Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30289/bmid_jmeno-ruze-Jh3-30289.jpg
4
3895
3895
Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou – aniž zná alespoň její jméno – si nese životem až na dno svých dnů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2005 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Počítám, že Eco nejspíš během svých bádání nad středověkými tajuplnostmi narazil na nějaký skutečný magický grimoár a s jeho pomocí následně stvořil či chymicky uklohnil zázračnou knihu. Takovou, která je extrémně populární a oblíbená nejširším čtenářstvem a zároveň neobyčejně propracovaná, intelektuální podnětná a vůbec brilantní ve všech ohledech - v literatuře dost vzácná, vpravdě kouzelná kombinace. Snad je to tím vhodně zvoleným tématem: umírající středověk a tajemné mnišství je natolik uhrančivé téma, že k sobě dokáže přitáhnout i ty, kdo by se jinak těžším textům a pasážím v latině vyhýbali jako Luciper krucifixu.
Na každý pád to byla jedna z nejzásadnějších knih mého dospívání; kdybych ji četl teď, a ne tehdy, asi bych si ji užil více a už bych lecčemu rozuměl mnohem lépe, ale stejně jsem rád, že se mi dostala do ruky už v oněch letech, kdy jsem si ještě myslíval, že opat Suger získal své jméno, protože byl slaďoušek, a že Hildegarda z Bingenu vynalezla binge-watching televizních seriálů.
Bojíte-li se za základě ostatních komentářů, že něco z knihy nepochopíte, pak se přestaňte bát. Samozřejmě, že nepochopíte. Ale strašlivé mordy v krásném a ponurém prostředí vás donutí číst dále; a třeba se omylem přiučíte i něco o středověku. Plavat s nezměřitelnými hlubinami pod sebou - to je lekce, kterou potřebuje asi každý. A nejlépe opakovaně.
Spíše posloucháno jako skvěle zpracovaná několikadílná dramatizace Českého rozhlasu, část jsem četla. Není to vůbec jednoduché čtení, ale příběh je to skvostně promyšlený! I film je výborně natočený. Zařadila jsem si ji do výzvy kupodivu ne kvůli knihovně, ale pro rok 1. vydání... ;-)
I přes svou obsáhlost a složitost je Jméno růže zajímavá a výborná kniha. Je potřeba, alespoň základní orientace v historii a náboženství, aby se čtenář neutopil ve spleti popisů a vyprávění. Samotná zápletka je výborná, tajemná a krásně graduje.
Dílo mistra všech mistrů spisovatelů svého druhu se středověkou zápletkou, která se taktéž objevovala a myslím, že i nadále objevuje v povinné četbě. Román objemnějšího formátu jsem si pořídila o Arga s překrásným přebalem a těšila se, že si po letech tento neobyčejný historický román přečtu. Vskutku fantastický román, který nepopisuje čtenáři pouze historii s detektivním příběhem, ale dobové propracované popisy církve samotných mnichů i společnosti, vykreslené pocity i myšlenky, nadčasové dílo, kterému se v tomto ohledu nic nevyrovná.
Filmové zpracování je úplně jiného rázu, a chybí mu to kouzlo, co Umberto Eco dokázal mistrně napsat a vykreslit.
Román jsem přečetla až na druhý pokus. Není to žádné jednoduché čtení! Jsem na sebe pyšná, že jsem to dokázala.
Hodnotit knihu nebudu, to mi snad ani nepřísluší. Doporučuji k přečtení.
K dílu není co nového dodávat, napíšu to tedy jen stručně. Fenomenální a geniální kniha od geniálního člověka. Vtěsnat do jedné knihy vědomosti takového velkého a širokého formátu, to prostě značí mnohé o autorovi. Musím však podotknout, že toto dílo prostě není v silách běžného smrtelníka pochopit po všech stránkách, leda snad profesor filozofie, teologie, historie a umění v jednom by to pobral celé. Četl jsem ji podruhé, už zase vím o něco více, ale je jasné, že za pár let si ji budu muset přečíst znovu, zase budu o něco moudřejší do té doby.
Zatím jsem absolvovala film a audio:) na literární skvost se začínám těšit:)
Skvost na poli literárním. Nevím, co napsat, abych vyjádřil, jak rád jsem četl tuto knihu, aniž by si někdo nepomyslel, že jsem další z "intelektuálů", kteří si hrají na to, že vše pochopili a mohou se honosit tím, že přečetli jednu z nejznámějších knih. Snad jen, že pro mě kniha je oslavou intelektu (tentokráte již bez uvozovek), že ač jsme schopni vnímat pouze znaky znaků neschopni uchopit řádně podstatu věcí, často ztraceni v labyrintu, má smysl i byť jen v maličkostech hledat vzor a nezůstávat v stagnaci v temnotě hlouposti. Rád se vyžívám v postmoderní literatuře a nestydím se za to, dopustil bych se chyby, kdybych tvrdil, že mé interpretace jsou správné, ale již sama snaha o interpretaci mi dává jistotu, že má pro mě cenu číst takovéto knihy.
Dala jsem si takovou malou výzvu, že tuto knihu přečtu ještě letos. Tuším, že jsem se ji marně pokoušela přečíst minimálně pětkrát. A to v rozmezí určitě deseti roků. Tentokrát se podařilo, ale hodně stran jsem nečetla, listovala jimi. Nemůžu prostě překousnout tu teologii, která se táhne celou knihou a pro mne je to jen snůška blábolů. (teď se jistě mnozí z vás chytají za hlavu, ale tohle je můj názor a pohled na věc, ať se vám líbí či ne). Taky přemíra latiny - ne všichni pozemšťané ovládají tento jazyk! Na druhou stranu mám ráda místa, jako jsou kostely - jsou to úžasné architektonické objekty a ... a dál už nic.
Co se mi ale moc líbilo, byla knihovna - její labyrint byl skvěle vymyšlený. Nakonec se přece jen podívám na film, až se mi kniha "uleží". Ještě mě láká přečíst Pražský hřbitov, ale po takové dávce teologie si myslím, že s tím budu bojovat minimálně dalších deset let.
Je to již hodně let co jsem viděl film, ale stylem jakým autor popisuje stavby, postavy a samotný děj, tak mi přijde jako bych na to koukal včera. Ještě jsem nečetl knihu, kde by bylo tolik popsaných variant pro jednu věc.
S pokorou priznávam, že neoplývam takou dávkou inteligencie ani nadzmyslovým vnímaním, aby som mohla všetky informácie v tejto knihe dostatočne oceniť.
Teraz po prečítaní knihy s nadhľadom oceňujem na sto percent iba spôsob, akým je napísaná.
Náhoda alebo zámer ? Neviem.......
Naozaj vo mne kniha evokuje labyrint informácií ako pomyselnú knižnicu, kde sú poukladané aj pomyselné "knihy" vo forme rôznych informácií z oblasti stredovekej politiky, kultúry, histórie a teológie poprekládané filozofickými názormy. Na to, aby sme rozúzlili napínavú skoro až hororovú detektívnu zápletku, ktorá je ukrýta naprieč celou knihou, musíme zdieľať aj množstvo iných "kníh" čiže informácií pomyselného knižného labyrintu, z ktorých niektoré nemajú pre nás dostatočnú hodnotu alebo nás nudia a odídu do stratena. Niektoré "knihy" nás zase pri pátraní zaujmú, poskytnú nám cenné inormácie a dokonca nás nasmerujú bližšie k rozúzleniu detektívnej zápletky. "Knihy" priamo súvisiace zo záhadou doslova hltáme a vôbec nám nevadí ako krvopotne sme sa k ním dostali. Samotný záver už vnímame ako extázu, ktorá môže mať dvojaký význam - buď vo forme radosti z rozúzlenia detektívnej zápletky alebo radosti z prečítania tejto rozsiahlej knihy.
Z tohto pohľadu naozaj geniálna kniha, čo sa už nedá povedať o samotnom stredovekom štýle akým je napísaná, ktorý je naozaj pre dnešného čitateľa veľmi nezáživný.
Ačkoliv film jsem znal dlouho před tím, ke knize jsem se dostal až díky maturitě. A bylo to bezva čtení! Atmosféra vrcholného středověku je zde popsána naprosto brilantně, Vilém z Baskervillu je velký sympaťák a záhadné opatství je vykresleno tak barvitě, až si připadám, jako bych tam byl.
Jediná drobná vada na kráse jsou někdy zdlouhavé filosoficko teologické zamyšlení, ale to nedokáže zkazit dojem tohoto skvělého díla.
Už třináct let mi doporučovaná kniha, kvůli které jsem si založila do diáře papírek knih, které si chci přečíst (přece jenom, když si na něco už přes deset nejste schopni vzpomenout ve správnou chvíli...), a já se tak zklamala. Co jsem čekala? Asi jen "další" čtenářskou extázi, nicméně jsem se zmítala někde mezi příběhem řečeným jen tak mimochodem a středověkými disputacemi o tehdejší zkaženosti církve očima toho, kdo ji opustil. Jssem smutná, že jsem zklamaná.
Prešlo asi tridsať rokov, čo som videla film. Pred niekoľkými rokmi som si užívala audioknihu a konečne došlo aj na knihu klasickú! A pri každom prevedení som v úžase očarená prežívala tajomné udalosti s hrdinami.
Film mi priblížil reálie obdobia. Rozhlasová hra živila moju predstavivosť a kniha mnohé vysvetľovala aj učila.
Taaakže, pre mňa to bola hotová hostina!
Jedna z knih, které v žádném případě nelze strávit na jeden zátah. Četla jsem ji už před pár lety, chci se k ní někdy znova vrátit. Sympatické duo Vilém a Adso, zakroucená Ecova souvětí, latina, středověké mystérium, tajemná knihovna... A ano, každopádně je to kniha pro náročného čtenáře; úplně chápu, že ne každý si k ní najde cestu, četba není jednoduchá.
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mnišiAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
tak přemýšlím na jaký způsob si tu růži ještě dám - v rádiu jsem slyšela, film viděla, v městském ( u Mrštíků) též viděla a několikrát četla, tak nevím. A stejně je ta klášterní knihovna nejlepší...