Jurský park

Asi jako většina zde přítomných jsem také jako první viděl filmové zpracování Jurského parku. To se ovšem ani zdaleka nemůže rovnat své knižní předloze, i když mě vždy film bavil. Crichton tu asi nejlépe ze všech svých knížek kombinuje zajímavý námět a zápletku se znalostmi jemu vlastními a těmi, které shromáždil z vnějších zdrojů. Mohu vřele doporučit, protože tahle knížka byla super.

Viděla jsem film, ten ale není ani zdaleka tak dobrý. Až teprve poté jsem četla i knihu. Ta je naopak výborná, přečetla jsem ji jedním dechem. Doporučuji.

Nejdřív jsem teda viděla zfilmovanou verzi. Byla jsem prostě zvědavá, jak se autor s dokonalou myšlenkou popral v papírové verzi, a jsem mile překvapena. Dobrodružné, různé dějové zvraty, bylo to zajímavé, napínavé, prostě super. Líbilo se mi to ještě víc než film. Důvod proč jsem četla knihu byl samozřejmě ten filmový, ale taky miluju i jenom knížky, kde jsou různé druhy dinosaurů dokonale popsaní, a proto i kniha byla poučná.

Geniální! Úžasná kniha bez ohledu na to, zda jste viděli filmy či nikoliv.

Nějak nechápu, že se mi tahle kniha tak dlouho vyhýbala. Nejsem a ani jsem jako dítě nebyla, velký fanda dinosaurů, ale Jurský park patřil k našim nejoblíbenějším filmům a je to taková nostalgie. O to víc nechápu, že se ke mě kniha dostala až teď. První část knihy pro mě byla úplná novinka a i později je toho v knize tolik, co se do filmu nedostalo, že znalost filmu knize nic neubrala na zajímavosti. Jak to tak bývá, je v knize daleko více prostoru a to jak pro vysvětlování všech vědeckých procesů, ozařování,... Ale i pro postavy. Pasáže s Malcolmem s jeho cynickými poznámkami, jsou naprosto super a celému, jinak vážnému a ohromujícímu příběhu dodávali to něco navíc, stejně tak Lex, která také se zbytkem postav nijak nesdílela nadšení z dávno vymřelých ještěrů.

Originální zápletka, pečlivě teoreticky podchyceno, napínavé do posledních stránek... Zasloužených 95%. Jen některé pasáže (záchrana vždy na poslední chvíli) už mi přišly klišovité, ale celkový kladný dojem přetrvává. Kromě neskutečného dobrodružství kniha ukazuje na slabiny podobných záležitostí a projektů, jako by byl Jurský park ve skutečnosti a autor v dialozích rozpracovává zajímavé morální úvahy.
Film jsem neviděl, ale naprosto chápu, že takto kvalitní materiál byl zpracován. Ale předpokládám, že uvedené úvahy nemohly být na plátno přeneseny v takovém rozsahu, jako v knize.
Doporučuji, napříč žánry vynikající věc.

Jako malý jsem viděl film mockrát a znám ho stále takřka nazpaměť. Když jsem narazil na knihu, nejprve se mi do ní nechtělo, ale kladné recenze mě nakonec přiměly se do románu pustit.
Kniha mě pohltila hned od prvních stran. Napadený dělník raptorem v nemocnici, útoky na novorozence - scény, které ve filmu nebyly, ale naprosto mě vtáhly do děje. Poté se čtenář seznámí s postavami, jež zná z filmu, a děj se přesune na Isla Nublar. Nicméně děj románu stále překvapuje a nesplývá s filmem (raptoří jesle, mladý T-Rex, napadení ve voliéře, scéna u vodopádu, hnízdiště). Závěr románu se liší výrazně.
Během čtení jsem čekal, kdy narazím na scény z filmu jako "T-Rex na záchodě" nebo "mazaná holka". Ty však stvořili až tvůrci filmu.
Negativně hodnotím postavu Lex, která mi opravdu lezla na nervy. Dále jsem si úplně nedokázal představit chování postav při některých nebezpečných situacích a při situacích, kdy by měly být naprosto potichu (počítání vajec v hnízdišti, napadení ve člunu, T-Rex pod vodopádem).
Závěrem, těžko bych hledal román, který jsem přečetl tak rychle.

Tahle knížka symbolizuje obrovskou část mýho dětství a jaksi mě nasměrovala i do budoucna. Dinosaury jsem tehdy šíleně žrala a šíleně jsem se jich bála - a ty zubaté tlamy jsou mi děsivé dodnes. A fascinace odpornými a nebezpečnými věcmi mi zůstala a já dodnes marně rozplétám, kde se to vzalo.
Ale to nic. Jurský park byl kvůli mé dinosauří horečce první film, na který mě rodiče vzali do kina, a já je za to obdivuju (já bych desetiletý dítě, který večer usíná s hlavou pod peřinou, pač se bojí tyrannosaura z knížky, teda na JP nevzala). Pak jsem si vyprosila knížku. A ta byla skvělá! Už tehdy jsem milovala holky s klučičími zájmy, takže jsem šíleně fandila Lex, která to všecko nakonec zachránila (až teď koukám, že to bylo jen ve filmu a knížce ne, to mi jaksi splynulo).
Začíná to zajímavě, vítejte, žasněte... a vizte. Velká show začíná. A pak se to podělá a už to jede. Spousta drsnejch scén, který se mi vryly do paměti. Tyrannosaurus bourající vypnutej plot. T. žeroucí právníka na záchodě. Ian Malcolm, který se hrůzou nedokázal pohnout, protože T. vnímá pohyb a když se nehýbete, máte snad šanci. Lex a její brácha v kuchyni, kde čmuchají raptoři s drápama jako nože. A nakonec odhalení, proč se to množilo, i když se to množit nemělo... a zázračnej zákrok u počítače a záchrana.
A celkově to poselství, že není dobré, když si lidi hrají na bohy. A to, že naše současná technická společnost je vlastně nesmírně křehká a je dobrý si toho být vědom a nespoléhat na ni.
Jak tak tu recenzi píšu, vyvolává to ve mně šíleně moc vzpomínek a pocitů a já tu knížku asi vyhrabu doma ve skříni u rodičů a přečtu si ji znova. Ale tu prostřední část, kde jsou fotky, asi otevírat nebudu. Už jen z úcty ke strachům dětství, které radši ať dál spí tam, kde jsou.

Bála jsem se, že díky znalosti filmu záběr od záběru si knihu neužiju. Ale byla jsem pěkně vyvedena z omylu. Tato předloha je mnohem víc!
Je tu pořád kouzlo něčeho nového - přesněho toho co na mě sálalo z filmového plátna.
Taky jsem se bála o postavy a to i ty se čtyřma nohama/křídly apod., protože ti se dvěma si za to upřímně můžou sami a neměli si hrát na bohy.
Ačkoliv opravdu film miluji a vyrůstala jsem na něm, kniha je o třídu výš:
*není primárně pro děti (film měl přístupnost už od 12 let), takže tady najdeš víc akce, hrozivějších útěkových situací, krve apod.
*je zde více prostoru na okénka s vědeckými postupy a teoriemi z oblasti biologie, techniky, matematiky atd, které tě neruší a aspoň se můžeš vztekat nad debilitou lidstva a začít váhat nad stranou, které budeš fandit.
*a s předchozími řádky souvisí i nadčasovost celého příběhu a zpráva, která je stále aktuální i přes původní vydání z roku 1990 - a to, že když nebudeme dávat bacha, zničíme sami sebe.
* A je tu úžasně hláškující a jízlívý Malcolm, kterého nejde nemilovat i na papíře!

Výborná záležitost.

Film jsem viděl kdysi jako kluk a moc si ho nepamatuju, takže když se mi do ,,ruky,, dostala audiokniha neváhal jsem ani okamžik.

Po předchozí zkušenosti s Kmenem Andromeda jsem věděl, že to bude dobré, ale jak moc jsem netušil. Je to napínavá a strhující četba, která nedá oddechu. Charaktery výstižně popsané a uvěřitelně chovající se v krizové situaci. Děj a atmosféra byli ještě více napínavé, než ve filmu a Crichton ani krví nešetřil, takže krásně dobarvovala (hezký dvojsmysl) celkový obrázek.
Určitě doporučuji alespoň jednou přečíst/poslechnout.

pozn. Později jsem se podíval na film a malinko mě zamrzelo, jak Spielberg uhnul od předlohy. Hlavně jak kdo umíral/neumíral a to, že prohodil role Timyho a jeho sestry (jaká malá holka se zajímá o počítače spíše než malý kluk?)

Film jsem viděl už v 90. letech, tenkrát to bylo jako zjevení, to prostředí, efekty..
Teď jsem se pustil do knížky a musím říct, že je to řemeslně opravdu poctivé akční sci-fi. Dobré postavy (chamtivý Hammond, skvělý Malcolm!), čtivý příběh a technický a filozofický vhled do věci. Rozhodně doporučuji!

Za mě perfektní knížka a jedna z těch, kterou by za život měl přečíst každý člověk. Poprvé jsem ji četl někdy začátkem devadesátých let, když vyšla v češtině a v kinech kraloval Jurský park. Knížka vzbudila obrovský zájem o dinosaury, jak nikdy nic předtím. Je to prostě TOPovka… Vrátil jsem se nyní ke knize po skoro třiceti letech, co jsem film viděl snad už desetkrát a co dinosauři už pro mě nejsou takovou úžasnou věcí. I tak mě knížka vtáhla a od první stránky je tam poznat dokonalost mistra žánru – Crichtona. Je to asi jeho nejlepší kniha.
Od začátku mě to chytlo, to postupné odkrývání ještěrů až po klasické postupné vyvražďování jednotlivých obyvatel ostrova. Klasický Crichton, který má skupinu vědců (včetně matematika), kde jeden za druhým umírají.
Když jsem to v devadesátých letech četl poprvé, přišlo mi, že dinosauři musí být na dosah. Nyní v roce 2020 se pousmívám ději – klonování se moc neposunulo a auta na CD-ROMy nejezdí. Krásně to zastaralo, ale stále to má své kouzlo.
Rozhodně všem doporučuji.

Wow!
První čtvrtina teda byla trochu nudnější, ale to jen kvůli tomu, že je Jurský park notoricky známý plus rovnou na obálce je nakreslený dinosaurus, takže čtenáře postupné odhalení co že to támhle na opuštěném ostrově lidi vlastně vyrábí moc nezajímá a nepřekvapí. Spíš už prostě chcete aby někdo prchal o život nebo byl rozsápán tyranosaurem, že. Takže jo, je to vlastně trochu blbost, ale strašně čtivá.

Jediný mínus bylo, že mi překlad někdy zněl poněkud kostrbatě. A ještě jsem překousla věčné „vypjal“ místo „vypnul“ (člověk, který to měl půjčené přede mnou, to tak v půlce knížky už taky radši přestal přepisovat z první varianty na druhou), ale „vypjatý“ a „vypnutý“ podle Internetové jazykové příručky synonyma fakt nejsou, tak co to sakra. Stejně tak v knížce někdo vytáhl z rukávu podle příručky neexistující patvary jako „muzejí“, „zadalší“ nebo „embryjím“, přičemž pro zajímavost poslední zmiňované slovo podle gůglu používají leda maminky - snažilky. No nic.

Kniha přečtena, až po shlédnutí filmů. Našel jsem ji v takové té knižní charitě do které dávají lidé knihy zdarma. Po srovnání s filmy mě překvapilo hodně filmových nepřesností, ale to už u filmového zpracování, tak bývá. Kniha se mi líbila a jednu hvězdu shazuji z důvodu až zbytečných podrobností ve vysvětlování různých teorií a technických dat.

Kedysi som bol v kine na filme, dodnes sa mi veľmi páči. Kniha je ešte lepšia. Crichton je majster pera, a sci-fi o dinosauroch je skvelá.

Na rozdíl od filmu je kniha opravdový horror. Doporučuji, ale ne počůránkům, jako jsem já.

Úžasná přelomová knížka.Četla jsem až po zhlédnutí všech filmů. Trošku mě překvapily nesrovnalosti, ale co. V knížce je vše hodně detailně popsáno včetně různých fyzikálních zákonů, teorií, na mě tam toho bylo až moc. Většinu jsem stejně nepochopila. I tak jsem si čtení, ale užila.

Opravdu skvělý zážitek, samozřejmě lepší než film, mrzí mě že mi filmové zpracování silné ovlivňovalo fantazii, hlavně postavy, no co se dá dělat :)

Crichton se nerozpakuje psát i sci-fi umístěnou do "současnosti". S technologickými rekvizitami vymazlenými do nádherného detailu. Je tu využití techniky, plus mínus dostupné v době psaní příbehu (s něčim navíc, v Kmeni Andromeda ten cizí organismus, zde zachráněná DNA v takovém rozsahu, že použitelná). Tak se samozřejmě vystavuje velkému riziku, vlastně jistotě, že ty velmi konkrétní reálie, s jejichž detailním vypracováním si dal takovou práci, zastarají. To se stalo Kmeni Andromeda i Jurskému parku. Po pár letech od napsání je potřeba je číst s tolerancí k tomu zastarání konkrétních technických vychytávek poplatných roku napsání.

Laskavému čtenáři doporučuji tuto vstřícnost. Tolerujte zastaralost oněch technických hračiček. Představte si, jak snadno by se dal text upgradovat jejich přepsáním do aktuálních verzí těchto rekvizit. Prostě by se v telefonních linkách už neozývalo pištění signálů modemů, protože éra široce používaného digitálního přenosu naroubovaného na analogové telefonní linky trvala v technických dějinách naší civilizace jen po relativně krátké rozmezí let. Podstata příběhu by se nezměnila. Ten by zůstal.

Co zůstává, je příběh, princip, a ten za to stojí. A pro mě je, vedle v jistém smyslu fundovaného základu, psán strhujícícm způsobem.

Patřím k těm, kteří četli po filmu, kvůli filmu. Nelituji toho pořadí, vizualizace byla ve filmu strhující a bez ní to neni ono. Taky varující ... (mimo jiné) od filmu Jurský park neni možno bez otazníku sledovat televizní nebo filmové záběry jako doklad reality. Zemanova Cesta do pravěku, triḱově obdivuhodná ve své době, byla současně trikově úsměvná, i ve své době. Zde i při opakovaném shlédnutí běhaly jakési vlnky vzrušení po kůži. Vizuální podoba. Věrohodnost pohybů. Do určité míry tatáž síla výpočetní techniky, která v autorově podání umožnila fiktivně sestrojit zvířata a řídit fiktivní zábavní a vědecký park, umožnila vznik reálného filmu.

Crichton je zajímavý tím, že neopomíná do technicky dokonalých řešení zakomponovávat chyby, jako podstatnou, neoddělitelnou součást. Neni to jen v této knize.

K výtce, zda by tak chytří lidé dělali některé ty hloupé věci - nezbývá než podotknout, že slavný experiment v Černobylu nařídil provést na místě přítomný šéfinženýr, nebo co to měl za funkci. Můžeme mluvit o stranické zaslepenosti, ale on tomu technicky rozuměl a přesto riziko a výslovné upozornění na nebezpečnou chybu postupu ignoroval. Chování lidí v Jurském parku je mi z toho pohledu docela věrohodné. Do dokonalého systému zasahují kompromisy, sobeckost, hloupé chyby. Chyby kontrolních mechanismů sledujících počet zvířat jsou mrazivě realistické, kdo nedoceňuje, s jakým zápalem se snažili rozlousknout to, proč to počítalo špatně (kniha), nebo proč bylo pro všechny ty odborníky nečekané, ač to "muselo být každému jasné", že systému napájenému ze zálohy došla energie (čteno z logu - kniha), nemá dostatečnou zkušenost s hloupými chybami v dokonalých systémech, se snahou zvládnout chování dokonalých složitých systémů, sražených na kolena hloupými chybami, opomenutími, ignorací základních dobře známých pravidel a zkušeností při jejich vývoji a provozování.

Dnes již dinosaury v lidovém podání tolik nepodceňujeme. To, že k této druhdy dominantní skupině (dnes již jen menšinové, přesto významné - bereme -li tak ptáky) nepřistupujeme v našem antropocentrickém (nebo savco-centrickém??) náhledu s takovým despektem (to víte, neohrabaní neinteligentní plazi), je částěčně zásluhou i Jurského parku.