Johanka z parku

15.12.2024

Vzkaz těm, kteří v komentářích dávají najevo, že se v knize neobjevuje děj - hledejte :)

Děti v rodině Mahdalíkových mají své povinnosti, ale i zájmy. Nejmladší Oldřišku baví balet a její starší bráchy baví vymýšlení lumpáren. Všichni ale mají rádi procházky. Ty jim dělá babička Hermína, kterou chtě nechtě musí hlídat celá rodina. Ráda jim totiž utíká, kde se dá, často v koupací čepici.
Proč je taková ví hlavní postavy, ale ty si z toho těžkou hlavu nedělají. Z čeho mají trochu obavy je socha bájného tvora u nich na náměstí. Pokud chtějí déšť, stačí sochu podrbat pod bradou. Síla deště však závisí na počtu podrbání. Pokud je podbaný moc, liják je na světě. Prudký déšť zastihne děti s babičkou v lese. Co teď? Babičku navíc našli na neobvyklém miste, odkud nedokáže slézt. Všude kolem plody stromu a nikde nikdo. Avšak přece někdo- Julie. Ne Romeova milenka, ale babiččina kamarádka. Konec příběhu. To určitě. Mimo babičku můžete spolu s Lukášem, Milošem a Oldřiskou vyřešit rodinnou záhadu již zemřelého pradědy.
Hezký příběh pro malé čtenáře.

28.04.2019

Hvězdičky dávám za ilustrace, jinak jsem marně hledala jakýkoli děj. Text je jedno obrovsky složité souvětí za druhým, ale naprosto o ničem,... Je mi líto, tohle žádnému dítěti ke čtení doporučit nemůžu. Obzvlášť, když je tolik jiných krásných a milých knih.

21.01.2019

Tato kniha mě zrovna nenadchla. V příběhu je více otázek než odpovědí, věci prostě nedávají smysl a není to nijak zdůvodněno - není to žádný kouzelný svět. Ač mám autorku moc ráda, tato kniha mě ani nelákala dočíst - i když jsem to kvůli dětem dokázala.

14.03.2018

Pro čtenáře od 7 let.
Graficky je kniha ztvárněna úžasně, bohužel obsah pokulhává. A to mě u paní Březinové mrzí dvojnásob.

Mě to tedy moc nenadchlo. Věty příliš šroubované, některé výrazy dětmi nepochopitelné, už mě pak moc nebavily jakože policejní hlášky, které děti odposlouchaly od tatínka, ale chválím snahu o bohatost jazyka.
Ilustrace úžasné.

01.11.2015

Klady, které vidím:
Uznávám, že kniha nese dětem dvě dobrá poselství:
1. Sliby se mají plnit.
2. Věci mají být tam, kde je jejich místo.
Děti si můžou při čtení například ujasnit jak daleko od nich je vlastně předek, který má předponu prapra. Můžou se zajímat, jak jsou vlastně poskládány tašky na střeše, přičemž pro ně může být záhadou, jak vlastně mohl tatínek jen tak zevnitř babiččina pokoje tašky vpravit na správné místo. Příběh třeba může některé děti přimět k zájmu o sudoku.
Možná se ta podivnost s knoflíkem, veverkou, drakem a dalšími nápaditostmi může dětem líbit, ale já bych ji pro čtení dětem vybrala, jen proto, abych je provokovala k otázkám a dalšímu domýšlení a vymýšlení. Například proč vlastně Hermína nosí tu gumovou čepici a jak mohla vylézt na borovici, na kterou nemohl pak vylézt její docela velký vnuk, nebo co má trpaslík společného s prapradědečkem a jak se vlastně knoflík dostal na jeho zelený kabát.
Zápory, kvůli kterým knize nedávám víc než tři hvězdy:
Nelíbí se mi, když nad velkým měkkým i je tečka, což se tu vyskytuje hned na obálce ve jménu autorky dokonce dvakrát. Někomu to jistě může připadat výtvarně zajímavé, dokonce hezké, ale prostě to není pravopisně správně.
Nelíbil se mi autorčin styl psaní. Celkově spíše oceňuji výpravnost knihy a obrázky Markéty Vydrové než text Ivony Březinové. Ale chápu, že děti mohou mít jiná měřítka.
Najdu si ještě jinou knihu této autorky, abych si nevytvářela dojem jen na jediné knize.

13.01.2015

Tato kniha pro starší děti je jedno velké dobrodružství a téměř detektivní pátrání po prapradědečkově knoflíku od kabátu. Příběh se četl dobře, jen bych spíše řekla, že kniha je určena pro starší čtenáře, řekněme okolo devátého roku.