Dům na samotě
Michaela Klevisová
Josef Bergman série
< 3. díl >
Výtvarnice Nela po rozchodu s přítelem zůstala sama ve starém mlýně, který původně s partnerem chtěli zrekonstruovat. V téže době bylo v nedalekém lese nalezeno tělo mladé dívky, ucházející se o práci v místních dostihových stájích. Při vyšetřování vyjde najevo, že oběť byla naposledy spatřena s bývalým Neliným přítelem. Dvě podobně provedené vraždy se nedávno staly v Praze, a tak není divu, že dosud poklidnou středočeskou vesnicí začne obcházet strach. Přesunul se sem z hlavního města sériový vrah? A kdo v noci chodí okolo mlýna, jako by tu něco hledal? Nyní je na inspektoru Bergmanovi, aby určil, zda se vodítko k případu neskrývá ve složitě propletených vztazích obyvatel obce, kde má téměř každý nějaké tajemství....... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od této autorky. Velice mě zaujala. Byla velice čtivá. Děj ubíhal a už jsem ji četla alespoň 3x.
Tuhle knihu jsem měla ve čtečce velmi dlouho a vůbec mě nelákalo si ji přečíst. Nezajímavý název, nezajímavá obálka... Ale nakonec jsem se k ní přece jen dostala a jsem za to ráda. Spíš než detektivka je to sonda do života lidí na malé vesnici. Zajímavý příběh zasazený do netypického prostředí dostihů. Zmizela v mlze se mi vůbec nelíbilo, ale tohle se vážně povedlo.
Další z poměrně jednoduchých a oddechových detektivek ze série Josef Bergman. Docela bych si uměl představit tyto detektivky přenesené do televizní podoby ve stylu majora Kalaše (ztvárněného Rudolfem Hrušínským). Zejména tento Dům na samotě v černobílé syrové podobě podbarvené psycho hudbou by mohl mít tu správnou atmosféru chátrajícího mlýna na samotě.
Snad bych měl jednu výtku - je s podivem, jak je snadné v těchto detektivkách dostat se někomu do mobilu nebo počítače, jakoby majitelé neznali kouzlo zamykání displeje...
Prostě skvělá kniha. Nevím, jak nejlépe popsat - příběh byl takový "plný", všechny postavy měly své životy perfektně/uvěřitelně vykreslené. Já jsem nadšená. Česká tvorba na vysoké úrovni.
Tak já jsem zase moc spokojená. Dům na samotě je výborně zamotaná detektivka, kde na scénu nastupuje plejáda typických českých vlastností. Závislost, vydírání, sex, nevěra a to vše je zakomponováno do prostředí koňských dostihů. Autorka umí velmi reálně vystihnout povahové rysy jednotlivých postav a to mě na jejích knihách prostě baví.
Na detektivce se mi líbilo prostředí, v jehož vykreslení je autorka silná. Její styl, kdy dá většině podezřelých věrohodný motiv, láká z rychlému čtení. Uhádnout vraha je ale dost problém, protože se na konci vždycky objeví nový motiv, který vedl k vraždě. Knížku jsem začala číst po jiných, trochu "výraznějších", takže jsem se trochu pomaleji začetla. Lze říct, že je to ženská detektivka, která je spíš než na akčnosti založená na vztazích. Slabší stránka je, že i mužné myšlení je občas tak trochu ženské. Přesto od ní ráda přečtu další a jsem ochotná ji doporučit.
Začátek knihy mi moc detektivku nepřipomínal, i když oběť tam byla. Všechny knihy paní Klevisové na mne tak působí - nejdříve se projdu okolím, seznámím se s obyvateli, dovím se, kdo má jaké myšlenky - a pak už to jede, začneme hledat pachatele.
Ano, bavilo mě to.
Ajajaj, tady se tedy zásadně rozcházím s většinou.... Co se dá dělat, říznu do toho.
Autorka je vševědoucí vypravěč, ve 3. osobě popisuje ale i myšlenky postav. Navíc do nich vkládá často otázky; otázky jsou v textu dobrá věc, mám chuť hledat na ně odpovědi. Ale nemělo by jich být tolik, protože to naopak ubíjí. Troufám si tvrdit, že v této knížce je nejvyšší výskyt otázek na dm²:
"Nela potěžkávala mobil v dlani. Dostal se Martin do problémů kvůli tomu, co zapříčinilo jejich rozchod? Jak daleko v tom vůbec zašel? Jak daleko ještě v budoucnu zajde, když se teď nemá kvůli komu přetvařovat, když ho nikdo neusměrňuje? Vlastně je nemocný, napadlo ji. Neměla se mu spíš snažit pomoct, než ho od sebe odehnat? Není nakonec ona ta špatná?"
Občas jsem postřehla nelogičnost:
"... někdo, kdo se chtěl projít po lese, ale po několika krocích objevil tělo, a místo aby nález ohlásil, v hrůze ujel. Právě on mohl zavražděné sebrat z kabelky doklady a cennosti." (Buď v hrůze ujedu, nebo bez hrůzy mrtvolu okradu.)
Autorka si přeje, abych i já, čtenářka, s ní držela krok, občas mi tedy něco zopakuje. O několik řádků dál - pro jistotu: "To spíš mrtvolu v lese ještě před paní J. objevil někdo, kdo hrůzný nález neohlásil a místo toho se na úkor zavražděné obohatil."
Nemohla jsem si oblíbit žádnou z postav - jejich myšlenky kvůli použité 3. osobě jako by nebyly jejich, ale patřily autorce. Nemohla jsem sama dedukovat a klást si otázky - dělala to za mě autorka. Tento způsob psaní je zřejmě pro ni typický, předpokládám. Pro mě je ale tak čtenářsky nestravitelný, že dávám jednu hvězdičku za dialogy (pouze v nich se mě autorka nesnažila vodit jako loutku) a ke své lítosti se s ní loučím.
Skvělá česká detektivka, která byla velice zajímavá a poutavá. Upřímně, vraha jsem neodhalila hned a byl pro mě docela překvapením. Bergmana, Daneše i Sedlákovou už jsem si stihla oblíbit tak, že se těším na další díl.
Knížka se mi moc líbila, jako ostatní od této autorky. U této by se mi jen na konci líbilo více informací o některých hrdinech, jak to s nimi vlastně dopadlo.. Přesto dávám plný počet hvězdiček, výborně se mi četla.
Řekla bych, že o dost slabší než její první dvě díla - Kroky vraha a Zlodějka příběhů, ale i tak velmi slušný nadstandard.
Pan Bergman mě vážně baví! Super počteníčko! Do poslední chvíle jsem neodhalila vraha...
Překvapivě velice dobrá detektivka. Překvapivé je to pro mě - českým autorům se spíše vyhýbám. Ale tahle se mi líbila. Obsahuje tolik dějových linek, že u jiného autora by to vydalo na knihy dvě. Nenechá vás se nudit. Mohu doporučit, nenáročné odpočinkové čtení.
Štítky knihy
vraždy koně detektivní a krimi romány zfilmováno tajemství české detektivky a krimi zmizení lidí koňské dostihy rodinná tajemství Cena Jiřího Marka
Autorovy další knížky
2020 | Drak spí |
2021 | Prokletý kraj |
2017 | Zmizela v mlze |
2019 | Sněžný měsíc |
2023 | Vraní oko |
Velmi dobrá detektivka z oblíbené série s detektivem Bergmanem. Do poslední chvíle jsem neodhalila vraha. Na konci není dořešeno několik dějových linek, je tedy prostor pro fantazii.