Populární knihy
Nové komentáře u knih Jože Pirjevec
Jugoslávie 1918–1992
„Kniha je v každém případě zajímavá, ale napsaná je jen dobře, nikoli skvěle. Prvním nedostatkem je příliš úzké zaměření na čistě politický a ekonomický vývoj, s téměř nulovým zájmem o kulturu, ale i náboženství a další aspekty života. Je to velmi podrobný, ale většinou jen jaksi povrchně technicistní popis řady politických událostí, bez zdůraznění nějakého hlubšího smyslu. Je to čistě politická historie, neskládá se mi z toho komplexní obrázek života jugoslávské společnosti. Zejména od 50. do 80. let je to dost nezáživné a úmorné čtení: nekonečná série sjezdů a jednání na všech úrovních a nekonečná řada naprosto marných pokusů o řešení etnicko-politických a zejména ekonomických problémů Jugoslávie. Každý pokus nejenže selhal, ale ještě situaci zhoršil. Ve zpětném pohledu je jasně vidět, že Jugoslávie jako stát nemohla fungovat, protože dezintegrační tendence a rozdíly kulturní a ekonomické úrovně jednotlivých oblastí byly příliš velké. Neustále se snažili opravit systém, který byl od základu vadný. Překvapilo mě, že to bylo tak moc špatné. Nebýt vydatných finančních injekcí od USA a MMF, Jugoslávie by se dávno zhroutila. Druhým nedostatkem knihy je značná nevyváženost. V centru je konflikt srbsko-chorvatský, podrobněji se pojednává též o problému Kosova a hodně prostoru je věnováno Slovinsku, což je asi dáno národností autora. Velmi málo se pojednává o Bosně a Hercegovině, Bosňáci (3. nejpočetnější etnikum) skoro jako by ani neexistovali, a o Černé Hoře a Makedonii najdeme na 500 stran v podstatě pár zmínek. Je to historie politiky, která se dělala v Bělehradě, Záhřebu a Lublani. Sarajevo a Skopje jako by se politického života země neúčastnily, nemluvě o venkově. Dalo by se to zpracovat o hodně líp.“... celý text
— jozik_v_tumane
Tito a jeho soudruzi
„Parádní bichle napěchovaná všemi možnáými daty a texty o Titotvi. Ten byl pro Jugoslávce velkým pojmem a byl jsem překvapený jak moc se dokázal prosadit i ve světě. Pokud se někdo o Jugoslávii zajímá, tak toto je poviná četba.“... celý text
— Denny456
Tito a jeho soudruzi
„Ufff, hutná četba. Autor si dal skutečně záležet. Číst velké množství vyjádření jugoslávských komunistů byl opravdu zážitek, neustálé omílání reakce, revoluce, imperialismu, dekadence, atetismu, národněosvobozeneckého boje bylo dost unavující. Bez tohoto všeho byl text vcelku čtivý. Velmi mnoho zajímavých a pro mne nových věcí a faktů. Tito byl obrovská osobnost, hegemon celé Jugoslávie a velký státník. Ovšem jako klasický komunista se nevyhnul čistkám a destrukcím životů svých spolustraníků. Neustále lavírování mezi východem a západem, přičemž z každé strany šlo něco vytřískat. Velké ekonomické problémy a s tím spjaté třenice ve všech republikách tohoto státního útvaru bylo důkazem, že Jugoslávie tu nebude na věčné časy. Zatímco Polsko, Československo a NDR byly naprostými vazaly SSSR, Jugoši si uměli vybrat svou naprosto odlišnou cestu. Tito odsoudil rok 1956 v Maďarsku, nevycházel s Hodžou ani čínskými komunisty, v průběhu okupace Československa v roce 1968 proběhla v Jugoslávii částečná mobilizace a desítky tisíc lidí demonstrovalo proti politice Sovětského Svazu. I díky němu se poté celá Jugoslávie rozpadla, protože Tito alias Walter byl Jugoslávií!“... celý text
— Jochen77
Tito a jeho soudruzi
„Potvrzuji hodnocení předkomentátora. Zajímavé informace o vnitřní i vnější politice Tita, jeho životě před II. světovou válkou v Moskvě i poté. Nevyhýbá se ani popisu jeho soukromí a vztahu k ženám, především k poslední manželce, o níž byly veškeré informace pro mě nové, včetně jejích značných ambicí politického rázu a snahy ovlivnit vnitřní politiku a zajistit si významnou pozici během života Tita i pro dobu po jeho předpokládané smrti. Nelze pominout ani výborně podané balancování mezi Východem a Západem a střídavé přiklánění se tam či onam podle potřeby zajistit sobě i Jugoslávii nezávislé, samostatné a významné postavení, včetně založení Hnutí nezúčastněných zemí. Ve vztahu k vnitřní politice lze vypíchnout snahu vyvažovat moc jednotlivých frakcí v republikách za účelem zajištění relativní jednoty státu a výlučné moci strany a především svojí, jakkoli jeho snaha již tehdy naznačovala, čehož si byl dle knihy vědom, že především v otázce jednoty státu nebude úspěšný. Rovněž zaujme popis jednání s Chruščovem a Brežněvem, především z nich plynoucí sebevědomí Tita.“... celý text
— ondra2
Tito a jeho soudruzi
„Monumentální, čtivý a svým způsobem ohromující příběh Jugoslávie v onom krátkém 20. století. Země jejíž jméno bude navždy spojeno s jedním mužem, jehož konec byl i koncem oné krásné a přitom tolik trpící země u Jadranského pobřeží.“... celý text
— Thrawn89
Jože Pirjevec knihy
| 2022 |
 Tito a jeho soudruzi |
| 2000 | Jugoslávie 1918–1992 |
Pirjevec je 1x v oblíbených.