Jonášovo znamení
Thomas Merton
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40307/jonasovo-znameni-40307.jpg
4
15
15
Sbírka osobních záznamů a meditací, vzniklých během 5 let, které autor strávil v trapistickém klášteře. (zdroj: mlp.cz)
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 1995 , ZvonOriginální název:
The Sign of Jonas
více info...
Přidat komentář
Pecka. Po hutných bombách jako byl Chesterton nebo Rohr a podobní je tato kniha jak balzám na duši. Plyne si jako klidná říčka, do které se dá úplně ponořit a dovolí se spolu s Mertonem stát den po dni trapistou. Jedna z mála knih o které si říkám, kéž by byla dvakrát tak dlouhá.
Moc se mi líbí, že narozdíl třeba od Příběhu jedné duše Malé květinky působí Merton víc jako člověk z masa a kostí a jeho přístup k víře není tak úplně samozřejmý a snadný.
Jediný problém je v tom, že se kniha nedá absolutně nikde sehnat a celkově je mrzuté, že do češtiny byl přeložen a vydán zlomek jeho díla.
Kniha, která stála na počátku mého "vztahu s Mertonem". Po ní následovalo vyhledávání informací o něm na internetu, informací o opatství Gethsemani, další knihy a články. A zjištění, jak normální a současně fascinující osobnost to byla. Člověk, který dokázal a dokáže stále svědčit i přesvědčovat svým příkladem. Ten který ani náhodou nevyrůstal v tradičním prostředí a jehož směrování vůbec nebylo jednoznačné. A když našel svůj cíl, šel za ním naplno, ale současně neztrácel nic ze své lidskosti, ze své tolerance. Není to kniha k přečtení, je to kniha ke čtení - po kousku, opakovaně. K výběru citátů. K promýšlení, snad až meditaci. Brána, do duchovního života Thomase Mertona. Brána, kterou stojí zato projít a porozhlednout se za ni. Možná na chvíli, možná opakovaně....možná i natrvalo. To je mertonovské, to je svobodné rozhodnutí.
Deníky nemám moc rád. Jak píše C.S. Lewis, člověk nemůže vědět, co bude relevantní za rok, za dva - a zapisuje jako důležité události a myšlenky, které v reálu zapadnou. Tento případ je ale zvláštní. V tradici duchovních deníků se hodně zabývá vnitřním světem a strhl mě. Čtu opakovaně, někdy jen pár zápisů. Pro mě po Vodách Siloe nejoblíbenější Mertonovka.
Zápisky Thomase Mertona o životě v klášteře působí v dnešní hektické době jako zápisky z jiného světa. Mertonovi zápisky jsou stručné, mnohdy lakonické, ale o to působivější je popis jeho přijetí až k postupnému začlenění do komunity řádových bratří. Merton také popisuje nástrahy života v klášteře a i přes horoucí víru dává v některých zápiscích nahlédnout do hlubin duše a pochybností o svém údělu. Zápisky jsou prosty mentorování a citových výlevů. Místy bude, a to především laika, kniha trochu nudit svými popisy různých mší a všech těch úkonů spojených s údělem života v klášteře. I některé teologické problémy jsou laikovi těžko srozumitelné, ale na druhé straně právě to je součást života (mimo jiné) za klášterními zdmi. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sedmistupňová hora |
| 1995 |  Žádný člověk není ostrov |
| 1995 | Jonášovo znamení |
| 1993 | Kontemplativní modlitba |
| 2007 | Vody Siloe |
Přečetl jsem před dvaceti lety, nyní znovu, sice ne celé, ale opět s radostí. Mertonův introspektivní styl má něco do sebe, i když Sedmistupňová hora mi vyhovovala víc, než deníková forma Jonášova znamení.