Jubiabá

30.05.2012

Románová prvotina jednoho z nejznámějších brazilských spisovatelů. A na to, že jde o prvotinu, se tedy Amado rozjel velmi zkušeně a sebevědomě. V knize popisuje život černocha Antonia Balduína, který vyrůstal na pahorku Capa Negro nad Bahií. Posléze se stane vůdcem tlupy žebráků a drobných zlodějíčků, dospívá, stane se boxerem, pracuje na tabákové plantáži, a také chvíli u cirkusu. Nade vše si cení své svobody a nejradši by bojoval proti otročení všech černochů po vzoru Zumbiho Palmara, který se vzbouřil proti pánům, a když byl nakonec poražen, raději zvolil se svými druhy smrt než otroctví. Tak se o něm aspoň vypráví v mnoha lidových příbězích. I Antonio sní o tom, jak se proslaví a bude se o něm vyprávět a zpívat. Antonio je rváč a flamendr, tančí, zpívá vlastní písně, hraje na kytaru, miluje se s mnoha ženami. Nakonec se coby přístavní dělník zúčasní stávky a najednou jakoby procitá. Závěrečná část je hodně sociálně kritická a plná levicových "výkřiků", jen taktak, že se nám tu nevyklube jakási propaganda. Ale Amado dokázal zkrotit své vášně. A oním titulním Jubiabou je černošský stařec, kouzelník, léčitel, světec, který celou knihou prochází jakoby v pozadí, je odsunut do vedlejší role a přeci je tím, kdo ovlivňuje svou moudrostí a přirozenou autoritou všechny lidi v širokém okolí.