Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33367/jmeno-ruze-33367.jpg
4
3898
3898
Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou - aniž zná alespoň její jméno - si nese životem až na dno svých dnů. (citace: www.kosmas.cz)... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1993 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Nádherná knížka!!! Malinko možná pro někoho těžší na čtení, ale mě se moc líbila!!! Dlouho jsem ji scháněla, ale stálo to za to!!!!!!
Asi nejsem dost dobrý čtenář, ale mě tahle kniha nebavila. Živě si pamatuji prokousávání se začátkem a popisem nějakého zdobeného portálu! To byla muka. Nicméně příběh nebyl špatný, na můj vkus ale asi příliš rozvleklý. V mé hlavě to bylo snad jen o čekání na další vraždu, protože v tu chvíli děj dostával spád.
To, že má tato kniha tolik příznivců, mě nutí k tomu, že si ji ještě jednou přečtu abych zjistila, jestli jsem do ní třeba nedorostla.
Dobře... je to výborná kniha, napínavá, má myšlenku, filozofická atd. atd...... ale některé ty pasáže - nuda a zbytečný sáhodlouhý popis!!!
Prvních zhruba 60 stránek bylo utrpení a já dokonce nejednou koketovala s myšlenkou Jméno růže založit někam do hlubin. Nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala. Je to jedinečný čtenářský zážitek, a přestože jsem se (ve snaze vyhnout se sáhodlouhým popisům) snažila na příběh dívat z povrchního hlediska, v detektivní zápletce nelze přehlédnout i mnohem zajímavější a filosofičtější pasáže o náboženství, fanatismu, kacířství. Velmi se mi líbila pasáž s inkvizičním procesem. Není to nejlepší kniha, jakou jsem četla, ale rozhodně si ji jednoho dne přečtu znova, abych nalezla další skryté významy.
P.S. Film není špatný, ale jsem vážně ráda, že kniha končí tak jak končí a ne jako film...
Miluju tuhle knihu! Naprosto mne fascinuje, jak se Ecovi podařilo nenásilně do jednoho románu skloubit tolik žánrů a tolik dějových rovin. Rozhodně to není kniha, která by se dala v celé své hloubce a šíři pojmout za jedno přečtení.
Výborná záležitost laděná hodně do filosofických podnětů samozřejmě týkajících se především křesťanství, přitom s dobrou a chytlavou detektivní zápletkou a příběhem. Snad jen místy trochu těžké na četní pro svou rozvláčnost...
Pokud někdo viděl celkem dobrý film s Seanem Connerym, měl by si tuto knihu každopádně přečíst, aby zjistil, jak to bylo doopravdy ;)
Pěkná kniha. Některé pasáže více čtivé, některé méně, hodně teologických diskusí. Některé takové diskuse nebyly na škodu, zajímavé věci, třeba zajímavý příběh fraDolcina a jeho stoupenců. Jinak film jsem viděl jen kousek, začátek a konec, a ten konec si filmaři pěkně vymysleli, úplně rozdíl oproti konci knihy.
Kompozici knihy lze přirovnat k harmonickému pohybu Foucaultova kyvadla (předmětu). V amplitudách (zdlouhavých pasážích) je tempo nejpomalejší až na okamžik jakoby zastaví. Pozorný čtenář však nezoufá, protože ví, že v tomto okamžiku získal maximální potencionální energii. Tuší, že tyto rozsáhlé a jakoby nečinně mrtvolné pasáže jsou nutné k tomu, aby pln právě získaných informací a dojmů (pln energie) zhoupnul spolu s kyvadlem do rovnovážné polohy. Zde už se vše děje velice rychle. Jako mrknutím oka se děj přenese do protější amplitudy. Urazí velký kus cesty, za malý časový okamžik. Čtenář je nadšený, protože všemu rozumí (má totiž informace, dojmy, které načerpal v amplitudě (původně jim příliš nerozuměl a byly mu nesrozumitelné, teď už ví, proč je musel vstřebat). A výsledek? Tato mistrovská (ve smyslu Viléma) kniha má tu moc, že nám podobně jako to Foucaultovo kyvadlo (stále ještě předmět) potvrdí domněnku, že naše planeta se otáčí. Navíc (na rozdíl od kyvadla) lidsky, humánně, s probouzející se renesancí. S možností vlastního výkladu, napínavě. Jsem zvědavý, jakou domněnku nám potvrdí Foucaultovo kyvadlo (tentokrát další autorova kniha)…
Tento román je zaujímavý svojou rozsiahlosťou, vernosťou, otvorenosťou, myšlienkami, zábavnosťou, príbehom, štýlom atď. Áno, je to proste skvelé.
Gotické mysteriózní krimi, disponující ohromným spádem. Napínavé, temné a velmi příjemné čtivo.
Skvělá kniha, bude z ni mít radost jak příznivec detektivek tak filozof a ani historik nebude sklamaný. Je tu propojeno hodně žánrů a zajímavý děj. Osobně ji může jen doporučit
V podstatě se jedná o výbornou knihu s napínavým detektivním dějem (i když jsem předem věděla, kdo za vším stojí), zajímavým historickým pozadím, které mne navnadilo se konečně dovědět něco víc o církevních dějinách a filozofii v období středověku. Ale kniha je místy dost zdlouhavá, Eco si minimálně v tomto díle libuje v popisech a výčtech různých věcí, snad aby nám podal, co nejpodrobnější informace. Mne to ovšem nijak neoslnilo a čtení popisu portálu na 4 strany, vyjmenovávání oblud na iluminaci a jako vrchol Adsonův sen pro mne bylo čisté utrpení (snad to někomu nebude připadat jako spoiler). Ani dlouhé debaty postav, rozjímajících nad náboženskými, filozofickými a logickými otázkami, se rozhodně nedají zařadit mezi odpočinkovou četbu, což nepovažují za mínus, ale od čtenáře vyžadují alespoň základní znalosti církevních a filozofických dějin.
A ještě poznámka k mému vydání (Odeon 1988). Omlouvám se za tento výraz, ale prasáčtěji udělanou knihu jsem už dlouho neviděla. Chybějící interpunkce, zaměněná písmenka v textu, odstavce ujíždějící do stran, div že se tiskař ke konci knihy trefil na stránku. Vysvětlivky latinských a dalších cizích textů "na konci knihy" (následuji ještě poznámky překladatele a historický "úvod"?) mi také radost neudělaly, navíc ne všechna latinská slova/pojmy se obtěžovali do vysvětlivek napsat.
Dlouho jsem si brousil zuby na nějakého toho Eca a z okolí sledoval, jak z regálů knihkupců po desítkách kusů mizí nejnovější román Pražský hřbitov. Až jednou v antikvariátu narazil jsem na Jméno růže a bylo jasné, že uzrál ten správný čas. Přesto jsem ještě nějaký čas váhal, knihu opakovaně vytahoval z police a znovu ji vracel, listoval v ní a čekal, kdy nastane ta správná chvíle pro začtení. Ta přišla jednoho studeného listopadového rána, kdy jsem jel do práce. Posadil jsem se na jedno z posledních volných míst v autobuse, ještě celý rozespalý knihu rozevřel a začal číst. Samozřejmě to byla chyba, což jsem poznal vzápětí. Eco se nedá číst, když jste ještě po spánku rozespalí. Nedá se ani číst večer, jste-li unavení a klíží se vám zrak. A máte-li kolem sebe ruch a rozptyluje vás milion věcí, tak to raději zabalte rovnou. Je to těžká kniha se složitou kompozicí, vybízející hned k několika výkladům. I ten labyrint, který v příběhu zastává důležitou roli, si můžeme vyložit mimo jiné tak, že k pravdě nevede pouze jedna cesta. Člověk se často musí vracet zpět (ať už v bludišti chodeb nebo textů), přičemž opakování nám usnadňuje snáze pochopit věci takové, jaké jsou (pravdu). Jméno růže osobně považuju za vrchol postmoderní literatury. Je to vážně velmi těžká knížka a její náročnost bude pro vás vysoká do té míry, do jaké budete ochotni nad textem přemýšlet. Je to román, složený jakoby z více žánrů. Kdo jej bere jako pouhou detektivku, přichází a ochuzuje se o mnohé. Mě kniha chytla, okouzlila a zaujala natolik, že už mám v záloze připravený další Ecův román a určitě nezůstanu jen u toho. Taky mám najednou chuť přečíst si jiné historické romány, jiných autorů i jiných námětů. Jméno růže je kniha, která ve mně vzbudila zájem o žánr, což je úžasné. Takových knih není nikdy dost.
Za co už nemůže autor, ale co je naprosto úděsné, je kvalita českého vydání. Takové množství chyb a překlepů jsem v žádné jiné knize neviděl (ano, i Pratchettova Zeměplocha může blednout závistí), což je o to zarážející, že se jedná o vydání šesté (!). Vzhledem k tomu, o jak významnou a kvalitní knihu se jedná, považuji tuto skutečnost za hanebnou a nanejvýš trapnou. Nepraktické jsou i překlady latinských slov a vět. Vzhledem k jejich množství by jejich umístění bylo přijatelnější ve spodní části stránky, v poznámkách pod čarou. Listovat každou druhou minutu v zadní části knihy, to byl opravdu horor!
(22. listopadu 2011 – 1. prosince 2011)
Detektívne príbehy alá Christie som čítala v teens "mládí" a po rokoch akoby toto bolo vyvrcholením detektívneho prostredia. Besnela som tak, ako si to autor zaumienil:D Ďakujem mu, že som si mohla niečo takéto úžasné prečítať, zaslúžila som si?:D Milujem knihy, kde autor dušu vypľuje pre "hobby", je tak hlboko zainteresovaný pre svoj drobný svet (v tomto prípade stredoveký opátsky život), že túto lásku ľahko prenesie do viet, do príbehu a nenásilne = napríklad v porovnaní so Sapkowským druhý diel husitskej trilógie, kde to s históriou šlo za hranice. Autor myslel na všetko, príbeh mal pod kontrolou od 0 po XX stranu, myslel na históriu, na štýl písania, postavy, dialógy, prostredie, jazyk, a v neposlednom rade na čitateľa, ktorý sa niečo dozvie, poučí, zamračí, zasmeje, zaplače, zamyslí sa.
Jedna z tých univerzálnejšie napísaných kníh, čo so sebou nesie viac funkcií. Kvalitný bestseller.
knizku sem cetla strasne dlouho, tj nezaujala me a ani jsem si z ni nic neodnesla... komplikovany styl a zbytenčně roztažený dej... nedoporučuji...
Vynikající dílo od vynikajícího autora! Jméno růže není jen tak nějakým obyčejným románem, který má sice pěknou zápletku, ale vzpomínky na něj vytlačí z hlavy čtenáře pár dalších knih, které si přečtete. Tohle je řekl bych kniha, která opravdu naplňuje myšlenku, že knihy rozšiřují obzory. Nikdy jsem nečetl román, jehož detektivní zápletka by se točila okolo zoufalého udržení starého společenského a náboženského řádu a rozhodně to pro mne byla hodně přínosná zkušenost. Obdivuji překladatele za skvělou práci a doporučuji každému, kdo si rád rozšiřuje znalosti prostřednictvím pěkných příběhů plných nejrůznějších filosofií.
Pravděpodobně nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl. Nejoblíbenější asi těžko, protože si stěží dokážu představit situaci, kdy si řeknu: "Tak, a teď si přečtu tuhle pasáž knihy, minule jsem při ní skoro nedýchal". To tady neplatí - Jméno růže je nesmírně komplexní kniha, kterou nelze dělit na samostatné části, protože funguje pouze jako celek. Od počátku četby si musíte dávat pozor, abyste nevynechali téměř žádný z nepřeberného množství detailů, o kterých, ač nejsou důležité v souvislosti s hlavní dějovou linií, se zde bude ještě několikrát mluvit. Proto mě trošku rozčiluje, když se někdo spokojí s označením "historická detektivka" (to by se dalo říci pouze o filmové adaptaci). Například si zde lze povšimnout krásně zobrazeného konfliktu mezi lidmi konzervativně smýšlejícími (Jorge) a lidmi věřícími v neustálý pokrok (Vilém), jež je zde demonstrován na pro nás tak banálním tématu jako je smích. Jestliže nehledáte v knize pouhý příběh, ale chcete si tím rozšířit své znalosti (dostanete lekci dějepisu a teologie, dokonce i o alchymii je zde nemálo informací ;) ) a oceníte nějaké to poselství, které autor důmyslně skryl "mezi řádky, tak se snažte býti trpěliví a věztě, že vás čeká jeden z nejzásadnějších literárních zážitků vašeho života. :)
Dost těžká četba, knihu jsem nedočetl do konce a prodal ji. Ačkoliv mám raději knihy než film, tentokrát dávám přednost filmu se Seanem Conerym a od Umberta Eca už nikdy žádnou knihu číst nebudu.
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mnišiAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
I když se zde Eco ještě krotil ve své vášni pro historické detaily a pididetaily, přesto občas není jisté, jestli člověk čte beletrii, nebo učebnici středověku. U té "učebnice" bych ocenil zkratku, vhodnou pro čtenáře neholdující historickým detailům stejně jako autor. Za beletristický příběh by však kniha měla plný počet, je úchvatný.