Jsme poslední

20.09.2019

Hotel uprostřed švýcarských lesů. V něm ubytování hosté z různých koutů zeměkoule. Jednoho rána při snídani zjistí, že na okolní svět začaly padat atomové bomby. Po pár hodinách dochází k výpadku internetu a všichni přítomní jsou odříznuti od okolního světa. Nemají zprávy o svých rodinách, neví, co vše je zničeno, neví nic. Jediné, co si začínají uvědomovat, je to, že svět který znali, je nenávratně ztracen. A s touto představou se vyrovnávají každý po svém. Při čtení této knihy jsem měla celou dobu svíravý pocit naprostého zmaru, což je ovšem v pořádku, protože si myslím, že přesně tento pocit kniha vzbuzovat měla. Nebylo to pro mě lehké čtení, ale jsem ráda, že jsem knihu přečetla. V průběhu čtení jsem pořád musela myslet na to, jak bych se v takové situaci zachovala já, pořád jsem polemizovala s v hlavními hrdiny nad jejich skutky. Kniha mě hodně nutila k přemýšlení.