Umělí lidé na Marsu

11.09.2020

Kdysi jsem četl nějaké pěkné předválečné vydání, které chránila jako oko v hlavě kamarádka Vlasta. Nakonec ale podlehla - nedala, půjčila. Mezi přáteli patřil tehdy John Carter k povinné literatuře. Dneska už se tomu jenom směju, řekla by Adina. Já se spíš spokojeně usmívám a poslechem během monotónních prací si připomínám tohle kouzlo nechtěného. Autor byl maximalista - když šermíř, pak nejlepší na světě, když vědec, pak nejgeniálnější, když dáma, pak nejkrásnější, když padouch, pak nejodpornější, když katastrofa, pak světového formátu. Navíc všichni bojovníci (což jsou téměř všichni muži) na Marsu působí jako horkokrevní agresivní malí kluci - cholerici, kteří se při sebemenší zámince pouštějí do smrtících akcí a soubojů, přičemž hlavní motivací je, jak jinak, záchrana krásné a nevinné dámy. John Carter je tu ve vedlejší roli, autorovi evidentně docházel dech, fantastické biologické experimenty tu mají nahrazovat nápaditost a promyšlenost úvodních částí, což se ale moc nedaří.
60 % (aktuálně 24 hodnotících s průměrem 80 %).

10.10.2018

Nebylo to tak zlé, pořád mě to bavilo. Trochu ubylo akce ale myšlenka s živou hmotou je rozhodně zajímavá a ten konec byl takový uspěchaný.

19.05.2018

Autor má i lepší díla.

23.03.2018

V tomto díle se do děje vrací šílený vědec Ras Thavas, který si zase jednou zahrává s osudem, když stvoří obludná monstra Hormády a koneckonců i morbskou amébu, která ohrožuje celý Mars a s níž se budou muset hlavní hrdinové v čele s Johnem Carterem vypořádat. Je už hodně vidět, že kniha je devátým pokračováním série. Ještě sem tam probleskne jiskra, ale většinou čtenář dokáže předem určit, kam se příběh pohne dál, co kdo udělá a jak to skončí. Čte se to pořád dobře, ale malinko už tomu chybí počáteční nadšení.