Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46611/bmid_jmeno-ruze-8kj-46611.jpeg
4
3932
3932
Ecovo první beletristické dílo Jméno růže je víc než historický román s detektivní zápletkou situovaný do 13. století, je to vlastně jakýsi průřez středověkým věděním a současně způsobem myšlení, pro který je serie vražd ve starém italském klášteře a jejich tápavé řešení dvojicí mnichů (!) jen jakousi zástěrkou, zástěrkou pro konfrontaci poznání s poznáváním. Eco v tomto díle originálním a neotřelým způsobem zúročil své bohaté teoretické zkušenosti a napsal knihu, která se přes svůj řekněme dobrodružný rámec vymyká všem literárním kategoriím a je v kontextu světové literatury zcela ojedinělá.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Fantastická kniha, fantastický film. Dan Brown ubohý plagiátor. Hledání významu dobrodružstvím. Intelektuální lahůdka a thriller zároveň.
Skvělá kniha. Hrozně moc bavila tajemná, tíživá a chvílemi trochu děsivá atmosféra kláštera. Do knihy jsem se úplně vžila. Příběh byl napínavý a měl fantastické rozuzlení. To by mě opravdu nikdy nenapadlo. Krom toho, že jsem si čtení opravdu užila jsem se ale taky spoustu věcí dozvěděla úplně nenásilným způsobem a hlavně mě zaujalo celkové poselství knihy. Jediné, co mi trochu vadilo, byla ta latina. K atmosféře středověkého kláštera to patří a nic bych proti tomu neměla, ale tady už toho bylo opravdu víc než je třeba. Vysvětlivky suce byly, ale až na konci knihy, a neustálé listování znemožňovalo se pořádně začíst.
Jinak ale opravdu geniální kniha, ke které se určitě vrátím.
Detektivní, historické, křesťanské, filosofické, místy vláčné a zdlouhavé. Občas jsem se ztrácel, především když text přešel do latiny. Ale to přece ke klášteru s kouzelnou a tajemnou knihovnou patří, ne?
Četl jsem jen díky čtenářské výzvě a určitě se k ní vracet nebudu. Hodně textu je latinsky a i když je vzadu slovník, tak je těch textů tolik, že se nedá stále listovat sem tam. Zaujalo snad jen to, jak to zhruba ve středověku chodilo.
Skvělá kniha. Napůl detektivka a napůl ilustrace poměrů společnosti v pozdním středověku. Příště bych ji ovšem četl s latinským překladačem v mobilu.
Tohle je první kniha od tohoto autora, kterou jsem četla. Musím uznat, že mě příběh bavil a prostě jsem musela vědět, jak to dopadne. Čtyři hvězdičky dávám kvůli možná zbytečně dlouhým filozofickým pasážím.
Naprosto skvělá úžasná kniha. Skvěle napsaná, zápletka je velmi zajímavá. Nikdy bych toho vraha netipla. Mám Jméno růže moc ráda a vracím se k ní. I když vím, kdo je za tím vším, knihu mi to nijak nekazí. Jen podle okolností střídám audioknihu a opravdovou knihu. Je výborná. Moc ji všem doporučuji. :)
Kniha se mi dostala poprvé do ruky na střední škole. Musím se přiznat, že jsem ji tehdy nedočetla. Detektivní zápletka dobrá, ale některé části byly příliš zdlouhavé a pro mě nezáživné. Po letech jsem se ke knize vrátila a po přečtení se stala srdeční záležitostí.
Dechberoucí čtivo. Eco dík svým znalostem dokázal vytvořit živoucí ilusi středověku, od které jsem se jen nerad vracel do dnešního světa.
Jen jediné mi lezlo krkem a sice poznámky ( překlady ) na samém konci knihy, kdo má neustále listovat jak blázen.
Tahle kniha je skvost. Tolik informací a myšlenek v jednom díle spolu s detektivním příběhem, navíc nádherná kulisa kláštera a knihovny. Už jsem ji četla několikrát a určitě ne naposledy. Vždycky při požáru brečím :) Nádhera, pro každého knihomola. Pokaždé mě v ní zaujme něco nového. A nevím, zda ji někdy pochopím opravdu celou... Není to lehká četba, nechte si na ní dostatek času.
K hodnocení Magnolia níže není co dodat...
Jméno růže - tak dlouho jsem si myslela, že je na mě kniha moc složitá a že mi film, shlédnutý kdysi dávno, bude stačit... a pana profesora Eca budu mít "splněného" nedávným přečtením jeho novinových sloupků. A potom jsem podruhé (s odstupem asi 30-ti let) viděla film, znovu mě zaujal a jsem tvůrcům vděčná za jeho vznik i nezapomenutelné herecké obsazení. Ještě ten večer, jsem si náhodně otevřela knižní předlohu a zjistila, jak je proti filmu podrobná a vysvětlující. A v následujících dvou týdnech jsem si ji četla pěkně od začátku a k tomu si v duchu pouštěla filmové obrázky. Je to obdivuhodné dílo, Vilém i Adson jsou skvělí hrdinové, jejich pátrání, pochyby, úvahy i vzájemné ponoukání - prostě krása a přátelské souznění. Chvála důvtipu (humoru!) a vzdělání. Popisy prostředí, dokonalé. Historické a další informace, obsáhlé, složité, ale stále se vztahující k příběhu lidského bytí a vědění, a také k úloze církve, po moci toužící, kruté, lživé a chamtivé (už napořád). Bylo to občas náročné čtení (jen těch latinských slov a vět), ale moudré, s mnoha krásnými myšlenkami a odkazy. Pro každou knihovnici je to povinná nebo spíše doporučená četba.
Skvělá kniha, dost poutavá. Takové detektivky mě baví :). Hned bych si ji zase přečetl.
Absolutně srdeční záležitost. Podle mě dokonalý literární skvost. Můžete knihu číst pořád znovu a znovu, a pokaždé objevíte něco nového, zajímavého, další rovinu vyprávění nebo síť dokonalých úvah. Nejde jen o detektivní příběh, o nádherný román, o úžasně spletitý labyrint teologie, filozofie, historie, o dokonalé zapracování skutečně žijících osob do příběhu. Ale pořád znovu a znovu se musím ptát: jak je možné, že Eco dokázal nashromáždit a načíst tak neuvěřitelné množství znalostí?
Asi 5 let jsem měla knihu na pomyslném seznamu "Knihy, jichž se netknu ani lopatou.". Nakonec jsem po ní sáhla kvůli čtenářské výzvě, ale po přečtení přebalu knihy jsem měla chuť ji ihned vrátit. Ona "upoutávka" pro mě byla vrcholně odpuzující. Ale překonala jsem se.
Musím přiznat, že mi dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla. Jediné, co mě hnalo kupředu byla touha dostat se s Adsonem a Vilémem do tak pečlivě střežené a tajemné knihovny.
Teologické debaty mi nejednou dělaly problémy a občas jsem se přistihla, že sice očima pročítám každé slovo, ale naprosto mi uniká veškerý smysl (často jsem uvažovala, jak se tyto pasáže čtou ateistům).
A pak najednou přichází na scénu pátrání po zločinech, snaha odhalit tajemství knihovny, příběhy o kacířích a já knihu nemohu přestat číst.
Tyto dva naprosto odlišné stavy se u mě neustále střídaly. Mohlo by se předpokládat, že úvahy o Kristu, o rozdílu mezi dobrem a zlem apod. prokládají příběh a tak lépe dávkují napětí. Za sebe však musím říci, že děj nejen zpomalily, ale navíc úplně zastavily a onen se pak musel rozjíždět znovu a znovu.
Přesto však nelituji, že jsem po knize sáhla a na konci se mi i teologické debaty zdály plnohodnotnou součástí knihy.
Vysoké hodnocení si však kniha podle mě zaslouží, ať už kvůli koncepci knihovny, promyšlenému systému vražd, krásnému prostředí opatství, dobré znalosti Písma či kvůli skvělému vykreslení charakterů a důvodů jednání postav.
Pro mě pak měla kniha ještě jednu výhodu, neustálým překládáním latiny do češtiny jsem pochytila nemalé množství latinských slovíček.
Jméno růže je taková "knižní delikatesa". Něco jako brie nebo kaviár. Nebude se líbit každému a ze začátku může být hodně těžké do díla vplout a najít chuť ke čtení. Sladí-li se však konečně s vašimi literárními chuťovými pohárky, pak jistě oceníte Ecův styl psaní, kulturně-historický přehled a schopnost napínat. A po přečtení ho čtenáři milující výzvy jistě zařadí mezi své oblíbené.
S podobnou pokorou jako Evaho 73 přiznávám, že audio je pěkné, protože je zkrácené, film je líbivý protože se mu povedlo zachytit středověkou atmosféru. Já bohužel navíc sáhla asi i po starším vydání s překladem, kde se píše o Benediktu z NORCIE nikoli z NURSIE jako zakladateli benediktinů :( a i to mě prozatím odradilo od četby. Asi je tato kniha přeceněná, nevím. Styl je opravdu nezáživný, byť velmi košatý a popisný. Myšlenka přiblížení středověké mystiky je opravdu geniální, ale způsob provedení malinko nad autorovy síly zdá se mi i z toho mála, co jsem přečetla. Třeba si časem dáme s Umbertem ještě jednu schůzku ??
Myslím, že Evaho to popsala velice trefně!
A ještě lépe purie o kousek výše - to bych taky podepsala. Intelektuálně líbivé balení sedí velice přesně!!
Kniha na pomezí historického románu a středověké detektivky. Napsána je nesmírně čtivě. Srovnám-li s filmovým zpracováním, je kniha samozřejmě mnohem propracovanější, jdoucí do větší hloubky a zejména detailněji popisující motivy jednání postav. To však nic nemění na faktu, že film naprosto brilantně zachycuje syrovou, šedivou, chladnou atmosféru středověkého kláštera kdesi v italských horách, popsanou v knize. A pak je tu samozřejmě knihovna, bezčasá, záhadná stavba ukrývající mystéria dávných dob, přeneseně v podstatě protagonista děje. Knihovna se značně restriktivními pravidly přístupu ke knihám. Jen tento samotný fakt vyvolává ve čtenáři nesmírnou zvědavost. Čtenář chce číst a objevovat, ale knihovník mu to nedovolí. S tím úzce souvisí další motiv, klikatící se dějem, a totiž náboženská hereze. Řádky, kde Adso rozplétá detaily o kacířích, jsou jedny z nejzajímavějších. Je správné bránit přístupu k informacím, pokud tím chráním status quo? Je to skoro až totalitní motiv. Děj nemá smysl dále komentovat, napsáno o tom bylo mnoho. Knihu jednoznačně doporučuji. Jedna z nejzajímavějších mnohovrstevných knih, které jsem kdy četl. A přitom čtivá, nesmírně zábavná a zdánlivě přímočará.
Štítky knihy
duchovno náboženství teologie tajemno zfilmováno středověk italská literatura spisovatelé Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši mezilidské vztahy světová literaturaAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Jméno růže je podivná kniha (trochu tu rozředím řady jejích nadšených fanoušků).
Připadá mi jako takový kočkopes (či výtvor Pejska a Kočičky?) v intelektuálně líbivém balení.
Na jedné straně je znát, že U.Eco zúročil ve své první beletristické knize letitou akademickou a odbornou publikační činnost. Kniha je až exhibicionisticky nabitá dlouhými řadami teologických, filozofických, historických a jiných fakt, úvah, výčtů a popisů (často bez zásadního přínosu pro příběh).
Na druhé straně chtěl - dle vlastních slov - napsat knihu zábavnou - pro sebe i čtenáře. Fakta a úvahy tedy narouboval na přístupný čtivý příběh (sám možná v nadsázce jako impuls k napsání uvedl "chuť nechat zabít mnicha":) ).
Výsledkem je pak kniha, u které si čtenář možná připadá, že nečte jen tak obyčejnou detektivku, ale fakta a úvahy, které ji činí neobyčejnou, ve výsledku nepřináší nějaký uchopitelný obraz doby nebo konzistentní názor na dobu, ve které se odehrává (ze záplavy údajů si čtenář musí vybrat sám).
Myslím tedy, že Jméno růže je třeba číst prostě jako opulentní zábavnou odpočinkovou knihu, po jejímž přečtení toho ale kromě zážitku ze středověké detektivní zápletky moc nezůstane. Třeba to byl Ecův záměr. Proč ne?