Zasľúbená zem 2 - Synovia
Lion Feuchtwanger
Josephus Flavius série
< 2. díl >
Svazek 2 - Die Söhne.
Literatura světová Romány Historie
Vydáno: 1966 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Die Söhne, 1959
více info...
Přidat komentář
V druhém díle Feuchtwangrovy trilogie se rozvíjejí události spjaté s nesmírným úsilím o zachování národa, který se tragickým zakončením velké židovské války dostal do područí římského impéria. Postavení hlavního hrdiny Josephuse Flavia nebylo záviděníhodné, žije v Římě, ale není římským plnohodnotným občanem, není přijímán ani v Judei. Není spokojený v osobním životě, kde jeho syn odmítá všechno židovské a rovněž není spokojen v manželství,hledá svou identitu. Opět skvěle napsaná kniha, i když první díl byl pro mě čtivější. Doporučuji.
Historik a kronikář Josephus Flavius se po zničení Jeruzaléma a podřízení židovského národa stává rozervanou osobnosti bez domova - není plně přijímán ani v Judei, kde je pro své souverce zrádcem, ani v Římě, kde není "plnohodnotným" Rimanem. Poté, co opouští svou první manželku, židovskou dívku Maru, uzavírá manželství s egyptskou Rekyni Dorion. Ani toto manželství není spokojené. Jeho syn Pavel plně přijímá hodnoty a helenskou kulturu své matky a pohrdá vším židovským.......
Osobně mi není postava Josepha Flavia nijak sympatická už od prvního dílu - a antipatie vůči tomuto muži se po přečtení druhého dílu jen prohloubila. Co vlastně od manželství s ženou odlišného nsbozensko- kulturního prostředí očekával? Jinak skvěle napsané.
Josephus Flavius nadále kolísá mezi svou židovskou identitou a přizpůsobením se životu v Římě. Po nějaké době se vždy jak v Judeji, tak v Římě začíná cítit jako cizinec, bezvýhradně ho neakceptují nikde. Římská společnost je ve své většině prosycena antisemitismem, židovská společnost v Judeji pak nenávistí vůči Římanům, což mu situaci nijak neulehčuje. Před Židy po zničení Jeruzaléma a druhého chrámu vyvstává otázka, jak přežít jako národ. Přimknout se ke svému náboženství a jeho konzervativnímu výkladu jako stmelujícímu identifikačnímu prvku nebo zaujmout liberálnější postoje, které umožní šířit víru v jediného boha i mezi jiné národy ? Akceptovat tedy z judaismu rodící se křesťanství s jeho universalistickými tendencemi nebo se jej odříct jako kacířství ? Váhání Josepha Flavia mezi židovskou a římskou identitou a úvahy o formě přežití Židů jsem vnímala jako dvě strany téže mince. V obou dílech trilogie, které jsem zatím přečetla, vidím paralelu mezi postavením Židů v Německu ve 30. letech 20. století a následný holocaustem na jedné straně a tím, co zažívali v 1. století na straně druhé.
Pokračování Feuchtwangerova životopisu židovského spisovatele Josepha Flavia. Tentokrát oproti předchozímu dílu nastupuje na řadu více faktů a rozhovorů na téma náboženství. I přesto je však kniha stále čtivá a zajímavá a přiznávám, že jsem hlavní postavu před čtením této trilogie vůbec neznal, takže nedokážu rozlišit, co všechno v knize spadá do faktů a co do fikce.
Zaujal mě problém, kdy Josef a i někteří další lidé v Římě si dávají za vinu, co se stalo v Jeruzalémě. Vzpomínají na události, kdy se zachovali tak, že to vedlo k dalším událostem, které měly vyvrcholit válkou. Jiní se jim vysmívají, že svůj vliv a význam přeceňují. Kdo ale může posoudit, co opravdu k čemu vede a co je jen bezvýznamná epizoda.
Prekonat prvni dil opravdu neslo, druhy dil teto trilogie uz se tyka zivota Josefa Flavia v Rime po ukonceni zidovske valky. Josef pise sve slavne dejiny a zaziva osobni i politicke peripetie. O co vic ubylo dramaticnosti o to vic je zde romanove fabulace, coz mne trochu mrzelo. Knizku jsem dokonce odlozil, ale pak se k ni zase po nejake dobe vratil a prokousal se tak k tretimu dilu. Mala poznamka, zajimava je poplatnost dobe vzniku romanu, objevi se tu i nemci a to jako neduleziti primitivove z lesu :-)
Oproti prvnímu dílu ubylo děje, tedy alespoň v tom smyslu, že už nejsme svědky dějinotvorných činů, spíš každodenního "boje" intelektuála s okolním světem a především sama se sebou. Ale že by to bylo na škodu ? Kulisy se mění, ale to podstatné trvá. Tak rval se Flavius, rval se Feuchtwanger a rveme se my...
A téma rozkolu židů a křesťanů mne rozhodně zaujalo a hodlám si toto téma nastudovat více.
Druhý díl mě zdaleka nebavil tolik jako první. Spousta prostoru je věnována teologickým úvahám a rozhovorům o židovském a křesťanském náboženství, včetně několika žalmů. To jsou věci, které mě zoufale nudí.
Zarazilo mě používání slova Německo v souvislosti s protižidovskými pověrami. Za Rýnem se rozkládala Germánie, která s dnešním Německem neměla nic společného. Možná je to špatný překlad, možná zdůraznění linky na nacistické Německo.
100% Koho zajímá tento úsek dějin, tak nelze než doporučit!!! Z knihy se dá vyčíst mezi řádky mnohé platné i pro dnešní dny. Osobně musím říct, že mi postava Josefa ben Matouše přes všechno prožité utrpení moc sympatická nebyla. Bylo pro něj nakonec nejdůležitější obhájit své složité rozhodování vždy sám před sebou a ne před druhými, jak bylo v té době (ale i v současnosti) zvykem.
Druhý díl trilogie o Josephu Flaviovi není tak akční jako první, ale to mu vůbec neubírá na zajímavosti. V tomto díle se nebojuje na poli válečném, ale na poli ducha. Je velmi zajímavé nahlédnout prostřednictvím autora do politických, právních a náboženských sporů, intrik a disdputací tehdejší doby. Feuchtwanger to vše dokáže podat jednoduchým (nikoliv zjednodušujícím) způsobem a navíc velmi čtivě.
Štítky knihy
Židé Řím starověk starověký Řím Palestina historické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Židovka z Toleda |
| 2007 | Lišky na vinici |
| 1967 |  Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
| 1992 | Židovská válka |
| 1967 | Žid Süss |
Kniha mě skvěle bavila, proto jsem ji četl velmi pomalu a doufal jsem, že to celé jen tak neskončí... Ještě, že je ještě třetí díl. Ale potom...