Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537524/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-663169e9eec16.jpg
4
4299
4299
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem, který pracuje v Muzeu přírodní historie, šťastné dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tatínek jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti; naučí ji orientaci v cizím prostoru i čtení Braillova písma (a lásce k verneovkám). O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Je ale vůbec možné najít v rozbouřené Evropě bezpečné útočiště? Zvláště když s sebou Mariin otec možná přivezl nebezpečné tajemství? V německé hornické kolonii vyrůstá spolu se sestrou nadaný sirotek Werner, toužící se vymanit z předurčeného osudu v dolech. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, mu zajistí místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je čím dál víc vědom důsledků svých schopností, se při pátrání po nelegálních vysílačích nakonec dostává i do Saint-Malo.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
Interpreti: David Matásek , Tereza Vilišová
více info...
Přidat komentář
Jak jsem tak pročítla předchozí komentáře, není co více dodat. Naprosto skvělá knížka!! Neskutečně propracovaný děj, který mě váthl a nepustil až do poslední stránky. Má představivost pracovala na plné obrátky. Knížka si cenu zasloužila, všem vřele doporučuji.
Krásná kniha, prostě krásná, hned jsem si hledala na internetu informace o Saint-Malo. Celou dobu, co jsem knihu četla, jsem si představovala, jak to asi skončí, tajně jsem doufala ve šťastný konec, dopadlo to jinak, zatlačila jsem slzu. Ale to je život a je vidět, že kniha je o skutečném životě za války.
Tato kniha mě dostala od samotného začátku. Nejsem čtenářem válečných románů, ale tato mi vzala dech. Když jsem si knihu objednala těšila jsem na ni jako dítě na Vánoce. Byla jsem nadšená když jsem ji držela poprvé v ruce. Příběh dvou lidí, který osud6 spojil a zase odpojil mě zaujal hlavně kvůli stylu psaní a jak si autor pohrával se slovy. Uznávám, že začátek a průběh knihy byl pro mě osobně více zajímavější než samotný závěr knihy. Kniha zanechává ve mě mnoho otázek, které mi kniha zanechala v hlavě po přečtení. Jediné co mi vadilo na knize je nepřeložené neměcké a francouzké věty, kterým jsem nerozuměla a při překládání nějaké časti mi to zabralo čas až jsem cizí slova vynechávala, ale určitě bych si ji s odstupem času přečetla znova.
Skvostný příběh na pozadí druhé světové války.Kniha se mi velmi líbila - od začátku do konce. Láká k návštěvě Francie a Saint-Malo.
Na knihu jsem se tesila ale prozatim odlozila. Ne ze zklamani, ale myslim, ze na tuto knihu a toto tema musi byt i clovek v urcitem rozpolozeni. Z toho co jsem přečetla je kniha moc pekna a urcite ji nekdy chci docist, ale asi to u me chce svuj cas :)
Nemohla jsem se dočkat až si knížku přečtu a jsem z ní nadšená. Je tak krásně napsaná, moc hezky se čte. Příběh o nevidomé dívce, který je zasazený do kontextu 2. světové války se mi moc líbí. Všechny ty promyšlené detaily, modely domečků... je to něco úžasného. Knížka mě vtáhla nejen do 2. světové války, ale také jsem se při čtení vžila do nevidomé dívky Marie-Laury. Podle mě rozhodně stojí za přečtení.
Krásná kniha. Cituplná. Pro mě byl velmi zajímavý pohled Wernera jako Němce na válku... Mnohokrát jsem byla během knihy dojatá. Velmi čtivě psáno, vyhovovaly mi krátké kapitoly. Za mě plný počet!
Kniha není špatná, jazyk není špatný, pomalu se rozvíjející příběh není špatný, ale...je tam prostě jakési "ale". A ten konec to kazí. Myslím, že dobrá kniha se dá poznat i podle toho, jak začíná a jak končí, podle prvních a posledních stran. Někdy už podle prvního odstavce a věty, jakým způsobem vás chce vtáhnout do příběhu. Tady je začátek nadějný, ale konec je prostě zvláštní, něco mi na něm vadí. A podle komentářů sleduji, že v tom nejsem sama. Každopádně i tak jsem si trochu poplakala. Není to vcelku špatná kniha, ale Pulitzerovu cenu bych tomu nedala. Každopádně já o tom moc nerozhoduji, že? ;-)
Dojem z této knihy mi trochu pokazil konec, asi bych byla ráda, pokud by zůstal otevřenější. Takhle jsem měla dojem jakoby se autor nedokázal s postavami rozloučit a prostě musel vědět (a sdělit to čtenářům) jak to se všemi co přežili bylo dál, a nakonec to bylo takové natahované (a to ta kniha je i tak hodně tlustá).
Bohužel pro mne nevěrohodné. Do četby jsem se musela nutit, pak jsem přešla raději na audioknihu (nedočetla bych), válka je v podání autora popisována na můj vkus místy jako pohádková, ale se značnou dávkou sterility. To je asi nejvýstižnější termín - sterilita je přesně to, co mi na knize maximálně vadí a rušilo mne celou dobu při čtení i poslechu. Řemeslně je text zvládnutý dobře (i když jde spíše o experimentální psaní), ale to je vše. Od dobrých knih ovšem čekám víc, nikoli sterilní dokonalost, kniha musí mít duši, atmosféru. Tato je na můj vkus příliš vykalkulovaná, příliš umělá. Občas je jazyk možná poetický, ale když dva dělají totéž, může být výsledek velmi rozdílný. Katja Kettu volí sice také poetické jazykové prostředky, ale kontrastním způsobem (možná má i lepší překladatele). Snad proto jsem byla schopná jejím příběhům uvěřit. Uvěřila jsem i Kirstin Hannahové Slavíka, ale Doerr se mi zkrátka nelíbí a jeho slovům nevěřím. Je to čistě můj subjektivní dojem, docela i chápu, že právě dnes může být tato strohost a sterilita řadou lidí dokonce preferovaná, ale podle mne utváří zásadní dojem z knihy - pro mne zkrátka nemá "duši", postrádá atmosféru, neběhá vám z ní mráz po zádech (ať už v dobrém nebo špatném smyslu). Nevidím důvod se k ní vracet. O válce jsou tu desítky nesrovnatelně lepších knih, ale chyběla jim reklamní kampaň. A ta dobrou knihu nedělá, nicméně prodává. Bohužel žijeme v době, kdy je nejdůležitější obal a nálepka "bestseller".
Kniha jako celek se mi líbila, ale... Vadilo mi, že nerozumím cizojazyčným větám, zdržoval mě jejich překlad. Ocenila bych připojený rejstřík vč. správné výslovnosti, aby prožitek ze čtení vynikl. Krátké kapitoly super, četlo se svižně, autorův styl se mi líbil, příběh rovněž (až na ten konec, k němu mám jisté výhrady). 3, 5 hvězdy.
Výborná knížka, je pravda, že jsem si v půlce knihy říkala, proč je to tak zdlouhavé, ale díky tomu jsem si více přiblížila válku a vše kolem. Překvapivý, velmi překvapivý konec.
Válečné romány mám i nemám ráda. Přijde mi to trochu jako rouhačství oživovat znova ty hrůzy, miliony zničených životů a dávat duši novým fiktivním postavám, které to musí prožívat. Přesto, když se nad to trochu povznesu, jsou to úžasné knihy (což je právě trochu paradox). Jinak tomu není ani u tohoto románu. Je to především precizně napsaný příběh dvou mladých lidí, vedoucí k letmému setkání. Znova musím obdivovat nejen sloh ale i vědomosti sympatického Anthonyho Doerra - i když je zřejmé i zde na tomto románu, že má blíže k povídkové formě. Na tuto knížku jen tak nezapomenu...
Velmi zajímavý příběh dvou naprosto odlišných osudů, které se v jeden moment střetnou a zase se bohužel rozejdou.
Jsou světla která nevidíme je příběh dvou mladých lidí, do jejichž dospívání vstoupila válka. Každému z nich jinak, ale oběma brutálně.
Už po pár desítkách stran jsem musel uznat, že tento román dostal Pulitzerovu cenu oprávněně. Knížka se čte velmi lehce, příběh je promyšlený a všechny dějové linky do sebe hezky zapadnou.
Přesto však nedávám absolutní hodnocení. Kniha je totiž určena spíše mladším čtenářům. Nejen věk hlavních hrdinů, ale i celkové vyznění trochu připomíná žánr young adult. Dalším problémem je, že v dnešní době je už strašně těžké napsat něco originálního o Válce. Kdo někdy četl Laskavé bohyně, pro toho to bude jenom čajíček.
Podle ohlasů jsem čekala velký zážitek ,ale nakonec je vše jinak. Příběh pěkný, zajímavá myšlenka. Více jak polovinu knihy, jsem se do čtení nutila. Za mě docela zklamání a moc mi nesedla.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávěníAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Velice pěkný válečný román, který stojí za přečtení. Příběh Marie-Laure a sirotka Wernera mě velice zaujal.Moc hezky napsané. ..doporučuji.