Job. Román prostého člověka
Joseph Roth
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290281/bmid_job-roman-prosteho-cloveka-DOI-290281.jpg
4
55
55
Kniha Job s podtitulem Román prostého člověka rakouského žurnalisty a spisovatele židovského původu Josepha Rotha líčí osudy ortodoxního volyňského Žida Mendela Singera a jeho rodiny v carském Rusku přelomu 19. a 20. století a posléze v emigraci ve Spojených státech. Zdánlivě jednoduchý, klasicky vyprávěný příběh učitele, jeho manželky a čtyř dětí je plasticky podaným svědectvím o životě předválečné východoevropské židovské komunity. Mendelův zápas s osudem, zasazený do doby hroutících se států a rozpadajících se jistot, však zároveň přerůstá ve všelidské podobenství o ztrátě, naději a věrnosti tradici v moderním světě a naléhavě tak promlouvá také k dnešnímu čtenáři.... celý text
Literatura světová Romány
Přidat komentář
Roth má zajímavý jazyk. Popisuje příběh dobře a přesto úsporně jak umí málokdo. Všichni možná směřujeme k zázraku, kdo ví.
Kniha jež je prošpikována aluzemi na biblické příběhy, samozřejmě nepřekvapivě na Joba, ale osobně jsem tam spatřoval též příběhy judského exodu a Josefův příběh z Genese. Roth je autor, který, myslím, není tolik znán, což je možná škoda. Jeho styl s jakým vykresluje psychologické procesy v člověku a mezilidské vztahy je nadmíru hoden nobelisty. Citlivá ukázka toho, že ačkoli jsme leckdy těžce zkoušeni, musíme vytrvat v naději. Život je přeci jenom krásná věc.
Pěkně napsaná kniha o volyňském Židovi Mendelu Singerovi a jeho rodině. Bída, víra, emigrace a utrpení nad tragickými osudy dětí. Kniha přesto nepůsobí depresivně a závěr je překvapivě pozitivní. Zaujal mne zejména popis získávání dokladů a povolení pro cestu do Ameriky. Kolik prostředků a kolik rizika museli tito nejchudší z chudých podstoupit.
"Kdo není bedlivý, je roven holubu..."
Krásně vyprávěný příběh jednoho života. Chvilkami velice smutný, chvilkami hřející u srdce. Dojemné pasáže rozmlouvání s mrtvou ženou, myšlenky na nemocného syna. Přestože jazyk knížky může být pro některé čtenáře zastaralý, tak se čte velmi dobře a určitě má poselství i v této době. Ačkoliv sama věřící nejsem, tak ve mně tato útlá kniha zanechala velkou stopu.
Joseph Roth patří mezi mé oblíbené autory. Tento lidský příběh se dá přenést na miliony podobných osudů v obou meziválečných obdobích. Nejsem zastáncem teorie o úžasném návratu ztraceného syna. Ženy, nebo dívky jsou na stejném hodnotovém měřítku. To jen my muži se snažíme je uvádět do pozic, které nám vyhovují. Velkým kladem této útlé knihy je zachycení života židovské komunity v dané době.
Působivý vhled do místa a doby ruských židů a jejich migrace (alespoň jedné rodiny). Při čtení se střídaly pocity úzkosti ale i naděje při odhodlání cestovat do lepších časů a příznivějších míst k žití…
Tato knížka sice po celou dobu působí trochu nudně, ale přesto jsem pořád měla potřebu číst dál a dál a konec mi skvěle vynahradil čas strávený u čtení. Pěkná knížka.
Chvílemi jsem nevěděla, jestli knihu vůbec dočtu. Ale nakonec nelituji, že jsem dočetla, je tam pár dobrých pasáží. Přesto podruhé už číst asi nebudu.
Velmi citlivě napsáný příběh, kde lásku k vlastním dětem nic nepředčí. A v případě postiženého dítěte je to pouto ještě silnější.
Kniha Job byla v minulosti jednou z těch částí Starého zákona, která mi stále jaksi vzdorovala a jejíž východiska jsem moc neuměl zpracovat. Pamatuji si, že jako mladého čtenáře mě popouzelo, že spolu Hospodin a satan rozmlouvají jako dva kumpáni někde v kavárně, ale hlavně mně chyběla jasná odpověď ve věci důvodu lidského utrpení. Když jsem teď četl a dočetl Rothovu verzi Joba, tak mě to donutilo zalistovat Biblí dozadu a přečíst si po čase znovu i originální verzi. To abych se ubezpečil v názoru, že ten příběh vlastně ani žádnou racionální odpověď nabídnout nemá. Že zde neplatí „Čtu, abych pochopil“, ale „Čtu, abych pochopil, že nikdy nebudu schopen pochopit“.
Ale to odbočuji od tématu ... no vlastně jsem odbočil od tématu ještě dřív, než jsem to téma vůbec načal :-)
Kniha Josepha Rotha je psána košatým jazykem plným metafor. Ale v tomto případě (na rozdíl třeba od Márqueze) neslouží krása jazyka k našemu potěšení, ale pro co nejpůsobivější popis Mendelovi bolesti. Proto zde nejsou žádné zbytečné odbočky, proto je zde minimum vedlejších postav – vše se soustředí na Mendela a jeho hluboký smutek. Chápu, že to může někomu připadat nudné a staromódní. Na mě to ale působilo a jak se Mendel propadal do svého zoufalství, tak jsem jeho žal chvílemi cítil téměř fyzicky a čím dál tím více s tímhle volyňským Jobem soucítil.
Ještě poslední „myšlenka“: Ani v okamžicích nejhlubší deprese se Mendel Singer (stejně jako biblický Job) neuchýlí k tomu, aby si sám sáhl na život. Vlastně se takové varianty ani myšlenkou nedotkne. Nejsem teolog ani filozof a tak nevím, co přesně to znamená (pokud vůbec něco). Ale cítím v tom jistou naději.
Jen Mistr dokáže vzít biblický příběh a převyprávět ho jako příběh současný (soudobý) a vlastně věčně lidský. Bez autorské exhibice, bez ztěžklého a nedůvěryhodného moralizování. Jobův příběh je obecně známý a přesto je v Rothově podání ohromně působivý. Jeden z dalších literárních klenotů z pera Josefa Rotha. Stále nechápu, proč nedostal Nobelovu cenu za literaturu...
P.S. Uživatel -Pečivo- se snaží být vtipný a zajímavý, ale nedaří se mu ani jedno. Už jeho první věta ho usvědčuje z ignorantství (četl to vůbec, nebo jen luštil písmena?!) a proto takový výkřik netřeba brát vážně.
Příběh ruskýho žida, kterej se před 2. světovou válkou i s rodinou přesune do Ameriky, načež mu začne rodina odumírat, až zůstane skoro úplně sám. Kniha má být alegorií na osud biblickýho Joba. Job je moje nejoblíbenější biblická postava, protože sem fanda Apple.
I přesto je ale kniha nudná jak peklo a niterní boj starýho dědy, kterej se odvrátí od boha, je fakt za trest. 3/10
Prosté a krásné. Jsou scény, které se opravdu vryjí do srdce - třeba Menuchimova píseň. Nebo Mendelova slova k mrtvé ženě: "... Plný strázní a beze smyslu byl můj život. Zamlada jsem se těšil z tvého těla, později jsem jím opovrhoval. Snad to byl náš hřích; poněvadž v nás nebylo tepla lásky, ale mráz zvyku, všechno kolem nás zemřelo, znetvořilo se a propadlo zkáze. Tobě je dobře, Deboro, Pán měl s Tebou soucit. Jsi mrtvá a pohřbená. Se mnou nemá soucit, neboť jsem mrtev, a žiji. On je Pán, On ví, co koná. ..."
Silný výlet do uzavřeného, zvolna se otvírajícího světa. Velmi dobře napsané. Jen konec je skoro neskutečný.
...tohle je neskutečně krásná kniha...Tak úsporná a při tom všeříkající, skoro se mi nechtělo to dočíst a rozloučit se s životem obyčejného člověka... ten závěr s Menuchinem je trochu...zázraky se dějí všedněji...ale co já vím...
Štítky knihy
alegorie Bůh a člověk šílenství vystěhovalci, emigranti židovská literatura ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 1974 |  Pochod Radeckého |
| 1969 |  Kapucínská krypta |
| 1934 | Job |
| 2011 | Legenda o svatém pijanovi |
| 2011 | Filiálka pekla na zemi |
Dokonalý, strhující minimalistický román.