Julianus
Gore Vidal
Historický román za 4. století z Římského prostředí. Román o nastupujícím křesťanství jako státní ideologie i o odporu proti němu, který je reprezontován hlavním hrdinou Julianem, posledním císařem, který se pokusil obrátit Řím k jeho starému panteonu. Čtvrté století představuje v dějinách římského impéria dobu pozvolného politického úpadku. Na trůnu se střídají duševně omezení krutovládci, zemí se šíří nové náboženství, křesťanství, které nemilosrdně potírá starou helénistickou víru, společnost je morálně i materiálně zkorumpovaná. A potom se dostane k moci poslední potomek flaviovské dynastie Julianus a pokusí se zvrátit chod dějin. Během své krátké vlády začne obnovovat tradiční kulty a staré chrámy, avšak jeho úsilí je marné. Když se dvacet let po jeho smrti pokouší řecký filozof Libanios podle císařových pamětí a deníkových zápisků rekonstruovat jeho život, je Julianus stále ještě považován za nepřítele říše a naděje na publikování Libaniova životopisu je pramalá. Vidalův román Julianus je skvělým obrazem politické moci, síly, která se stává zhoubou v rukou tyranů, ale jejíž degenerující vliv se nevyhýbá ani vládcům osvíceným, pokud je absolutní. Portrét Julianovy doby nese obecné rysy, z nichž mnohé nacházejí svůj odraz ještě v dnešním světě.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1992 , SvobodaOriginální název:
Julian, 1964
více info...
Přidat komentář
Zpočátku mě kniha tolik nebavila, ale později (od chvíle, kdy se Julianus stal caesarem), mě příběh docela chytnul a dočetl jsem ho rychleji. Román se mi líbil více, než v minulosti přečtený příběh o císaři Juliánovi od Leo Metsara.
Julianus je výjimečná postava římských dějin. Měl vladařské a především vojevůdcovské schopnosti a mohl dokázat pozdržet rozpad římského impéria (podobně, jako to o osmdesát let dříve dokázal císař Dioklecianus). Jeho snaha navrátit lesk starým bohům a kultům a zarazit rozmach křesťanské víry je velmi zajímavá - ten náboženský střet se odehrával už více než dvěstě let a křesťané pomalu, ale jistě vítězili. Pokud by se Julianus udržel na trůně déle, byl by ten boj mezi křesťanstvím a starými náboženstvími dozajista protahován a možná dokonce i zvrácen - pokud by se Julianovi podařilo najít adekvátní alternativu proti lépe organizované a řízené křesťanské církvi. Julianus však měl vyměřen jen krátký čas pro svou vládu - i přesto dokázal provést řadu reforem a především vojensky zabezpečit severní hranici impéria (uštědřil několik porážek pronikajícím germánským kmenům). Jeho perské tažení mohlo být také úspěšné - nebýt vrtkavého osudu, který překazil všechny smělé plány mladého císaře.
Vidal napsal moc pěknou knihu o této historii pozdní římské říše. Forma deníku a doprovodných dopisů mi překvapivě také nevadila - bylo tím dosaženo různých úhlů pohledu na probíhající události, což přispělo ke kvalitě popisované historie. Ač jsem se zpočátku nemohl do knihy začíst, dočítal jsem ji nakonec s chutí. Moc knih na toto období není - i z toho důvodu hodnotím román o něco lépe - 75%.
Skvělé, jeden z mých nejoblíbenějších historických románů. Čtivé, zábavné, poučné, historicky věrné, hlavní postava psychologicky uvěřitelná. Jednoznačně za pět.
Musím podotknout, že nedočteno, takže nebudu hodnotit, jinak bych musela sáhnout do odpadu, jelikož mě to nebavilo. Jakákoli alegorie americké společnosti byť v atraktivním prostředí umírajícího starého Říma není nic pro mě.
Výborný román, ve kterém se autor důsledně drží historických faktů. Fiktivní paměti císaře Juliána komentované jeho dvěma přáteli historiky. Vojevůdce - filosof, který zvítězil ve všech bitvách. Výchovou křesťan, který před nebeským královstvím jednoho boha dal přednost tradiční helénské kultuře a svobodě myšlení. Humanista na trůně, který raději diskutoval než popravoval. Státník, který bral prebendy biskupům a snižoval poddaným daně - co vy na to naši politici? Podle mě jedna z nejpozoruhodnějších postav lidských dějin.
Vynikající román na pomezí literatury faktu a fikce. V románu se prolíná, jak vrstva ryze dokumentární, která se projevuje především ve vynikajících popisech tehdější kultury a nejrůznějších pohanských rituálů, tak vrstva příběhu Julianova krátkého života. Na knize mě především zaujal pohled na ranné křesťanství a znovu se prosazující pohanské kulty a rituály. Zajímavé je, jak razantně se křesťanství prosazovalo na úkor ostatních náboženství. Císař Julianus je zde mluvčím upadajícího světa Římské říše a snaží se jako "Odpadlík" na úkor křesťanství (oficiálního státního náboženství) prosazovat původní, pohanské nazíraní světa a obnovu některých kultických praktik. Zajímavé by bylo též srovnání Juliana s románem Quo Vadis od Henryka Sienkiewicze. V Quo Vadis jsou popsány obtížné začátky prvních křesťanů v Julianovi jsou to zase obtížné začátky "posledních" pohanů - a řekl bych, že donucovací praktiky v prosazování jedné ideologie na úkor druhé se bohužel příliš nelišily...
Štítky knihy
americká literatura panovníci císařové pohané, pohanství starověký Řím rané křesťanství 4. století historické rományAutorovy další knížky
| 1992 |  Julianus |
| 1990 | Skandální život Aarona Burra |
| 1995 |  Přímý přenos z Golgoty |
| 1993 | Amerika! (Duluth) |
| 2014 |  Nezopakovateľné rozhovory |
Excelentni roman vypraveny castecne formou dopisu mezi dvema ucenci, pamatujimi vzestup a neslavny konec jednoho z poslednich pravych rimskych augustu. Vetsina deje je doplnena fiktivni Julianovou autobiografii ve velmi podobnem stylu jako Ja, Claudius.
Prave zbyvajici dva hlasy nabizeji kriticky pohled a dalsi perspektivu pro hlubsi objektivitu posouzeni spravnosti nebo pripadne zaslepenosti konani hlavni postavy.
Julianus byl velky snilek, bohuzel vsak prisel prilis pozde na to, aby byl schopen zvratit chod dejin. Doba uz neprala navratu k tradicnimu pantheonu.