Johnnymu dali pušku
Dalton Trumbo
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252361/mid_johnnymu-dali-pusku-252361.png
5
152
152
Dej knihy sa odohráva v mysli vojaka, dokaličeného úlomkami míny v poslednom mesiaci 1. svetovej vojny, postupne sa preberá z bezvedomia a medzi spomienkami na detstvo, rodičov, lásku a prácu postupne zisťuje, že nemá nič, čím by dal najavo, že žije, že myslí. Príznačná a otrasná je scéna, keď nehybnému, nevidomému torzu odovzdávajú medailu, vojenské vyznamenanie. Úbožiak Johnny je však naozaj hrdina. Nie tým, že vzorne vykonával rozkazy tých, čo ho do vojny nahnali, ale tým, že sa vzbúril a že v strašnom utrpení našiel spôsob, ako bojovať, keď už nie za svoje šťastie, tak aspoň za pokojný život iných. Prvé vydanie. Cena knihy v čase vydania: 17 Kčs.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1976 , PravdaOriginální název:
Johnny Got His Gun, 1939
více info...
Přidat komentář
Za mě jedním slovem síla. Nejvýmluvnější je za mě celá kapitola X.
"Když se začínají hýbat armády, vlají prapory a ozývají se hesla, dej si pozor, kamaráde, protože v ohni nejsou tvoje kaštany. Bojuješ jen za slova a obchod, který uzavíráš, není čestnou výměnou tvého života za něco lepšího. Jednáš sice šlechetně, ale tebe zabijí, to, za co jsi dal svůj život, nepřinese nic dobrého tobě a asi nikomu jinému."
Smutně naštvaná, něžná i lomcující píseň One, kterou Metallica ztvárnila v prvním videoklipu, v němž jsou záběry z filmu natočeného podle této knihy, je mi opět o něco bližší a srozumitelnější. Ale že bych kvůli písničkám musel číst knížky…?
Třeba pasáže o chození na ryby, trávení Vánoc aj. okénka z dětství, jsou tuctové, až nudné. Ale na co má také dvacetileté ležící torzo vzpomínat. Zato vzteklý obžalobný protest v kapitole X (str. 86 – 93) nemá chybu! 4/23
Tak teď nevím, zda jsem si já našla knihu nebo kniha si našla mě, či jak jsme se k sobě nakonec dostaly. Vím totiž jistě, že o ní v hodinách literatury nepadlo ani slovo. Škoda.
Člověk by si řekl, že už toho o válkách a umírání bylo napsáno tolik, že máloco by ještě dokázalo všechny ty hrůzy přebít.
Zdaleka ne. Je tu totiž ještě příběh Johnnyho - obyčejného kluka, který sice přežije válku, ale už ne jako člověk.
Ješte teď mě převelice trápí vědomí, jak mohl lékař dopustit, aby se na někom tak strašlivě provinil...
To zoufalé volání a nikdo nevidí, neslyší a vy jediní to slyšíte a tak moc byste si přáli pro něho něco udělat...
"Po každém neúspěchu cítil v kříži a v žaludku, jak lapá po dechu.
Věděl, že pláče."
Drsný příběh se silným protiválečným zaměřením obsahuje řadu námětů k zamyšlení, které neztratily svou aktuálnost ani v dnešní době.
Myslel jsem, že Komu zvoní hrana nebo Víkend na Zuydcoote jsou jako válečné knihy nedostižné, ale tahle knížka je na jejich úrovni. Znepokojivá, syrová, mrazivá. Apel na lidskost proti vojenské a konzumní mašinérii. Kapitola XVI (Kristus hraje karty) dokonalá.
Joe Bonham je povolán do armády, aby odešel bojovat v první světové válce a na sklonku války je v zákopu zasažen granátem. Přijde o ruce, nohy a část obličeje, ohluchne a oslepne, ale přesto dál žije na nemocničním lůžku, kde v myšlenkách se vrací do doby, kdy byl šťastný se svou rodinou, svou přítelkyní a snaží se dorozumět se svým okolím vyťukáváním morseovky hlavou. Pochopí okolí, že se s nimi snaží komunikovat anebo to budou brát jako akt šílenství? Otřesný příběh nemohoucího člověka, který ví, že každá válka je naprosto zbytečná a nikdy nepřinese kýžený efekt míru do budoucna .....
Všichni ti, co umírali, mysleli tedy na demokracii, volnost, svobodu, čest, bezpečný domov, na prapor s pruhy a hvězdami, který bude vlát navěky? Máte setsakramentskou pravdu, na nic takového nemysleli.
Válka... ten hnis bezohledné mocenské společnosti, který k mojí maličkosti nedotekl z Jatek č.5, zde odkapává snad z každé stránky... ta krutá marnost obětin mladého lidského žití nemilosrdně rozbombarduje mysl a nadělá v ní takový brajgl, že některé kousíčky zůstanou už navždy v pokoji s Joeym a jeho zoufale nedůstojným bojem s (ne)bytím... je zkrátka úplně nejvíc třeba pustit tohle poselství záložkou celého světa, protože je to sakra síla!
Stále si kladu otázku, kde se to v těch mocných bere, že dokáží nahnat, s klidným svědomím, na jistou smrt tisíce mladých kluků. "A oni nám to udělají znovu" !!!!
Nedávno som videl film o tomto spisovateľovi a scénáristovi menom Dalton Trumbo a celkom ma zaujal jeho príbeh, nuž keď som v antikvariáte objavil jeho knihu, kúpil som ju. Je pomerne útla, ale obsažná, silno protivojnová, pacifistická. Pri predstave, že by som mal byť v tele hlavnej postavy, ma obchádzal des.
Asi to není pro mne úplně to pravé ořechové. Řekněme si na rovinu, že je nepravděpodobné, aby člověk s takovou kombinací zranění a následků vůbec žil, tudíž příběh není uvěřitelný. Hlavní postavu je třeba brát spíše alegoricky, v takovém případě je její význam srozumitelný a Trumbo jí vyjadřuje své názory. Ani tak mi pojetí příliš nesedne. Nejde jen o to, že s autorem nesouhlasím úplně bezvýhradně, ale nedal prostor pro dialog.
Podle mě asi u nás nejméně známý román (v porovnání s Remarquem, Hemingwayem) , o kterém by nebylo troufalé tvrdit, že se jedná asi o nejsugestivnější anti válečný román minimálně 20. století. ... Poselstvím knihy dle mě není nebojovat, ale bojovat za opravdové věci (když je ohrožen individuální život) a ne za hesla (například určování kolektivní viny národům a ne jejich vládnoucím představitelům) určité elitní skupiny, která chce na krveprolití miliónů jiných zbohatnout.
Šílená představa, být pohřben zaživa. Roky o samotě, jen se svými myšlenkami, bez možnosti komunikace s okolním světem. Kniha je velmi sugestivní a přiznávám, jsem z ní dost rozsekaný a jen tak na celý tento silný příběh nepřestanu myslet. Na jedné straně, je kniha memento pro další generace o hrůzách války, ale příběh je také apelem na společnost a dnešní moderní medicínu. Co je ještě etické, lidské? Kam až můžeme zajít ve snaze záchranit člověka a jeho život? Je Johnnyho život ještě životem?
Silný protiválečný román, který se musí dotknout každého. Na druhou stranu po humanistech, diplomatech a Chamberlainech musí často nastoupit bojovníci a Churchillové a zachránit svět. Ale chápu, co je americkým hochům do toho, když život je tak krásný.
Osud hlavního hrdiny je šílený a tragický a téma krutosti a nesmyslnosti války je potřeba neustále připomínat. Styl knihy mi ale bohužel vůbec nesedl. Vzpomínky na mládí mi přišly nezajímavé a takové typicky „americké“. Zaujala mne pouze epizoda s Ježíšem. Po zbytek knihy jsem se vyloženě trápil a nudil. Za mne:
Velmi neuspokojivé.
...protiválečný román - není nic výstižnějšího.Povinná četba na vojenských akademiích...
Je snad tato kniha prokletá ?
Jsem další obět , další čtenář , který musí poznat bolest ?
Knihu jsem náhodou našla v Boršicích a měla z ní radost a pustila do čtení s chutí. Měla jsem ji rozečtenou. když jsem si poranila oční duhovku a už druhý týden jsem na neschopence. S poraněným okem jsem si užívala bolest, ale co to bylo proti tomu co protrpěl Joe , mám pořád ruce , nohy, vidím, mluvím , svobodně jdu kam chci a stejně jsem tu knihu dočetla i s jedním okem .Čtenář má rád utrpení a tady si ho každý užije dost a dost . Má vůbec smysl žít v takovém stavu ? A je to ještě život ?
Jsem velký fanoušek Metalliky a ten videoklip znám nazpaměť , vychutnávám si solo a vždycky mi vadilo mluvení do hudby. Už se na to dívám jinak, ten video klip není o kytarových riffech nebo dlouhých vlasech ale o boji o svobodu ducha o to co Joe ztratil a my zdraví si toho nevážíme.
Kniha pokládá otázky po smyslu žití, hranicích svobody a polemizuje o tom, co vůbec může vítězství/prohra/průběh války způsobovat ne u těch, co vládnou, ale u těch, kteří bojují za (svou?) svobodu. Dá se nezbláznit se z těchto úvah v těle, které má dvacetiletý hlavní hrdina?
Ano, i v mém případě stála na prvním místě Metallica se svým klipem k písni One. Film samotný jsem zatím neviděl, ale knihu jsem po antikvariátech sháněl několik let. Považuji za tragické, že takovéto dílo, celosvětově uznávaný protiválečný román, byl u nás naposledy vydán téměř před 40 lety! Asi to má svůj důvod... ale to sem nepatří.
Ke knize jako takové nemám moc co dodat, jedná se vlastně o vzpomínky a vnitřní monology hlavního hrdiny, který je uvězněn na nemocničním lůžku prakticky jen ve své vlastní hlavě. Souhlasím s tím, že asi nejsilnějším okamžikem je ten moment, kdy si hlavní hrdina po procitnutí uvědomí, co z něj po výbuchu granátu zbylo...
Další slova jsou zbytečná. Pokud se Vám podaří knihu sehnat nebo ji zahlédnete v knihovně, sáhněte po ní.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) zfilmováno americká literatura protiválečná
Autorovy další knížky
| 1979 |  Johnny si vzal pušku |
| 1959 | Pátá roční doba |
Jeden z nejvýmluvnějších protiválečných románů. Kolik takových obdobných Johnnů dodnes vzniká a trpí?