Jsme zde, abychom byli šťastní
Zbyněk Mrvík
Dospělí mu furt řikali, co má, co nemá, co smí, co nesmí, jak je ten život těžkej a ať se připraví, co ho všechno ještě čeká, že to není žádná sranda. Takže se na budoucnost moc netěšil, spíš přemejšlel, jak se tomu nějak vyhnout. To všichni víme, snad to i děláme, ale v této sbírce povídek je to řečeno po svém, jinak, není to doslova svět magie, ale přece jen - svět úspěšných i neúspěšných, těch šťastných, což vždy nejsou ti, jaké bychom v povídkách jihočeského autora čekali na první dobrou.... celý text
Přidat komentář
Sympatické povídky ze života, veselejší i smutnější, inu, jako život sám.
Čtení na kdykoli, žánr ideální na dobu, kdy nemáte dostatek času nebo chuti na obsahově rozsáhlejší a náročnější text. Přečtete jednu, dvě a buď čtete dál, nebo odložíte na později, až zase bude moct či chtít pokračovat...
Za mne příjemné překvapení.
Jsem velmi ráda , že se mi dostala tato kniha do rukou.. povídky mě nadchly a každá mě vtáhla okamžitě do děje.. každá jiná a přeci podobná.. ne té předchozí, ale životu, který žijeme... Už teď se těším na další knihu a vřele tuto doporučuji..
Outsideři, kteří svými životními příběhy mixují tragiku s komikou a autorský styl připomíná jak absurdní postavy v Dotlačilově Až zhasneme, tak undergroundové ožralce v Pelcově …a bude hůř!. Číst Mrvíka je jako sledovat filmy Bohdana Slámy. Životem zkoušené postavy jsou nám sympatické proto, protože jsme to my sami. Marný boj s úřady i lidskou lhostejností, nefunkční rodiny, osamělost v digitálním světě – to vše jsou atributy naší doby. Nemůžu jinak než plnou palbu. Tohle je ze života!
Dá se vyprávět o štěstí bez patosu? Zbyněk Mrvík loni napsal knihu, která vytyčuje hranice citového působení tak, aby si čtenáře nevtíravě podmanilo. Letos se připravuje druhé vydání.
Hledáním štěstí už se zabývalo mnoho autorů a bezesporu ani tato kniha není výjimkou. Avšak, není prostor na obšírné vysvětlování toho, kde ho hledat. U této knihy si spíše uvědomíte, jak ho vycítit. Protože, jak je z knihy patrné, ta alchymie se odehrává na pozadí našeho každodenního konání. Zbyněk Mrvík klouže po povrchu všednosti a zaobírá se útržky života, které často mívají až absurdní náboj. Tyto fragmenty jsou zdrojem nepravděpodobných situací, do kterých své předurčené postavy dosazuje. Civilní dialogy popisují tématické situace, které k životu nevyhnutelně patří. Letní lásky, posezení u piva, nevěra, dětská nerozvážnost. To vše se nachází na pozadí čtrnácti povídek, které poukazují na situace “co by se mělo a trefně si dobírají společenských rolí.
Esence příběhů spočívá ve vykročení mimo životní mantinely a nepřímo čtenáře ujišťují, že v zásadní osobní rozervanosti bychom se měli zaměřit na prožitek. To si zároveň klade za cíl ospravedlnit sobeckost na úkor společenského tlaku. Tím si můžeme užívat lehkost ostrůvků pozitivní deviace pramenící z nutkavého sebepřijetí. I když na sebe hlavní postavy berou roli outsidera, tak se nakonec nepředvídatelně odpoutají k úsměvnému závěru.
Linie vyprávění je poutavá a to hlavně z toho hlediska, že čtenářova příběhová linka zde může fungovat jako pomyslná rovnoběžka. Tak vzniká sociální sonda, která dle charakteru vytváří kontrast mezi prioritami jedince. To je patrné i četných vulgárních pasážích. Toto vyjevující se schizma není hodnoceno a kniha se rozhodně nepřiklání k jednomu z možných řešení. Jde o fúzi dvou rovin.
Způsob vyprávění je úderný, bez zbytečných odboček. Nabírá kaskádovité tendence, která samotné texty žene směrem k překvapujícím koncům. Postavám, bojujícím se zdánlivou absurditou, Zbyněk dopřává novou zkušenost plnou idealismu. Spolehlivá řešení se sice nabízí, nicméně esence knihy pramení v kličkování životem, ve vymanění se z determinace toku času. Právě návyk přináší čtenáři příjemnou nervozitu. Navzdory povinnostem si pojďme vytvořit ze života krásné místo k žití. A to bez pocitu viny. Útržky z životních situací (ať už autobiografických) v kombinaci s osobitým nadhledem nás rozesmějí, přičemž místy tak trochu s nahořklou pachutí.
Kadence díla má spád navozující dojem předčasného utnutí. Touha po pokračování zanechává pocit nostalgie, která funguje právě proto, že se jí čtenář nemůže přesytit.
---------------
Kniha je pro všechny. Bez přehnaných ambic chce hlavně dopřávat radost.