Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33367/jmeno-ruze-33367.jpg
4
3898
3898
Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou - aniž zná alespoň její jméno - si nese životem až na dno svých dnů. (citace: www.kosmas.cz)... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1993 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Příliš mě to nenadchlo,čekal jsem něco jiného.Hvězdičky jsem dal jen proto,že jsem občas něco našel,co mě zajímalo a tak jsem si to spíš vypsal,abych si to mohl najít někde jinde.
Kniha ma nejako nenadchla,bolo v nej strašne veľa opisov a nútila som sa ju čítať .Na to že je to detektivka tak aspoň pre mňa málo napínavé a nudné čítanie
Kniha podnětná, nutí čtenáře dohledávat si informace, zajímavé historické téma, vynikající zpracování.
Číst knihu od tak vzdělaného autora je prostě radost. Zvláště když je to zároveň napínavá detektivka, milostný příběh... a nevím co všechno ještě... inu není nad intertextualitu ^-^
Jelikož to byla jedna z prvních knížek, které jsem četla na čtečce, tak jsem si také neuvědomovala, jak je reálně tlustá a stránky jen rychle ubíhaly před očima...
Snazim sa nehodnotit knihy, ktore som nedocitala a toto je presne ten pripad - dostala som sa len asi po 60 stranu. Ale neda mi sa k tomu nevyjadrit. Kniha ma dost vysoke hodnotenie, co je pre mna absolutne nepochopitelne. Kamaratka mi povedala, ze si to urcite musim precitat, ze sa mi to bude pacit, ved je to vlastne detektivny pribeh. Tesila som sa na to, mam rada podobne zapletky v historickych romanoch. Ale aka som bola sklamana, ked som sa trochu zacitala. Siahodlhe monology a mudrovanie brata Wiliama a nasledne niekolko stranovy opis reliefu v kostole (ani nemozem na 100% tvrdit, ze to bol relief a nie freska ci malba, lebo ma to k smrti unudilo) a ten opis ma zabil. Ja mam rada aj historiu aj umenie, ale co je vela, to je vela. Z rovnakeho dovodu som nebola schopna sa preluskat cez Chram Matky Bozej v Parizi ci cez Doriana Graya.
V dětství jsem viděl film, který jsem bral jako detektivku ve strašidelných kulisách gotického opatství. Přečtení knihy jsem proto odkládal až po přečtení dalších knih od Eca, abych v ní mohl hledat něco víc. A opravdu, podobně jako Baudolíno v sobě i Jméno růže spojuje čtivý dobrodružný příběh s širším pohledem na dobový svět, tentokráte zejména na náboženská a filosofická protivenství 13. století.
Knihu bych proto doporučil jako povinnou středoškolskou četbu, protože čtenáře nenudí a zároveň vzdělá a vede ho k dalšímu dohledávání informací o osobách, dějích a knihách v románu popisovaných.
Českému čtenáři může poskytnout i kontext jak asi vypadal náboženský svět z něhož se o více jak století později vyklubalo husitství, zejména že i před Husem bylo v církvi velké množství různých reformačních a kacířských hnutí i řádů vycházejících ze specifických doktrín.
Kniha, ktorá zaujme prostredím, atmosférou a trochu uvedie do napätia svojou detektívnou zložkou. Pre mňa osobne tam opisov bolo príliš veľa, najmä čo sa týkalo cirkevných hodnostárov, kto, čo kedy a ako a stále dokola, ale dalo sa to zniesť a aspoň som sa dozvedel niečo aj z tejto oblasti. Detektívny príbeh nie je nejako výnimočný a skutočne ide skôr o historický román, ale ako také spestrenie fungoval dostatočne. Štýl písania je celkom pútavý, ale v konečnom hodnotení nemôžem povedať, že by ma kniha nejako nadchla. Keď detektívka, tak radšej čisto detektívka a napríklad ako historický román ma omnoho viac upútal po všetkých stránkach Stefan Zweig: Svědomí proti násilí. Meno ruže je zbytočne dlhé, ale aspoň má atmosféru.
Je to poměrně náročné čtení, zato setsakramentsky napínavé od první stránky až po tu poslední. Ponořil jsem se do děje a nechal se unášet tímto kouzelným detektivním příběhem, plným teologických a filozofických úvah...takto mnohovrstevnaté a propracované dílo sepíše vskutku jen mistr pera a magických myšlenek jménem Umberto Eco.
Udivilo mě, jak Eco dokázal skloubit náročnost s čtivostí. Ta kniha má takovou atmosféru, že mě čtení nikdy nepřestalo bavit, a to navzdory úletům jako je popis vstupního portálu chrámu jedním souvětím dlouhým 17 řádků! Výborná středověká detektivka prožitá lidmi, kteří žijí, myslí a vnímají velmi jinak než dnes my.
Krev tekoucí z uzavřených oken opatství, slita do rudé kaluže, ďábelského závoje. Smrt kape z listů zakázané knihy. Lokli si černých sil, na jazyk hostie položena, jedovému olizu podrobena. Strach se třepotá. Zlo fouká ze strnišť, z holých zdí, posvátných tabulí. Vyjmi mysl, která předstupuje před temnotu oltáře. Nenech padnout život ani duši, zabraň jejich poslání do želez. Opraš dávno zaváté tajemství labyrintu za zrcadlem. V jednom ohni, nenech kámen na kameni...
Výborná kniha. Jako historický román patří k top. Jako detektivka je opravdu velmi kvalitní.
Román je místy velmi zajímavý a nemohla jsem od něj odtrhnout oči, ale převažovala spíše ta část, která mě nudila - rozmluvi s mnichy atd. Také mě nepotěšilo používání latiny - mnohdy ani nebyl uveden překlad.
"Sen je písmo a mnohá písma nejsou nic jiného než sny."
Wow...prostě wow. Ze začátku mi filosofické odbočky dost vadily, ale nakonec jsem si na ně zvykla a kniha mě naprosto uchvátila. Úplně jsem si zamilovala postavu Viléma a jen díky němu jsem se těšila až budu moct pokračovat ve čtení.
Čtenáři často oceňují, že je to detektivka, i filozofický román a zároveň historický atd. Mně osobně takové mísení žánrů až tolik nevyhovuje, raději si přečtu pět knih samostatných než jednu směsku. Tím nechci nic ubírat z uměleckých hodnot románu, jde o dílo vskutku výjimečné a kvalitní, stojící za přečtení.
Tohle je přesně kniha, kterou jsem potřebovala.
Filozofie, detektivní zápletka, historie a sympatické postavy. Co víc si od jedné knihy přát?
Je to vážně mistrovský kousek.
No, mame rok 2019... citane (zatial) treti krat v mojom zivote. Prvy krat samozrejme ako mlady zajac, hrdy na to ze cita Eca a latinske sentencie su take vzletne, mate chut si to pisat na stenu hoci bez poznamkoveho aparatu trt rozumiete. Samozrejme, citatel zvyknuty na beznu beletriu, musi byt tymto textom doslova prekvapeny.
Dnes toto dielo beriem asi ako najluxusnejsiu poctu Sherlocku Holmesovi a Watsonovi. Diskusie a lekcie z filozofie a svetonazorov stredovekych ucencov ma dnes uz neohuria. Zato tri krat po sebe citam pasaze ako stretnutie Adsona s "ruzou" jeho milostne zmatenia, nocne vypravy v kniznici, inkvizicny proces. Nemal som ani velmi v plane vracat sa k Ecovi, ale uz som sa pristihol ako listujem v "Ostrove" a "Baudolinovi".
Vzdy sa musim usmiat na konci kapitol, pri vetach typu "Ach keby si vedel mily citatel, ake veci nas coskoro postretli" :)
PS: ludia, ktori sa uspokojili s tym, ze videli film a to staci, akoby videli strom na kopci z dialky. Vidia ze to je strom, ale nevidia detaily, nevidia listy, nevidia opacnu stranu stromu, nevidia jednotlive konare. Necitat knihu znamena nedozvediet sa o mystickom sne Adsona, nevidiet portal nad vchodom do refektara. Podivne podrobne popisane tak detailne az nadobudnete dojem ze znamenaju nieco viac :)
PS2: A za akych zahadnych okolnosti to vlastne zmizol Pavel z Rimini??
PS3: A ako znelo jej meno...
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mnišiAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Jméno růže jsem četla kdysi dávno, snad v mých 16. - 17. letech. A už napoprvé jsem jí dala a tak moc se mi líbila, že jsem si jí o pár let později přečetla znovu. Zpětně vzato se obdivuju, protože na takhle náročný romány už asi nemám sílu. Pokud to někdo začne číst s tím, že je to středověká detektivka, tak je zákonitě zklamán až zhnusen, protože to fakt žádnej Vondruška není. Tohle je filozoficko-náboženská disputace (hlavní dějovou linií je koncil, který v klášteře probíhá), kde detektivní a milostná zápletka tvoří jen okrajovou a vlastně ne moc důležitou část. Přesto jako celek stojí tak tisíc procent nad všemi následovníky Danem Brownem počínaje. :-)