Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264561/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-IIY-264561.jpg
4
4261
4261
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství? V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání..... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2015
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Knížka s pomalejším rozjezdem, obsahující hodně skákání mezi postavami i dobami, ale rozhodně měla něco do sebe.
Libilo se mi prolinani postav a deju, hezky pribeh, ale na me trochu nemastny neslany, zadne napeti, nic co by me nenechalo spat a nutilo cist dal a dal...
Velice zajímavá kniha. Krátké kapitoly mě bavili. Trošku mi vadilo skákání v časové ose, občas jsem si musela nalistovat zpět, v kterém období jsem. Od půlky jsem se nemohla otrhnout, stále jsem čekala kdy se hlavní hrdinové potkají a dějová linka se protne.
Jedna z knih, kterou jsem si vybrala čistě jen kvůli názvu. "Jsou světla, která nevidíme" zní naprosto fantasticky. Ze samotného obsahu jsem ale už tak nadšená nebyla. Příběh je pěkný a zároveň i originální, ale asi mi úplně nevyhovoval styl superkrátkých kapitolek a tím pádem mi nepřirostla k srdci ani žádná z postav.
Neslané, nemastné. Při čtení této knihy jsem si vzpomněl na střední školu a důvod, proč jsem nikdy nečetl. Pořád nás nutili číst klasická díla, že jsou skvělá. Většinu kluků nic z toho nebavilo. Tady jsem si připadal stejně. Celou knihu se nic neděje, napětí 0. Možná je chyba ve mě. Dámy se mnou asi nebudou souhlasit, ale já knihu nedoporučuju - chlapům. Ve srovnání se Světlem mezi oceány nuda
https://www.databazeknih.cz/knihy/svetlo-mezi-oceany-177545
*****Nádherný příběh. Nechápu, jak mi kniha mohla ležet v knihovně dva dlouhé roky. Nejspíše proto, že mi dělá problém číst tématiku z války, ale těch pár probdělých nocí stálo za to. Velmi poutavý příběh, jímž si mne pan Doerr získal, a ke kterému se jistě ráda vrátím. *****
Měla jsem problém se do knihy začíst, ale nevzdala jsem to a udělala jsem dobře. Jakmile jsem se dostala za polovinu, tak se mi kniha líbila stále víc a ke konci mi i slza ukápla. Po celou dobu jsem byla zvědavá, kdy se protne život Marie Laury a Wernera.
Čtení této bezesporu úžasné knížky mi připomínalo plavbu po velmi klidné, až líně plynoucí řece. Neustále jsem čekala nějakou akci, nějaký bod zlomu .... Až ke konci se nám to trošku rozdivočilo :-) Kniha mi víceméně dala to , co jsem čekala... Akorát jsem si myslela , že hlavní hrdinové spolu stráví víc času, budou víc propojeni. Ale asi to tak má být. I tak jsem poslední stránky probrečela. Doporučuji ...
Úchvatná kniha u které je třeba si zvyknout na rychle se střídající kapitoly z různých pohledů a hlavně z různých časových rovin. (Ve druhé polovině mě to jednou pěkně naštvalo. Bylo to zrovna opravdu napínavé a autor najednou přijde se 40 stranami kapitol z předcházejících let...)
Marie-Laurie si mě získala hned a stejně tak jsem i zamilovala snad všechny její blízké, Wernera ale později taky (a nesmím zapomenout na Fredericka a Juttu).
Bylo to navíc velice čtivé a už naprosto chápu, proč je tato kniha tak oblíbená.
Knihu jsem si půjčila v knihovně, aniž bych se dopředu podívala na zdejší komentáře. Můj názor se po přečtení přiklání k drtivé většině hodnotících. Je to skvěle napsaný příběh několika "obyčejných" lidí, kteří již před válkou řešili dosti složité životní situace (slepota, bída, dětství bez rodičů, ztráta bratra,...). Po vypuknutí války se hrdinové dostávají do takových mezních situací, o kterých se jim do té doby ani v nejhorších snech nezdálo. Prolínání osudů i časových rovin pro mě nebylo rušivé ani zmatečné. Délka, respektive krátkost, kapitol mě nutila číst, číst a číst. Někdo vyčítal rozvláčnost příběhu. Já to naopak beru jako jedno z největších plus, protože popisem každodenního života ve zhoršujících se podmínkách války si teprve člověk uvědomí, jak příšerně ovlivnil válečný konflikt nejen zainteresované, ale úplně všechny. Poslední kapitola z roku 2014 jasně naznačila, jak je pro nás tehdejší realita vzdálená a nepředstavitelná. Kéž by taková zůstala i nadále!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha se mi četla dobře, příběh mě bavil.