Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4249
4249
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Tento žánr moc nečtu a patří spíše k mým méně oblíbeným. Kniha mě však od začátku doslova strhla, krátké kapitoly i prolínání příběhů a dějových línií mi nevadilo, ba naopak. Rozhodně se nejedná o akční knihu se strhujícím dějem, musím však říct, že žádná jiná kniha, kde by se toho vlastně tak málo stalo, ve mně nezanechala tak hluboké dojmy. Rozhodně doporučuji, je to smutný a přitom nádherný příběh, který člověka opravdu chytne za srdce tím správným “nelaciným a nepředvídatelným” způsobem :-)
Bohužel patřím taky mezi ty, kteří knihu odložili. Vytrvala jsem přes půlku, občas záblesk, že se konečně děj posune, ale pak bublina zase splaskla. Skončila jsem před stranou 300, stále doufajíc, že to začne mít jiskru. V mém případě bohužel.
Kniha se mi moc líbila. Vyhovuje mi jak střídání časových a dějových rovin, tak krátké kapitoly. Do poloviny se zdá být roztříštěná, ale u tohoto typu děl je více než jasné, že se roviny časem protnou a každá kapitola zapadá naprosto přesně. Lépe se mi četl příběh Marie-Laury, než Wernera. Knihu navíc protínají pasáže románu Julese Verna (které jakoby předjímají linii příběhu opravdových postav) a dálší rovina jsou vidiny či představy. Někdy je to opravdu složitější na orientaci, ale já to mám na knihách ráda. Drží čtenáře v pozornosti.
Ta očekávání, zrádná to věc!
Otevřu knížku, příběh se rozbíhá, tedy měl by. Trvá to však, moc dlouho to trvá, než se přes ten nafouknutý balast, kupu zbytečných slov, ke mně dostane. Marie-Lauro, Wernere, Jutto, škoda vás!
Napsat komentář k této knize je složité. Až téměř do poloviny jsem měla problém se do ní začíst, dokonce jsem zvažovala, jestli její četbu nevzdat. Vadily mi příliš krátké kapitoly a časté střídání různých časových rovin a postav. Jak už padlo v některých předchozích komentářích, možná by knize prospělo, kdyby byla o 100 stran kratší, přišlo mi, jako by děj byl mnohdy zbytečně natahován, zejména v pasážích popisujících osudy Wernera. Zhruba v polovině se však vše změnilo a následně jsem se od knihy vůbec nemohla odtrhnout. Kniha byla moc smutná. Oceňuji však, že autor nesklouzl ke kýčovitému happy endu.
Na knihu jsem se děsně moc těšila a měla jsem od ní velmi vysoká očekávání. Ale asi jsem ji četla v době, kdy jsem na ni nebyla připravená a neměla na ni tu správnou náladu. A nějak mi tehdy neseděl autorův styl psaní. Knihu jsem tedy tehdy odložila nedočtenou (skončila jsem tedy v půlce). Na jedné straně připouštím, že to téma mne zajímalo a osud postav mi nebyl lhostejný. Ale faktem bylo, že jsem měla problém se začíst. A když jsem knihu odložila, dělalo mi problém se zase ke čtení vrátit. Kniha tak bohužel zůstala nedočtená...
Krásná kniha, plná zajímavých myšlenek o možnostech vnímání světla. V knize sledujeme dva příběhy, které spolu na první pohled vůbec nesouvisejí - dívka vyrůstající s otcem v Paříži a malý sirotek žijící v Německu. Postupně se však obě linie začnou velmi zajímavě propojovat. Zaujalo mě, jak autor dokázal oba příběhy vystavět a propojovat.
Další silný příběh z druhé světové. Autor účinně využívá metodu vyprávění příběhů tří válkou poznamenaných postav, nezávisle na sobě prožívajících krutá léta, jejichž cesty se v určitém bodu časoprostoru střetnou a v tom okamžiku nastává rozhodující zlom v jejich osudech. Všechny příběhy se čtou jako detektivka, popisují tvrdou válečnou realitu a i když několik částí působí skoro pohádkově, výsledný dojem je velice působivý, poučný a dojemný.
90 % (zatím 2067 hodnotících je na podobném průměru 88 %).
Kniha byla jedním slovem DOKONALÁ. Příběh mě pohltil na samém začátku a stejně tak obě hlavní postavy mi okamžitě přirostly k srdci. Knihu jsem dlouho odkládala, až se mi v letošním roce v rámci vlastní knižní výzvy dostala do rukou a musím přiznat, že jsem byla opravdu veliký hlupák, když jsem tak dlouho odkládala něco tak jedinečného. Do příběhu jsem se doslova zamilovala a nemám jedinou pochybnost, že si za něj autor obdržel Pulitzerovu cenu zcela zaslouženě. Kniha je plná emocí a odhodlání a vnitřní síly, se kterou se oba protagonisté staví k uskalím, které jim do cesty staví 2. sv. válka. Rozhodně mohu knihu jen doporučit.
Knih o druhé světové válce už byla napsaná spousta. Nikdy mě asi toto téma neomrzí, ale potěší mě, když je tam nějaký prvek, který je pro mě nový, se kterým jsem se u podobných knih ještě nesetkala. U Světel to pro mě byl jednoznačně motiv slepé dívky - její vnímání života pro mě bylo velkým přínosem a posunulo knihu mezi ty nejzajímavější s touto tematikou. Propojení jejího života s Wernerem nebylo kýčovité ani přehnaně optimistické. Konec mě hodně bavil a celkově mi netrvalo dlouho knihu přečíst, ačkoli je poměrně rozsáhlá. Rozhodně mě obohatila a budu doporučovat dál.
Velice čtivá kniha s chytře napsaným příběhem, všechny dílky skládanky do sebe krásně zapadnou. Ve válce to ani nemohlo jinak dopadnout. Všem hrdinům bych však moc přála krásný konec. V životě to ale bohužel chodí jinak. A tak velice oceňuji, jak autor dokázal věrohodně převyprávět např. pohádku, kterou německý národ dětem mohl vtloukal do hlavy báchorky o těch "zkažených" obchodnících... Vlastně si ji ani přesně nevybavuji, ale vím, že mě při čtení této pasáže kniha nejvíce dostala.
Pro mě nejlepší kniha minulého roku. Do stylu psaní tohoto autora jsem se zamilovala, líbí se mi jeho smysl pro detail, který krásně vykreslil v popisech vnímání světa slepé dívky.
Minulý rok jsem rozečetla tuto knihu, přečetla jsem pár stránek, a knihu jsem odložila. Prostě jsem to nezvládla číst dál. Brečela jsem. Odložila jsem jí teda na pár měsíců, s tím, že až se na to budu cítit, dočtu.. ta chvíle přišla minulý týden. Kniha mě chytla a nepustila! Brečela jsem ještě 2x. Ale dočetla. Naprosto silný příběh z 2.SV, o lásce, o ztrátě a o velkých náhodách.., který mě vtáhnul do děje. Strašně nemám ráda "tlustý" knihy, vždy jsem myslela, že je budu číst věčnost. S touhle to ale tak uteklo, že si po dočtení musim odpočinout. Tak moc mě to dostalo..
Moc krásná kniha. Moc nemusím přeskakování z minulosti do budoucnosti, ale tady mě to hnalo neustále dál. Jak se jedna dějová linie, začínající těsně před válkou, postupně přibližovala k druhé, téměř na konci války, bylo naprosto fascinující.. Věděla jsem dopředu, že mě nečeká happyend, ale stejně mě to zasáhlo.. Pět hvězd je naprosto oprávněných a mohu doporučit všem.. Jen občas to chce zásobu papírových kapesníků u sebe :-)
Jedna z najlepších kníh, aké sa ku mne dostali...nie je to práve oddychové čítanie kvôli vojnovej tematike, ide o veľmi smutný príbeh, no zanechal vo mne veľmi silný dojem..vrelo odporúčam :)
Přečetla jsem ji opravdu jedním dechem, nedalo se přestat. Zajímavý a propracovaný příběh.
Krásná a smutná.. Jako bych byla za války v Saint-Malo. Žila jsem ten příběh s nimi.
Jedna z mých nejlepších knih. Trochu náročné je sledování přeskakování mezi přítomností, minulostí a hlubší minulostí, o to je kniha zajímavější. Ale samozřejmě nejen "technicky". Kniha je o zrání, přerodu, přemýšlení o sobě. O hrdosti a síle osobnosti. O síle osudu, lásce a pomoci za cenu vlastního skonu. I o válce, manipulaci a krystalizování charakterů.
Už mám připravenou ke čtení O dívce Grace, doufám, že po tomto skvostu nebude zklamáním.
Tohle byla snad nejdéle čtená knžka v mém životě. Asi 3x sem ji odložila, že to nedám. Ale jelikož nesnáším rozečtené knihy, tak jsem ji přece jen dočetla. A jakmile jsem ji dočetla řekla jsem jen jediné slovo...KONEČNĚ!... Kdyby byla tak o polovinu kratší, tak bych asi řekla, že je to celkem fajn knížka, ale takto určitě nee. Kniha je úplně zbytečně roztažená a polovina věcí tam byla úplně bezpředmětná. Za mě tedy nevím kde přišla k takovým oceněním. Takže můj za mě tedy nikdy víc.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Moc pěkná kniha,určitě stojí za přečtení,velice zajímavý příběh .