Juraj Jánošík® proti Dračiemu rádu
Svetozár Olovrant
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402787/bmid_juro-janosik-proti-draciemu-radu-n04-402787.jpg
3
125
125
Juraj Jánošík série
1. díl >
Ako rana valaškou medzi oči. Až hriešna hravosť textu. Krásny, vymaznaný jazyk, ktorý však pri akcii odsýpa rýchlejšie než tekutý piesok. Imaginácia boriaca zdravé aj nezdravé hranice. Humor viacerých váhových kategórií a jemné, no vytrvalé brnkanie na struny národných stereotypov. Spojenie jánošíkovských mýtov, mystiky, grotesky a steampunku, ktoré sa vám vypáli do pamäti. Pre mňa literárna udalosť nielen tohto roku.... celý text
Přidat komentář
V princípe nevidím rozdiel medzi týmto a b-čkovým pornom. Zobrať si na mušku Symbol, chce trochu chochmesu. Toto bolo miestami primitívne ako filmy s Fantozzim. Na druhej strane rozumiem, prečo sa autor schováva pod pseudonymom, i mne sa miestami otvárala vo vrecku rybička a po prevalení identity by to mal v šenku ťažšie ako Kotleta na východnom Slovensku.
Steampunkové šialenstvo plné chľastu, sexu a žranice je na počudovanie málo šialené; skôr mi to príde ako taká lepšia jazyková exhibícia.
Logika občas pokrivkáva a samotný Dračí rád, ako už spomenuli v recenziách iní, je tu skôr na okrasu a moc sa o ňom nedozvieme.
Ktosi tu spomína skutočné roky, medzi ktorými niektoré historické postavy žili. Ehm, ak ste knihu naozaj čítali, tak autor na konci prikladá register postáv s upravenými rokmi, takže si toho zjavne bol vedomý a jeho verzia udalostí je iná. A ak to nestačí... Čítate fantasy, nie faktické dejiny.
No a aby som len nehanil, aj keď je dej tak trochu banálny, knižka má spád a pravdepodobne sa raz dostanem aj k jej pokračovaniu. Len nie teraz.
„To, že ťa nevidela, ešte neznamená, že ťa nemôže prekuknúť. Vari vieš aj po francúzsky? A vieš variť?“
„Francúzština je predsa len taká skurvená latinčina, nie je tak? Zvládnem ju plynulo za pár dní. A variť ma učila moja mama, rozhodne najlepšia kuchárka na svete.“
Těšila jsem se na fantasy parodii, ale dostala jsem jednoduchou vyprávěnku s Jánošíkem, který jezdí na kempelenu (parní motorka bez kol), chlastá jako duha a souloží, při tom pátrá po vrahovi palatina Turza. Odbočka na moři s lodí bláznů mi přišla zbytečná. Z celé knihy mě nejvíc pobavila věta: "Král svěřil střežení všech důležitých průsmyků do Zemí Svatováclavské koruny příslušníkům slavného hraničářského kmene Chodů a Chodové se s nikým nemazlili, jedině se svými ochočenými vlky." Skutečná Bathoryová zemřela v roce 1614, Jánošík žil v letech 1688 až 1713, kuchař Francois Vatel žil v letech 1631 až 1671, hrabě Špork žil v letech 1662 až 1738, Marie Terezie se narodila v roce 1717.
„Já jsem Juro,
ty jsi Juro,
ostatní
ať nám políbí
ďuro.“
Tuto knihu bych mohl okomentovat jednou větou. A ta by zněla:
„V příběhu se furt jezdí, žere, chlastá a šuká a ne zrovna v tomto pořadí.“
Jenže cítím, že bych měl ještě něco málo dodat. Tváří se to jako kyberpunk a streampunk, ale v některých fázích je to skoro sci-fi. Hlavně podivné možnosti některých zbraní. To bylo tak strašně přehnané, až jsem kroutil hlavou. A bohužel, tyto věci dost ovlivňují chod příběhu, tak jsem to panu spisovateli moc nežral.
Malá ochutnávka:
Můj vznešený manžel včera poslal všechno služebnictvo ze zámku pryč, jako by tušil, že přitáhnete. Jsem tu teď úplně sama. A samota vede k hříchu.
Jánošík neměl mnoho zkušeností v hovoru se vznešenými dámami, a tak volil slova opatrně.
„Stejně jako odříkání, Vaše Milosti.“
(Dál už nebudu pokračovat, zkušený čtenář pozná, co následovalo)
A teď k tý úvodní větě – trochu jí rozeberu. Jezdí se tam na divných strojích nazvaných kempelen, jejich princip jsem nějak moc nepochopil. Když někam dojedou, nejdřív se zajímají o jídlo, tak že čtenář skoro na každé druhé stránce dostane spousty informací o tom, co právě žerou. Poté to zapijou, tím, co jim přijde pod ruku. No a když pánbu dá, tak si pak zasouloží. A že pánbů a vnadné ženy dávájí furt, to brzy poznáte. A tohle se opakuje až na úplně samotný konec příběhu. Po zralé úvaze a několika pivech jsem se rozhodl, že další knihu si nekoupím a peníze si nechám do nevěstince.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Pokus o vraždu se plynule překlopil do bouřlivého milování.
Skvělý nápad a krásná obálka, ale to je tak jediné co můžu pochválit. Původně jsem myslela, že to ani nedočtu, autorův styl psaní je prostě odbytý, kdyby si s tím dal více práce a rozvedl to mohl to být krásný příběh.
Dvě hvězdy za nápad, ale celkově nic moc, chápu to jako parodii, ale nijak extra jsem se nesmála, a sexkapády budily spíš útrpnost. Sem tam dobrý fór - Pověřil hlídáním hranic Chody a ti se s nikým nemazlí, maximálně se svými vlky. Povedené ilustrace. Jinak spíš zklamání.
Přečteno ze zvědavosti, co že se to stalo ze známého zbojníka který bohatým bral a chudým taky. Ukázalo se, že z něj zbylo jen jméno. Místo zbojničení Jánošík s kumpánem, mladým palatinem Turzem, rajtuje na parostroji z akce do akce. Cestou hláškují, poživačně hodují, popíjejí, pokuřují a smilní, kde se dá. Bláznivina pro pobavení.
Knižka sa mi čítala dosť dobre. Človek si musí trochu zvyknúť na štýl akým je písaná, ale keď som sa do toho dostal už to šlo jedna radosť. Škoda, že sa autor neponoril o trochu viac do steampunk strojov ktoré tu boli viacmenej nevýrazný doplnok. Niektoré časti mohli byť prepracovanejšie ale dej aspoň pekne odsýpal. Pre mňa jedna z lepších kníh čo som čítal v poslednej dobe.
"Židia majú kresťanských svätcov, aj keď ich vo svojej viere nepotrebujú. Nemci majú svätcov, že by z nich mohli postaviť armádu. Maďari majú svätcov, že by z nich mohli variť perkelt. Taliani majú toľko svätcov, že sa im už pletú. Dokonca aj ti neveriaci Češi nazbierali svätcov ako stromov v lese. Jedine my veriaci katolíci pod Tatrami nemáme ani jedného."
Trošku sklamaný. Nebol to doslova prepadák, ale predstavoval som si to trochu inak, ani nápad, zaradiť Jánošíka do steampunku, nebol zlý, no napriek tomu mi tam niečo chýbalo. Zbytočne veľa sexistických scén, autor to neskutočne preháňal. Príbehu to viac uškodilo. Aj dej plynul výnimočne rýchlo, spisovateľ sa zbytočne nezamotával. Čakal som trošku viac písania o Dračiom ráde, ale aj táto sekta, ktorá vyrábala železných drakov bola spomenuta len okrajovo a viac sa autor zameral na Bátoričku. Dám ešte šancu pokračovaniu. 3* s odretými ušami.
Zajímavý počin. Rozhodně se mi to líbilo. Svérázný humor který mě párkrát několikrát ze srdce rozesmál. Škoda jen že autor nevsadil více na stempunkový styl, protože právě onen steampunk mě v knize oslovil asi nejvíce, bohužel byl často odšoupnut do pozadí a nahrazen erotickými pasážemi, bez kterých bych se často obešel.
Lehká srandička na neděli, když si odmyslíte historické souvislosti. Některé scény byly nevkusné a parodie na slovenskou písničku Paslo dievca pavy se taky moc nepovedla.
Vypadalo to jako skvělý nápad. A dopadlo to… rozporuplně.
Nejdřív mě napadlo, že to že se na knížku neumím naladit je jen chyba mého rozpoložení. Dit by to měla být bomba. No, ale nebyla. I když steampunkové Horní Uhry znějí natolik bláznivě, že to nemůže být špatné, nesedlo mi to. Příběh, vyprávění i postavy mě vůbec nezaujali a jediným štěstím byla délka knížky, která moji agonii rozprostřela do snesitelné úrovně. :(
Ale nebudu říkat, že je úplně děsné, ale když si člověk přečte sérii Mýtus, tak mu Juraj Jánošík musí připadat jako hodně slabý odvar. I když s lítostí, tak za 3.
Po dočtení mám dost rozporuplné pocity. Slovensko/český steampunk? Pardon, parokoko? To je přece skvělý nápad. Zasadit historické postavy do pěkně střelených alternativních reálií, kde se potkává technika a fantasy? Paráda. Humor také perfektní. Jenže to bohužel nefunguje dokonale. Autor píše nepříjemně uspěchaným stylem a člověk si připadá jako v "domě hrůzy" na pouti, kde rychle projede ve vozíku krátkou tratí a nemá čas se moc rozhlížet. Ano, jsem rozmazlený vypravěčským stylem Toma Clancyho nebo Roberta Ludluma a myslím si, že slovenské parokoko by si zasloužilo víc péče a víc vyprávění a naopak méně až příliš frenetické akce. Člověk ani nemá možnost sžít se s postavami a vychutnat si atmosféru jednotlivých lokací a kapitol.
Takové oddechové čtivo. Ničím mě to nerozčilovalo. Bylo to, jak už někdo níže skvěle vystihl , sympaticky potrhlé - ale druhý díl pořizovat nebudu. Tenhle pošlu dál.
Děj je svižný, dalo by se to všechno asi více natáhnout. Takhle mi děj připadal až moc jednoduchý. Čtivé to je, ale dalšího Jánošíka číst nebudu.
Svetozár Olovrant si touto knihou věru pohrál se slovenskými reáliemi a především s postavou Juraje Jánošíka. Udělal z něj geroje na svém místě. Navíc v alternativní dimenzi, kde vládnou všemožné fantaskní motivy včetně draků a čarodějnic, a Vy coby čtenář se kocháte zajímavými náměty, zábavnou, tak trošku, archaickou mluvou a především nekonečnými narážkami na Habsburky, Čechy, Slováky, Maďary a když se to vezme kolem a kolem, tak i na zbytek Evropanů 17. století. Bavilo mě to. Bylo to dlouhé tak akorát a čachtická paní byla tou správnou volbou pro uvedení diváka do společnosti největšího slovenského barda, jakého tato země měla čest potkat.
Na to jak, je to krátký příběh, jsem tu knihu četl moc dlouho. Nebavilo mě to a do čtení jsem se nutil. Jura mi jako hrdina k srdci moc nepřirostl. Při tom má autor pěknou fantazii, ale nějak mi to prostě nesedlo.
Tohle byl takový slabý odvar Kotlety/Kopřivy/Červeňáka z Wishe.
Autor se sice snažil o originální čarování se slovy, ale k čemu je to dobré, když je obsah totálně povrchní, plytká šestákovina.
Charaktery postav nulové, děj lineární a nudný, neustále omílající linku někam jedeme/tam se nažereme plus nekonečné popisy jídla/a tam si zasouložíme. Jednoduché béčko totohle stylu by mělo být vždycky hlavně zábava, ale tady se výše zmíněné aktivity odehrávají pod rouškou odfláknuté, sterilní nudy.
Jánošík je dokonalá postava, která všechno zná, umí a perfektně dokáže. Akční sekvence jsou odfláknuté, že hrdinové vždy vyhrají je automatika, strach o hlavní hrdiny je úplně mimo diskuzi, to tady neexistuje.
Nejsem ani příznivce nějakého detailního popisování mytologie, ale aspoň pár řádků o tom, co je ten dračí řád zač, by fakt bodlo.
Suma sumárum, je to laciné béčko, kterému by se měli fanoušci zábavného laciného béčka vyhnout obloukem. Dva body dávám za krásnou obálku a za hodně krátkou stopáž knihy, díky které se nuda nestihla překlopit v naprosté utrpení.