Jugoslávie 1918–1992
Jože Pirjevec
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154796/mid_jugoslavie-1918-1992-VJw-154796.jpg
4
5
5
Jože Pirjevec přednáší východoevropské dějiny na univerzitě v Padově. Jeho práci lze charakterizovat jako syntetické zpracování jugoslávských dějin dvacátého století. Původně byla publikovaná italsky, český překlad pochází z přepracovaného a rozšířeného vydání slovinského. Moderní jugoslávské dějiny sleduje v širokých mezinárodních souvislostech. Hlavní důraz klade na postižení politických dějin. Pirjevcovy dějiny jsou moderní historií Srbů, Chorvatů a Slovinců, ale i makedonského a albánského etnika. Předností jeho práce je nestrannost, nepodlehnutí konjunkturálnímu projektování jugoslávské současnosti do její nedávné minulosti. Syntetické zpracování dějin moderní Jugoslávie v českém jazyce doposud vydáno nebylo. Pro většinu čtenářů, kteří si o současném krizovém vývoji v tomto prostředí vytvářejí názory pouze prostřednictvím publicistických textů, představuje tato práce jedinečnou možnost hlubšího pochopení jeho příčin a zároveň i první zevrubné seznámení se s moderními jugoslávskými dějinami vůbec.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2000 , ArgoOriginální název:
Jugoslavija 1918–1992, 1995
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Jugoslávie válka v Jugoslávii (1991-2001)
Jugoslávie 1918–1992
Kniha je v každém případě zajímavá, ale napsaná je jen dobře, nikoli skvěle. Prvním nedostatkem je příliš úzké zaměření na čistě politický a ekonomický vývoj, s téměř nulovým zájmem o kulturu, ale i náboženství a další aspekty života. Je to velmi podrobný, ale většinou jen jaksi povrchně technicistní popis řady politických událostí, bez zdůraznění nějakého hlubšího smyslu. Je to čistě politická historie, neskládá se mi z toho komplexní obrázek života jugoslávské společnosti. Zejména od 50. do 80. let je to dost nezáživné a úmorné čtení: nekonečná série sjezdů a jednání na všech úrovních a nekonečná řada naprosto marných pokusů o řešení etnicko-politických a zejména ekonomických problémů Jugoslávie. Každý pokus nejenže selhal, ale ještě situaci zhoršil. Ve zpětném pohledu je jasně vidět, že Jugoslávie jako stát nemohla fungovat, protože dezintegrační tendence a rozdíly kulturní a ekonomické úrovně jednotlivých oblastí byly příliš velké. Neustále se snažili opravit systém, který byl od základu vadný. Překvapilo mě, že to bylo tak moc špatné. Nebýt vydatných finančních injekcí od USA a MMF, Jugoslávie by se dávno zhroutila. Druhým nedostatkem knihy je značná nevyváženost. V centru je konflikt srbsko-chorvatský, podrobněji se pojednává též o problému Kosova a hodně prostoru je věnováno Slovinsku, což je asi dáno národností autora. Velmi málo se pojednává o Bosně a Hercegovině, Bosňáci (3. nejpočetnější etnikum) skoro jako by ani neexistovali, a o Černé Hoře a Makedonii najdeme na 500 stran v podstatě pár zmínek. Je to historie politiky, která se dělala v Bělehradě, Záhřebu a Lublani. Sarajevo a Skopje jako by se politického života země neúčastnily, nemluvě o venkově. Dalo by se to zpracovat o hodně líp.