Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4231
4231
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Když jsem začal se čtením této knihy, bylo mi ihned jasné, že se všechny tři dějové linky protnou a já očekával lásku navzdory kontrastu, kterou představuje francouzská dívka a německý voják za II. světové války. Společně přemohou záporáka a budou žít šťastně až do smrti.
To co jsem očekával však nepřišlo, alespoň ne tak jak jsem to očekával. Příběh byl barvitý a kouzelný. Autor zde skvěle zpracoval i rozdíly mezi německým a francouzským myšlením té doby.
Konec příběhu mě zcela uchvátil a mou hlavou běželo jen to, jestli jsem stále četl tu stejnou knihu. To co jsem začal číst, přece nemohlo dopadnout takhle... Pak jsem o tom další týden přemýšlel.
Světla jsou výborným dílem, které vás uchvátí svou krásou a přivede k zamyšlení nad tím, co bylo a jak to mohlo být prožíváno.
Kniha pro mne byla velkým zklamáním. Asi mi nevyhovovala forma, jak byla psaná. Než jsem se stihla začíst do osudu jedné postavy, už se skočilo do další, což mi vůbec nevyhovovalo. Nepodařilo se mi dostat do děje.
Další kniha, kterou jsem opominul v době, kdy byla nejvíc oblíbená a dostal jsem se k ní teprve teď. A abych naznačil mé konečné pocity z knihy, taky dodám jedno slovo k předešlé větě; ..., kterou jsem BOHUŽEL opominul v době, kdy byla nejvíc oblíbená. Každopádně, Jsou světla, která nevidíme...
Teď mám jasno: mám prostě slabost na knihy, odehrávající se ve válkách. Hana, Na západní frontě klid, Nepřítel, Chlapec v pruhovaném pižamu...všechny tyto knihy jsem četl a velmi se mi líbili. Teď si na tento seznam určitě přidám i Jsou světla, která nevidíme. A jsem si jist, že by obsadila přední příčky tohoto seznamu a to z více důvodů. Ty uvádím zde:
1) Neuvěřitelné popisy, které vám tak moc učarují mysl, že máte pocit, že sedíte hned vedle Marie-Laure a spolu s ní čicháte ke skvělým omeletám madame Manecetové.
2) Hlavní postavy příběhu jsou velmi hluboké a i když vám jsou nesympatické, tak se s nimi prostě musíte chvilkami vžít.
3) Úžasná atmosféra, jež je mrazivá a krásná zároveň a obecně je tato kniha taková, že jí dečtete běhen pár dnů, ale dá vám námět k přemýšlení na celý život.
HODNOCENÍ: 10/10
Od začátku velmi dobře čtivá kniha, která mě bavila. Má šmrnc, já třeba běžně knihy s válečnou tématikou nečtu a okolo téhle jsem dlouho chodila, než jsem se pro ni rozhodla, ale určitě jsem neudělala chybu :)
Osudy lidi spojených válkou. Všechno jednou skončí, otázka je však jak?
Odlišný pohled na válku nevidomýma očima. Příběh mě tak vtáhl do děje, že mám chuť pohladit si surmovku.
Přiznám se, že mám určitou nedůvěru ke knihám, jejíchž název je strukturován podobným způsobem jako u daného díla. Tj. Dívka, která si hrála s ohněm; Chlapec, který rozdával sny; Muž, který hledal svůj stín; Žena, která se ponořila do srdce světa; Pes, který hovořil s bohy; Kočka, která uměla číst pozpátku apod. Zjednodušeně dávám přednost funkčnímu názvu, který naznačí, co mohu očekávat, místo toho poetického, spíše podněcujícího fantazii a cíleně sázejícího na určité logické kontrasty. Ale nešť! Je to pouze moje zvláštnost!
Co jsem tedy spatřil v neviditelných světlech? Klasický produkt knižního trhu, který od začátku sází na jistotu. Stejný postup, jenž používají v hudební branži. Je vědecky a statisticky prokázáno, jaké kombinace tónů vyvolávají určitou emoci. Chceme smutnou náladu, použijeme moll, chceme nabudit, převáží dur. Na vánoční náladu nesmějí chybět triangly nebo rolničky, zatímco u filmového westernu očekáváme kytaru a harmoniku.
Anthony Doerr správně ladí příběh s využitím těchto ingrediencí: holčička (+), slepá (+), druhá světová (+), německý chlapec, který je v jádru hodný (+), násilničtí ruští vojáci (+), různé příběhy, které se na konci protnou (+), jednoduchý jazyk (+), posmutnělý konec (+). Tohle je, zdá se, recept na Pulitzerovu cenu.
No, proč ne, ale abych parafrázoval Zdeňka Pohlreicha "...tohle není nic, o čem bych psal domů." Na to by tu muselo být něco původního, osobitého, s myšlenkou. A ne omílání stále stejných stereotypů a postupů.
Kouzelná kniha, sedla mi forma i obsah, jen konec mě zklamal, ale to je můj problém. Když jsem si četla u praskajícího ohně, v teple, klidu a míru, cítila jsem velkou vděčnost za svůj život. Příběh byl zajímavě pojatý, válka očima dětí, i těch nevidomých, není vyprávěna často. A sedla mi až tak, že jsem opravdu byla tam, kde hrdinové. Pro mě zásadní kniha. Doporučuji.
Nádherný román, který za pomoci dvou dětí znovu připomíná těžkosti a nesmyslnost války. Chvíli trvá, než se do čtení dostanete, ale příběh vás v zápětí strhne natolik, že knihu nedokážete odložit!
Původně jsem tuhle knížku po pár stránkách odložil, s tím že mě nezaujala, ale po časem jsem se k ní vrátil a ve výsledku jí dočet během 3 dnů.. určitě stojí za to :) když ne napoprvé, tak na podruhé člověka vtáhne :)
Krásně napsaný příběh. Jediné, co bych knize vytkla, je, že v některých částech byla trochu zdlouhavá, ale znovu jsem se začetla.
Zajímavá kniha. Něžná a drsná zároveň. Kniha o válce očima dospívajících dětí. Velmi hezký námět. Knihou jsem si tak hezky proplouvala a užívala si ji od začátku do konce.
Příběh byl hezký, ale asi jsem očekávala více. Zajímavá kniha se zajímavým příběhem, často napínavým a smutným, ale bohužel lehké zklamání.
Tak tohle byla opravdu krása.
Nemám moc ráda tlusté knihy a tuhle jsem odsunovala hodně dlouho.
Válečný román napsaný v několika časových osách, sestavený z příběhů lidí, které svede cesta života dohromady.
Román je psaný v krátkých kapitolách, což je super. Takže čtete a čtete až zjistíte, že za malou chvíli vstáváte do práce :)).
Doporučuji
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Jsou světla, která nevidíme, zaujme svým pojetím druhé světové války a i když bylo na toto téma popsáno a potištěno už mnoho archů papíru, toto dílo stojí za pozornost díky nenásilnému vyprávění, které dokáže čtenáře vtáhnout do děje i reality strachu.
V příběhu se setkáváme se dvěma dětmi, na něž postupně dopadají "dospělácké" problémy dřív, než by si to zasloužili. Malá Pařížanka Marie-Laure přišla jako malá o matku a postupně ztrácí také poklad, který si často ani neuvědomujeme - zrak. Díky trpělivému a vynalézavému otci se ale naučí žít s pomocí zbývajících smyslů. Nedaleko, ale přitom skoro v jiném světě, v nacistickém Německu, vyrůstá osiřelý Werner, který se od malička zajímá o fyziku a najde v sobě obrovský talent pro opravování a sestavování rádií. Zatím totiž netuší, jak se tato schopnost bude vojenské mašinérii hodit.
Román je velmi vydařený z jazykové stránky, zejména v pasážích věnovaných Marii-Laure. Autor zde klade důraz na sluchové vjemy a pocity, kterým se běžně nedostává tolik prostoru. Namísto toho, abychom se v prostředí knihy "rozhlíželi", vnímáme zde nejprve všechny zvuky a vůně, Marie-Laure vnímá hmatem, kde co je, a teprve pak si sestavujeme konečný obrázek.