Josef Čapek
Jiří Opelík
Speciálním tématem knihy je Čapkova literární tvorba umělecká i publicistická, a nejen sama o sobě, nýbrž také ve svých vazbách na autorovo primární dílo výtvarné, na paralelní tvorbu slavného bratra Karla a samozřejmě na běh autorova života. A jak prozrazuje její jmenný rejstřík, nevnímá tato kniha svůj objekt jen v úzkých domácích hranicích, nýbrž vidí jej ve vztazích k paralelnímu umění evropskému, respektive kultuře světové. Kniha dochází podrobnými rozbory k závěru, že jakkoli se Josef Čapek přednostně cítil povolán k malování, bylo mu psaní činností celoživotně nezbytnou a tvůrčí. Toto psaní sice doplácelo na převahu autorovy výtvarné práce svým menším rozsahem, přesto však bylo vývojově hybné, žánrově mnohostranné a nezaměnitelně osobité. Dovedlo se také rozepnout od pólu experimentu až k pólu populárnosti. Konkrétně: prezentovalo se kubistickou povídkou nebo bezdějovou úvahovou prózou, ale stejně tak napínavou epickou novelou nebo rozkošným povídáním určeným dětem. Jeho tragickým dovětkem se nakonec staly básně utajeně vzniklé za dráty koncentračního tábora. Josefa Čapka zdobila však nejen vynalézavá tvořivost pod dvojí, tj. výtvarnou a literární způsobou, nýbrž i vnitřní opravdovost a morální integrita osobnosti. Tato kniha chce osvětlit obojí: jak přitažlivost jeho umění, tak příkladnost jeho života, a to v jejich vzácné jednotě.... celý text
Přidat komentář
Opelíkův Josef Čapek je skvostná biografie, díky níž byl do té doby upozaďovaný Josef vyzdvižen na úroveň Karla, nejen jako výtvarník, ale i jako spisovatel
Jsem moc rád, že tato kniha vyšla. Nesmírně obdivuji dílo Josefa Čapka. Jeho čistý - ryze český - kubismus.
Štítky knihy
životopisy, biografie české malířství výtvarné umění české umění Josef Čapek výtvarná moderna moderní uměníAutorovy další knížky
1995 | Dějiny české literatury IV. - Literatura od konce 19. století do roku 1945 |
1996 | Josef Čapek |
1991 | Karel Čapek ve fotografii |
2014 | Eduard Petiška, jak ho neznáte |
2004 | Holanovské nápovědy |
Monumentální dílo, vpravdě celoživotní Opelíkovo opus magnum. Velmi podrobná monografie, která na 600 stranách představuje, analyzuje, do nejrůznějších kontextů zařazuje, komentuje, vytrhává a spojuje, zamýšlí se a promýšlí Josefa Čapka jako výtvarníka, spisovatele, novináře, redaktora, syna, bratra, manžela a otce ze všech myslitelných stran. Je to prostě zcela zásadní kniha.
Hloubka ponoru je úctyhodná, skvělé jsou tu reprodukce nejen známých děl, ale i drobných náčrtků a skic, dokonce tu a tam se porovnávají s možnými inspiračními zdroji světovými. Čapková literární díla jsou rozpitvána do nejmenších detailů, přičemž autor permanentně hledá různé řezy, jak svůj předmět zájmu co nejplastičtěji charakterizovat. Po přečtení a prohlédnutí tohoto sukusu vyvstává Josef Čapek jako robustní postava české kultury, nikoliv však pomníkovitého charakteru, ale postava-člověk tápající, pochybující, neustále hledající, neobdařený vírou v boha a přesto doufající v mystickou povahu umění. Jeho skromnost a zároveň neuvěřitelná šíře záběru, jakási univerzálost, je až odzbrojující, ale ne tím, že by byla ohromující (jako třeba mezinárodní úspěch Karla), ale tou křehkostí, poetičností, určitou znejasněnou zamlžeností ve výrazu (jazyce i malbě), a přitom jednoduchostí a prostotou. Velmi těžko se to vyjadřuje.
Josef Čapek je pro mne jedna z nejdůležitějších postav české kultury 20. století, protože ať člověk píchne prstem do kteréhokoliv části jeho díla v kterémkoliv okamžiku, je inspirující. Je hloubavý a nepřináší konečné soudy. Prostě miluji ho.