Johana
Pavla Horáková , Alena Scheinostová , Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378157/bmid_johana-YeA-378157.jpg
4
309
309
Jedenácté narozeniny chce Johana oslavit se svou nejlepší kamarádkou Simonou, protože je mají ve stejný měsíc. Johanina máma cvičí džezgymnastiku a je krásná. Na tátu si Johana moc nepamatuje, zato s babičkou tráví spoustu času. Ta jí vypráví o tom, co bylo, a dovede zahnat veškeré obavy. Johanu ale vlastně kromě pitomého spolužáka Radka Hadraby a tajného obsahu babiččiny krabičky nic netrápí… Bude to stejné i za třicet let? Svěží novela civilně a bez okázalosti mapuje třicet roků v životě dívky narozené v polovině 70. let. Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje, přesto však Johana vypovídá o historických událostech i osobních prožitcích leckdy výmluvněji, než dovedou zachytit vypjaté scény. Johana nese i svérázný literární rukopis. O jednotlivé dekády se postaraly tři výjimečné autorky.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s ostatními, že kniha je nenáročná a krásně ubíhá pod rukama. Je to opravdu taková jednohubka na volné odpoledne, i když jsem si v knize našla i pasáže, u kterých bylo fajn se zamyslet.
Příběh mi přišel fajn, nic podobného jsem zatím nečetla a oceňuji, že jsem nepoznala, že na knize spolupracovaly tři české autorky. Za mě doporučení!
(SPOILER) Kniha se pěkně četla, pořád jsem čekala na happyend a on nikde. Někdo prostě nemá na chlapy štěstí. Ani Johana, ani Simona, ani Johanina matka, ani paní Havlíková, ani, ani ani...... Asi někde dělají chybu. Moc se mi líbilo, jak se v Johanině životě odrážely události a jak se snažila té smůly zbavit. Prostě moc se mi kniha líbila, moc.
Kniha byla fajn dobře se četla, ale trošku mi vadilo, že nebyla více rozepsaná, děj se odehrával velmi rychle.
Příjemná knížka, která mě zase bavila. Já tyhle české autorky mám v oblibě. Palec nahoru za postavu Jihoafričana ;-), s tím jsem se v knize ještě nesetkala.
Na pár stránkách sepsat celý život a ještě aby se to dobře četlo? To umí tyhle tři autorky skvěle.. Neberu knihu jako oddechovku ale jako sondu do psychologie dítěte a následně ženy, která trpí absencí otce a vše kolem se na tom odráží a nejvíc na vztahu s matkou. Příběh skvěle vykreslen, líbilo!
Příběh jedenáctileté Johany, která žije s maminkou. Otec od nich odešel, když byla hodně malá, ale otázka: Kde je otec? bude Johanu trápit po celý život. Sametová revoluce přinese první lásku, bouřlivá devadesátá léta velké změny a právě uprostřed velkých změn žije, jak umí.
Tohle byl moc milý, i když smutný příběh, ve kterém se spousty z nás najde. Johaně budete celou dobu fandit, aby se konečně našla a mohla žít tak, jak si bude přát. Ale život si s ní pěkně pohraje.
Příběh se odehrává od konce sedmdesátých let až do současnosti a co mi moc líbilo, tak to jsou historické události, které Johanu v knize někdy i ovlivní, ale známe je všichni a do knihy byly dobře napasovány (Sametová revoluce, válka v Jugoslávii, 11. září, …).
Nejvíc mě kniha bavila na začátku a jak Johana rostla, tak byla kniha i tak zajímavá, ale už mě tolik nechytla. Každopádně doporučuji k přečtení. Knih ze života od českých autorů není nikdy dost.
3,5*/5*
já tyhle knížky ze života prostě můžu.. hezky se četla a vůbec bych nepoznala, že knížku psaly tři autorky.
... příběhy obyčejných lidí, vztahy v rodině, očekávání, chyby které opakujeme, splněná přání, lidská zranitelnost
.
Při hledání posledního dílku skládačky našeho života může každý z nás narazit na spoustu překážek. Bojíme se, ale zkoušíme to přesto dál. Když najdeme odpovědi na naše otázky, změní se náš život, budeme šťastní? Johana hledá svou cestu a jak jste na tom vy?
Zvláštní kniha.. Překvapením pro mne je, že knihu píší tři autorky, ale v knize jsem to vůbec nezaregistrovala. Rodinné a osobní příběhy mám v oblibě, avšak tady trochu postrádám logiku příběhu.. Každopádně autorky nás provedou celým životem Johany a také historií a to si velice cením..
Knihu napsali tři ženský kteří to docela nandali chlapům.. A to všechny tři. Asi s nima všechny tři neměli dobry zkušenosti.
S Johanou prožijete skoro 40 let..od poloviny 70 let až po dnešní současnost, takže Husákovi děti budou vzpomínat...
Kniha nebyla úplně špatná, takový průměr. Na mě až příliš jednoduchý příběh, konec se mi líbil, protože nezabředával do romantického patosu, naopak držel se v realitě všedních dnů. Nejvíce mi na knize vadilo, že nebyla napsaná "košatým jazykem".
Knihy o rodinných a manželských vztazích jsou v oblíbenosti na vrcholu čtenářského žebříčku. Ale jak poznat ty, které skutečně stojí za přečtení? Těžko, ale tuhle knihu vám můžu s klidným svědomím doporučit.
Johana je dílem třech českých autorek Pavly Horákové, Zuzany Dostálové a Aleny Scheinostové. V textu však nenajdete jediný předěl, který by naznačoval, že knihu nenapsala jedna a táž osoba. Nevím, zdali je to dobře, nebo špatně. Každý má přeci svůj vlastní styl psaní, jak je tedy možné, že v této knize autorky nerozeznáme? Jedním jsem si ale jistá. Je to knížka, kterou si musíte přečíst.
Johana a její matka. Sdílíme s nimi jejich nelehký osud po celá dlouhá léta. U Johany prožíváme smutné dětství, kdy jí umírá babička, útrpné dospívání, v němž se setkává s prvními milostnými trápeními, i dospělost, ve které její trápení pokračují a umocňují se ještě tím, že neví, kam chce svůj život směrovat. Její matka je na tom podobně. Obě totiž spojuje fakt, že štěstí na muže jako by na ně pozapomnělo. Zažíváme s nimi sedmdesátá léta na pražských Vinohradech, sedmnáctý listopad na Národní třídě, devadesátky, kdy Johana nabývá dojmu, že může všechno, i milénium, v němž obě ženy doufají, že vše se v dobré obrátí. Za těch pár desítek let se ale obě ženy razantně proměňují. A to hned několikrát. A my, čtenáři, doufáme, že všechno dobře dopadne, ale život není pohádka a happy end se většinou koná jen v amerických filmech.
Nemůžu se ubránit srovnání knihy Johana například s příběhy Petry Soukupové. Její hrdinky jsou totiž také melancholické a pesimistické, tak jako Johana. Ačkoliv ta na rozdíl od postav Petry Soukupové nepřestává doufat. Věří, že bude líp. Ke všemu kniha Johana není jen jakýmsi odrazem vztahů matka-dcera, partner-partnerka, ale rovněž se z ní mnohé dozvíme i o tom, jak to tu v sedmdesátkách, osmdesátkách a následujících letech skutečně chodilo a bylo.
Knihu doplňují černobílé ilustrace, které vystihují ženu, při jejích oblíbených činnostech. Dle mého názoru se ke knize a jejímu příběhu příliš nehodí, ale budiž, rozhodně jim nelze upřít zajímavost.
Samotnému textu nemohu vytknout ani to nejmenší. Vyprávění má tu správnou dramatičnost, ale nijak přehnanou. Úryvky z Johaniných oblíbených písní zas prohlubují melancholického ducha celé knihy a vzbuzují v nás vzpomínky na doby dávno i nedávno minulé. Nenudila jsem se, naopak jsem knihu přečetla téměř ráz naráz. Možná i proto, že mi čímsi připomněla mou oblíbenou Soukupovou. I když bez jejího pověstného sarkasmu a ironie.
Své vztahy s chlapci a později s chlapy a pak taky s mámou, která jako jediná konstanta zůstává, tu velmi povrchně popisuje fádní a nesympatická holka, kterou si s jejími přibývajícími roky postupně předávají tři autorky, ale žádná z nich bohužel neudělá nic pro to, aby byl příběh jejich kolektivní hrdinky nečím zajímavý, takže je úplně jedno, že jsou tři. Poslední část je výrazně slabší, nejspíš ale hlavně doplácí na to, že pohřbívá naději, že z té holky, co měla na začátku všechno před sebou (a o které se ještě nevědělo, že bude tak nudná), vypadne nějaká pointa. Ta ale, budu-li parafrázovat slova hlavní hrdinky, přijde snad až po přechodu, na což se v knížce teda na druhou stranu naštěstí nečeká. Úryvky z písní tam byly pro mě úplně navíc, žádnou přidanou hodnotu příběhu ani náladě nedodaly.
Knížku jsem začala číst hlavně s ohledem na nakladatelství, které ji vydalo, ale doporučit ji nemůžu.
Všechny tři autorky tak trošku znám přes FB. Alena Scheinostová je moc milá a talentovaná (škoda, že nepíše víc samostatně), Zuzana Dostálová si mě pro změnu zablokovala, kvůli jedné docela nevinné poznámce a s Pavlou Horákovou máme dost společných přátel a občas na sebe narazíme v nějaké té diskuzi.
Na knihu Johana jsem byl tedy přirozeně zvědavý. V mé sociální bublině se o ní také docela hovořilo.
Bohužel, podle mého názoru je ta kniha vyloženě špatná. Potenciál, který tam byl: tedy už samotný námět a k tomu možnost tří různých osobních pohledů a autorských přístupů zůstal zcela nevyužit.
Místo toho dostává čtenář poměrně monotónním způsobem vyprávěný příběh, který, samozřejmě, se může někomu líbit, pokud se s hlavní hrdinkou ztotožní. Mně osobně byla hlavní hrdinka silně nesympatická. Zařadil bych jich do galerie „lišnych luděj“. Autorky ji neobdařily ani jedinou vlastností, kvůli které by ji mohl mít člověk rád.
Nelíbil se mi ani ten velmi negativní pohled na devadesátá léta.
V neposlední řadě lze knihu označit za sexistickou či misandristickou: V podstatě všechny mužské postavy (s jedinou výjimkou) jsou vylíčeny ve velmi negativním světle.
Knihu chápu jako ryze marketingový počin nakladatelství Paseka: něco, co napsaly tři inteligentní a velmi atraktivní ženy se přece musí prodávat samo, že ano.
Jednohubka, keď nič hlboké nechcete, ale na druhej strane to nebolo úplne klišé kniha, kde sa chytám za hlavu pri hlúposti hl.postavy. Trošku mi vadila absencia priamej reči, celá kniha bola v podstate len vyrozprávaním životného príbehu, ale šlo to ľahko. Priznám sa, ani som si neuvedomovala, ktorá autorka písala, ktorú časť.
Od této knihy jsem nic moc nečekala. Byl to vcelku mělký a povrchní příběh obyčejného života jedné obyčejné holky, trochu frustrující. Ale na stranu druhou to byla milá kniha na jedno volné odpoledne.
Těch nešťastných, zhrzených ženských hrdinek je v současné literatuře až dost, jako by muži neměli či nesměli být nešťastní. Když už tedy čtu další příběh tápající ženy, která se snaží najít své místo v životě, očekávám nějaký přesah, něco navíc. Nápad se zařazením písňových textů se mi moc líbí, ale jinak se mi zdá, že Johana jenom klouže po povrchu.
Po Johaně jsem sáhla, protože jsem měla chuť na styl Zuzany Dostálové (Soběstačný je na mém žebříčku hodně vysoko!). A Johanu miluju, Johana je na první pohled jednoduchá novela na odpoledne, ale ve skutečnosti je to psychologická sonda do hlubiny duše. Johaniny i mojí vlastní. Styl všech tří autorek se skvěle doplňoval a Johanin příběh je ten, kterej píše sám život. Cením občasný reálie, díky kterým je příběh dobře ukotvenej v čase (Sametová revoluce, pád dvojčat, vstup do EU...).
A myslím, že hodně z nás se v příběhu trochu najde.
Moc, moc, moc se mi to líbilo.