Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537524/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-663169e9eec16.jpg
4
4288
4288
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem, který pracuje v Muzeu přírodní historie, šťastné dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tatínek jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti; naučí ji orientaci v cizím prostoru i čtení Braillova písma (a lásce k verneovkám). O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Je ale vůbec možné najít v rozbouřené Evropě bezpečné útočiště? Zvláště když s sebou Mariin otec možná přivezl nebezpečné tajemství? V německé hornické kolonii vyrůstá spolu se sestrou nadaný sirotek Werner, toužící se vymanit z předurčeného osudu v dolech. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, mu zajistí místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je čím dál víc vědom důsledků svých schopností, se při pátrání po nelegálních vysílačích nakonec dostává i do Saint-Malo.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
Interpreti: David Matásek , Tereza Vilišová
více info...
Přidat komentář
Válečné téma viděné očima obyčejných lidí, kteří jsou semleti událostmi, aniž mají možnost cokoli rozhodnout. Krásný příběh, skvěle zpracovaný.
Kniha se mi moc líbila, není to nějak náročné a má to krásně vykreslene postavy. Slepá hlavní hrdinka.. těžko se do ní vcítit, aspoň pro mne. Ale od knihy s Pulitzerem jsem asi čekal víc.. Jiní držitelé (Cesta,Stařec a moře,..) si to zaslouží víc.
Další z rozsáhlých válečných románů. Kniha, která popisuje válku z pohledu obyčejných “malých” lidí, jejichž životy a osudy významně ovlivnila. Nevím, je tu spousta pochvalných komentářů, ale mně tato kniha až tak moc neuchvátila. Občas jsem se ztrácela v dějivých liniích (příběh německého chlapce Wernera a francouzské slepé dívky Marie-Laury). Občas mi přišlo, že některé situace byly popisovány zbytečně složitě. Ale možná jsem tento román vzala do rukou v nápravou chvíli.
Něco bych však ráda zmínila. Osudy obou hlavních postav byly popisovány velmi citlivě. Měla jsem je ráda a držela jim palce. Bohužel válka je krutá a s osudy lidí si někdy velmi nepěkně pohrává. Spousta lidí ztratila ve válce někoho blízkého.
Na knihu jsem se těšil ale nakonec mě mírně zklamala. Moc mi vadilo přeskakování v dějových liniích ,lepší by bylo ,kdyby se příběh posouval pěkně postupně ke konci. Jinak celkem dobré čtení a hodně mě bavil Wernerův příběh.
Kniha, která vám rozbuší srdce, položí spoustu otázek, které vás dřív nenapadly... se kterou budete usínat i vstávat. Kniha, kterou budete rádi doporučovat dál. A na kterou nezapomenete.
Knihu jsem přečetla během tří dní a bavila mě, každopádně jsem od ní čekala mnohem víc. Děj z druhé světové války z pohledu nevidomé Marie-Laure, kterou jsem si okamžitě zamilovala, se mi moc líbil. Každopádně mě rozčilovalo přeskakování z jednoho roku do druhého. Kdyby byla kniha napsaná chronologicky, nejspíše bych si ji oblíbila o hodně víc. Von Rumpla jsem nesnášela od začátku. Wernera jsem měla ráda, líbilo se mi, že na konci zachránil Marie-Laure. Byla jsem ovšem smutná z toho, že jejich společný příběh neskončil šťastně. Možná jsem jenom beznadějný romantik, ale moc jsem si přála, aby zůstali spolu a žili šťastně až do smrti. Konec nebyl vyloženě špatný, ale nadšená jsem z něho nebyla. Popravdě bych příběh klidně zakončila rokem 1945 a dál už osudy hrdinů nerozepisovala, přišlo mi to spíše na škodu. Kniha stojí za přečtení, ovšem k mým nejoblíbenějším nepatří.
tak to byl opravdu silný příběh. Nic není nutné dodávat, vše bylo řečeno v komentech níže. PS: KnihomolkaKatka, Luuca287 i mě ukápla :)
Nádherný příběh :-) jdu se podívat po dalších knihách A. Doerra. Jo a taky plánuji navštívit Saint Malo :-)
Nádherný příběh, který skoro fataskně, ale přesto dojemně, smutně a uvěřitelně (ostatně jako život sám) spojuje tři naprosto odlišné postavy a zároveň vypráví o statečnosti, věrnosti a i hrůzách války. Velmi se mi líbila zejména linka Wernera.
Do první půlky knihy jsem se nemohla vůbec začíst. Špatně se mi orientovalo jak v postavách, tak v časech. Jednotlivé prolínání období mi dělalo problém v celé knize, vždy jsem si to musela zpětně ujasňovat. Naopak kvituji krátké kapitoly, díky nim čtení rychle ubíhá, i když má knížka přes 500 stran :) Od druhé poloviny mě již příběh chytl mnohem víc, stojí za přečtení, ale mezi mé nejdoporučovanější knihy se nezařadí.
Nebýt čtenářské výzvy, nečetla bych ji a přišla tak o moc pěknou knihu. Neměla jsem problém se stylem, jakým je kniha psaná, naopak se mi líbilo střídání příběhů.
Rozhodně doporučuji.
Skvělý válečný příběh s propracovanými liniemi hlavních i vedlejších postav.
Chvíli trvá než si zvyknete na autorovo styl psaní a na to jak je knížka poskládaná, ale ve finále vám z toho vyjde hezký válečný román.
Do knížky jsem se vůbec nemohla začíst. A hrozně mi vadilo, jak byla kniha vystavěná, rozkouskovaná na moc malé díly, trhaná, do toho chronologicky přeházená... ztrácela jsem se. Někomu to může přijít zajímavé a originální, mně to vadilo a nemohla sem se soustředit. Ani ten příběh jako celek mě až tak neoslovil... poslední půlku už jsem jen tak doprolítla, abych věděla, jak to skončí. Ale ani ten konec se mi nelíbil. No... prostě mi to nesedlo :/.
Na to, že měla kniha více než 500 stran jsem ji přečetla rychle. Udivilo mě to, protože mě příliš nezaujala. Nedostavil se ten pocit, že nemůžu jinak než číst dál. Je to případ knihy, na kterou koukám a říkám si : " No nic, musím pokračovat." Raději mám knížky u kterých si říkám "Sakra! Měla bych ji položit a jít něco dělat!"
Příběh byl vystavěn zajímavě, čekala jsem kdy a jak se všechny tři dějové linky protnou. Když se tak stalo, konečně mě to začalo bavit. Přeskakování v ději i mezi jednotlivými aktéry mi nijak nevadilo, pokud jsem se soustředila. Občas to s tím soustředěním moc nevyšlo, tak jsem se musela vrátit na začátek kapitoly a ujasnit si kde jsem. Anthony Doerr se nestane mým oblíbeným spisovatelem.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávěníAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Přečteno jedním dechem.