Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4249
4249
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem nasla minuly rok pod stromeckem. Tesila jsem se, az si ji prectu, ale porad na ni nejak nebyl cas. Az mi k tomu dopomohla ctenarska vyzva a splneni posledniho zbyvajiciho tematu. A jsem tomu vdecna, nebot i pres velky pocet stranek jsem mela rychle precteno. Ze zacatku mi delalo problem stridani charakteru, mista a deje, ale s rostoucim poctem prectenych stranek jsem se nemohla od pribehu odtrhnout.
Hodně dlouho jsem se na knihu pouze chystala, nebýt čtenářské výzvy tak nevím, nevím, kdy bych se k ní dostala. Děsila mě ta tloušťka. Ale nakonec se kniha ukázala velmi čtivou, dost tomu pomáhalo více pohledů (za mě byly rozhodně nejlepší kapitoly s Wernerem) a to, že byly velmi krátké. Příběh je silný, nezapomenutelný, ale stejně si myslím, že kdyby byla kratší, vůbec by jí to neuškodilo.
Dobře. Chtěla jsem dát původně 3 hvězdy, ale jednu přidávám za ten konec. Opravdu mě dojal a zalily se mi oči. Ale! Na to, že jsem se na knihu chystala dva roky (dva roky jsem jí měla koupenou, ale stále na ní nějak nebyla nálada - moje intuice nezklamala, žádné wau se nekonalo) a byl okolo ní takový humbuk, jsem čekala prostě víc. Kniha mohla mít úplně v klidu o polovinu méně stran. Místy strašně nudné a zdlouhavé. Občas jsem i přeskakovala nudné pasáže o radiovlnách a opravách přijímačů. Děj mi přišel nedotažený a tak nějak tomu všemu něco prostě chybělo. Nejvíce zajímavých, kde děj bavil a tak nějak odcejpal, bylo posledních 100 stran. Rozhodně znám silnější a lepší příběhy. Ale za přečtení zase určitě stojí. To jů :-)
Kniha je to krásná, to jí nelze upřít. Ale nemohu říci, že by pro mě byla nezapomenutelnou a to jsem očekávala, že se nezapomenutelnou stane. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale vracet se k ní asi už nebudu.
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Od první stránky jsem se nedokázala odpoutat.
Kniha je to tlustá a někdy se příběh až příliš vlekl. I tak děj této knihy je úchvatný, ale na druhou stranu mi naskakovaly myšlenky o hrůzách, které se v té době odehrávaly. Přesto je kniha napsána hezkým jazykem bez nějakých velkých popisů hrůzostrašných událostí. Pouze popisu život lidí za války, jejich pocity. Vše je ale popsáno, až s takovou každodenností a lehkostí. Alespoň tedy mně to tak připadalo.
Akorát jsem ubrala jednu hvězdičku za zmatek, který jsem měla při přeskakování z jedné časové linie do druhé.
Opravdu pěkná knížka. Každá z postav vnímala válku po svém, s jinými pocity, a tím to bylo ještě zajímavější. Marii-Lauru jsem si velmi oblíbila a Wernera nakonec také (spoiler! : proto mi bylo celkem líto, že spolu mohli strávit jen jeden den). A nakonec... Musím říct, že konec mi přišel takový neúplný, no, prostě mi nějak nesedl.
Knihy odehrávající se v období války jsem nikdy neměla moc v lásce (za to může jen a jen povinná četba :D), ale najdou se u mě i případy kdy mi to nevadí (například V šedých tónech a teď i Jsou světla, která nevidíme)... Takže mi zbývá už jen říct, že knihu vřele doporučuji :).
Víc jak polovinu knihy jsem se doslova nutila, abych ji nevzdala a četla dál, protože mi ani trochu nesedělo přeskakování kapitol v letech, místech, postavách a ději, který byl jednou tady a podruhé o několik let zpět. Nicméně posledních 200 stran jsem si zvykla a přečetla s velkou chutí, konečných 150 dokonce za jedno odpoledne. Natolik mě děj pohltil, byť mě mrzí, že Marii-Laure a Wernerovi bylo věnováno málo společného času a prostoru.
Dlouhou dobu jsem si představovala ideální konec knihy dle mého scénáře, ale ten nepřišel. Čekala jsem shledání po letech, kdy ji spatří při procházce Paříží a uvidí v ní tu slepou, pihovatou dívku, kterou kdysi dávno zachránil a nikdy na ní nezapomněl. Bohužel.
Moc mě ani nezaujal závěr knihy, přišel mi "prázdný" a nedokončený.
Původně jsem měla v plánu dát knize pouze 3 hvězdy, nicméně svižnější druhá půlka knihy mi nedala a vysloužila si čtvrtou hvězdu. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, ale byla bych raději, kdyby kniha byla napsaná hezky popořadě, byť rozdělena na jednotlivá časová období.
ten chlapcov príbeh začínal trochu ako jak Feinmanov životopis. O tejto vojne boli napísané mraky kníh a stovky hodín dokumentov, ale tejto knihe sa žiaden nepodobá. Určite odporúčam.
Právě jsem dočela a přemýšlím, co o této krásné knize napsat....Ještě jsem plná dojmů, doznívá ve mně tento příběh a ještě tak trochu brouzdám ulicemi Saint Malo spolu s Marií-Loure. Ač knih o válce byla napsána spousta, tato kniha je přesto neotřelá a přináší nové podněty k zamyšlení. Příběh je tak krásně napsaný, a jsou v něm dokonale vykresleny pocity, každého člověka, jak vnímá válku po svém...
Příběh je velice poutavý, má krátké kapitoly, a to vás nutí stále a stále číst. A vy čtete a čtete, až se najednou osudy všech postav protnou, příběh skončí, a ve vás přesto stále doznívá...Jen mi bylo líto, jak dopadl Werner, i to, že se s Marií-Loure setkali pouze na tak krátkou chvíli...
Pribeh pekny, hlavni postavy si oblibite. Cekala jsem nejaky zvrat nebo vic propracovany konec. Celkove 4 hvezdy za krasny pribeh a napeti, jen ten konec nejaky moc rychly a odbity.
Tato kniha určitě stojí za přečtení! Zajímavé je prolínání různých časových i dějových rovin. Je třeba jí číst v krátkém čase, jinak se v ději i v postavách budete ztrácet. Trochu mi trvalo, než mě "chytla", ale pak už jsem četla jako divá.
Velká očekávání plodí velká zklamání. Abych byla fér - kniha se četla dobře, oba hlavní hrdiny bylo velmi snadné si oblíbit a celkový děj se mi líbil. Tajemství, napjetí i mystično - setkání hrdinů, Moře plamenů, papá. Mělo to velký potenciál, bohužel konec byl odbytý a všechny ty věci najednou postrádaly smysl. I tak dávám čtyři hvězdy, protože se mi líbilo jak byla kniha napsaná a určitě doporučuju přečíst a udělat si vlastní názor.
Kolik knížek o Druhé světové člověk přečte? A kolik filmů shlédne? A přesto knížka přináší nové náměty k zamyšlení. Jak válku prožívá slepá holka? A vůbec, jak to udělat, aby se slepé dítě neztratilo ve městě?
Příběh dívky a drahokamu je rádiovými vlnami propojený s příběhem německého sirotka, který směřuje přes elitní nacistickou školu do jednotky likvidující v Rusku partyzánské rádiové stanice. Přes Rakousko pokračuje do Francie, kde tajnou vysílačku udržuje v chodu odbojářská buňka složená z laskavých hospodyněk, slepé dívky a starého pána trpícího strachem z otevřených prostor ...
Příjemně napsáno, se smyslem pro zkratku a současně i pro detail. Přiznávám, že jsem se uprostřed chvíli zasekl, ale druhou půlku knihy jsem slupnul jako malinu a na konci prostě musím dát všech pět.
Skoda..velka skoda..napad se slepou divkou a zazracnym kaminkem, mohla to byt tak zajimava kniha... a takle prd.. knizka je psama v pomalem tempu...coz mi ani nevadilo..tesila jsme se na setkani hlavnich hrdinu..a? To me hodne sklamalo...i ten konec me zklamal... knizka je takova nijaka... bez stavy, bez napjeti, bez dotazenych veci....
Knihu jsem koupila již před nějakou dobou, ke čtení jsem se dostala až teď díky čtenářské výzvě. Ač kniha nepatří k úplně těm nejlepším válečným románům, má originální podtéma, které mě opravdu bavilo. Nicméně například kolem Moře plamenů mi konec přišel odfláknutý, stejně jako jsem nečekala, že Marie-Laure a Werner spolu prožijí tak málo času. Ale válka mnoho času lidem sebrala, takže je to jen můj subjektivní pohled. Kniha celkově se určitě řadí k povedeným a doporučuji ji.
Bohužel, tentokrát půjdu proti davu. Rozumím tomu, za co kniha s největší pravděpodobností dostala Pulitzerovu cenu. Je to ten podmanivý styl psaní, důrazná korektura a pouze pomocí slov se autorovi podařilo čtenářům předat pocity lidí, do kterých se jinak nevcítíte (nevědomost, nevidomost, odcizení, sužování válkou atd.).
Na druhou stranu nerozumím po tak dlouhé práci tak otevřenému konci. Když už na knize pracuji deset let, včetně tak důkladného stylu psaní a korektury, neměl by být nechaný otevřený konec. Nevidím tam po tak dobře provedené práci na tak propracovaném příběhu jednoduše důvod.
Netvrdím, že to není kniha ke čtení. Jen až se vám poskládají puzzle na konci příběhu, které se prolínají několika časovými i dějovými liniemi, můžete být zklamaní.
Co se pak týče tématiky. Musím říct, že i letos jsem na toto téma četl skutečně lepší knihy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Moje poslední a zároveň nejlepší kniha roku2017. Ze začátku mě štvalo to přeskakovaní v čase, ale pak jsem si zvykla. Příběh co Vás chytne za srdce a nepustí. S Marie-Laure jsem prožívala celý příběh, tajila dech a držela palce. Držela jsem palce i Juttě a Wenerovi aby přežili. Na Wernera jsem byla naštvaná když narozdíl od slabého Frediho se nedokázal vzepřít pro něj nesmyslným nařízením a obrečela jsem co se Fredimu potom stalo, protože společnost ho považovala za slabocha. Celou dobu jsem pro Wernera a Marie-Laure doufala ve šťastný konec, ale ty ve válce nebývají,že:( Pro mě krásně napsaný příběh o touze přežít o překonávání sám sebe a víře v lepší zítřky.