Denny456 komentáře u knih
Nevím jestli to tak mají všichni, ale mě to přišlo celkem vtipný. Děj to v podstatě nemá a pokud tak jen jako doplňovačku k tomu, aby Hex mohl vyvraždit co to jde. Kresba je lehký nadprůměr a hlášky jedou skvěle. Půjdu určitě i do dalších dílů, protože tohle se dají přečíst dva sešity za den. :)
Nevím jestli to tak mají všichni, ale mě to přišlo celkem vtipný. Děj to v podstatě nemá a pokud tak jen jako doplňovačku k tomu, aby Hex mohl vyvraždit co to jde. Kresba je lehký nadprůměr a hlášky jedou skvěle. Půjdu určitě i do dalších dílů, protože tohle se dají přečíst dva sešity za den. :)
Taková lehce vychloubací kniha o jedné stavbě v pražském Karlínu. Kniha vyšla těsně po dostavění a je krásné po dvaceti letech srovnávat nadšené vize z knihy se skutečností. Nic moc nevyšlo, ale stavba je to pěkná a kniha má krásné fotky a pár zajímavých textů.
Bichle co se špatně čte - myšleno je hrozně těžká a neforemná. Jinak je to pěkný kousek, který je nabitý dějem a příběhy na zemi i ve vesmíru jedou jak namydlenej blesk. Kresba je takovej klasickej americkej průměr. Nic moc extra a žádný velký propadák. Scénář je fajn, byť si myslím, že kdyby se ubralo 200 - 250 stran tak by se vůbec nic nestalo s pochopitelností, ale výrazně by to přidalo na atraktivnosti četby.
Kupodivu celkem povedené dílko, byť je samozřejmě již staršího data a cesty za výlety je potřeba dopředu trochu ověřit. Ne vše vypadá stále stejně jako v době vydání. Každopádně DOpravní podnik podnikl celkem dobrou práci. Výlety po Praze ale i mimo Prahu se začátkem a koncem na MHD.
Zdá se to neuvěřitelné, ale ono to pořád funguje. Často píšu, že i červená knihovna, když je dobře napsaná může být vlastně dobrá. Stejně tak i dobrodružný román může být excelentně napsaný. A pak i prominete to, že máte černobílé postavy a těžko uvěřitelný děj. Ono to totiž je tak dobře napsaný, že to prostě přehlížíte a ztotožníte se na chvíli s tím duchem knížky.
Zdá se to neuvěřitelné, ale ono to pořád funguje. Často píšu, že i červená knihovna, když je dobře napsaná může být vlastně dobrá. Stejně tak i dobrodružný román může být excelentně napsaný. A pak i prominete to, že máte černobílé postavy a těžko uvěřitelný děj. Ono to totiž je tak dobře napsaný, že to prostě přehlížíte a ztotožníte se na chvíli s tím duchem knížky.
Takže poučen z prvního dílu jsem přistupoval k tomu, že tohle je jinak psaný text (tedy především jazykově-graficky). Zatímco první díl na mě působil, že autorka nás provádí sem tam jak se jí zachce a v podstatě nebyl děj nějak zásadně určen, tak tady je to bohužel zásadněji zjednodušené. Příběh byl tentokrát prostinký a jen se nabalil styl a zvláštní styl vyprávění. Asi je to problém prostředních dílů, ale tento splňuje přesně to co se říká. Bylo to hodně o ničem.
Bohužel tato série se nějak nedaří. Je to dost chotické, trochu podprůměrná kresba a šílený scénář. Bez wikipedie bych o bitvě nevěděl vůbec nic.
Na rozdíl od ostatních Hartlových knížek mi tenhle přišel více holčičí. A to nejen díky ženským postavám. Spíše kompletním vyzněním. A ne nemyslím to nijak zle. Prostě si chtěl zkusit napsat holčičí příběh. Proč ne. Na Erotikon to nemá :)
Je to dost jiný King? Jak je níže psáno, bez enormního literárního balastu funguje prostě jinak? Za mě to tak není. V podstatě je to ten samý King z ostatních knih, bez balastu.
Tyhle dvě knihy (hodnotím dva díly) se těžko hodnotí. Scénář dle excelentní knihy je velmi dobrý a v podstatě se i kombinuje dobře s novými filmovými díly. Problém je v kresbě. Mě prostě nesedí a přijde mě velmi obyčejná. Zkrátka mě to nijak zásadně nenadchlo.
Tyhle dvě knihy (hodnotím dva díly) se těžko hodnotí. Scénář dle excelentní knihy je velmi dobrý a v podstatě se i kombinuje dobře s novými filmovými díly. Problém je v kresbě. Mě prostě nesedí a přijde mě velmi obyčejná. Zkrátka mě to nijak zásadně nenadchlo.
Tak dlouho jsem nečetl takto šílený příběh, jestli kdy vůbec. Připravte se na v podstatě surrealistický příbeh, kde neplatí pravidla ani děj. Kde se postavy mění a vyvýjejí nejrůznějšímy způsoby aniž byste věděly proč a jak. Přesto to není úplně marný a pokud se na to nastavíte, tak vás zavalí bezbřehá fantazie autora a umlátí vás k smrti.
No čekal jsem něco jiného. Příběh je strašně zmatený. Kdo o bitvě nic neví, tak se určitě ani nic nedozví, protože scénář je vystavěn velice zmateně. Navíc kresba je lehce podprůměrná a některé postavy si byly velmi podobné, což zmatek jen zvyšuje. Tohle je slabé dílko.
Trocha nostalgie a vzpomínka na Komety. Trochu ročarování, že příběhy nejsou dokončené. Styl kresby mě bavil. Scénáře jsou slabší a určené spíše pro menší děti. Celkově hezky udělaná knížka s výborným doslovem.
Kresba Michala Kociána se mě prostě dlouhodobě líbí. Je krásně složitá ve své jednoduchosti. Zde měl před sebou udělat oslavný komiks o Sokolu. Scénář je hodně oslavný a někdy až trochu příliš vyzdvihuje vložení sokolů do dějiných událostí, kde to tak úplně nebylo a někde je to poměrně rychle odvyprávěno. Velmi mě mrzí třeba hodně zkrácené povídání o odboji za 2. světové války. Kniha je tak textově velmi nevyrovnaná a trochu to dopadá na celkové vyznění.
Škoda, že takovýto druh knihy nenapsala nějaká sevřenější skupina autorů. Takto je rozdíl mezi jednotlivými částmi velmi křiklavý. Bohužel. Některé části jsou psány velmi odborně jiné jsou evidentně vymyšlené bez nějaké velké vazby na pravděpodobnost. Mě se líbil i obrázkový doprovod, který je umístěn v knize, aniž by navazoval na text a je vlastní jednotkou v knize. Často jsem se dost pobavil.
Velmi povedené pokračování absolutní legendy.Je pozitivní, že autor nenavazoval přímo, ale posunul se v čase a obstaral si nové hrdiny a dokonce i převážně nové prostředí. Bylo to jistě ku prospěchu. Také vyústění knihy je zajímavé. Tak třeba se do tohoto světa zkusí pustit někdo další, což kniha naznačuje. :)
Jak hodnotit knihu, která má sice název Nohavica, ale o zpěvákovi se tam v podstatě vůbec nic nového nedozvíte? Najdete zde hodně informací o životu v socialistické společnosti sedmdesátých a osmdesátých let. A najdete zde spoustu informací o autorovi plus spusty výňatků z jeho čtenářského deníku. (v řadě případů buď nesouvisející s ostatním textem, nebo s tak obrovským oslím můstkem, že se bavíte). Jediný úsek, který by se směle mohl nazývat o Nohavicovi je jedna kapitola týkající se jeho deníku a vývoje písňových textů. Vzhledem k tomu, že autor dostal všechny Nohavicovy deníky, ta je to opravdu žalostně málo. Ach jo.