Julie & Julia
Julie Powell
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28360/julie-julia-28360.jpg
3
103
103
Uvězněná v nudné práci a žijící v malém apartmánu v New Yorku, Julie Powellová zjistila, že skoro vždy brečí na cestě z práce domů. Pak jednoho večera, skrz svou rozmazanou řasenku uviděla, že nakoupila v korejském obchodě přesně ty ingredience, které potřebuje k výrobě Potage Parmentier, jak to Julie Childová popsala ve své kuchařce Jak zvládnout umění francouzské kuchyně. Julie začala vařit – každý z 524 receptů v knize během jednoho roku. Toto je Juliin příběh o tom, jak přes oeufs en cocotte až k bifstek beurre, přes „Podělanou Rýži“ až po přípravu živých humrů, zjistí, že tenhle Projekt začíná měnit její život. Výrazná chuť všech těch tisíce různých druhů omáček, které poslušně připraví, se začíná stávat součástí jejího každodenního života a ona v něm začíná nacházet joie de vivre, kterou celá ta dlouhá léta postrádala.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Columbus (CZ)Originální název:
Julie & Julia: 365 Days, 524 Recipes, 1 Tiny Apartment Kitchen, 2007
více info...
Přidat komentář
Škoda, jsem fakt zklamaná. :( Na knihu jsem se roky chystala a těšila, protože nejdříve jsem viděla film. Asi mi vadil i styl, jakým je kniha napsaná. A více než o jídle mi přišlo, že je o nějaké sexuální frustraci. Jsem zklamaná. :(
Nelze, než souhlasit s většinou čtenářů - v tomto případě vítězí na celé čáře filmové zpracování. Dovedu si představit, že by to opravdu fungovalo jako blog s každodenními zápisky o novém receptu, ale jako ucelený příběh to bylo nemastné neslané, málo kořeněné, občas trochu nedopečené :-)
Je právě 4.30 ráno a já tu knihu dočetla. Včera, kolem 19.hodiny na mě čekalo 90 stran, a já si říkala, že to dočtu až "zítra", a tak se stalo, jen o několik hodin dřív. Nakonec jsem si totiž knihu vzala s sebou do práce (a dobře jsem udělala, protože nebylo moc co dělat) a je KONEC.
Vlastně jsem si od začátku říkala, že mi kniha něco připomíná.. po pár stránkách jsem to odhalila. Bridget Jonesová. Přesně její deník mi to připomínalo. :) a to není na škodu, protože Bridget miluju. Takže ke knize. :)
Četla jsem názory, že film je lepší. Já ho neviděla. (Další bodík pro knihu a pro můj zážitek) Ale rozhodně si ho pustím.
Část knihy jsem si říkala, že to asi vzdám a je to o ničem, nicméně asi od poloviny knihy mě to začlo bavit a názor beru zpátky. Nachytala jsem se totiž u několika situací, jak se culim. Bylo to prostě hezké čtení. Příjemné. Odvážné. Já bych na to neměla a skončila hned na začátku. :D dělat humry, vnitřnosti a tak, to mě úplně odpuzuje, a to jsem vyučená kuchařka.. :D
Nakonec to ale všechno mělo nějakej smysl, a mě to zaujalo. Julie mě bavila. Fandila jsem jí v každé situaci, a měla jsem radost s ní, z nějakého úspěchu. :)
Po shlédnutí filmu jsem si chtěla knihu přečíst. Dalo se to, ale občas dost nuda.
Jsem trochu zklamaná na to kolik dalo práce knihu sehnat. Jsem od ní čekala mnohem více
Je to výjimka potvrzující pravidlo - film je lepší než kniha. Ten kdo rozpoznal, že to má potenciál na film je génius. Já měla problém knihu dočíst a občas jsem si uvědomila, že už to chci mít za sebou, tak jsem sem tam přeskočila odstavec nebo stránku. Hlavní hrdinka mi lezla na nervy, víc negativního a sobeckého člověka jsem snad nikdy nepoznala. Furt psala já, já... zůstanu u filmu
Zoufale nudná knížka. Jak se mi film líbil, tak prokousat se tímhle děsem bylo utrpení. Ten, kdo přišel na to, že tahle knížka má potenciál na zfilmování, musel být jasnozřivý génius. Já s tím několikrát praštila, než jsem se dopotácela do konce.
Abych neodbíhala z kuchařského prostředí, ve kterém se děj téměř celé knihy odehrává, okomentuji svůj čtenářský zážitek takto: "Nemastné, neslané, zkrátka bez chuti, z čehož plyne, že se sice najíte, ale pokud vás hlad z nedostatku nedonutí, tak si repeté prostě nedáte."
Kniha byla taková nudná, rozhodně neměla takový spád jako film. Až mi někdy mladá verze Julie lezla krkem.
Tak me to tak strasne nezaujalo a nebavilo... mnohem vic me bavil naznaceny pribeh childove... za me bida
Bohužel v tomto případě je film lepší než samotná její předloha. Ale je to možná tím, že autor scénáře psal texty nejenom podle této knihy, ale i také něco přidal z knihy Julie Childové.
No každopádně kniha je takový průměr.
Viděla jsem prvně film, které se mi líbil, takže na knihu jsem se těšila. Splnila mé očekávání, jako kniha o food blogu prostě obsahovala recepty a osobní příběh navrch. Občas vtipná, občas dramatická, , mně byla hrdinka sympatická, i když někdy popisovala své pocity nebo zkušenosti dosti syrově. Někdy prostě není vše dokonalé... (a přinutilo mě to poprat se znovu s některými svými kuchařskými neúspěchy ) Je to dobrá ukázka francouzské kuchyně, kde se používají často netradiční, ale vždy jen kvalitní suroviny
Nad Juliinými kuchařskými pokusy jsem se docela pobavila, zejména humři mi utkvěli v hlavě. Ale jinak to není kniha, ke které bych se vracela.
Kniha mne moc nezaujala, převážná část se věnovala receptů, což z ní udělalo nezáživne počtení. Já jsem byla jen ráda, že jsem knihu vubec dočetla.
Jeden z mála případů, kdy jsem nejdříve viděla film a až teprve pak si přečetla knihu. Líbilo se mi obojí.
Knížku jsem četla asi natřikrát, než se mi konečně podařilo ji dočíst. Občas jsem se upřímně zasmála, knížky s podobnou tematikou mám obecně ráda, ale moc mi nesedl autorčin styl psaní. Nejsem vyloženě zklamaná, spíš knížkou trochu znuděná a nejsem si jistá, jestli se k ní ještě někdy vrátím :)
Julie & Julia
Je to takové americké. Nevím, jak vám přiblížit moderní americkou prózu, tak vám povím, co v ní nesmí chybět.
Hodně popkulturních narážek. Pokud jste kdy měli dojem, že existuje jiná kultura než americká, vraťte se alespoň o třicet let časem a nezaclánějte v nejlepší možné době.
Demokraté vs Republikáni. Autorka je samozřejmě Demokratka, ať už to znamená cokoliv.
Pokud sledujete Lucifera, pak jste už doufám pochopili, že i sympatický pán pekel je Demokrat. U amerických autorek a někdy i autorů jde o diagnózu. Nebo možná nutnost.
Připomíná to naše prostředí, kde správné strany volí vzdělaní lidé z města - a odporné strany volí nevzdělaní balíci z venkova, soudě na základě zpráv z volebních průzkumů.
(Proč se ale absolventi Filosofické fakulty Univerzity Karlovy domnívají, že jsou vzdělání, zůstává záhadou - to jen tak na okraj, někdy si přečtěte jejich diplomové práce.)
Také nezapomeňte na hodně sexu. Tedy hodně mluvení o sexu a hodně zmínek o sexu, ale v žádném případě ne sex samotný. Je to takové odtažité upozornění, že něco na ten způsob existuje - a stejně jako Britové rádi mluví o počasí, Demokraté musí mít v knihách sex, protože to jaksi patří k dobrému tónu.
Když čtu americké autorky, vzpomenu si na scénu s Woody Allenem, který potká jednu takovou a sotva si vyslechne její řeč plnou štiplavých narážek, dojde k názoru, že jde o nenapravitelnou nymfomanku - aby pak zaplakal nad výdělkem, když se na ni vášnivě vrhne.
Další věc, kterou mají americké autorky společné, je sebestředné zahledění do sebe. Úspěch téhle se odvíjí od toho, že i vaří, což jí poněkud odvádí od hlavního námětu, a tím je ona.
Pokud jde o tajemnou JC, čili druhou Julii, pochopil jsem, že snad existovala a napsala kuchařku s francouzskými jídly - nebo tak něco.
Musím se přiznat, že jsou knihy, které ve mně mohou vzbudit chuť k jídlu, ale tahle k nim nepatří.
Je to jako číst Obratník Raka či Kozoroha a doufat, že se tím napraví vás intimní život. Pokud nevíte, nač narážím, tuším, že jde o odkaz na knihu jménem Jakeův problém.
Podtrženo sečteno, pokud nejste alergičtí na import americké kultury jako má maličkost, může se vám kniha zamlouvat.
Nečekejte proboha žádný majstrštyk jako od Herriota nebo jiných, kteří také psali ze své životní zkušenosti. Smiřte se s tím, že píše bloggerka, pro kterou je vrchol filmového umění Buffy, zabiječka upírů a vrchol četby časopisy ve stylu Cosmopolitanu. Ehm, to poslední je z mé strany jasný netaktní šovinismus a mansplaining, či jak tomu za oceánem nadávaji.
Abych se opravil, musím zmínit Johna Updikea, který je chlap s vyšším literárním rozhledem, ale jeho Vdovám z Eastwicku jde vytknout to samé, co jsem vytknul ubohé Póvlové, pardon, Powellové. (Nejapná slovní hříčka, uznávám, ale kdo by odolal, že?)
V každém případě, pokud chcete číst o sedmdesátiletých babách, jak myslí na sex v amerických reáliích, jsou Updike a jeho Vdovy vaši lidé. A to prosím varuji, že Vdovy se čtou rozhodně lépe než Čarodějky z Eastwicku. Přeberte si to, jak uznáte za vhodné.
Vážně, Vdovy z Eastwicku a ony Obratníky jsou lepší než kastrace. Na osobu druhého pohlaví se podíváte leda s odporem. Ale to jsme odbočili, proto zpátky k naší Julince.
Tahle Julie si na rozdíl od Updikea na nic nehraje, takže mi byla i trochu sympatická. Když už nic jiného, člověk musí ocenit její vytrvalost.
Také bych rád zmínil povedený překlad. To bude tak všechno.