Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537524/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-663169e9eec16.jpg
4
4288
4288
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem, který pracuje v Muzeu přírodní historie, šťastné dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tatínek jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti; naučí ji orientaci v cizím prostoru i čtení Braillova písma (a lásce k verneovkám). O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Je ale vůbec možné najít v rozbouřené Evropě bezpečné útočiště? Zvláště když s sebou Mariin otec možná přivezl nebezpečné tajemství? V německé hornické kolonii vyrůstá spolu se sestrou nadaný sirotek Werner, toužící se vymanit z předurčeného osudu v dolech. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, mu zajistí místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je čím dál víc vědom důsledků svých schopností, se při pátrání po nelegálních vysílačích nakonec dostává i do Saint-Malo.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2016
,
OneHotBook
Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
Interpreti: David Matásek , Tereza Vilišová
více info...
Přidat komentář
Příběh o světle ve tmě a o tmě ve světlých dnech. O jiskřičce naděje i v nejtmenějších chvílích. O vzduchu a větru, který se jako tichý svědek vznáší nad dějinami, nad příběhem, který je jen kapkou v moři... protkaný elektromagnetickými vlnami, které mohou měnit životy.
´Jsou světla, která nevidíme´ je krásná kniha, přestože vyobrazuje mnoho hrůz. Poutavá, jednodechová. Odehrávající se v několika světech. Ve válce, v nejistotě, v barvách, zvucích, tónech a tvarech, ve světě bezútěšnosti, zvědavých otázek, vědy, kouzel elektromechaniky, krutosti, zbabělství i obrovské odvahy. A z jednoho světa do druhého přelétáte s nepopsatelnou lehkostí. Nejdříve se vám z jednoho nechce, ale následně vás natolik zaujme ten druhý, že nechcete opustit ani ten.
Nespatřuji až takovou dokonalost v tom, jak do sebe příběh zapadl, jako spíše v tom, jak pestrý a různorodý uměl být ve všech svých okamžicích. Pořád protkaný jakousi něhou, láskou k abstraktnímu, čemusi, co nás přesahuje.
Jsou knihy, které v nás nezanechají nic, člověk je přečte a přejde, a jsou knihy, které v nás zanechají všechno = tohle je jedna z nich! Wau.
Kniha se mi líbila, i když pravda, ze začátku mi trochu vadil řídký text - krátké kapitoly a nevyužité stránky knihy. Kniha je tlustá, nicméně tady naše lesy příliš nešetřili. A když je příběh dobrý, je škoda každé poloprázdné strany - ale chápu, že autor má právo na grafickou úpravu podle svého gusta. Zajímavý námět, oddělené dějové roviny, které se ve finále protnou. A zase si člověk uvědomí, jaké měl štěstí, že do jeho osudu nezasáhla válka.
Budu si od tohoto autora přečíst i něco dalšího. Kniha se mi líbila velice, nevadily mi ani krátké kapitoly, spíše mě nabudily. Vřele doporučuji.
Tato kniha je jednou z nejlepších, které jsem kdy přečetla. Přestože nemám ráda válečnou tématiku, tento příběh byl naprosto fenomenální. Sálají z něj neuvěřitelné emoce, síla, trpělivost a neuvěřitelná chuť do života i přese všechno, co se tenkrát stalo. Je to kniha plná světla, přestože se svět nachází uprostřed temnoty. Styl, kterým je tato kniha napsaná, je jedinečný. Veškerá ocenění, které autor již získal, jsou opravdu zasloužená a věřím, že o této knize ještě uslyšíme.
Úžasná knížka, jedna z nejlepších, co jsem četla.
Procítěný příběh a úplně jsem se do něj vžila. Ani mi nebylo jasné, jak to všechno dopadne. Paráda!
Poslední dobou jsem nějaká náročná a žádná z knih mne nedokáže uspokojit. Tenhle příběh je krásně a lehce napsaný, bezvadně se čte. Dokonce se mi i líbí kratší kapitoly, jen ten konec chtěl něco aby mi spadla brada.
Krásná kniha o smutných osudech lidí, kteří si zasloužili žít v jiném období. Čte se bezvadně, autor má fakt talent. Vše je krásně propojené. Těšila jsem se na konec a je to po dlouhé době, kdy mě autor překvapil.
Na „Světla, která nevidíme“ jsem měl políčeno docela dlouho, kladné ohlasy všude možně nešlo přehlédnout a tak jsem knihu nakonec zakoupil. Horší investici jsem nemohl udělat, z mého pohledu je to jedna z nejvíce přeceňovaných knih, jakou jsem kdy četl. Neskutečně mne rozčilovaly ty krátké kapitoly na dvě až tři stránky, ale občas také jen na jednu. Po těchto krátkých kapitolách se střídají dvě hlavní linie, příběh slepé francouzské dívky Marie-Laure a talentovaného německého mladíka Wernera, a jedna vedlejší linie popisující pátrání německého praporčíka von Rumpela po legendami opředeném drahokamu. K tomu všemu autor skáče v čase, kdy střídá přítomnost, která se odehrává v několika srpnových dnech roku 1944, s událostmi, které těmto dnům předcházely. Výsledkem je naprosto nekonzistentní chaotická mozaika, sotva se člověk začetl do jednoho příběhu, je z něj vytržen a vržen zase do jiného, přičemž někdy kapitoly velmi stručně popisují celé měsíce a jindy jen pár okamžiků. Autor měl navíc zvláštní potřebu každou mikrokapitolu pojmenovat, takže tu máme třeba jednostránkovou kapitolu Ponožky o, ehm, ponožkách. Ty dva příběhy spolu vlastně celou dobu vůbec nesouvisí a tak si autor musel pomoci alespoň bizarní náhodou v podobě francouzského rádiového vysílání, které německý albínek jako dítě poslouchal. Jak dojemné. Tušíme, že příběhy se na konci protnou při obléhání Saint-Malo, ale žádné srdcervoucí finále se nekonalo, kniha vyznívá jaksi do ztracena, jakoby autor nevěděl jak to pořádně zakončit, takže kapesníky jsem si chystal úplně zbytečně. Poválečné kapitoly si autor mohl zcela odpustit. Kniha je kratší, než by se dalo z počtu stránek usuzovat, spousta kapitol končí na začátku stránky a jméno kapitoly také vždy zabere několik řádků, i tak jsem však knihu četl neobvykle dlouho. Popularita této knihy oceněné Pulitzerovou cenou se naprosto vymyká mému chápání, mělké, podbízivé, občas neskutečně naivní, občas neuvěřitlně stručné, vyumělkovaní hlavní hrdinové. Remarqueovi, který tu dobu doopravdy zažil, to nesahá ani po kotníky, jeho knihy působí autenticky a člověka na rozdíl od tohoto kýče skutečně dojmou. Naprostý souhlas s komentářem od tanuki.
Hodně zvláštní knížka která mě okouzlila a vlastně ani nevím čím?? Příběh tak nějak plyne,děj se rychle přesouvá od dívky k chlapci, od chlapce k dívce, a já přitom hltám každé slovo! U pasáže kdy esesák čmuchá v domě mi bušilo srdce jak šílené a byla jsem strachem bez sebe :D Fakt nevím, jak to autor dělá, ale knížka ve mně vzbuzovala silné emoce a cítila jsem na konci smutek z toho, že tahle válka opravdu byla... Od autora se určitě chystám přečíst i další knihy, rozhodně je jeho psaní něčím přitažlivé...
Knihu jsem začínala číst s velkým očekáváním, které se ale s každou další stranou pomalu vytrácelo...stále jsem čekala na bod zlomu, kdy mě kniha chytne a už nepustí - ten ale nenastal...
Tak tohle byla lahůdka po hodně dlouhé době. Nebo jsem dlouho hladověla po něčem podobném, kde kvalita vykoukne hned na první stránce knihy. Dnes je někdy těžké se orientovat pečetí bestselleru, když zároveň je bestsellerem hovadina typu padesát odstínů atd. Prostě tady jsem se nemohla odtrhnou až do úplného přečtení.
Skvěle psaná kniha. Opravdu nádech Zlodějky knih. Jen ten konec byl na můj vkus hodně příkrý a moje romantická stránka si žádala jiný konec :-) Nechci psát víc, abych neprozrazovala podrobnosti a ti, co četli, ví.
Tak už se není čemu divit... Pan Doerr získal Pulitzerovu cenu naprosto oprávněně... Přečetla jsem román, který mě pohltil každou svou stranou, každou větou i slovem... Krátké kapitoly dodají knize na svižnosti a čtenář má větší možnost představivosti... Jedná se o brilantní dílo z pera muže s obrovským potenciálem.... Kniha neobsahuje žádné "sladké klišé", pouze krutou realitu, víru, nástrahy osudu, ztrátu a hrůzy války... Rozhodně neváhejte a začtěte se do tohoto nádherného, ač srdcervoucího příběhu...
P. S. Kdo je fanouškem Zlodějky knih (jako jsem já), nebude litovat určitě!
Kniha je úžasná, psaná velmi krásným jazykem! Prožívala jsem každý moment hlavních hrdinů. Kompozice je také velmi zajímavá a úplně vás v táhne do knížky stejně jako děj samotný!
Doporučuji!
Bohužel se nepřidám k většině nadšených z tohoto díla. Prolínání dějových linií mi obvykle nijak nevadí, ale tady to opravdu nešlo. Kapitoly byly tak krátké, že mě nedokázaly vtáhnout do děje a probudit mé emoce. Bylo to roztrhané na tisíc kousků a podle mě to knížce vůbec neprospělo. Jestli to mělo zvýšit dynamiku, pak se to zcela minulo účinkem. Jako bych jen tak klouzala po povrchu jednu stranu za druhou, ale zůstala jsem nedotčena. Četla jsem to jen abych to dočetla do konce a doufala jsem, že to snad nějak vygraduje a alespoň konec mě chytne za srdce, ale nic nic nic!
Mno, na knížku jsem se docela těšila a děj se mi i líbil, trochu jiné téma, zajímavé. Ale ten závěr, jak už všichni byli staří a setkání třetího druhu, to už mi tam nezapadlo..
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávěníAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Milá kniha s prolínajícími dojemnými, lidskými příběhy - prakticky není co dodat. :)