Joseph Fouché

27.04.2016

Že se nestydíte pane Weigl, takhle hanebně psát o politice..
Já vím. Špitne tázaný nesměle. A jmenuju se Zweig, dodá v duchu. Má na krajíčku.
Kdo podle vás bude číst takové svinstvo, natož se jím bavit, to mi povězte? No?! Vidíte, mlčíte.. Kdybyste to byl aspoň zasadil do nějakého míň nudného období. Povzdechne si redaktor.
To už Zweigovi povolí nervy úplně a od samého zoufalství si zcela nepokrytě začne rvát vlasy...Prosím, zajíká se, mám rodinu..
Ale no tak klid, uklidněte se, člověče. Dodá po náležité odmlce redaktor, potáhne z dýmky a věnuje nebohému autorovi otcovský výraz za jehož branami se už chystá konečný úder.
Tři procenta..
Děkuju, děkuju, kutálí se po Zweigově tváři slzy dojetí, přičemž v hlubobém předklonu chvatně opouští místnost: Co kdyby se pán ještě na poslední chvíli rozmyslel?
To je vůl, pomyslí si redaktor hned jak se před ním úslužně zacvaknou dveře; kdyby mi aspoň každý desátý nosil takhle zábavné biografie, z fleku kašlu na erotiku a tisknu jenom tohle!
Za 5 *****

Zweigovi ale ani muk..

31.08.2015

Popis Fouchého bezcharakternosti je v tejto knihe dohnaný do takých extrémov, až sa človek pýta, či si autor náhodou niečo chybne nevykladá, či by náhodou rád nevidel objekt svojho záujmu ako absolútny prototyp "prevracača kabátov" a nevyužil tak historické nepresnosti, ako to svojho času robil Shakespeare, k vytvoreniu dobrého príbehu s istou mierou drámy a hlbokou myšlienkou. Predsa len, napísať komunistický manifest v čase, keď pomery nie sú až také radikálne, nemusí byť vždy len známkou pokrytectva, možno sa Fouchého charakter v priebehu času len zmenil, zanevrel na Robespierra a morálku, hoci spočiatku bol skutočne idealistický... Takto mi autor pripomína antických autorov, ktorí neverili na zmenu charakteru, a ak sa nejaká naozaj udeje, zvalia to na "pretvárku". Takisto odsúdenie Fouchého pamätí ako nedôveryhodných sa mi zdá dosť jednostranné. Ale na druhej strane, aj keby to bol len obyčajný výmysel, ktorý nemá s históriou nič spoločné (a do takých extrémov pri pochybnostiach o vierohodnosti knihy by som nezachádzala), bolo by to dielo porovnateľné so Shakespearovými historickými hrami (a že ten si vymýšľal...). Myslím, že aj ako obyčajný historický román by si to zaslúžilo ocenenie - Zweigovo dielo sa dobre číta, nie je príliš dlhé a psychologické vykreslenie postáv je omnoho lepšie než vo väčšine historických románov, ktoré som kedy čítala (a ktoré často obsahovali vymyslené postavy!). Nie som dosť informovaná, aby som mohla hodnotiť faktografickú stránku diela, ale umelecká si tých päť rozhodne zaslúži!

19.05.2015

Dost depresivní čtení. Navíc Stefan Zweig hlavního hrdinu opravdu nešetří, a i když byl Josef Fouché převlékač všech převlékačů, autor si na jeho negativním popisu opravdu smlsnul...

03.12.2014

Čtenář nemůže než tohoto velmistra bezcharakternosti na zapřenou obdivovat. Fouché totiž nebyl žádný druhořadý politický skunk, jakými se to dnes ve světě (a u nás!) jen hemží, byl to skutečný umělec absurdního vtipu a cynického šklebu. Jeho kousky jsou tak neuvěřitelné, prováděné s takovým gustem a smyslem pro dramatický výstup, že nelze než uvažovat, jestli on to ten Fouché nedělal spíš než z banální touhy po moci pro zábavu z kruté hry s ubohým lidstvem, z jakéhosi titánského absurdně-existencionálního požitku z drcení lidských červů. Skutečný Übermensch ani omylem nespoutaný čímkoli lidským. Fouché dokonale naplánuje zradu a pak převléká plášť za bílého dne a s lehce opovržlivým úsměvem na rtech. Dovolí si neskutečné drzosti za které by jiné zlynčovali. Jemu ještě poděkují. Je to jako kdyby takový Himmler po válce začal pracovat pro tajnou službu západního Německa, provedl coup d'état, opět nastolil nacistický režim, byl poražen a znovu začal pracovat pro demokratickou stranu. Nemožné? Pro Fouchého nikoliv. Podobných veletočů dokonce provedl daleko více. Nejdříve pomáhá zavraždit Ludvíka XVI., aby skončil jako ministr policie u jeho bratra Ludvíka XVIII. Učí jako kněz v semináři, aby jako radikální jakobín drancoval kostely a nechával zabíjet kněze, vraždí měšťany v Lyonu tak, že do nich nechá z bezprostřední blízkosti střílet z kononů rozsekané olovo, aby vše obratem svedl na své spolupachatele, pomáhá Napoleonovi a zároveň pod ním s potěšením podtrhává trůn atd. atd. Neexistuje špatnost, které by se Fouché během svého 25 let trvajícího řádění nedopustil. Přitom existují důkazy o jeho bezpodmínečné lásce ke své ošklivé ženě a dětem. Byl to prý dokonalý, pozorný, přející manžel a otec. Nakonec se však přepočítal jako každý, kdo zasvětil život zlu: vše kolem něj postupně zeschne, zmrtví. On zůstane sám a nemocný. Tento bytostný pletichář a mocichtivec prý vposledku zničí všechny kompromitující materiály, kterými by mohl někomu ublížit, smíří se s bohem a beze slova omluvy vůči lidské rase umírá na svém odlehlém Terstském sídle. Nepochopitelný charakter, tenhle Fouché.

20.03.2014

Doporučuji všem si knihu přečíst,najdete zde podobnosti s našimi některými politiky a zjistíte,že se od doby,kterou autor popisuje politici moc nezměnili.

14.08.2013

Zweig prostě uměl. Je jedním z mých oblíbenců.