Jsou světla, která nevidíme

Na knihu jsem se tesila ale prozatim odlozila. Ne ze zklamani, ale myslim, ze na tuto knihu a toto tema musi byt i clovek v urcitem rozpolozeni. Z toho co jsem přečetla je kniha moc pekna a urcite ji nekdy chci docist, ale asi to u me chce svuj cas :)

30.03.2018

Nemohla jsem se dočkat až si knížku přečtu a jsem z ní nadšená. Je tak krásně napsaná, moc hezky se čte. Příběh o nevidomé dívce, který je zasazený do kontextu 2. světové války se mi moc líbí. Všechny ty promyšlené detaily, modely domečků... je to něco úžasného. Knížka mě vtáhla nejen do 2. světové války, ale také jsem se při čtení vžila do nevidomé dívky Marie-Laury. Podle mě rozhodně stojí za přečtení.

28.03.2018

Krásná kniha. Cituplná. Pro mě byl velmi zajímavý pohled Wernera jako Němce na válku... Mnohokrát jsem byla během knihy dojatá. Velmi čtivě psáno, vyhovovaly mi krátké kapitoly. Za mě plný počet!

28.03.2018

Kniha není špatná, jazyk není špatný, pomalu se rozvíjející příběh není špatný, ale...je tam prostě jakési "ale". A ten konec to kazí. Myslím, že dobrá kniha se dá poznat i podle toho, jak začíná a jak končí, podle prvních a posledních stran. Někdy už podle prvního odstavce a věty, jakým způsobem vás chce vtáhnout do příběhu. Tady je začátek nadějný, ale konec je prostě zvláštní, něco mi na něm vadí. A podle komentářů sleduji, že v tom nejsem sama. Každopádně i tak jsem si trochu poplakala. Není to vcelku špatná kniha, ale Pulitzerovu cenu bych tomu nedala. Každopádně já o tom moc nerozhoduji, že? ;-)

Dojem z této knihy mi trochu pokazil konec, asi bych byla ráda, pokud by zůstal otevřenější. Takhle jsem měla dojem jakoby se autor nedokázal s postavami rozloučit a prostě musel vědět (a sdělit to čtenářům) jak to se všemi co přežili bylo dál, a nakonec to bylo takové natahované (a to ta kniha je i tak hodně tlustá).

26.03.2018

Zajímavý příběh, velmi čtivé, pro mě příjemné překvapení.

23.03.2018

Bohužel pro mne nevěrohodné. Do četby jsem se musela nutit, pak jsem přešla raději na audioknihu (nedočetla bych), válka je v podání autora popisována na můj vkus místy jako pohádková, ale se značnou dávkou sterility. To je asi nejvýstižnější termín - sterilita je přesně to, co mi na knize maximálně vadí a rušilo mne celou dobu při čtení i poslechu. Řemeslně je text zvládnutý dobře (i když jde spíše o experimentální psaní), ale to je vše. Od dobrých knih ovšem čekám víc, nikoli sterilní dokonalost, kniha musí mít duši, atmosféru. Tato je na můj vkus příliš vykalkulovaná, příliš umělá. Občas je jazyk možná poetický, ale když dva dělají totéž, může být výsledek velmi rozdílný. Katja Kettu volí sice také poetické jazykové prostředky, ale kontrastním způsobem (možná má i lepší překladatele). Snad proto jsem byla schopná jejím příběhům uvěřit. Uvěřila jsem i Kirstin Hannahové Slavíka, ale Doerr se mi zkrátka nelíbí a jeho slovům nevěřím. Je to čistě můj subjektivní dojem, docela i chápu, že právě dnes může být tato strohost a sterilita řadou lidí dokonce preferovaná, ale podle mne utváří zásadní dojem z knihy - pro mne zkrátka nemá "duši", postrádá atmosféru, neběhá vám z ní mráz po zádech (ať už v dobrém nebo špatném smyslu). Nevidím důvod se k ní vracet. O válce jsou tu desítky nesrovnatelně lepších knih, ale chyběla jim reklamní kampaň. A ta dobrou knihu nedělá, nicméně prodává. Bohužel žijeme v době, kdy je nejdůležitější obal a nálepka "bestseller".

22.03.2018

Kniha jako celek se mi líbila, ale... Vadilo mi, že nerozumím cizojazyčným větám, zdržoval mě jejich překlad. Ocenila bych připojený rejstřík vč. správné výslovnosti, aby prožitek ze čtení vynikl. Krátké kapitoly super, četlo se svižně, autorův styl se mi líbil, příběh rovněž (až na ten konec, k němu mám jisté výhrady). 3, 5 hvězdy.

21.03.2018

Válečné romány jsem nikdy nevyhledávala, ale tento se mi moc líbí.

16.03.2018

Výborná knížka, je pravda, že jsem si v půlce knihy říkala, proč je to tak zdlouhavé, ale díky tomu jsem si více přiblížila válku a vše kolem. Překvapivý, velmi překvapivý konec.

14.03.2018

Válečné romány mám i nemám ráda. Přijde mi to trochu jako rouhačství oživovat znova ty hrůzy, miliony zničených životů a dávat duši novým fiktivním postavám, které to musí prožívat. Přesto, když se nad to trochu povznesu, jsou to úžasné knihy (což je právě trochu paradox). Jinak tomu není ani u tohoto románu. Je to především precizně napsaný příběh dvou mladých lidí, vedoucí k letmému setkání. Znova musím obdivovat nejen sloh ale i vědomosti sympatického Anthonyho Doerra - i když je zřejmé i zde na tomto románu, že má blíže k povídkové formě. Na tuto knížku jen tak nezapomenu...

14.03.2018

Velmi zajímavý příběh dvou naprosto odlišných osudů, které se v jeden moment střetnou a zase se bohužel rozejdou.

10.03.2018

Jsou světla která nevidíme je příběh dvou mladých lidí, do jejichž dospívání vstoupila válka. Každému z nich jinak, ale oběma brutálně.
Už po pár desítkách stran jsem musel uznat, že tento román dostal Pulitzerovu cenu oprávněně. Knížka se čte velmi lehce, příběh je promyšlený a všechny dějové linky do sebe hezky zapadnou.
Přesto však nedávám absolutní hodnocení. Kniha je totiž určena spíše mladším čtenářům. Nejen věk hlavních hrdinů, ale i celkové vyznění trochu připomíná žánr young adult. Dalším problémem je, že v dnešní době je už strašně těžké napsat něco originálního o Válce. Kdo někdy četl Laskavé bohyně, pro toho to bude jenom čajíček.

10.03.2018

Podle ohlasů jsem čekala velký zážitek ,ale nakonec je vše jinak. Příběh pěkný, zajímavá myšlenka. Více jak polovinu knihy, jsem se do čtení nutila. Za mě docela zklamání a moc mi nesedla.

08.03.2018

Bohatý dojemný příběh. Vybroušený jak onen ukrývaný diamant, vypilovaný jak modely měst, které pro dceru vyráběl Mariin otec. Místy až magický, popisy mě nerušily,naopak plasticky dovozovaly atmosféru. Má obava, že čtení bude náročné (Pulitzerova cena),byla naprosto zbytečná. Kniha se mi četla lehce, ale zároveň mě hluboce dojímala. Vše do sebe zapadalo - tedy až na ten konec,ten mi přišel takový trochu doztracena, ale na kráse knihy neubral. Stále mám v hlavě: "Copak nechcete žít, než umřete?"

Velmi čtivě napsáno, přestože je děj zasazený do 2. světové války a kniha je docela smutná, jednoznačně dle mého, nejlepší kniha autora. Jeho ostatní knihy nedosahují takové výše.

07.03.2018

Autor psal tuto knihu 10 let. Kniha má hodně kapitol, ale jsou krátké, takže se celkem dobře četla. Kniha má 2 dějové linie, které se časem spojí do jedné dějové linie. U některých částí jsem se bohužel musel nutit do čtení. V knize se také dočteme o diamantu, který je nazýván Moře plamenů.

Děj se odehrává během 2. světové války a také v roce 1974 a v roce 2014. Autor přeskakuje z minulosti do přítomnosti.

Myslím si, že kniha za přečtení stojí, jen čtenář musí mít asi s knihou větší trpělivost. Podle mého názoru pokud by kniha byla kratší, jen by to knize prospělo.

06.03.2018

Knihu jsem četla v originále. Anthony Doerr je jedinečný vypravěč. Pro mě zcela výjimečná kniha.

06.03.2018

Hmmm, Pulitzer říkáte, za co že? Linie nevidomého děvčete mě nudila, to junge aus NAPOLA už na tom byl o chlup lépe, ale stejně to drhlo. Vlastně jsem celou dobu čekal na něco, co nepřišlo a když, tak v notně okleštěné podobě. Ale každý ať si udělá názor sám. Za mě průměr.