Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Nádherný příběh, sice smutný ale přesto nádherný. Kniha byla hodně čtivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout
Je to nejlepší román z druhé světové války, jaký jsem kdy četla? Možná.
Určitě je na vrcholu mého WWII seznamu.
"Zavřít oči znamená poznat slepotu..."
Doerr rozehrává příběhy dvou odrůstajících dětí, nadaného německého sirotka Wernera, kterého vzdělává a pro účely své doktríny zneužívá nacistický režim, a osleplé francouzské holčičky Marie-Laure, kterou válka vyžene i s otcem z jejich domu, aby si zachránili své životy. Válka je dlouhá, každý stojí na opačné straně fronty, a přece se jejich kroky protnou a stírají rozdíly mezi utlačovateli a utlačovanými. Jejich osudy a osudy jejich rodin a známých však předznamenává nejen válka, ale pro své nositele i krásný, kouzelný drahokam Moře plamenů. Střípek magického realismu příjemně zakomponovaný do jinak přespříliš tragických válečných okolností. Nese v sobě zničující kletbu, nebo je nositelem štěstí? Nelze neocenit poutavý jazyk, kterým Doerr popisuje svět, zvuky, vůně, pohyb šneků po kamenech, které Marie-Laure vstřebává ušima, prsty, chodidly, svým tělem, a které ji pomáhají chránit se před nebezpečím vnějšího nepřátelského prostředí. Co bych ale přece jen bývala oželela, je nutkání autora dovyprávět příběh do samotného, nevratného konce.
Dojemný a krásný příběh.
Retrospektivní vyprávění mám ráda, ale čeho je moc toho příliš a bohužel v této knížce bylo přeskakování v čase v dosti krátkých intervalech pro mě hodně rušivé a výrazně mi to pokazilo celkový dojem.
Nádherný, ale smutný příběh z období 2. světové války. Náladou či atmosférou mi často připomínala Zlodějku knih, kterou jsem četla před několika lety, a také se mi moc líbila. Líbilo se mi vyprávění z pohledu několika postav a to, že každý konec kapitoly je napínavý a nutí vás to tak pokračovat dál a dál a nechce se vám knihu odložit. I přes toto kladné hodnocení se mi však zdál konec poměrně rozpačitý. V mých očích vyšuměl tak nějak do ztracena, což mi přijde škoda, protože jinak se jedná o velmi povedenou knihu.
Skákání v dějové lince bylo občas naškodu... Jinak vcelku čtivé a kladně hodnotím, že kniha nedopadne, tak jak by si člověk přál...
Téma druhé světové války je mezi autory velice oblíbené, takže jsem k tomu přistupovala s nadhledem. Musím ale říct, že po Zlodějce knih je tohle druhý nejlepší počin z tohoto odvětví. Hlavní postavy jsou krásně vykreslené, stejně tak i prostředí. Autorův styl psaní je krásný, střídání postav i časových rovin skvěle funguje a jedinou výtku mám pochopitelně ke konci příběhu a délce knihy.
Kniha je to velmi smutná, jako už knihy o válkách bývají. I když jsem ji přečetl rychle, tak mě nějak úplně neposadila na židli, četl jsem lepší na toto téma, ale určitě stojí za přečtení.
(SPOILER)
Jako první mě samozřejmě zaujala obálka a název této knihy. Nevěděla jsem, co od této knihy čekat, ale to, co v ní bylo, mě příjemně překvapilo. Autor nejenže vás hned vtáhne do děje, ale také vám ukáže to, čeho si na první pohled jen tak nevšimnete.
Vyprávění dvou odlišných životů z jiných úhlů pohledu nemohlo být lepší a čtivější než právě tady. Marie-Laura, nevidomá a křehká Pařížanka, která žije každým momentem a na druhé straně žije v německém sirotčinci zvědavý hoch jménem Werner s vášní pro rádia, fyziku ale především se strachem o svou mladší sestřičku Juttu.
Jediné, z čeho jsem malinko zklamaná je to, že se viděli jen jeden den a nestačili se více poznat. Také mě velice zarazil Wernerův konec, ale taková byla krutá realita druhé světové války. Nebudu vám lhát, slzám jsem se opravdu neubránila a v té chvíli jsem velmi nadávala na autora, ať to kouká hned teď přepsat. Postupně jsem však vychladla a postupem času jsem si uvědomila, že takovou originální a poutavou knihu dlouho neseženu....
Tento příběh byl zkrátka jedinečný.
Tak tohle byla top kniha. Pro mě asi jedna z nejlepších, co jsem za poslední dobu četla. Skvěle vystupňované napětí, několik dramatických dějových linek, sympatická hlavní hrdinka a do toho všeho zuří druhá světová válka. Vůbec se mi s Marií -Laure nechtělo loučit , možná i proto mi konec přišel opravdu rychlý. Ale je to kniha , kterou opravdu stojí za to si přečíst.
Originálny príbeh z obdobia 2.svetovej vojny. Životné príbehy Marie-Laure a Wernera a ich rodín boli skvelo a pútavo napísané. Odporúčam. AJ
Ano, toto je přesně román předurčeny získat prestižní knižní cenu. Hluboký příběh, velmi kultivovaně zpracovaný, se záběrem do botaniky, fyziky, geografie a samozřejmě historie. Kulisy války emočně příběh umocňují. Děj je uvěřitelný s mezinárodním přesahem a prostý senzacievokujicich zvratů. Střídání časových rovin zvyšuje čtivost, romantická linka je milá a konec není přeslazený.
Není co vytknout.
Přes to všechno, to není literatura pro mne.
Existuje spousta racionálních důvodů, proč takové příběhy číst. A jeden iracionální. Ten muj. Nevím, proč bych se trápila nad těžkými osudy lidí z minulosti, které nelze změnit. A znovu s nimi trpěla. Zbytečně.
Pro většinu nadšených čtenářů válečné literatury teď působím jako “nelida”. A to jsem napůl Aškenázim Židovka a napůl Němka.
Moc se mi líbilo jméno hlavní hrdinky. Kdybych měla možnost rozhodovat o svém křestním jméně, určitě bych se snažila přesvědčit rodiče na Marie - Laura. Nádherné. A co teprve ve francouzštině.
Krásná knížka. Četla jsem v angličtině. Oba příběhy, jak slepé francouzské dívky Marie-Laure, tak německého chlapce Wernera, nutí k zamyšlení.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Příběh ukazující hrůzy války a také velikou lásku a dobro v lidech.
Dva krásné příběhy z těžké doby, o lásce, talentu, naději a odvaze, hodně zajímavě časově poskládané a postupně do sebe zapadající, stejně dokonale jako hlavolamy otce Marie-Laury. Spolu s ní jsem doufala a cítila vůní a doteky moře v Saint Malo, zatímco spolu s Wernerem jsem se nadchla pro vědu a nesouhlasně přihlížela zbytečným krutostem války.
Krásná knížka. Moc hezky se mně četla. Něžně psaný příběh očima dětí odehrávající se v době druhé světové války s přesahem až do dospělosti hlavních hrdinů.
Zajímavá kniha, dobře se čte, děj do sebe hezky zapadá.. Ze začátku jsem měla občas problém vyznat se v německých jménech, ale to trvalo jen pár kapitol. Trochu mě zklamaly poválečné kapitoly, částečně obsahem a částečně i stylem psaní, který mi nepřišel tak propracovaný jako ve zbytku knihy, proto dávám čtyři hvězdičky a ne pět.
Opravdu krásná kniha. Nejdřív mi vadilo rozdělení děje na mnoho různých úryvků, ale pak jsem ocenil, jak krásně se příběh skládá. Příběh je poutavý a krásně napsaný. Doporučuji.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2015 | Jsou světla, která nevidíme |
2017 | O dívce Grace |
2016 | Zeď vzpomínek |
2016 | Sběratel mušlí |
2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Krásný příběh, poutavý děj. Nemám co vytknout, možná bych i řekla, že je to má nejoblíbenější kniha vůbec. Byla přečtena a jediný zátah :)