Jsme poslední
Hanna Jameson
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415269/bmid_jsme-posledni-ohF-415269.jpg
3
135
135
MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA: Nad Washingtonem vybuchla atomová bomba. Jon Keller si toto oznámení přečte u snídaně na telefonu. Následují další oznámení a zprávy, že svět pustoší jaderná válka. Jeho manželka a dvě malé dcery jsou doma v Americe, zatímco on je služebně na konferenci ve Švýcarsku. V hotelu s temnou minulostí, obklopeném hlubokými lesy daleko od nejbližšího města. Spolu s dvacítkou dalších hostů se Jon snaží udržovat aspoň nějaké zdání civilizace. Pak se ale jednoho dne v hotelu najde mrtvá holčička. Někdo v hotelu je vrah. Zásoby se tenčí, napětí narůstá a dostavuje se paranoia. Vyšetřování smrti holčičky se pro Jona stane posedlostí i způsobem, jak neztratit vlastní lidskost. Jak daleko je ochoten ve jménu spravedlnosti zajít? V jakou spravedlnost vůbec může v postapokalyptickém světě doufat? A co když vrah nechce být nalezen?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Sci-fi
Vydáno: 2019 , FobosOriginální název:
The Last, 2019
více info...
Přidat komentář
Za mně to je dobrá knížka, zajímavá, dobrý námět, napínavé zápletky. Doporučuju všem.
Je to věčná škoda. Není to úplně kniha, která by se nedala dočíst a není to rozhodně žádný brak. Vrchol světové literatury nebo ať už zázračné sc-fi, thriller či post-apo to také není.
Začíná to jako skvělé post-apo po jaderné válce s silným námětem a příběhem, děj se začíná odehrávat jako sněhová bouře, který se postupně mění v prašan co přistává na autorčiných rukách, kde roztaje na dalních a nakonec proteče mezi prsty. Namísto toho, aby se držela výborného námětu a sci-fi cestuje pak mezi žánry od-sci, přes horor až po trhiller a ve výsledku to bohužel není ani jedno. Asi nám chtěla nabídnout skvělý guláš, z kterého se stala slátanina, z kterého se vám úplně neudělá špatně, ale občas stejně jako její postavy (opakovaně asi každých dvacet stran - ano pořád vám připomíná, že postavám je na zvracení nebo zvrací) - se občas někdo pozvrací.
„Ani jsem si neuvědomil, jak neužitečný všichni budeme po konci světa, dokud jsem nezkusil rozdělat oheň bez zapalovače.“
Britská spisovatelka Hanna Jamesonová přichází hned s několika atraktivními motivy, kloubícími v sobě špetky detektivního, psychologického a postkatastrofického dramatu. Ovšem namísto očekávané katarze bloumá od čerta k ďáblu a celých tři sta osmdesát stran není schopná šlápnout na plyn. Ačkoli čtenáři nemaže med kolem pusy a snaží se postavy vykreslit v tom nejrealističtějším světle, příliš se jí nedaří zaujmout čímkoliv dalším. Z hrdiny se vyklube nerozhodný a neschopný mamlas, přičemž většina dialogů připomíná klábosení středoškolských záškoláků při polední pauze na cigárko. Její vize konce světa tak působí dojmem nedobrovolného tripu s partou lidí z různých koutů zeměkoule, co mají vlastní šrámy na duši a chtějí si o nich povídat. O zápletce se však moc mluvit nedá, nepočítám-li pátrání po vrahovi malé holčičky, jež však končí u spřádání konspiračních teorií.
Knihu jsem nedočetla a ani nedočtu.
Nelíbí se mi, težce se čte, je hodně nezáživná, vůbec mě jako čtenáře nechytla. Podle anotace vzadu kniha vypadá skvěle, moc jsem se na ni těšila, ale pak to přejde na vyprávění Jona, který přežil konec světa spolu s dalšími lidmi v hotelu, jeho opisy jsou táhlé a někdy přitažené za vlasy.
Autorka se velice očividně inspirovala Hotelem Cecil v L.A. a jeho temnou historií, zejména případem Elisy Lam, pak také Richardem Ramirezem, kterého autorka zkombinovala s dalším sériovým vrahem Rodney Alcalou.... A to jsem došla ani ne do poloviny knihy. Připadá mi, že autorka neměla v hlavě jedinou originální myšlenku a řekla si, že slepí různé sériové vrahy a děsivá místa.
Jelikož jsem knihu nedočetla, nevím jak skončí, ale předpokládám, že by mě konec zklamal. Už těch asi 150 stran mi připadá jako ztráta času.
Zajímavě napsané a vcelku i představitelé. Četla se svižně jen konec mi přišel useknutý.
Po přečtení recenzí jsem byla skeptická, ale musím říct, že se mi to docela líbilo. Jako ano, konec světa a jaderná válka, nic nefunguje, vypinaji si elektřinu,ale mrazáky jedou️. Byla jsem zvědavá jak to dopadne. Jestli se vyřeší vražda holčičky...nakonec celkem dobrý.
Jak tohle shrnout jedním citoslovcem? Uf.
Kniha má skvělý námět i postavy mi přišly dobře vykreslené, ale ten zbytek už pokulhával. Zajímalo mě, jak to skončí. Jenže prokousat se ke konci, mi trvalo bez nadsázky snad 3 měsíce. Knihu jsem vždy po pár stranách odložila. Dokonce jsem i přeskočila snad ze strany 200 až na stranu 250 a nejsmutnější bylo, že mi to ve čtení vůbec nevadilo. Těch 50 stran byla očividně jen další výplň o ničem, tak jako dalších 150 stran. Autorka se v tom plácala, skákala od jednoho k druhému, jako by si při psaní najednou vzpomněla na informaci, kterou nám měla před pár stranami dát, tak ji bez kontextu přihodila tam, kde zrovna s psaním skončila. Scény, které měli působit vyhroceně nebo akčně tak vůbec nepůsobily. V knize se míchá postapo, detektivka, vztahové drama a thriller dohromady, bohužel ani jedna z těchto částí není dost propracovaná a tak to celé působí příšerně zmateně.
Nepomohl tomu ani jedna dost slabá zmínka o S. Kingovi. Bohužel, je to opravdu škoda. Za zajímavý nápad a relativně dobře zpracované postavy dávám alespoň ty 2 hvězdy.
Dobry namet, ale neumetelsky zpracovany.
Prislo mi, ze autorka nevi, co chce vlastne psat - jestli postapo nebo detektivku a ve vysledku z toho vznikl paskvil.
Postavy vicemene nijake, pribeh me do poloviny moc nebavil a musela jsem se do cteni nutit; cca od te pulky se zacalo neco malo dit.
Pritom ten namet by mel takovy potencial; cekala jsem, ze tam bude vic psychologie, celkoveho popisu toho jak by takova spolecnost mohla fungovat...
Rozuzleni vrazdy male holcicky mi taky prislo takovy divny, autorka to mohla zakoncit nejak jinak.
Kombinace apokalypsy a detektivky v jednom zní rozhodně zajímavě, právě to mě na knize zaujalo nejvíce. Bohužel autorka tuto kombinaci opravdu nezvládla. Jedná se o ukázkový příklad toho, co se stane, když má autor dobrý nápad, ale netuší, jak ho má zpracovat.
Stránka apokalypsy byla nepropracovaná a místy dost nelogická. Ano, sám jsem se naštěstí v takové situaci nikdy neocitl, ale i tak nevěřím, že se takhle budou přeživší chovat. Člověk by čekal, že po opadnutí prvotního šoku se začnou řešit zásoby, ale ne, ty se začnou řešit za polovinou knihy (v příběhu tak po měsíci, což je dle mě dost pozdě). Taky bych hned začal řešit problém s ozářením, to ale naše postavy vůbec nenapadlo. První zmínka o ozáření je po straně 300 (taky trošku pozdě, ne?).
Další a pro mě asi největší nesmysl spočíval v tom, že přeživší žijí s tím, že jsou na světě poslední, ale chovají se, jako by měla každou chvílí přijet záchrana. Myšlenka, že vymře celá země a 1 hotel to přežije bez újmy, mi přijde jako blbost, ale vzal bych to, kdyby se podle toho aspoň postavy chovali. Chodit v hotelu v klidu na jídlo, jít si zaběhat do lesa, hrát si venku s dětmi a hrozně se divit, že začínají docházet zásoby, mně ovšem nepřijde jako adekvátní chování.
Detektivní část nebyla o nic lepší. Autorka se jí pečlivě věnuje prvních 70 stran, ale pak to vypadá, že na ni asi zapomněla a vzpomněla si během psaní závěrečných stran. To, že místo řešení základních podmínek k životu si Jon začne hrát na detektiva, už komentovat nebudu.
Detektivek už jsem přečetl opravdu hodně a můžu s klidným svědomím říct, že tohle bylo to vůbec nejhorší zakončení. Konec působí tak, že autorka už vůbec nevěděla, co má dělat, tak tam hodila první věc, co ji napadla a doufala, že to bude fungovat, ale ono ne.
K mému překvapení posledních 50 stran nebylo špatných. Děj chytl akci a napětí a četl se opravdu dobře. To dokazuje, že autorka psát umí, ale vybrala si něco, o čem toho moc neví a ani si to předem nepromyslela. Osobně knihu doporučit nemůžu.
Po dočtení naprosto chápu kritiku, která se na tuto knížku snesla. Postavy jsou nesympatické, hloupé, chovají se absurdně a hlavní hrdina (historik Jon) je snad ze všech nejhorší. Usmyslí si, že v postapokalyptickém světě je jeho posláním vše zapisovat, proto až fanaticky zpovídá ostatní přeživší, se kterými uvízl ve Švýcarském hotelu. Nepokouší se jet za svou rodinou do Ameriky, nesnaží se zjistit, jak jsou na tom okolní města. Prostě jen s dvacítkou cizích lidí sedí na zadku, nechává si vařit od kuchařky, prochází se po chodbách, zapisuje nepodstatné blbiny a sem tam sežene nějakou cigaretu nebo drogu. Z katatonického stavu ho probere až nález mrtvé holčičky v nádrži na vodu, jejíž vraždu se rozhodne vyřešit...
Příběh není zrovna dobře vyvážený - místy se téměř nudíte, jindy byste ocenili větší rozvedení zápletky. Ve výsledku se mi ale kniha líbila. Postavy byly naprostá banda trotlů, to ano. Jenže nemůžeme čekat, že jadernou katastrofu přežijí jen géniové, kteří si během prvního týdne zajistí zásoby, založí krytou zahrádku na pěstování nezávadných plodin a využijí správný způsob filtrování vody. Ne. Pořád se najdou i blbci, kteří upilujou víka nádrží na střeše, aby si mohli při dešti nachytat tu fajnově radioaktivní vodu. Blbci, kteří vypnou elektriku, aby se jí neplýtvalo, ale nechají si zapnuté mrazáky. Blbci, kteří nevylezou z hotelu a jen čekají, jestli je někdo přijde zachránit... Při čtení jsem se bavila, i přes naprosto neschopné postavy a otravné egocentrické moralizování hlavního hrdiny. Vyšetřování vraždy mrtvé holčičky by zasloužilo ještě pár stran navíc, ale jinak hodnotím knihu kladně. Pokud hledáte návod na přežití jaderné katastrofy, tady ho určitě nenajdete. "Jsme poslední" byla spíš ukázkou nejhoršího možného scénáře, který by dřív nebo později vyústil ve smrt všech přítomných. Což mi ale nijak nebránilo v tom, abych si čtení užila.
Svým způsobem originální postapo, psané jako deník jedním americkým historikem, který na mě ale spíš působí jako moralistická sojka práskačka v baloňáku od Colomba.
I když se autorka snaží o deníkovou formu, nějak moc se to neliší od klasicky pasné knihy, když nepočítám poznámky autora. Kniha je to čtivá, zprvu rozvolná, ale rychle odsýpá. Závěr mě ale totálně zabil. Bohužel, v negativním slova smyslu.
(SPOILER) Tak já vám nevím. Hodně mi to přípomínalo nechvalně proslulý hotel Cecil, kde zemřela Elisa Lam hodně podobným způsobem... Během četby se ale celá zápletka trošku nakombinovala s dějem Živých mrtvých. A stal se z toho trošku bizár...
Zpočátku to byla docela zajímavá napínavá kniha, ale postupem času se ukázalo, že se apokalyptické pozadí snaží zakrýt totální chaos tohoto díla. Špatně a hlavně nezajímavě vykreslené postavy, uvadající příběh, nesmyslné zvraty a doslova blbé rozuzlení.
Ne, člověk najde lepší odpočinkové knihy, tomuto je třeba se vyhnout.
(SPOILER) Děj se odehrává po světové jaderné válce. Téma postapo mám moc ráda, proto dávám tři hvězdy. Děj je místy dost nudný, nic moc se neděje. Hlavní hrdina je tak trochu trouba. Baviliy mě akorát pasáže, kdy jezdili ven z hotelu hledat jídlo. Lidé z lesa mohli být zajímaví, kdyby jim byl dán větší prostor. Čekala jsem nějaký větší konflikt, napadení hotelu nebo aspoň pokus. Pasáž o holčičce v nádrži měla dost divné rozuzlení. Škoda. Nápad dobrý, ale určitě z toho šlo dostat víc.
Postapo román, který se odehrává po jaderné válce v jednom švýcarském hotelu. Sledujeme, jak se nesourodá skupina zbývajících hotelových hostů a zaměstnanců hotelu snaží vyrovnat se stávající situací, pravděpodobnou ztrátou blízkých, i novým nebezpečím. Zároveň se příběhem táhne jako červená linka vyšetřování násilného činu (nebudu se více šířit kvůli spoileru), které vede jeden z hostů - Jon. Pointa této části příběhu byla překvapivá, přišla mi dost přitažená za vlasy. Celkově mě to ale bavilo.
Zacatek zajimavy, pak takove nijake.. Nic moc se nedelo a ke konci se to zase o trosku pohlo... Kdyby to bylo vic dotazene, teoreticky si tam autor mohl vymyslet co chtel.. Chtelo to vic vyuzit priletitosti..
Jsme poslední
Oddechovka. Nechytne tak, že by se člověk nemohl odtrhnout, ale zároveň ji rádi berete znova do ruky. Zajímavý námět. Jen bych v příběhu čekala trošku vyhrocenější atmosféru, než jakou autorka popisuje, vzhledem k okolnostem.