Johana
Pavla Horáková , Alena Scheinostová , Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378157/bmid_johana-YeA-378157.jpg
4
309
309
Jedenácté narozeniny chce Johana oslavit se svou nejlepší kamarádkou Simonou, protože je mají ve stejný měsíc. Johanina máma cvičí džezgymnastiku a je krásná. Na tátu si Johana moc nepamatuje, zato s babičkou tráví spoustu času. Ta jí vypráví o tom, co bylo, a dovede zahnat veškeré obavy. Johanu ale vlastně kromě pitomého spolužáka Radka Hadraby a tajného obsahu babiččiny krabičky nic netrápí… Bude to stejné i za třicet let? Svěží novela civilně a bez okázalosti mapuje třicet roků v životě dívky narozené v polovině 70. let. Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje, přesto však Johana vypovídá o historických událostech i osobních prožitcích leckdy výmluvněji, než dovedou zachytit vypjaté scény. Johana nese i svérázný literární rukopis. O jednotlivé dekády se postaraly tři výjimečné autorky.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla během tří večerů, ne snad proto, že by mě tak hrozně bavila, ale protože psaná byla velmi nenáročně, jednoduše a docela hezkým čtivým stylem. Příběh mě ale nenadchnul, přišel mi hodně povrchní, plytký, kniha mi celkově asi nic nepřinesla.
Knížku jsem četl asi před měsícem a upřímně, už teď nevím, o čem vlastně byla. Je na ní patrná jistá řemeslná zručnost autorek, ale příběh poměrně fádní, mělký. Nenadchne, neurazí.
Jsem překvapená, jak se 3 autorky popraly s 1 příběhem. Nejlepší je asi 1. část, naopak nejslabší je 2. část. Knížka je spíše průměrná, ale zase se od ní neodtrhnete, dokud ji nepřečtete, a proto jsem dala 4. hvězdu.
Dávám 3,5 hvězdičky, knížka tzv. neurazí, nenadchne. Četla se mi velmi dobře a rychle, nenudila jsem se, ALE, nějaké ale tam prostě je. Knížka mi nic nepřinesla, nijak mě neobohatila, nesdělila mi nic nového. Přijde mi to jako ideální oddychová knížka třeba k moři nebo na cestování. Líbila se mi myšlenka rozdělení knihy na 3 části a že každá část je psána jinou autorkou, ale myslím si, že nápad a potenciál knihy nebyl zdaleka vyčerpán :-(
Takový normální lidský příběh o životě, vztazích a místu člověka ve světě. Výborně se četla, v některých chvílích jsem viděla v knížce svoje zážitky a prožitky. Určitě doporučuji.
Kniha má vskutku zajímavý námět, bohužel jsem asi čekala víc. Johana má krásnou grafickou úpravu a velmi zajímavou obálku. Samotný příběh je rozdělen na tři části, kde sledujeme osudy hlavní hrdinky Johany nejprve jako malé holčičky, poté dospívající dívky a poté dospělé ženy.
Johana nebyla šťastná postava a doslova neměla na růžích ustláno, ovšem mnohdy si za svůj osud bohužel mohla sama.
Kniha se mi četla velmi dobře a pořád jsem čekala, co se stane, ale bohužel boom nepřišel. Přečtení nelituji ale myslím, že se námět dal zpracovat lépe.
Na tuto knihu jsem slyšela spoustu negativních ohlasů. Nechápu proč! Miluji tuhle knihu. Čte se hrozně lehce a je to milé odpočinkové čtení.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Líbilo se mi číst o šťastné a nešťastné lásce, o vztahu mezi matkou a dcerou. Líbilo se mi číst o obyčejném životě.
Velké plus za to, že v pozadí se vždy odehrávala politická situace, nebo co se zrovna v té době nebo roce stalo. Vždy to bylo jen tak zlehka naťuknuté.
Styl psaní mi trochu připomínal knihu Francouzská jízda od I. Peroutkové - která mimochodem taky stojí za přečtení.
Knížku jsem si koupila intuitivně na Světu knihy, nějak mě zaujala vzhledem. Moje zkušenost s knihou, kterou psali 3 autoři je děsivá (Tři v háji, Viewegh-Hercíková-Pavlowská) a proto jsem začala číst s nedůvěrou. Ale kupodivu se četlo dobře a vlastně mi na té knížce nevadilo vůbec nic, bavilo mě to a na léto super.
No, tak z tohohle jsem teda řádně rozčarovaná...
Tak za prvé, já si myslím, že tedy stylisticky jde poznat, že první část napsal někdo jiný, protože používá iritující "jej" místo "ho". Sice gramaticky správně, ale když pořád čtete: "viděla jej", "pozvala jej"; tak to jako začne po chvilce otravovat. Notabene to působí o to hůř z "úst holčičky", kterou Johana v té chvíli je. V druhých dvou částech toto naštěstí vymizí.
No a k ději?? Víte co, já mám tyhle obyčejné všední příběhy moc ráda, jenomže se musí umět zpracovat a ta všednost a obyčejnost nesmí být tak průhledná. Johana neuvěřitelně klouže po povrchu. Zaobírá se tématy, která jsou blízká každému z nás, dělá to ale tak, že vy víte, že se s tím chlápkem, kterýho právě potkala vyspí, a že ji zas odkopne. A to číst prostě nechcete, protože to můžete prožít. V tomto ohledu naprosto souhlasím s komentářem Insilvis, který vlastně tak jako celkově shrnuje i můj názor.
Chválit lze skutečně jen za zdařilý závěr, který podporuje atmosféru knihy a jsem moc ráda, že se autorky nesnížily k nějakému patosu.
Kniha je moc hezká i po grafické stránce, ale bílá textilní obálka se bohužel ušpiní jedna dvě...
Ach, ty předsudky! Chvíli jsem se rozmýšlela, jestli si Johanu pořídit nebo ne. Lákalo mě, zúčastnit se akce, kterou pořádá Kuba z Book´s Calling, na druhou stranu se snažím být při pořizování knih českých autorů obezřetná. Ráda je zkouším, ale ne vždy jsem měla při výběru šťastnou ruku. Proto tolik váhání. Touha po novém zážitku a pobídka knihomolské spřízněnkyně však nakonec zvítězila!
S Johanou jsem se seznámila v okamžiku, kdy jí bylo deset let. Poznala jsem nejen její prarodiče, ale také manželstvím zklamanou matku, která si občas dopřála doušek něčeho ostřejšího.
Provedla mě školními léty, připomněla oblíbená céčka, zmínila úskalí holčičího přátelství a prozradila svou první lásku. Taky jsme se společně 17. listopadu vydaly zvonit klíči na náměstí. To už ale Johana navštěvovala střední školu.
A tak jsme se společně od počátečních deseti let propracovali až do Johaniných šestatřiceti. Za tu dobu prožila několik vztahů i bolestivých rozchodů, období nespoutanosti a volnosti, které ji málem stálo víc, než si později uměla připustit. Často srovnávala matčin život s tím svým, bilancovala, bojovala, vzpomínala a věřila v lepší zítřky. A mě bavilo její vyprávění celých 190 stran poslouchat…
Na tvorbě knihy se podílely ne jedna, ale rovnou tři autorky. A právě tento fakt ve mně do jisté míry probouzel obavy. Proto mě mile překvapilo, že se tato skutečnost na textu nikterak neprojevila. Příběh byl velice svižně a čtivě napsaný v celém svém rozsahu.
Johana je postava nesmírně lidská a velice snadno ji ve svých představách dokážete zhmotnit. Je poutavou vypravěčkou a neservíruje před vás jeden z mnoha střípků české historie způsobem, kterým ho prožívala a prožívá ona sama. Společně s ní otevřete témata jako mateřská láska, touha po poznání vlastního otce, potřeba seberealizace, chybování, mezilidské vztahy nebo uvědomění si problémů celosvětového charakteru.
Z mého pohledu je tato kniha velmi zdařilým literárním počinem. Bavila mě od začátku až do konce a nelituju ani minutky času, kterou jsem jí věnovala. K přečtení rozhodně doporučuju!
Přečteno raz dva, hodně se mi líbí grafické zpracování, obálka, výběr barev, oddělení tří celků. Příběhy na sebe volně plynou, stylisticky není vůbec poznat, že je každá část z pera jiné autorky. Děj neurazil ani nenadchl.
Ještě nikdy jsem nečetla knihu od tří autorů a stálo to za to. JOHANA se mi četla skvěle.
Jedna ústřední hrdinka z pera tří autorek. Stylisticky není poznat, že se na textu podílely různé osobnosti. Rub tohoto experimentu je ten, že je kniha napsaná poněkud neosobitým způsobem. Hrdinku sice sledujeme od jejích dětských let až po čtyřicítku, ovšem žádná proměna v důsledku dospívání a stárnutí na stylistice, resp. způsobu vyjadřování (ich-forma) znát není. Kniha není napsaná nijak neobratně, ale zřejmě v důsledku potřeby sladění různých způsobů psaní ani nijak originálně. Jinak je to takový příběh normálního člověka – něco na způsob snímku Childhood od Richarda Linklatera. V některých aspektech má Johana tematicky blízko k Petře Soukupové, která je ovšem svá témata většinou schopna postihnout do větší hloubky a tudíž lépe. Johana vůbec celkově příliš klouže po povrchu. Sledujeme dívku, která je krásná, chytrá a nakonec i celkem vzdělaná, ale její a matčiny malé vzestupy a pády korespondující s opakovaně neuspokojivými vztahy s muži, nakonec vedou k melancholii z životní nenaplněnosti a mizérie průměrnosti. Pocit nanicovatosti je samozřejmě dán zejména průběžně aktualizovaným rozdílem mezi původní představou a aktuálním kompromisem. Johana není neúspěšná, ale ani nijak zvláště skvělá – ostatně stejně jako většina lidí, kteří jsou kolem ní (až na výjimky, kteří jsou na tom výrazně hůře). Prožívá to, co zřejmě v různých variacích zná každý. Od literatury tohoto druhu bych ovšem čekal právě schopnost postihnout věc v nějakém komplexu či spojitosti, které zvnějšku nelze postřehnout. V Johaně je ovšem naopak všechno docela průhledné – všechny konflikty a události, které si čtenář představí, že by se mohly stát (aniž by je bylo nutné hnát do nějakých katastrofických důsledků), se také stanou. Po přečtení se vnucuje shrnutí: ano, tak nějak to asi v životě chodí. Tento povšechný názor se ovšem zřejmě nijak nebude lišit od toho, který má čtenář před otevřením knihy. Co se týče ústředního bodu, jímž je chybějící otec a z toho vzniklé trauma, díky němuž hrdinka (a její matka) ve svém životním postupu neustále klopýtá, ani v tomto ohledu se zajisté nejedná o žádný převratný objev. Pochválit Johanu lze snad alespoň za bezútěšný závěr. Završené pátrání po svém otci, od nějž si hrdinka slibuje lepší ukotvenost, nepřináší do řešení labyrintu jejího života naprosto nic konstruktivního – žádný pevný bod, jehož by se mohla chytit. Spíše naopak, dezorientace a plíživá rezignace se tím ještě posílí.
U této knížky mi připadalo, že knih, psaných podobným stylem, jsem už někdy pár přečetla. Teď už raději čtu a vychutnávám si jiné. Ne, že by se tam nic nedělo, hrdinka zažije, co se dá (až jsem si říkala, co tam tak ještě nebylo ...). Taky obvyklá klišé (za všechny: chápavý homosexuální kamarád) úryvky písní a přečasté připomínání babiččiny věty, to mi nesedlo. První část se mi docela líbila, jako román pro dívky z konce minulého století, a že knihu psaly 3 autorky ani není poznat (ostatně nejsou první, koho to napadlo). Věřím tomu, že si knížka svoje nadšené čtenářky najde, mně tak nějak připomínala televizní seriál Vyprávěj. Chválím a hvězdičku dávám za vzhled a úpravu knihy.
Moc pekna, ac hodne smutna az depresivni knizka. Doufam, ze bude pokracovani. Knihu jsem precetla za 2 dny, cetla se sama.
Rychlé a pohodové čtení na jedno odpoledne, ale po pár dnech ve mně nezůstaly žádné hlubší dojmy. Nenadchne a neurazí.
Opět jeden z příkladů, jak umí dobrá reklama zviditelnit průměrnou knihu. Čtenářský potenciál příběh o Johaně určitě měl, mohla to být zajímavá výpověď o tom, jak jsme ještě nedávno žili či dodnes žijeme. A vzhledem k tomu, že jsem i stejná věková kategorie, tak jsem se na knihu hodně těšila. Ale pak přišlo zklamání, příběh je napsán zběsilou rychlostí, vychrlen na čtenáře, nezdržuje se dialogy, je vykreslen černo-bíle a vyvolává otázku, fakt za všechno můžou chlapi?
Vím, že spousta čtenářek takto povrchní texty vítá, jinak by se neprodávaly všechny ty časopisy pro ženy, ale v knize by mělo být aspoň trošku literatury, více propracované dějové linie, ale to jsem tady opravdu nenašla... O to zábavnější mi přišla v textu zmínka o tom, jak Johana odložila Hájičkovo Selský baroko, nechtělo se jí ho číst:-). (3/5).
Ještěže fungují knihovny - koupit si Johanu, tak bych asi byla dost mrzutá:-).