Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Něžný a křehký příběh o nevinnosti a vině. Slepá dívka Marie-Laure jako symbol nevinnosti, chytrá, statečná a odvážná. Sirotek Werner jako symbol viny, kterou nelze šmahem odsoudit. Kdo by tak výjimečnému a talentovanému chlapci vyčítal, že se chce uplatnit, že chce uspět a přeci právě tady se začne příběh viny, při prvním odvrácení očí.
Zbývá smutek nad válkou zmařenými životy.
Velmi mě zaujal i příběh Jutty, jsou lidé, kteří mají vnitřní morální kompas, který jim sice ztěžuje život, ale umožňuje jim hledět zpříma. A Jutta k nim patřila.
Co se mi naopak zdálo nadbytečné, byla linka s diamantem, myslím, že bez ní by to fungovalo stejně dobře. Trochu zbytečná manýra pro zatraktivnění.
A ještě k jednomu zamyšlení mě Světla přivedla. K tomu , proč vlastně jednotlivé knihy vznikají, co mají přinést. A přes moje nesporné okouzlení mám pocit, že to je hlavně úhledný příběh o silném tématu bez hlubších ambicí. Což na druhou stranu nemusí vadit, ba právě naopak.
85 %
Nedočteno, v polovině ji odkládám. Kniha mě nebavila, čekala jsem s ohledem na recenze víc.
Příběh mě dostal. Byl velmi emotivní, plný citů i nebezpečí. Moc se mi líbilo zpracování - krátké podkapitoly psané z pohledu Marie-Laury i Wernera či jiných postav. Líbilo se mi i dobové rozvržení - kapitoly na sebe nenavazovaly v čase - střídala se časová rovina a to mě udržovalo v napětí a očekávání.
Příběh mne velmi zaujal a velmi se mi líbil.
Přečtu si i jiné knihy od spisovatele.
Nemám moc dobré zkušenosti s mimoevropskými autory, kteří píší o Evropě a její válečné historii. Přesto se této knížce nedá nic vytknout.
Naposledy mě tímto způsobem dostala Zlodějka knih. Příběh, který ve vás zanechá takový zážitek, emoce, dojem, se vyskytne jednou za dlouho dobu. Podle popisu knihy si řeknete, o čem může psát více než 500 stran. Pak otevřete knížku a příběh Marie-Laure a dalších postav Vás zcela pohltí. Na konci Vás knížka doslova vyplivne ven a vy jen tak sedíte a přemýšlíte nad tím že už je konec? Je to jako by Váš život skončil s knížkou, protože s Marií Laurou dýcháte, jíte, spíte, a cestou do práce počítáte odtokové kanálky. Najednou nejste v Bretani u oceánu, venku je půlka března, svítí sluníčko a začíná klasické české jaro....
NÁDHERA! Krásný zážitek z příběhu, z postav, z psaní, ze všeho! Skoro nemám slov, jak setkání s tímto autorem a touto knihou popsat.
Výborné bylo členění do krátkých kapitol. Střídající se rovina příběhu Marie-Laury a příběhu Wernera vůbec nevadila. Stejně tak střídání děje v čase tam a zpět nijak nenarušilo požitek z četby. Posledních 100 stran jsem plakala... Silné momenty v závěru....
Opravdu úžasné, doporučuji.
Tato kniha mě velmi zaujala svým námětem. Téma druhé světové války se mi celkově líbí, nebo teda spíše, se o něj hodně zajímám. Zajímají mě příběhy lidí, kteří to neměli v té době úplně jednoduché. Ať už jsou to příběhy podle pravdy, nebo smyšlené příběhy. Příběh se mi líbil i z úhlu vyprávění více postav. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, potřebovala jsem vědět, jak to s postavami dopadne. Za mě doporučuji všem lidem, kteří se zajímají o téma druhé světové války. I když vím, že toto téma není zrovna veselé, ale myslím si, že je dobré znát co nejvíce příběhů a nikdy na mě nezapomenout.
Zajímavy příběh,akorát mě mrzí,že se autorka málo věnovala příběhu hocha.Autorka krásně popisuje prostředí ve kterém se postavy pohybují a život za války.Vůbec mi nevadilo přeskakování z jednoho děje do druhého.Knihu doporučuji k přečtení.
Zajímavý příběh, různé úhly pohledu, silné, nepatetické. Nenudila jsem, ale nebyla jsem ani nadšená.
Nad knihou jsem dlouho váhala, přece jen patří k těm objemnějším a téma války taky zrovna moc nevyhledávám, ale hodila by se mi do Čtenářské výzvy. Nakonec rozhodl jeden z níže uvedených komentářů informující o tom, že se velká část děje odehrává v Saint-Malo. Pak už nebylo o čem přemýšlet. Je to sice už spousta let, co jsem se tam byla podívat, ale toto kamenné opevněné město mi učarovalo, a možnost zasadit si děj do reálných kulis mi vždycky při čtení hodně pomáhá. Stejně tomu bylo i s touto knihou a nelituji. Byl to úžasný čtenářský zážitek a nedivím se, že za ni dostal autor tolik ocenění. V duchu jsem se přenesla na francouzské pobřeží, viděla děla na mohutných hradbách, procházela úzkými uličkami mezi vysokými kamennými domy, dnes už nově postavenými. Kromě krásného a silného příběhu jsem poznala i více z historie tohoto zajímavého města a zatoužila se tam vrátit. Po přečtení knihy už bych těmi uličkami procházela s úplně jinými pocity. Kniha je jednou z těch, které z paměti nevymizí ani dlouho po přečtení.
Kniha byla na mě asi až moc dlouhá a děj jsem si občas vůbec neužívala a konec pro mě nebyl ani moc zajímavý. I tak kniha byla skvělá a to hlavně díky tomu, jak autor krásně popisuje prostředí, postavy a ten vlastně život. Krásné poukázání na současný svět, který si neuvědomuje, jak strašné to bylo za války.
Námět pěkny i když podle popisu jsem čekala jiný příběh. Nemůžu se však ubránit pocitu, že autor se svým osobitým psaním by měl psát kratší knížky. Mě nedokázal svým vyprávéním zaujmout na celých 534 stran na 100%. Mám ráda v knihách několik dějových linií najednou, ale přišlo mi, že autor to nedokáže dost dobře uchopit. Kniha pro mě nebyla zklamáním, já jsem hrozná, že vždy něco očekávám dopředu. :D. Příběh byl určitě originální, ale autor podle mě moc nevěděl co si s ním počít, měl hodně nápadů které nedokázal spojit do nenuceného milého celku. Jsem rádá, že jsem jí dočetla, ale myslím, že Anthony Doerr není můj šále čaje :)
Bože, tak dlouho jsem na ni čekala v knihovně a tak rychle byla pryč. Celá knížka se četla prostě skvěle a vůbec mi nevadilo skákání s jednoho děje do druhého. Všechny postavy byly promyšlené a každá do příběhu skvěle zapadala, bylo to jako číst si v geniálním stroji kde i to nejmenší ozubené kolečko, má své místo. Autor má navíc bohatou slovní zásobu a každé slovo, písmeno je jedinečné. Navíc je neuvěřidelné, jak může být příběh z tak temné doby tak plný světla a krásy. opravdu klobouk doků.
Mně vadí přeskakování v ději ve všech knížkách. Je pro mne nepříjemné, když se chci soustředit na pokračování příběhu a on navazuje zas až po několika stránkách a mezi tím začne příběh jiný. Stejně tak míchání minulosti se současností. Na tuto knížku jsem se velmi těšila, ale tímto mě zklamala, chyběla mi pohoda z četby.
Opravdu dlouho jsme nečetl něco takového. Myslím že kniha si zasloužila ocenění, která získala. Kniha mne doslova pohltila a já nemohl jinak, než ji dočíst...
Tato kniha je skutečně mistrovským dílem. Knih o druhé světové válce bylo napsáno mnoho, myslím si ale, že tato je výjimečná. Poznáváme zde dvě hodně odlišné postavy, které mají ale přeci něco společného. Děj se odehrává v různých časových liniích, které směřují k jednomu okamžiku – krátkému a přeci klíčovému setkání těchto postav. Vřele doporučuji toto čtení a nenechte se odradit tloušťkou, kniha se čte velmi dobře a rozhodně stojí za přečtení!
Tato knížka mne pohltila a nepustila. Tím, jak je krásně a čtivě napsaná. Tím, že postupně člověk poznává jednotlivé postavy víc a víc a chápe, že máloco v životě je jen černé nebo bílé. Když jsem byla s Marií-Laurou v podkroví a čekala, než odejde ten kulhající Němec, tak jsem se lekala i zvuků u sebe v bytě. A jsem moc ráda, že autor v této knize nesklouzl v očekávané beletristické konce, které podle níže uvedených komentářů čekali i někteří čtenáři. Jsem ráda, že kniha skončila tak, jak skončila. A poslední kapitola, ve které stará Marie-Laura sedí na lavičce vedle vnuka a rozjímá .... ta byla nádherná. K zamyšlení. Prostě celou tu knihu jsem četla zahalená v takovém zvláštním tajemném závoji ..... a už se moc těším až si najdu některé knihy, které autor zmiňuje v poděkování.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Nádherný skvěle napsaný příběh. Posledních čtvrtinu knihy už jsem se nedokázal odtrhnout a přečetl jsem ji v kuse. Jediné co se mi nelíbilo byl konec. Mám rád happyendy a i když chápu, že v té době jich být moc nemohlo, myslím že jedna z hlavních postav neudělala nic natolik špatného, aby ji Doerr musel nechat zemřít (navíc takovým způsobem).