si slabšího.““
„„Kolik myslí zkažených, jako je tvoje, by však z této knihy vytěžilo extrémní závěr, že ve smíchu spočívá dokonalost člověka! Smích zbaví na chvíli sedláka strachu. Zákon však nabývá platnosti pomocí strachu, jehož pravé jméno je bohabojnost.““
Ocenění knihy (1)
1981 -
Premio Strega
Kniha Jméno růže v seznamech
v Právě čtených | 95x |
v Přečtených | 5 964x |
ve Čtenářské výzvě | 671x |
v Doporučených | 570x |
v Knihotéce | 1 712x |
v Chystám se číst | 1 444x |
v Chci si koupit | 231x |
v dalších seznamech | 59x |
Štítky knihy
duchovno náboženství teologie tajemno zfilmováno středověk italská literatura spisovatelé Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši mezilidské vztahy světová literaturaAutorovy další knížky
2005 | Jméno růže |
2011 | Pražský hřbitov |
2001 | Foucaultovo kyvadlo |
2015 | Nulté číslo |
2001 | Baudolino |
Trvalo mi více než 7 měsíců se touhle knihou prokousat ale jsem ráda, že jsem ji dočetla. Výklady a popisy středověké filozofie jsou sice těžší na pochopení (alespoň pro mě), ale kniha jako celek stojí za to. Je poučná a nutí čtenáře pokračovat i přes svou složitost. Zaslouženě na seznamech povinné četby, i když jako náctiletá bych ji určitě nedočetla a náležitě nedocenila.