Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/5721/bmid_jozova-hanule-zu1-5721.png
5
1763
1763
Novela Jozova Hanule uzavírá želarský cyklus Květy Legátové, autorky která v roce 2001 vtrhla na českou literární scénu jako meteor. Postavy této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět titíž obyvatelé Želar, které čtenáři znají již z předchozí autorčiny knížky. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním, a která zde nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému kováři.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha, kolik krásy a citu se vejde do těch několika stránek.
Teď jsem ji četla podruhé po třinácti letech, poprvé samostatně, nyní nejprve Želary a po pár týdnech Hanuli. A musím uznat, že zážitek je jiný. I když příběh může stát sám o sobě a osudy některých postav jsou připomenuty, přesto toho je tolik, co je v Želarech a co dává na Hanuliny nové přátelé jiný pohled.
Film je pěkný, třeba Joza nebo Lucka se povedli, ale nezachytil tu jemnost rodícího se citu, nejistotu, strach... Prostě kniha opět vítězí.
Nenapadlo mě, že bych se při čtení povinné četby mohla zamilovat, a stalo se. Poklad, který si budu v knihovně i v srdci hýčkat.
Kniha tak prostá, přesto hodnotná nejen obsahově, ale i textem. Je to tak čisté a půvabné, ale na druhou stranu je to tak silné a obohacující. Jedna z nejhezčích, nejmilejších, nejčistších a zároveň nejsilnějších knih. Něco, co jsem vůbec nečekala. Tak nádherný a citlivý příběh, až se mi svírá srdce. Zamilovala jsem se hned na prvních stránkách a byla jsem přesvědčena, že to tak bude až do konce. A paní Legátová nezklamala. Četlo se to úplně samo, nemohla jsem přestat, až jsem si ji i šetřila, aby mi vydržela déle. Pro mě jedno z největších literárních zalíbení a překvapení. A často si na ni vzpomenu a mám z toho hřejivý pocit, který se rozleje po celém těle, doslova. Takové to, jako když se člověk vrací po dlouhé době domu. Srdeční záležitost.
Jsem strašně ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst a vyjádřit jí aspoň touto cestou můj obdiv a úctu. Mrzí mne, že jsem se k ní nedostala dříve, ale určitě se k ní v průběhu života budu vracet. Vždy ji budu všude a všem doporučovat. Děkuju, paní Legátová.
Kraťoučká knížka o lásce a o tom, že ji člověk může najít i v takových situacích, kdy se to zdá být takřka nemožné. I když se zpočátku zdálo být pro hlavní hrdinku označení "Jozova Hanule" trestem, nakonec se pro ni stalo odměnou. Knížka je tak moc krátká a tak dobře napsaná, že jsem si posledních pár stránek šetřila, aby mi čtení vydrželo aspoň o malinko déle. V knížce je spousta skvělých myšlenek a určitě se k ní v budoucnu ještě vrátím. Viděla jsem i film s jedinečnou Aňou a musím říct, že postavy z filmu se mi míhaly při četbě před očima, ale nebylo to nic, co by mě rušilo. Pohádka o dobru a zlu...
str. 25: "Láska je náš osobní problém, trofej či tragédie a nezáleží na tom, je-li opětovaná."
str. 208: "Uvědomila jsem si též, že jsem zde v těchto horách , v krajině divů, prožila svůj osobní zázrak."
Knížka má jedinou chybu-je příliš krátká.
Perfektně napsaný příběh.Strašně se mi líbily myšlenkové pochody Hanule.
,,Usoudila jsem,že žiji pod zvláštní ochranou,avšak můj nový domov se mi začal jevit
v podivném světle.
Vdávám se na Sicilii.´´
Dokonale napsané dílo se pozná mimo jiné tak, že nepotřebuje velké množství stran a přesto je v něm obsaženo všechno. A vždy, když na knihu vzpomínám, což se stává poměrně často, přemýšlím o ní jako o dlouhém, uceleném příběhu skutečných lidí, který ve mně zanechal nesmazatelnou stopu.
Ačkoli se filmové zpracování povedlo, kvality originálu ani zdaleka nedosahuje a má i celkově jiné vyznění. Překrásné popisy syrového prostředí, krásné nezaměnitelné postavy a závěr, který byste ve filmu hledali marně.
Protože tahle Hanule byla a bude Jozova.
Překrásná kniha, která nepochybně neztratí nic ze své výjimečnosti ani za mnoho let.
Doporučuji!
Zprvu jsem si myslela, že jako jedna z mála dám v hodnocení dvě hvězdičky. Ale po pár stránkách mě kniha uchvátila svou "jednoduchostí a čistotou". Krůček po krůčku jsem spolu s hrdinkou "poznala", co je to opravdový, hluboký cit, který se nazývá láska.
Pokud chce čtenář pochopit vývoj Jozovy Hanule, měl by si nejdřív přečíst povídkový cyklus Želary.
Na rozdíl od Želar je příběh Hanule víc dějovější.
Autorka umí na malém prostoru vykreslit velký příběh. Scéna v bažinách je nezapomenutelná.
K filmovému zpracování mám jen jednu výhradu: Azora jsem si představoval jinak.
Tuto knihu jsem četla až po shlédnutí filmu Želary, který se mi velmi líbil. Kniha je taky neskutečná a v mnohém jak už to bývá i lepší. Přečetla jsem ji jedním dechem. S podivem jak velký příběh se zde vlezl do útlé knihy. Nádherně napsané. Film i kniha jsou skvělé a co mi neřekl film, dopověděla mi kniha.
Výhrady, co jsem měla k Želarům tady neplatily. Na druhou stranu mi kvůli civilnímu a civilizovanějšímu projevu Jozovy Hanule scházel krapítek poetiky. Nicméně nádherná kniha pro pár příjemných chvil. Je také příjemné si propojit osudy z Hanule s Želary, bavilo mě to.
Jedna z nejromantičtějších knížek, co jsem kdy četla. A to bez klišé, bez lásky na první pohled, bez dvou mladých krásných Američanů na dovolené. Děkuji Elišce, Jozovi a hlavně Květě Legátové za tak silný zážitek!
Krásná kniha plná emocí, psychologického a citového vývoje, moc dobře se četla. Nesrovnatelně lepší než její filmová podoba. Ale to už tak bývá.
Krásné, citlivé a pritom drsné...Pri čítaní mi chladný vietor zo strání mrskal tvár, cítila som vlhké lesy všade okolo a prstami som hladila Jozove drsné, mozolnaté ruky, Bol to nádherný zážitok. Krátky a pritom presne taký dlhý, aký mal byť. Koniec bol rázny, ale o to silnejší.Chytilo ma to za srdce.
Jo, tohle jsou T-Y Želary!
Pro ty, co to nehodlají číst "end of spoiler":-D
Já to ale přečetla. Po novu, na čtečce. A myslím, že jsem se připravila o 25 % zážitku z obracení stránek (a ne, že bych neměla čtečku ráda hnedka po přenosném disku s 2 terra kapacity:-D )
Pro mne až druhá kniha Legátové a ješte lepší než ta první. Jestli ta byla za pět, tahle za pět a půl!
Nemohla jsem se urvat, četla jsem večer, den a cenou noc. Bylo to drsné, syrové, závěr by dokonalý (a lepší!) jak film. Realita popsaná tak, až mrazí, děj i pointa pod svéráznou a svižnou taktovkou autorky.
I další si tu stěžovali na useknutý závěr. Asi s autorkou souhlasím - taky nejsem moc typ na pitvání. Podle mého by to dospělo k zádumčivé sentimentalitě. A to bych nedala.
Patří se poděkovat, milá paní, protože tohle je majstrštich! :-)
Kniha u mne předčila film. Ve filmu bylo několik otázek, na kterých jsem nedostala odpověď. Ty mi dala až kniha. Rovněž závěr knihy byl "lepší" než filmový.
Četla jsem knihu po Želerech a moc se mi líbila. Možná i tím, že jsem viděla nejdříve film a Elišku-Hanuly- jsem v knize viděla jako její filmovou představitelku AG a Jozu jsem viděla jako Györgyho Cserhalma.Ale určitě kniha je úžasná.
Po předchozích zkušenostech s jinou autorčinou knihou (a shlédnutí skvělého filmu Želary) jsem byl zvědavý, jak na mě zapůsobí tato novela.
Jozova Hanula je kniha, jejíž příběh je vyprávěn svižným stylem. Překvapí, kolik atmosféry se autorce povedlo vměstnat do tak malého rozsahu.
Svým způsobem se jedná o romantický příběh (máme tu dva zamilované hrdiny, v pozadí válku, shledání, loučení). Romantiku zde ale předbíhá drama vykreslené syrovou tvrdou dobou, syrovým ještě tvrdším místem a uvěřitelným tvrdým jazykem.
V Želarech se žije dnes již ztracená podoba života ve spojení s přírodou. Příroda tu není jen kulisou, podílí se na mentalitě a chování jednotlivých postav. Želary jsou uzavřený svět s vlastními pravidly, s jakýmsi archetypem vesnického života.
Příběh nenudí, nevázne, nepoužívá klišé. Vše vidíme skrze okolnostmi zdrsněný pohled mladé ženy.
Myslím, že je to jedna z "nejsilnějších" knih, které jsem četl.
Nejdřív jsem viděla film, teď četla knížku. Film se mi dost líbil, knížka se mi zdála opravdovější, syrovější. Pravda, stručnější, sevřenější, mnoho věcí bylo jen v náznaku, žádné zbytečné věty navíc. Snad o to působivější.
SPOILER: Ale nepochopila jsem, proč byl konec filmu tak jiný, než v knížce... Ve filmu se hlavní hrdinka zřejmě bez problémů vrátila do svého původního života, ke svému původnímu partnerovi a úsek života v Želarech byl pro ni jen vzdálenou romantickou vzpomínkou. Konec knížky vyzněl jinak: Eliška - Hanulka, i když se vrátila zpět do města, zůstala sama a svoje srdce nechala navždy v Želarech...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Beskydy rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Příliš krátké, přesto hluboce dojemné...